Nezařazené

Olympus OM-D E-M10

Název je složitý jako heslo pro internetové bankovnictví, ale podle Neffova zákona má každý nesmysl aspoň jeden rozumný důvod. OM-D je název MFT systémových kompaktů Olympus s vestavěným elektronickým hledáčkem. E je označení 4/3 formátu, M je micro a číslo na konci je označení modelu. Takže desítka je nejméně náročné o-em-déčko. Do jaké míry nenáročné?

Název je složitý jako heslo pro internetové bankovnictví, ale podle Neffova zákona má každý nesmysl aspoň jeden rozumný důvod. OM-D je název MFT systémových kompaktů Olympus s vestavěným elektronickým hledáčkem. E je označení 4/3 formátu, M je micro a číslo na konci je označení modelu. Takže desítka je nejméně náročné o-em-déčko. Do jaké míry nenáročné?

Jaký je a komu je určen
Oly udělal modelem E-M5 díru do světa v únoru 2012. Loni v září oslnil navazujícím profi modelem M1, který je naprosto skvělý. Proč tedy za půl roku nový model? Protože E-M5 je drahý a E-M1 je hodně drahý a Olympus chce získat i zákazníky, kteří nechtějí vydat tolik peněz. Jinou logiku to nemá. Olympus není v této politice osamocen, obdobnou cestou jde třeba Fujifilm svou ikskovou řadou. Nicméně, zabývejme se Olym M10.


V předběžné recenzi na Dpreview vyčítali modelu M-10, že nepřináší žádnou významnou inovaci. Je to nespravedlivé, protože jednu přináší a velmi důležitou: je o šest tisíc levnější než OM-D E-M5 svou cenou 17 tisíc oproti 23 tisíc a dokonce o plných 23 tisíc je levnější než E-M1, bavíme se o ceně těla. Em jedničku jsem recenzoval loni v říjnu, ta je ovšem nesrovnatelná, má jiné poslání. Zato tahle E-M10 je v podstatě klasické E-M5 a v něčem dokonce lepší, o šest tisíc levněji.

Přístroj je šestnáctimegový s výměnnou optikou. Snímač je stabilizovaný, stabilizace probíhá ve třech osách, to je rozdíl od dražších modelů. Tělo je z hořčíkové slitiny, avšak bez ochrany proti prachu a vlhkosti, to je rozdíl oproti dražším modelům OM-D. Je ještě menší než E-M5, a to je velká atrakce, protože mirrorless přístroje oslovují lidi, kteří chtějí mít kvalitu obrazu zrcadlovky, ale rozměry a váhu kompaktu. Platí se za to ale cena – je menší baterka, a karta se strká zespodu do prostoru pro baterku, dražší modely mají slot na boku.

Sériové focení má 8 snímků/sec, rozsah ISO 100 až 25600, časy od 60 do 1/4000 sec. Procesor je TruePics VII, tedy novější generace. Displej je vyklápěcí, třípalcový, dotykový s megovým rozlišením.
Zaostřovacích bodů je 81, využívá se to při sledování objektu. Zaostřování je jen na kontrast, není tu hybridní čip. Lze velmi dobře ostřit i přes dotykový displej. Displej má tři palce úhlopříčně a milion pixelů, elektronický hledáček má 1,4 mega OLED. Velkou předností oproti dražším modelům je vestavěný blesk. Ten dokonce umí řídit externí blesk ((FL-50R, FL-36R, FL-20, FL-14, FL-300R, FL-600R) , je možno sestavit tři skupiny A,B a C a řídit je přes některý ze čtyř kanálů, dálkově je možné je i nastavit, což naprosto není nic samozřejmého. Synchronizační rychlost je relativně pomalá 1/200 sec.
Video je Full HD 1920, H.264 a Mpex 4.
Oproti E-M5 je vybaven vestavěnou wifinou, systém nastavení je stejný jako u špičkového E-M1 modelu, přes QR kód. K ovládání přes mobil je třeba stáhnout poslední verzi aplikace Olympus Image Share. Jak se přístroj na dálku ovládá jsem ukázal zde.
Přístroj měří 119 x 82 x 46 mm a váží 396 g.

Ovládání a menu
Z pohledu shora vidíme vlevo kruhový volič, velmi jednoduchý, s nabídkou základních režimů plus video, scénické režimy a „art“, tedy kreativní filtry. Dále je tu vcelku zbytečná funkce kombinující tři fotky v jedné. Nadále chybějí pozice pro uživatelské nastavení, to pokládám za trvalou chybu celé modelové řady OM-D / PEN. Vpravo od hledáčku je velký naplocho položený roller. Spoušť s kruhovým ovladačem expoziční kompenzace a dvě tlačítka, volitelné Fn2 a spoušť pro video. Co je důležité: obě tato poslední tlačítka jsou plně programovatelná. V základním nastavení jsou na Fn2 křivky: lze například zesvětlit stíny a utáhnout jasy. Když ale Fn2 přitlačíte, lze nastavit i jiné možnosti – křivky, ovlivňování barevnosti Color Creator, dále pak takové nastavení, kdy předním rollerem nastavujeme citlivost a zadním WB a lze sem přiřadit i změnu poměru stran. Nejpraktičtější mi připadá třetí možnost.


Na zadní straně přístroji je třípalcový dotykový výklopný displej OLED s megovým rozlišením. Nelze vyvrátit do extrému, abyste třeba mohli fotit sami sebe. Hledáček je opatřen senzorem, který reaguje na přiložení k oku. Očnice mi neupadla (zatím vždycky při práci s těmito přístroji), ale i tak, pozor na ni, nejlíp je přilepit ji vteřinovým lepidlem. Pokud jde o oční senzor, ten je hodně citlivý a je na vašem zvážení, zdali ho nevypnete a nebudete přepínat EVF / LCD přepínačem na pravém boku hledáčku.

Jinak se ale uživatelské funkce nastavují v Uživatelském menu (ikona ozubených koleček), položka Tlač/Ovladač. Pokud máme ISO/WB na Fn2, lze sem mimo jiné přiřadit i přímý přístup na některou ze 4 pozic uživatelského nastavení. Což mi přijde užitečné. Potom na tlačítko Spoušť videa lze nastavit druhou pozici uživatelského nastavení a to je vcelku to, co obvykle potřebujeme. Specifické úkoly lze přiřadit i čtyřcestnému voliči, jednotlivým šipkám.

Co je ale nutné udělat je změna nastavení funkčního menu. V Uživatelském menu oddíl D je třeba v Nast. Ovládání v položka P/A/S/M vypnout zatržítko Ovládání a zatrhnout Live SCP, pak uzzískáme přehledné funkční menu na celé ploše displeje, jak se stalo tradicí už na digitálních zrcadlovkách klasické řady E v minulosti.

Jak se s ním fotí
Přístroj je stejně dobře ovladatelný, jako OM-D E-M5. Dobře se daří a jeho naplocho položené rollery jsou při ruce, takže když si vše nastavíte podle vlastních potřeb (včetně směru funkce rolleru, např. korekce expozice do mínusu: doleva nebo doprava?

Přístroj je velmi rychlý v mezích standardu mirrorlessu s ostřením na bázi analýzy kontrastu. Znamená to, že s klesající světelnou hladinou jeho svižnost vadne. Nicméně na dobrých světelných podmínek je jeho výkon vynikající. Zkoušel jsme ho s různými objektivy, včetně nového základního objektivu M.Zuiko Pro 12-40/2.8. Dodává se také s palačinkovým zoomem 12-42/3.5-5.6 EZ, ten mi však nepřirostl k srdci ani kresbou, ani celkovým pojetím – zoomuje výhradně elektricky a to nepřekousnu. Navíc stojí jedenáct tisíc, přičemž výtečný objektiv 12-50/3.5-6.3 je o tisícovku levnější. Proto bych doporučoval jako ekonomicky nejvýhodnější kit Olympus E-M10 + 14-42 mm II R, viz odkaz dole začlánkem . Na ukázce je palačinka EZ, neaktivní, se zakrytou krytkou:

Kresba je tedy naprosto na výši systému MFT. Automatické zvládání bílé se už dnes v recenzích ani nezmiňuje, proč taky, dokonale zvládá umělé světlo i tento přístroj.

Šum zůstává sledovaným tématem. Zde není co řešit do ISO 3200, pak záleží na tom, jak je kdo na šum cimprlich.


V nabídce jsou dnes už tradiční filtry a vychytávky. Panoramatické focení najdeme pod položkou SCN, není to plynulé panoramování, ale to je dobře, protože tahle sweep panorama vedou k datově omezeným výsledkům. Jde o napasování a to se zde dělá velmi snadno. Filtry jsou příjemné, každý si vybere a někdy po nich sáhne i ten, kdo takovými nesmysly obvykle pohrdá ( = já).

LiveTime, Live Bulb a Live Comp jsou funkce už zavedené, zatím jsem však o nich nepsal. Jsou blíže vysvětleny v samostatném videotutoriálu zde, zde jen upozorním, že se funkce těžko hledá, protože je skrytá až za hranicí nejdelšíhgo času 60 vteřin. LiveTime je režim snímání, kdy expozici zahájíme stiskem spouště a dalším stiskem ji ukončíme. Přitom na displeji sledujeme postup expozice. Pro LiveBulb je vhodné použít dálkové ovládání nebo chytrý telefon s nahranou olympusí aplikací. Stále platí, že způsob spárování mobilu a fotopřístroje vyřešil Olympus perfektně přes QR kód – načtením kódu je vlastně celá ta jinak otravná procedura za námi a nezbývá než připojit se mobilem k přístroji – ten funguje jako hot spot, tedy jako zdroj rádiového signálu. Po spuštění aplikace lze přístroj ovládat anebo z něho stahovat fotky.

Výbornou změnou je i nasazení vestavěného blesku. Spolupráci s bleskem FL600R věnuji v příštích dnech samostatný příspěvek, zde upozorním, že z fotopřístroje lze externí, mimo tělo umístěný blesk dálkově řídit a dokonce nastavovat jeho výkon. Jedinou vadou na kráse je nemožnost nastavit vestavěný blesk tak, aby jenom řídil a nepletl se do expozice. Naproti tomu je chvályhodné, že i pro externí blesk je zachována vysokorychlostní synchronizace – na časy kratší než synchronizační čas 1/200 sec.

Shrnutí
Olympus OM-D E-M10 je – upřímně řečeno – zlevněné a v lecčem vylepšené oemdéčko, které se zatím stalo součástí klasiky. Maličký svižný přístroj, snadno konfigurovatelný, s nabídkou rozsáhlého příslušenství a především pak nabídkou různých objektivů od Olympusu i jiných výrobců. Setkal jsem se i v souvislosti s ním s výtkami na vysokou cenu – ta je naprosto adekvátní kvalitě. To že je malý neznamená nevýkonnost. Je třeba zvážit volbu základní optiky – v kitu 14-42 mm II R přijde objektiv na tři tisíce (tělo stojí 17, kit 20 tisíc), kdežto zmíněná 12-50 se do kitu nezařazuje. Zoom palačinka stojí v kitu 22 tisíc s tělem, ale raději bych volil ten kit za dvacet. Samosebou že nejlepší je profi 12-40/2.8, jenže to pak objektiv by stál o deset tisíc víc než tělo. Mezi námi, já bych to zas za takovou bláznivost nepokládal, protože obrázky maluje objektiv, ale to si musí každý přebrat v hlavě sám.

Ukázky:

1 a 2 rozsah zoomu a kresba profi 12-40/2.8, snímek 15 pořízen „krytkou – rybí oko“ (pojednám jindy), 16 při 6400., 17 a 18 filtry

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18


Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Olympus OM-D E-M10.