Výrazně vylepšený stabilizátor čipu plus vylepšený průběžný autofokus plus lepší ergonomie, to jsou přínosy druhé generace základního oemdéčka. Ovšem nejvíce medializovaný je jeho multishot. Je tu využita jeho pětiosá stabilizace. V režimu multishot se stabilizace vypne a mikromotorky jsou využity k dvěm sériím pohybů. V první sérii se čip postupně 4x posune tak, aby se dala sejmout kompletní barevná informace, tedy aby se dalo vyhnout při demozaikování mezerám ve složce červená – zelená – modrá. V druhé sérii pak dojde k navýšení počtu snímacích bodů. V RAW jich je 64 mega, ale při vnitřní konverzi na JPEG se počet sníží na 40 mega. Celý proces je poměrně dlouhý. A má svá specifika.
Jak se to fotí
Především je absolutně nutné to fotit ze stativu. Olympus slibuje pro příští generaci, že se proces zrychlí, takže bude možno uvažovat o snímání z ruky. Jsem v tomto směru velmi skeptický. Jde o tak jemné posuny, že si nedovedu představit použitelný čas tak krátký, aby eliminoval chvění rukou. Každopádně je to futurum, nyní – stativ.
Dále: musí to mít prvotřídní optiku, výrobce doporučuje pevná ohnisko Zuiko, eventuálně zoomy řady Pro. Já to fotil monofokály 17 a 12 mm (prodlužovací faktor 2x, tedy ekv. 34 a 24 mm kinofilmového přístroje).
Dále: maximální clona je F8.0, pak nastává difrakce (ohyb světla přes lamely clony). Ale o to se starat nemusíme, ono to víc jak na F8.0 nezacloní, jakmile se na režim multishot přepneme.
Vychytávka:
Multishot se nastavuje v menu, respektive ve funkčním menu v kategorii česky označované režim řízení: singl, sériové focení , samospoušť. A zde je tedy i multishot. Ale pozor: v menu Fotomenu 2 je víc než žádoucí jít na položku Snímek s vysokým rozlišením a zde nastavit zpoždění spouště. Je to prakticky samospoušť. Pak teprve máme záruku, že expozicí fotoaparát neroztřeseme, protože k expozici dojde až po uplynutí nastavené prodlevy. V defaultním nastavení je zpoždění nulové, je tedy třeba to nastavit, nejlépe hned při prvním nastavování aparátu (datum, čas, jazyk – to zpoždění je de facto nutné, takže bych to tam nastavil natvrdo hned, napořád).
Výsledek:
Rozdíl je markantní, když má předloha jemnou strukturu. Docela dobrá srovnávací tabulka je stokoruna. Tady je ukázka, jaký asi výřez prezentují následné ukázky – bankovka je přehnutí, aby se netřepala ve větru:
Toto je repordukce fotkou 40 mega multishot:
Takto to dopadne při reprodukci z normálního 16mega:
Je ovšem velmi ošidné to srovnávat a proto obě výše uvedené ukázky jsou přes zobrazení na monitoru a sejmutí obrazovky. Když si totiž vedle sebe otevřeme dvě fotky, 40 a 16 mega velké, např. v Zoneru v Porovnání obrázků, může se dokonce stát, že ten menší bude vypadat ostřejší, protože ten větší je , inu, prostě je větší. Rozdíl vynikne při tisku – anebo při zobrazení na ploše obrazovky a proto jsem to dělal tak složitě. Podobnou metodou je pořízeno toto srovnání, jsou to dvě sejmuté obrazovky, vlevo 16, vpravo 40 mega, pravá číst je zřetelně výraznější :
Dobře je to vidět při srovnání fotek s jemnou strukturou. Zde je vlevo 40, vpravo 16 mega, ovšem pozor, je to 200% zobrazení, ani při 100% na monitoru není rozpití struktury tkaniny při 16 mega příliš zřetelné! Klikněte pro větší zobrazení.
Když budete běžným způsobem srovnávat fotky 16 a 40 mega, zásadní rozdíly neuvidíte – opakuji, vyniknou až při tisku, nejspíš při velkoformátovém. I to chci vyzkoušet a podám zprávu. Zde je na stažení pár fotek, vlevo je 16 mega, vpravo 40 megapixelů, datově je to zhruba 8 versus 18 MB.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
