Malý, elegantní, uživatelsky nenáročný, to jsou zásady, které splňuje řada fotoaparátů Olympus Mju od svého vzniku, hluboce v éře klasické fotografie. Vedle osmimegové verze existuje i šestimegová varianta digitálního Mju. Na tu se dnes podíváme blíže.
Jaký je a komu je určen
Jednoznačně je to elegantní obrazový zápisník s jednoduchou obsluhou a vysokou kvalitou obrazu. Má robustní, vodě odolné kovové tělo (to znamená, že mu nevadí déšť nebo pocákání vodou, nikoli ponoření do vody). Design je
 |
 |
poněkud zdobný, oblast objektivu (ve vypnutém stavu je kryt ocelovou roletou) je ohraničena mohutným kovovým okružím, které přechází ve vodorovnou ozdobu bez zřetelného účelu. Účelněji vypadá přístroj zezadu. Nejnápadnější je 6,4 cm velký displej (TFT LCD se 115 tisíci pixely). Displej má technologii Bright Capture, což znamená, že při špatných světelných podmínkách se zvětšuje podsvícení, takže obraz je pořád dobře vidět. Displej slouží jako hledáček, průhledový hledáček přístroj nemá. Jeho objektiv je samozřejmě zoom, odpovídá 35-105 mm kinofilmového formátu, fyzicky má 5,8-17,4 mm při světelnosti F3.1 – F5.2 (je to 5 čoček ve 3 skupinách, z nich jsou 3 asférické). Ostří se porovnáním kontrastu, od 50 cm, v makrorežimu od 20 cm, v supermakru od 7 cm. Expozice se měří plošně nebo bodově. Uzávěrka má rozsah 1/2 sec až 1/1000, v režimu noční scény až 4 cm. Citlivost se pohybuje v automatickém režimu mezi 100 až 400 ISO, ručně až 800 a 1600 ISO při nastavení 2 Mpx, v krajním případě až ISO 2500 (režim Interiér, Denní portrét a Svíčka. Zapisuje na xD kartu, má 8 Mpx vestavěné paměti. Rozměry má 97 x 55 x 26,5 mm, váží 128 g bez karty a baterie. Když se bavíme o designu, dodejme ještě, že závit pro stativový šroub je značně vyosený, je hodně vlevo (z hlediska fotografujícího).
Ovládání a menu
Přístroj je určen laikům, takže nemá žádné možnosti manuálních vstupů, snad vyjma kompenzace expozice. Zapíná se tlačítkem na horní stěně, vedle spouště. Na zadní stěně je vše soustředěno vpravo od displeje. Nahoře je ovládání zoomu, pod ním je tlačítko pro přepínání z režimu automat / scénické režimy. Těch je třiadvacet a ještě se o nich zmíníme. O něco níže je dvojice tlačítek pro prohlížení a režim displeje. Pak je klasické joystickové kolečko s tlačítkem OK / menu uprostřed, které v režimu vypnutého menu má svoje funkce: nahoře je expoziční kompenzace, vpravo blesk,dole samospoušť a vlevo makro. Docela dole jsou tlačítka pro přímý tisk a mazání.
Menu je chválabohu klasické olympusí, tedy: po zapnutí se objeví čtyřcestí, přičemž nahoře, vlevo a dole jsou nejpoužívanější položky, tedy ISO, nastavení bílé a nastavení velikosti. ISO, jak bylo řečeno, dosahuje až 800 a 1600 hodnoty – a automaticky se přepíná na dvoumegový režim (podobně jako při scénickém režimu Interiér se přepne na 2500 ISO a dvoumegový rozměr). To zasluhuje velkou pochvalu, i to, že při další změně zpátky na nižší ISO se rozměr vrátí na původní hodnotu.
Při cestě doprava se objeví běžné menu, kde měníme režim měření expozice, režim snímání (jednotlivé obrázky a série), digitální zoom, režim autofokusu (iESP a bodové) a panorama. V další kartě menu lze mazat vše na kartě, formátovat a zálohovat to, co je v paměti přístroje. Nakonec je tu setup, kde lze resetovat vše do výchozího nastavení, nastavit jazyk (čeština je k disposici na internetu), lze tu nastavit datum, histogram a „frame assistence“, tedy buď pravoúhlou mřížku, nebo diagonály.
Menu pro scénické režimy je obrázkové s psanou nápovědou.
Jak se s ním fotí
Tradičně začínáme měřením časů: náběh trvá 1,8 sec, zpoždění spouště při namáčknutí je 0,1 sec, bez namáčknutí do 0,4 sec, to všechno jsou pěkné hodnoty – přístrojem lze velmi dobře fotografovat i živé scény. Obrazové výsledky jsou velmi pěkné – šestimegové rozlišení je záruka vysoké obrazové kvality v podstatě ve všech rozumných formátech zvětšeniny. Objektiv má jen malý úbytek kresby v rozích a fialové kontury jsou zanedbatelné – vyskytují se jen na opravdu přezářených místech v protisvětle.
Z praktického hlediska je poněkud zavádějící, že nevidíme, jakou expozicí fotografujeme. Je to samozřejmě vedeno záměrem výrobce neobtěžovat uživatele něčím, co stejně nemůže ovlivnit, ale jak už jsem se zmínil, při snížené světelné hladině snadno sklouznete do desetinkových expozic. Tím spíš, že technologie displeje Bright Capture je možná trochu ošidná v tom smyslu, že si za špatných světelných podmínek ne vždy uvědomíme, jak špatné jsou. Na to je třeba myslet a včas nastavit vyšší ISO – i při 400 je velmi slušný šum. Při použití 800 / 1600 ISO přístroj přepíná na dvě mega a aktivuje velmi silnou redukci šumu. Obraz není zašuměný, ale pochopitelně nemá plnou brilanci. Rozhodně jsou to ale plně použitelné snímky.
Scénické režimy jsou dobrou pomůckou pro začátečníka. Oceňuji hlavně režim Interiér a jeho 2500 ISO pro živé fotografování scén v místnosti. Navíc lze i při scénických režimech otevírat menu a relevantní prvky měnit (na př. nastavení bílé),, to si zasluhuje velmi výraznou pochvalu! Běžný uživatel to asi nevyužije, ale až se zapracuje (a stane se uživatelem neběžným 🙂 ), bude si tuto možnost velmi pochvalovat. Režimů je hodně, jsou zde i režim „portrét při špatných podmínkách bez blesku“, svíčka, a nechybí tu ani záhadný režim „skrz sklo“, po jehož smyslu marně pátrám už dlouho, marně proto, že jsme nepřišel na to, „co to dělá“.
Velmi dobře se ovládá expoziční kompenzace a s ní dobře spolupracuje histogram – ten skutečně reaguje na změny expozice, což není vždy pravidlem.
Shrnutí
Olympus Mju Digital 600 je velmi příjemný kompakt, určený pro rodinné fotografování. Nemá manuální ovládání, ale díky svým širokým možnostem dokáže i laik zvládat všechny běžné fotografické úkoly. Ve své kategorii rozhodně patří k tomu lepšímu, co nabízí současný trh. Dodává se ve stříbrné a modré barvě a stojí cca 8000 Kč. K tomu je ovšem ještě nutno koupit kartu, 128 MB je rozumné minimum, větší je lepší.
Ukázky 1 až 8 byly pořízeny za různých světelných podmínek. Pro lepší barevné podání s e osvědčila expoziční kompenzace -0,3 nebo -0,7 EV. 9 je při 400 ISO v plné velikosti, 10 při 1600 dvoumegový obrázek.
| 1 |  |
2 |  |
| 3 |  |
4 |  |
| 5 |  |
6 |  |
| 7 |  |
8 |  |
| 9 |  |
10 |  |
Malý, elegantní, uživatelsky nenáročný, to jsou zásady, které splňuje řada fotoaparátů Olympus Mju od svého vzniku, hluboce v éře klasické fotografie. Vedle osmimegové verze existuje i šestimegová varianta digitálního Mju. Na tu se dnes podíváme blíže.
Jaký je a komu je určen
Jednoznačně je to elegantní obrazový zápisník s jednoduchou obsluhou a vysokou kvalitou obrazu. Má robustní, vodě odolné kovové tělo (to znamená, že mu nevadí déšť nebo pocákání vodou, nikoli ponoření do vody). Design je
|
| |
poněkud zdobný, oblast objektivu (ve vypnutém stavu je kryt ocelovou roletou) je ohraničena mohutným kovovým okružím, které přechází ve vodorovnou ozdobu bez zřetelného účelu. Účelněji vypadá přístroj zezadu. Nejnápadnější je 6,4 cm velký displej (TFT LCD se 115 tisíci pixely). Displej má technologii Bright Capture, což znamená, že při špatných světelných podmínkách se zvětšuje podsvícení, takže obraz je pořád dobře vidět. Displej slouží jako hledáček, průhledový hledáček přístroj nemá. Jeho objektiv je samozřejmě zoom, odpovídá 35-105 mm kinofilmového formátu, fyzicky má 5,8-17,4 mm při světelnosti F3.1 – F5.2 (je to 5 čoček ve 3 skupinách, z nich jsou 3 asférické). Ostří se porovnáním kontrastu, od 50 cm, v makrorežimu od 20 cm, v supermakru od 7 cm. Expozice se měří plošně nebo bodově. Uzávěrka má rozsah 1/2 sec až 1/1000, v režimu noční scény až 4 cm. Citlivost se pohybuje v automatickém režimu mezi 100 až 400 ISO, ručně až 800 a 1600 ISO při nastavení 2 Mpx, v krajním případě až ISO 2500 (režim Interiér, Denní portrét a Svíčka. Zapisuje na xD kartu, má 8 Mpx vestavěné paměti. Rozměry má 97 x 55 x 26,5 mm, váží 128 g bez karty a baterie. Když se bavíme o designu, dodejme ještě, že závit pro stativový šroub je značně vyosený, je hodně vlevo (z hlediska fotografujícího).
Ovládání a menu
Přístroj je určen laikům, takže nemá žádné možnosti manuálních vstupů, snad vyjma kompenzace expozice. Zapíná se tlačítkem na horní stěně, vedle spouště. Na zadní stěně je vše soustředěno vpravo od displeje. Nahoře je ovládání zoomu, pod ním je tlačítko pro přepínání z režimu automat / scénické režimy. Těch je třiadvacet a ještě se o nich zmíníme. O něco níže je dvojice tlačítek pro prohlížení a režim displeje. Pak je klasické joystickové kolečko s tlačítkem OK / menu uprostřed, které v režimu vypnutého menu má svoje funkce: nahoře je expoziční kompenzace, vpravo blesk,dole samospoušť a vlevo makro. Docela dole jsou tlačítka pro přímý tisk a mazání.
Menu je chválabohu klasické olympusí, tedy: po zapnutí se objeví čtyřcestí, přičemž nahoře, vlevo a dole jsou nejpoužívanější položky, tedy ISO, nastavení bílé a nastavení velikosti. ISO, jak bylo řečeno, dosahuje až 800 a 1600 hodnoty – a automaticky se přepíná na dvoumegový režim (podobně jako při scénickém režimu Interiér se přepne na 2500 ISO a dvoumegový rozměr). To zasluhuje velkou pochvalu, i to, že při další změně zpátky na nižší ISO se rozměr vrátí na původní hodnotu.
Při cestě doprava se objeví běžné menu, kde měníme režim měření expozice, režim snímání (jednotlivé obrázky a série), digitální zoom, režim autofokusu (iESP a bodové) a panorama. V další kartě menu lze mazat vše na kartě, formátovat a zálohovat to, co je v paměti přístroje. Nakonec je tu setup, kde lze resetovat vše do výchozího nastavení, nastavit jazyk (čeština je k disposici na internetu), lze tu nastavit datum, histogram a „frame assistence“, tedy buď pravoúhlou mřížku, nebo diagonály.
Menu pro scénické režimy je obrázkové s psanou nápovědou.
Jak se s ním fotí
Tradičně začínáme měřením časů: náběh trvá 1,8 sec, zpoždění spouště při namáčknutí je 0,1 sec, bez namáčknutí do 0,4 sec, to všechno jsou pěkné hodnoty – přístrojem lze velmi dobře fotografovat i živé scény. Obrazové výsledky jsou velmi pěkné – šestimegové rozlišení je záruka vysoké obrazové kvality v podstatě ve všech rozumných formátech zvětšeniny. Objektiv má jen malý úbytek kresby v rozích a fialové kontury jsou zanedbatelné – vyskytují se jen na opravdu přezářených místech v protisvětle.
Z praktického hlediska je poněkud zavádějící, že nevidíme, jakou expozicí fotografujeme. Je to samozřejmě vedeno záměrem výrobce neobtěžovat uživatele něčím, co stejně nemůže ovlivnit, ale jak už jsem se zmínil, při snížené světelné hladině snadno sklouznete do desetinkových expozic. Tím spíš, že technologie displeje Bright Capture je možná trochu ošidná v tom smyslu, že si za špatných světelných podmínek ne vždy uvědomíme, jak špatné jsou. Na to je třeba myslet a včas nastavit vyšší ISO – i při 400 je velmi slušný šum. Při použití 800 / 1600 ISO přístroj přepíná na dvě mega a aktivuje velmi silnou redukci šumu. Obraz není zašuměný, ale pochopitelně nemá plnou brilanci. Rozhodně jsou to ale plně použitelné snímky.
Scénické režimy jsou dobrou pomůckou pro začátečníka. Oceňuji hlavně režim Interiér a jeho 2500 ISO pro živé fotografování scén v místnosti. Navíc lze i při scénických režimech otevírat menu a relevantní prvky měnit (na př. nastavení bílé),, to si zasluhuje velmi výraznou pochvalu! Běžný uživatel to asi nevyužije, ale až se zapracuje (a stane se uživatelem neběžným 🙂 ), bude si tuto možnost velmi pochvalovat. Režimů je hodně, jsou zde i režim „portrét při špatných podmínkách bez blesku“, svíčka, a nechybí tu ani záhadný režim „skrz sklo“, po jehož smyslu marně pátrám už dlouho, marně proto, že jsme nepřišel na to, „co to dělá“.
Velmi dobře se ovládá expoziční kompenzace a s ní dobře spolupracuje histogram – ten skutečně reaguje na změny expozice, což není vždy pravidlem.
Shrnutí
Olympus Mju Digital 600 je velmi příjemný kompakt, určený pro rodinné fotografování. Nemá manuální ovládání, ale díky svým širokým možnostem dokáže i laik zvládat všechny běžné fotografické úkoly. Ve své kategorii rozhodně patří k tomu lepšímu, co nabízí současný trh. Dodává se ve stříbrné a modré barvě a stojí cca 8000 Kč. K tomu je ovšem ještě nutno koupit kartu, 128 MB je rozumné minimum, větší je lepší.
Ukázky 1 až 8 byly pořízeny za různých světelných podmínek. Pro lepší barevné podání s e osvědčila expoziční kompenzace -0,3 nebo -0,7 EV. 9 je při 400 ISO v plné velikosti, 10 při 1600 dvoumegový obrázek.
| 1 | |
2 | |
| 3 | |
4 | |
| 5 | |
6 | |
| 7 | |
8 | |
| 9 | |
10 | |
