Nezařazené

Olympus OM-D EM-1 v pořádných Benátkách

Tentokrát žádné Burano, jak jsem o něm psal v předchozím článku , ale pořádné klasické Benátky s gondolami. A taky s pořádný sluníčkem, i to je součást zkoušky schopností prestižního mirrorlessu, doposud pořád jedničky Olympusu! Fotky jsou bez další úpravy jen převedené z RAW, v plné velikosti.

Tentokrát žádné Burano, jak jsem o něm psal v předchozím článku , ale pořádné klasické Benátky s gondolami. A taky s pořádný sluníčkem, i to je součást zkoušky schopností prestižního mirrorlessu, doposud pořád jedničky Olympusu! Fotky jsou bez další úpravy jen převedené z RAW, v plné velikosti.

V Benátkách – pokud neprší – den pro fotografa začíná s východem slunce. Toto je výkon při 5000 ISO, převedeno z RAW v Adobe Camera Raw, 50% odšumění, jinak se s tím nic nedělalo.


Přirozeně že focení nočky na 5000 ISO je zvířecký přehmat. Zde napraveno, 200 ISO a delší čas.


Ranní slunce v Benátkách, to je velký světelný kontrast. Toto je nominální nastavení:


Přístroj umí operovat s křivkami. Toto je maximální posílení stínů a potlačení jasů, zajímavé je, že po převodu z RAW je efekt podstatně méně zřetelný než na náhledu fotky.


Lze zkusit i RAW. Toho můžeme dosáhnout bracketingem, ten je tu široce definovatelný až 7 obrázků s odstupem 0,7 EV. Lze ale vygenerovat HDR obrázek přímo v aparátu, nicméně výsledek není moc uspokojivý, obrázek je nevýrazný, vyšisovaný:


Kresba i barevné podání jsou naprosto v pořádku.











Problematicky se objektiv 12-40/2.8 chová v protisvětle. Je to častý nedostatek i podobných drahých, vysoce světelných objektivů, že proti světlo těžko snášejí.


Na tomto snímku odraz potíže nevyvolal, ale už na následujícím se objevily reflexy. Zkrátka, protisvětlo není jeho silná stránka.


Prohlídku ukončím noční momentkou, zase 5000 ISO po minimálním převodu do JPEGu.


Zkoušel jsem i HDR a při nočních fotkách se to velmi osvědčilo. Toto je HDR při 200 ISO, určitý problém tkví v tom, že přístroj nedovolí delší čas než 1 sec, nelze nastavit korekci expozice a možná je jen ve volbě mezi HDR1 a HDR2, přičemž ta dvojka je silnější, Pro noční fotku je vhodná ta dvojka. Při expozici vidíme náhled jednotlivých dílčích obrázků, přičemž se vyskytne i hodně světlý, ten ale jakoby se na fotce neprojevil:


Jak se s ním fotilo
Je to důkladný přístroj, svými rozměry a váhou se už hodně podobá běžné zrcadlovce. Použité objektivy jsou ovšem menší a lehčí, než odpovídající objektivy APS-C, natož pak FF formátu. Ta výhoda úspornosti je tedy zásadní faktor, je ale na zváženou, zdali ústupek od miniaturizace je něčím nahrazen. Olympus nabízí svoji řadu PEN s podobným výkonem, možná o něco méně pomalejší a s menší ochranou proti vlhkosti a prachu.

Pro:
Rychlost a obrazová kvalita. Je to velmi pohotový přístroj, ostří bleskově a zážitek mě utvrdil v přesvědčení, že takt vyspělé mirrorlessy jsou nástupcem pro kinofilmové přístroje z doby klasiky.

Proti:
Pár věcí mi vadilo. Oly se chlubí svým vynálezem páčky, která přepíná z jedné sady předvoleb ovládacích prvků na druhou, něco jak C1 , C2 atd. na kruhovém voliči (což Olympusy zatrvzele nemají). Páčka se ráda sama od sebe přepne (= zavadíte o ni nevědomky) a jste jaksi jinde. Zvlášť je to nepříjemné s rollery, řešení je, navolit na obě nabídky totéž a to pak všechno je na hlavu postavené a páčka pozbývá smyslu.
Přístroj má ukazatel stavu baterie, pořád se tváří optimisticky a najednou bác a jste bez šťávy. Je třeba mu nevěřit a mít v kapse náhradní aku.

Miluji výklopné dotykové displeje. I tady jsem ho často používal. Dotykáče obecně mívají tu vlastnost, že na něco sáhnete a rozhodíte si nastavení, zde je to často s nasazením funkce dotyk=ostřicí bod nebo dotyk=expozice. Je třeba to hlídat.

Očnice je tu jiná než na OM-D EM-5, větší a pořádně přidělaná, kdežto na E-M1 je očnice dočasný jev, potěšíte se jí a zmizí, stojí přes pětikilo a nemá cenu ji kupovat, protože ji ztratíte znovu. Tahle drží, ale při pohledu kolmo dolů hodně překáží, protože zasahuje do pětiny plochy displeje.

Shrnutí:
Olympus OM-D E-M1 se chová jako velmi dobrá APS-C zrcadlovka. Je pohotová a svižná s obrovskými možnostmi individuálního přizpůsobení. Výše uvedené výtky jsou jen prkotiny ve srovnání s mírou užitečnosti. Na pováženou je ovšem cena celé té věci. V této konfiguraci stojí 56 tisíc a to je fakt rána. Myslím si, že sada s objektivem 12-50 za 42 tisíc zahraje možná lepší muziku (=větší rozsah, navíc makro funkce) a je o drsných 14 tisíc levnější. Ale všechny tyto úvahy jsou ovlivněny osobními preferencemi.