Nové oemdéčko bylo uvedeno desátého září. O přístroji OM-D bylo vysloveno tolik chvály, že je nabíledni otázka, v čem se oba přístroje liší. Takže logicky začnu zevrubnější průzkum tohoto přístroje srovnáním staršího a nového modelu.
Nové oemdéčko bylo uvedeno desátého září. O přístroji OM-D bylo vysloveno tolik chvály, že je nabíledni otázka, v čem se oba přístroje liší. Takže logicky začnu zevrubnější průzkum tohoto přístroje srovnáním staršího a nového modelu.
Rozdíl je zásadní už na první pohled na na první vzetí do ruky. Dnes už klasické OM-D zaujalo od první chvíli nostalgickým návratem do zlatých dob analogu. Nový přístroj je z hlediska ergonomie naprosto předělaný a ze starého nezůstal kámen na kameni. Není to výraz neúcty k staršímu modelu, který tímto přešel do klasiky. Olympus v modelu EM-1 završil dlouholetou strategii, kdy sloužil řadu MFT, tedy Micro Four Thirds, s klasickou řadou E na bázi Four Thirds systému. Na trhu je už jenom model E-5 a samozřejmě je zde množství vynikajících objektivů Zuiko, které jsou s řadou MFT kompatibilní jen přes redukci. To platí už dlouho, nicméně až s modelem EM-1 a redukcí nového typu lze plnohodnotně používat veškeré objektivy původně určené pro zrcadlovky Olympus. Došlo tedy k vývojovému sloučení. Ergonomie modelu EM-1 tedy odpovídá představě jak by mělo vypadat ovládání semi-profi zrcadlovky.
Na druhý pohled
Je to prkotina, ale E-M1 nešumí. Model OM-D má tu zvláštnost, že po zapnutí trochu hučí. Asi mechanismus stabilizace, zkrátka – hučí (jenom slabounce), kdežto EM-1 je zcela zticha. Změnil se i tvar gumové očnice. Doufal jsem, že nová očnice nebude mít eskapistické sklony a nebude vypadávat – jako to dělají očnice OM-D i přídavných elektronických hledáčků řady PEN. Tady to zůstalo při starém, i tahle očnice padá, chce to vteřinové lepidlo a musíte si i tento model dodělat doma. Ovšem pohled do hledáčku je doslova úchvatný. 2,4 megapixelový elektronický hledáček dává podstatně větší a lepší obraz než 1,4 megapixelový. Subjektivně máte pocit, že se díváte do hledáčku full frame zrcadlovky.
Pohled shora
Je to tak trochu jako hra „najdi sedm rozdílů“. Jiné je prakticky všechno. Nový model je větší a na své pravé straně expandoval kupředu: v mohutném gripu, česky úchopu, je umístěna spoušť s předním rollerem, funkční tlačítko Fn2 (ve výchozím nastavení ovládá křivku, tedy lze ztmavit/zesvětlit stíny a zesvětlit/potlačit jasy) a spoušť videa. Tím se uvolnilo místo pro kruhový volič režimů, který vidíme na starém modelu vlevo. zadní roller se odstěhoval trošku doprava a při pohledu shora vidíme volitelné tlačítko Fn1. Kruhový volič má uprostřed zámek, chránící proti mimovolnému posunu. Ani na E-M1 na něm není místo pro uživatelské režimy, nicméně na rozdíl od OM-D lze jednotilvým uživatelským režimům přidělit pozici na kruhovém voliči. Dělá se to v menu a pak si musíte pamatovat, že třeba pozice ART je My Menu 1 a na něm máte – dejme tomu – bracketing nebo vysoké ISO. Není to jednoduché, ale tohle není foťák pro lamy.
Vlevo od kapličky pro elektronický hledáček vidíme vypínač a ovládání režimu pohonu (jednotlivé snímání, série, samospoušť a HDR) a režimu autofokusu.
Pohled zezadu
Zde došlo k méně nápadným změnám, méně nápadným, ale vítaným. OM-D má nešikovně řešený vypínač, ten je teď nahoře, a tlačítko pro prohlížení – zcela nahoře pod horní hranou, v páru s Fn1 volitelným tlačítkem. Model EM-1 má samostatné tlačítko pro prohlížení vpravo dole a nahoře, pod horní hranou, je AEL tlačítko s možností přeprogramování a je tam přepínač 1 a 2, který souvisí s rollery. V režimu 1 mohou být nastaveny na něco jiného než v režimu 2.
Kresba
Oba přístroje mají 16megový MFT CMOS čip velký 17.3 x 13 mm, ovšem E-M1 má o generaci novější procesor Truepic VII. K porovnání kresby starého a nového modelu jsem použil objektiv M.Zuiko 45/1,8 . Podle očekávání byly rozdíly minimální, pokud vůbec nějaké – model E-M1 nastavil expozici s rychlostí závěrky o něco vyšší – na ukázce je nahoře E-M1, dole OM-D.
V druhém srovnání jsem expozici vyrovnal. Obrázek z E-M1 je o poznání studenější (vlevo) než OM-D, avšak kresebně jsou vyrovnané.
Světla a stíny
V průvodních textech Olympusu se tvrdí, že nový procesor lépe zvládá světla a stíny. Srovnání ale ukazuje, že podání z obou přístrojů je identické. Vlevo je EM-1, vpravo OM-D. Žlutá barva ukazuje přepálenou bílou zeď, hranice přepalu je prakticky stejná na obou snímcích. V levé horní části jsou drobné tyrkysové skvrnky, známka slitých stínů – opět, na obou snících je to stejné.
ISO a šum
V základním nastavení jsem porovnával výsledky při 2500 a 5000 ISO, přičemž pět tisíc pokládám za hodnotu nad limitem praktického použití, leda v nouzi – při současném stavu techniky, přinejmenším pro MFT a APS-C formát. Fuill frame přístroje jsou na tom pochopitelně lépe, ale ani ty nezvládají 5000 ISO bez problému. Oba přístroje byly v defaultním nastavení, opět nahoře je E-M1 a dole OM-D. Výkon je v podstatě vyrovnaný. Přístroj E-M1 lze v tomto ohledu regulovat, zapnout redukci šumu místo AUTO na ZAP a filtr šumu na Vysoký, pak Standard a nebo Nízký.
Shrnutí
Nová generace OM-D zásadně převyšuje tu starou v mnoha ohledech. V tomto srovnávacím článku jsem si všímal především ergonomie – tu pokládám za podstatný prvek. V tomto ohledu není o čem diskutovat. S přístrojem je opravdu radost pracovat. Doladěny jsou ovšem i podstatné technické parametry. Především je jiný čip, psal jsem o něm zde. Je do něho zabudované hybridní ostření, používá se především při použití redukce a optiky původní E řady Olympusu. Procesor TruePic VII rozezná objektiv, zdali je z řady Zuiko nebo M-Zuiko a startuje proces Fine Detail II. Odstraňuje barevnou vadu a odstraňuje efekt difrakce při extrémních clonách jako je F22. Umožňuje sériové focení 10 fps s jednorázovým ostřením a 6.6 fps s průběžným ostřením. Mechanická závěrka dosahuje rychlosti 1/8000. Už jednou jsem napsal, že přístroj je natolik nově pojatý fotoaparát, že se zdráhám ho pokládat za pokračování OM-D. Možná i sám výrobce to naznačil tím, že přisoudil přístroji číslo 1. Zatímco OM-D je tak trochu hra na retro, tohle žádná hra není, to je prostě profi přístroj, nachystaný na seriózní práci.
Tomu odpovídá ovšem i cena. Zatímco OM-D lze koupit na 23 tisíc, E-M1 stojí bez desetikoruny čtyřicet, přičemž full frame Nikon D610 má stát zhruba 45 tisíc. Je ovšem třeba zdůraznit, že do značné míry jde o nástupce nejem OM-D, ale hlavně zrcadlovky E-5, která je naprosto profi a ještě dnes se prodává za 42 tisíc. Jde o jakési sloučení řad, podobně jako Canon navázal na řadu 1D MkII a 1D MkIII nikoli nějakým Mk IV, ale modelem DX. Zkrátka, tohle už není přístroj pro zábavu a je to nářadí, které v profi provozu má vydělávat peníze.
