Včerejší novinku jsem držel v ruce už před třemi týdny na semináři Olympusu v Mnichově. Opravdu to nebyla příležitost ani na minimální testování, nicméně aspoň nějaký obrázek bylo možné si udělat. Zde je.
Stručně zopakuji, že jde o následovníka přístroje OM-D, šestnáctimegový přístroj s elektronickým hledáčkem (2,4 Mpx) a výměnnou optikou systému Micro Four Thirds čipem 17,3 x 13 mm velkým.
Včerejší novinku jsem držel v ruce už před třemi týdny na semináři Olympusu v Mnichově. Opravdu to nebyla příležitost ani na minimální testování, nicméně aspoň nějaký obrázek bylo možné si udělat. Zde je.
Stručně zopakuji, že jde o následovníka přístroje OM-D, šestnáctimegový přístroj s elektronickým hledáčkem (2,4 Mpx) a výměnnou optikou systému Micro Four Thirds čipem 17,3 x 13 mm velkým.
Nejdříve k čipu, který zůstává šestnáctimegový, avšak je zcela nový. Především disponuje hybridním ostřením. Zde je schema onoho ostření na bázi fázové detekce:
V čipu jsou vsazeny speciální fotodiody, které jsou v řadách nad sebou a vždy dvě řady spolupracující. Porovnává se průběh světelné vlny – když je shodný, je zaostřeno. Navíc systém pozná, kterým směrem má motor autofokusu jít. Na tomto diagramu je to znázorněno – fázová detekce postupuje přímo, kdežto kontrastní metodou pokus – omyl (křivka se vine kolem os). Omluvte sníženou kvalitu obrazu, je to foceno z plátna při semináři:
Tyto speciální fotodiody se neúčastní tvorby obrazu a informace je nahrazena informací z široké oblasti kolem nich:
Zvláštní je, že duální AF pracuje rozdílně, pokud je nasazený objektiv E systému a MFT systém. Předpokládám, že je to dané konstrukcí adaptéru. Olympus nabízel adaptér pro E-systém od začátku MFT, ale pak bylo ostření tak pomalé, že adaptér byl celkem k ničemu. Takže s E objektivy se autofokus s fázovou detekcí, s MFT objektivem typicky s analýzou kontrastu, jenom v režimu průběžného ostření C-AF spolupracuje analýza kontrastu s fázovou detekcí.
Procesor
Je to procesor TruePic VII. Ten rozezná objektiv, zdali je z řady Zuiko nebo M-Zuiko a startuje proces Fine Detail II. Odstraňuje barevnou vadu a odstraňuje efekt difrakce při extrémních clonách jako je F22. Umožňuje sériové focení 10 fps s jednorázovým ostřením a 6.6 fps s průběžným ostřením. Mechanická závěrka dosahuje rychlosti 1/8000. Přístroj podobně jako PEN pětka má 2×2 rollery, tedy má páčku jíž se rollery přepínají do druhé sady funkcí.
Elektronický hledáček je prakticky stejný jako EV4, má 2,36 Mpx. Díky zvětšení je ale obraz opticky větší než E-5. Hledáček se přizpůsobuje vnějšímu světlu díky Adaptive Brightness Technology. Hledáček má čtyři režimy – pomůcku pro kompozici, zvětšený obraz, kontrola jasu a kontrola barvy. Lze nastavovat odstín a sytost – funkce Color Creator. V hledáčku je pak vidět změna barevnosti až do kompletní desaturace. Color creator se dá kombinovat s křivkami.
První pocity:
Přístroj je daleko víc „profi like“, původní OM-D vedle něho vypadá jako vzpomínka na dobu ledovou. Jeho vršek je obsypaný ovládacími prvky a úctu budí mohutný grip zahnutý směrem k objektivu – přístroj lze nosit jako kufr bez obavy, že vyklouzne z prstů. Zapínání se opět přestěhovalo i ve srovnání s PEN E-5, je tentokrát vlevo, a pokud jsem se u E-P5 pozastavoval nad směrem páčky, tady je to logické, od sebe se přístroj zapíná, k sobě vypíná. Další vítanou maličkostí je pojistka kruhového voliče: ta se musí zmáčknout, uvolnit, pak lze voličem otáčet a opětovným stiskem se zajistí. Ergonomie je vynikající – odstraněna byla denervující kolébka zajišťující prohlížení a Fn1 tlačítko. Na jejím místě je přepínání uzávěru ostření a expozice s přepínačem režimu 1 a 2 – rollery mají dvojí funkčnost, plně volitelnou, podle toho, zdali jsou v režimu 1 nebo 2.
Hledáček je senzační. Gumový kryt očnice je jiný než na OM-D, doufám, že nebude mít ony neblahé sklony k upadávání. Automatická adaptace na okolní světlo mi šla trochu na nervy, je to ovšem nezvyk. Stabilizace je výkonná – při pohledu do hledáčku je pocit naprosto pevné paže.
Je zde rozsáhlá možnost nastavení s detailními změnami oproti předchozím modelům. velmi vítám možnost nadefinovat na spoušť videa focus peaking, tedy zapnutí zvýrazněných linií. Na E-M5 byla tato funkce poněkud obtížně dosažitelná. Jediné, co mě v té krátké době zarazilo, byla nedůslednost s bracketingem: je tu dedikované tlačítko na HDR a bracketing, ovšem zde se nastaví parametry bracketingu, tedy počet obrázků a odstup expozice (na př. O,3 EV, 0,7 EV a pod.) Samotný bracketing se musí nadále nastavit v menu.
Kvalitu obrazu si netroufám posuzovat, byly to předprodukční vzorky a jako takové berte i těch pár ukázek, které jsem na semináři pořídil. Nezdálo se mi však, že došlo k nějakému průlomovému navýšení kvality – ono samotné OM-D stojí na vrcholu a těžko čekat v blízké době, že by bylo technicky možné takto vysoko nasazenou laťku překonat. Na semináři se hovořilo i o objektivu 12-40/2.8. Patří do nové profi řady objektivů M.Zuiko a bude to přímý konkurent skvělého 12-35/2.8 od Panasonicu. Ostatně, už stávající objektiv M.Zuiko 12-50 / 3.5-6.3 je vynikající a jeho hendikepem je malá světelnost (ovšem předností je motorový posun pro video a makrorežim). I ten je odolný vůči dešti a prachu.
Shrnutí
Olympus E-M1 je natolik nově pojatý fotoaparát, že se zdráhám ho pokládat za pokračování OM-D. Možná i sám výrobce to naznačil tím, že přisoudil přístroji číslo 1. Zatímco OM-D je tak trochu hra na retro, tohle žádná hra není, to je prostě profi přístroj, nachystaný na seriózní práci. Jeho kompatibilita s řadou E asi nebude tím hlavním tahákem, i když… v nabídce je několik zajímavých E objektivů, jako třeba 50-200/2.8-3.5 a ten kdyby ostřil rychle… Ale počkáme si, vyzkoušíme. Tahle E-M1 samozřejmě stojí proti Panasonicu GH3. Ten je poněkud robustní, ovšem o jeho kvalitách netřeba pochybovat. Bude to další souboj Titánů. Ukázky:
1 a 2 – zabráno skrz okno. 3 a 4 dynamický rozsah, 5 jsem zkoušel průběžný autofokus a stejně jako obr. 6 je to na 2000 ISO. 7 je desetina z ruky na 75 mm (ekv. 150 mm), 8 art filtr „drama“.
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
4 |
 |
| 5 |
 |
6 |
 |
| 7 |
 |
8 |
 |
