Nezařazené

Olympus OM-D E-M5 Mk II a jeho 40 mega

Výrazně vylepšený stabilizátor čipu plus vylepšený průběžný autofokus plus lepší ergonomie, to jsou přínosy druhé generace základního oemdéčka. Ovšem nejvíce medializovaný je jeho multishot. Je tu využita jeho pětiosá stabilizace. V režimu multishot se stabilizace vypne a mikromotorky jsou využity k dvěm sériím pohybů. V první sérii se čip postupně 4x posune tak, aby se dala sejmout kompletní barevná informace, tedy aby se dalo vyhnout při demozaikování mezerám ve složce červená – zelená – modrá. V druhé sérii pak dojde k navýšení počtu snímacích bodů. V RAW jich je 64 mega, ale při vnitřní konverzi na JPEG se počet sníží na 40 mega. Celý proces je poměrně dlouhý. A má svá specifika.

Jak se to fotí
Především je absolutně nutné to fotit ze stativu. Olympus slibuje pro příští generaci, že se proces zrychlí, takže bude možno uvažovat o snímání z ruky. Jsem v tomto směru velmi skeptický. Jde o tak jemné posuny, že si nedovedu představit použitelný čas tak krátký, aby eliminoval chvění rukou. Každopádně je to futurum, nyní – stativ.

Dále: musí to mít prvotřídní optiku, výrobce doporučuje pevná ohnisko Zuiko, eventuálně zoomy řady Pro. Já to fotil monofokály 17 a 12 mm (prodlužovací faktor 2x, tedy ekv. 34 a 24 mm kinofilmového přístroje).

Dále: maximální clona je F8.0, pak nastává difrakce (ohyb světla přes lamely clony). Ale o to se starat nemusíme, ono to víc jak na F8.0 nezacloní, jakmile se na režim multishot přepneme.

Vychytávka:
Multishot se nastavuje v menu, respektive ve funkčním menu v kategorii česky označované režim řízení: singl, sériové focení , samospoušť. A zde je tedy i multishot. Ale pozor: v menu Fotomenu 2 je víc než žádoucí jít na položku Snímek s vysokým rozlišením a zde nastavit zpoždění spouště. Je to prakticky samospoušť. Pak teprve máme záruku, že expozicí fotoaparát neroztřeseme, protože k expozici dojde až po uplynutí nastavené prodlevy. V defaultním nastavení je zpoždění nulové, je tedy třeba to nastavit, nejlépe hned při prvním nastavování aparátu (datum, čas, jazyk – to zpoždění je de facto nutné, takže bych to tam nastavil natvrdo hned, napořád).

Výsledek:
Rozdíl je markantní, když má předloha jemnou strukturu. Docela dobrá srovnávací tabulka je stokoruna. Tady je ukázka, jaký asi výřez prezentují následné ukázky – bankovka je přehnutí, aby se netřepala ve větru:


Toto je repordukce fotkou 40 mega multishot:


Takto to dopadne při reprodukci z normálního 16mega:


Je ovšem velmi ošidné to srovnávat a proto obě výše uvedené ukázky jsou přes zobrazení na monitoru a sejmutí obrazovky. Když si totiž vedle sebe otevřeme dvě fotky, 40 a 16 mega velké, např. v Zoneru v Porovnání obrázků, může se dokonce stát, že ten menší bude vypadat ostřejší, protože ten větší je , inu, prostě je větší. Rozdíl vynikne při tisku – anebo při zobrazení na ploše obrazovky a proto jsem to dělal tak složitě. Podobnou metodou je pořízeno toto srovnání, jsou to dvě sejmuté obrazovky, vlevo 16, vpravo 40 mega, pravá číst je zřetelně výraznější :


Dobře je to vidět při srovnání fotek s jemnou strukturou. Zde je vlevo 40, vpravo 16 mega, ovšem pozor, je to 200% zobrazení, ani při 100% na monitoru není rozpití struktury tkaniny při 16 mega příliš zřetelné! Klikněte pro větší zobrazení.


Když budete běžným způsobem srovnávat fotky 16 a 40 mega, zásadní rozdíly neuvidíte – opakuji, vyniknou až při tisku, nejspíš při velkoformátovém. I to chci vyzkoušet a podám zprávu. Zde je na stažení pár fotek, vlevo je 16 mega, vpravo 40 megapixelů, datově je to zhruba 8 versus 18 MB.

 

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: