Nezařazené

Olympus PEN-F

Je to přístroj stvořený pro radost. Nemá nahradit a překonat jiné modely ve třídě MFT, jíž je Olympus patronem. Má ji doplnit něčím, co by se dalo přirovnat ke šperku. Zkoumal jsem ho s velkým zájmem, v mnohém navazuji na článek o prvních zážitcích s tímto přístrojem.

Je to přístroj stvořený pro radost. Nemá nahradit a překonat jiné modely ve třídě MFT, jíž je Olympus patronem. Má ji doplnit něčím, co by se dalo přirovnat ke šperku. Zkoumal jsem ho s velkým zájmem, v mnohém navazuji na článek o prvních zážitcích s tímto přístrojem.

Jaký je a komu je určen
Je v něm průnik toho nejlepšího z modelové řady PEN i OM-D. Retro koncept „digitální Leicy“ má v tomhle efku dalšího reprezentanta, okázale navazujícího na oblíbený model z roku 1963. Tělo je celokovové a výrobce zdůrazňuje, že na povrchu nespatříte jediný šroubek. Uvnitř je nový 20mpx snímač, v režimu High res multi shot je schopen vygenerovat až 80 mpx v RAW a 50 mpx v JPEG. Je zde táž pětiosá stabilizace obrazu, jakou známe z E-M5 Mk II. Na přední stěně zaujme kruhový volič, který vede k jedné ze čtyř funkcí.


Vestavěný hledáček má rozlišení svého OLED displeje 2,36 milionů zobrazovacích bodů. Mechanická závěrka má rozsah od 60 sec do 1/8000, elektronická až 1/16000. Sériové focení dosahuje frekvence 10 fps, při 5fps průběžný autofokus dokáže sledovat zaostřený objekt. Displej je přetáčecí a dotykový a lze ho použít k nastavování zaostřovacího bodu i při současném použití elektronického hledáčku. Rozsah ISO je 200 – 25600. Nemá zabudovaný blesk, někomu to může vadit, že musí používat přídavný FL-M3 (a samozřejmě i pořádný externí blesk FL-600R), někdo to může pokládat za součást příslušnosti profi třídy – profesionální aparáty zabudovaný blesk nemívají. Dodává se ve dvou provedeních, celočerném a černo – stříbrném. To druhé mu jaksi sluší víc, nějak zapadá do konceptu bell mechanique, kterou vytlačil plast spolu s elektronikou a oklikou se chválabohu vrací zpět, přinejmenším designově – i v tomto modelu.

Vypadá opravdu hodně mechanicky, třebaže je to funkcemi nadupaný elektronický přístroj. Je velmi sympatický, přinejmenším určitému typu lidí. A protože jde o šperk, cena tomu odpovídá. Tělo stojí 34 tisíc, plnoformátový Sony A7 je o tisícovku levnější. V kitu s objektivem 14-42 přijde na 39 tisíc, jenže tenhle objektiv sluší tomuto tělu jako kolečko od trakaře na ferrari. Prodává se i sada se Zuiko 17 mm za 42 tisíc, ale to je monofokál. Tomuto tělu sluší objektivy M.Zuiko Pro, zrovna třeba 12-40/2.8, ale pak jsme na 61 tisících. Což ale může připadat divné člověku, který si ještě nezvykl, že mirrorlessy nejsou nic druhořadého. Jsou to prostě fotoaparáty, které jsou malé a pokud jsou kvalitní a výkonné, stojí totéž a někdy i víc, než ty zbožňované zrcadlovky.

Ovládání a menu
Oproti řadě OM-D a řadě PEN je tu prakticky všechno jinak. Netradiční je už zapínání kolečkem na levém rohu z pohledu fotografa, trochu připomíná přetáčecí kolečko kinofilmového přístroje. Moc šikovné to není, hezké ano Hned vedle je maličká kaplička pro elektronický hledáček, dále sáňky pro blesk a kruhový volič režimů: PASM (program, priority clony a času, plný manuál), automat, video a čtyři uživatelská nastavení, konečně! Následuje spoušť obkroužená rollerem, spúoušť videa a kruhový volič korekce expozice. Zadní roller se schoval pod horní hranu.


Na zadní stěně, opět zleva, nalezneme kroutítko pro korekci oční vady elektronického hledáčku, funkční tlačítko Fn2, páčku, která ve výchozím nastavení zapíná nastavení křivky – lze zeslabovat / zesilovat stíny a jasy, ale hned si povíme, co ještě jiného ta páčka dovede. Na pravém horním rohu trůní Fn1.


Pod prohlubní pro palec je čtyřcestný volič s obsazenými čtyřmi pozicemi: nahoru nastavujeme předním rollerem ISO a zadním WB, vpravo blesk,. dolů sériové focení a samospoušť a vlevo umisťujeme zaostřovací bod – snadněji se to dělá přes dotykový displej.

Nad voličem je lupa pro zvětšení obrazu, tlačítko pro menu a režim displeje, dole pak mazání a prohlížení. Další Fn tlačítko je ovšem i na přední stěně, ovladatelné zprava – výchozí nastavení je hloubka ostrosti (zacloní to a my nic nevidíme a máme hezký pocit, že sledujeme hloubku ostrosti: toto není výtka tomuto přístroji, tahle funkce je tradiční, byla i na analogu a UŽ TEHDY to bylo na dvě věci, jak se říká lidově). Zmíněné ovládací prvky jsou funkčně měnitelné přes menu – setup (ikonka ozubeného kolečka), oddíl B – položka Funkce tlačítka.

Menu samo o sobě je tradiční. Má pět oddílů, foto 1 vede především k formátování, podotknu k tomu, že toto má Oly vychytané, velmi často musíme jít na formátování nějak do horoucích pekel, tady je to pěkně na ráně, ale ne tak, abychom o to zakopávali a omylem si formátovali kartu. Zde lze krmit ty uživatelské pozice C1 až C4. Na Foto2 jdeme na bracketing a HDR a také tam narazíme na snímek s vysokým rozlišením. To je odnedávna specialita vyšších MFT od Olyho – jde vždy o statické foty, tedy ze stativu, kdy se využije pohybu čipové stabilizace a pořídí se postupně snímek, který má 50 Mpx v JPEG nebo dokonce 80 v RAW. Více o tom doleji. Pozice Prohlížení neskrývá zajímavosti, podstatnější jsou v setupu – ozubené kolečko. Zde je třeba věnovat pozornost oddílu B, kde se – jak už řečeno – nastavují tlačítka, ale také směry a funkčnost rollerů, lze zde nastavit, zda se kolečko korekce expozice na horní stěně týká korekce expozice, nebo síly záblesku. V oddílu C je zajímavé nastavení rychlosti pomalé a rychlé série, defaultně je to na maximech, tedy 5 a 10 fps. Důležitý je oddíl D, položka Nast. ovládání, kdy je třeba aktivovat (defaultně vypnuté) Live SCP. To je stavový displej, který se po zapnutí aktivuje středovým tlačítkem čtyřcestného režimu. Důležité je nastavit Zesil náhled na Vyp, protože pak vidíme reálně, jak tmavý bude obraz při konkrétním nastavení korekce, ev. manuálního nastavení. Pokud to není vypnuto, obrazovka ukazuje jasný obrázek a ten může být ve skutečnosti podexponovaný. V oddílu E je dobře nastavit položku ISO-Autom. tak, aby byla na variantě Vše, pak automatické ISO funguje i v manuálním režimu a hlavně , pak funguje i korekce expozice v manuálním režimu (pomocí dedikovaného kolečka na horní stěně) – pak ta korekce mění ISO do plusu nebo do mínusu. Co víc si přát? V oddílu I se nastavují věci kolem videa, bohužel tento model nemá vstup na mikrofon, takže s ním si mohu svůj Rode mikrofon strčit za klobouček. Všelijaké jemnosti se dají dohnat v oddíle K, například Doladění expozice, tam jde trvale nastavit korekci.

Jak se s ním fotí
Startuje bleskově, ostří rychle, co více k tomu dodat. Ostření je na principu analýzy kontrastu, není zde tedy jako doplněk soustava hybridních pixelů, nicméně v praxi je rychlost zcela dostačující. V průběžném ostření přístroj zvládá 5 oken za vteřinu, v nejrychlejší frekvenci 10 fps ale zůstává na prvním zaostřeném obrázku. Kresba samozřejmě závisí na použité optice, nicméně i se standardní optikou je na vysoké úrovni, jak ostatně posoudíte na ukázkových fotkách.

ISO je bezproblémové do 1600, pak to jde s rozlišením trochu dolů, ale drží se na slušné úrovni do ISO 5000. Později je to už nouzovka, k použití na výjimečné případy, jako je atentát na Kennedyho a podobně. Na ukázce máte srovnání ISO 1600, 3200, 5000 a 12800.


K novinkám, respektive ke specialitám PEN-F patří ten legrační volič vpředu. Ten spolupracuje s páčkou pod kruhovým voličem režimů. Jakmile jsou nastaveny např. artové režimy, páčkou aktivujeme nabídku na displeji a rollerem volíme. Jde to bleskurychle a rádi pak budeme ty artové režimy používat. Zde je toy kamera:


Jedna z variant artových černobílých obrázků. Umělcem snadno a rychle!


Pokud jde o multishot, tedy vícenásobnou expozici, zabýval jsem se tím loni v samostatném článku. Experiment jsem zopakoval, ono je ale trochu matoucí to srovnání, takže jsem tentokrát udělal stejný výřez, výřez z multi-obrázku jsem zmenšil a ty dva fragmenty pak porovnal. Výsledek je zřetelný, byť nikoli ohromující, ovšem záleží i na použitém objektivu. Tento byl 12-50 standardní lepší M.Zuiko zoom:


Rozdíly ale jsou větší při použití kvalitnějšího objektivu. Zde je rozdíl mezi mutishotem a normálním snímkem, 100% výřez, převzorkováno, aby záběr byl shodný. Nahoře je multishot.


Zde dole je normální záběr. Detailů je nahoře zřetelně víc, obraz je výraznější.


Neměl jsem k disposici rawový převodník, který dovede zvládnout 80megový RAW z multishotu, pak by rozdíl byl jistě ještě výraznější.

Shrnutí
Olympus PEN-F je systémový kompakt třídy Micro Four Thirds s výměnnou optikou, s důrazem na pečlivé zpracování v sympatickém retro stylu. Je stvořen pro maximální výkon a také pro maximální fandovské potěšení a za tento bonus je třeba finančně přitlačit. Napadá mě, že ta vysoká cena je tak trochu regulační poplatek, bez cenového odstupu by se standardní modely PEN asi hůř prodávaly.

 

Ukázky:

1 a 2 zoom 12-50, s tímto objektivem jsou ještě obrázky 12. 13, 14 a 16 až 18, ostatní s objektivem 17/1.8. Obrázky 16=1600 ISO, 17 – 5000 ISO a 18 – 12800 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18


Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Olympus PEN-F.