Nezařazené

Olympus Mju 830 (recenze)

Nová “mjůčka” přišla na trh v srpnu. Kromě dvanáctimegového modelu 1200 to byly dva osmimegové přístroje, kromě této 830 ještě 820, která je velmi podobná, jenomže bez stabilizace.

Jaký je a komu je určen

Je to elegantně řešený kovový kompakt s výrazným stříbrným terčem pro objektiv a efektní “sponou” na přední stěně, sloužící jako opora pro prsty. Z pohledu shora má přístroj klínový tvar, charakteristický pro modelovou řadu digitálních mjůček už delší dobu. Uvnitř je CCD snímač velký 1/2,3´´. obrázky mají rozměry 3248 x 2436, 2560 x 1920, 2304 x 1728, 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768 a 640 x 480, jen v poměru 4:3. Optický zoom je pětinásobný s rozsahem odpovídajícím 36-180 mm kinofilmového přístroje, světelný F 3,3-5,0. Objektiv má 8 členů v 6 skupinách, ostří od 50 cm, v makru od 3 cm. Přístroj je stabilizovaný na čipu. Citlivost je od 80 do 1600 ISO, závěrka má rozsah od 4 sec do 1/2000. Manuální expoziční režimy nemá, je automatický s možností korekce expozice v režimu Program AE. Lze nastavit předvolby bílé . Přístroj nemá průhledový hledáček, má velký displej 2,5´´ (230 tisíc px), je systému Bright capture (HyperCrystal LCD, pozorovatelný až z úhlu 1700), takže reaguje na světlo a přizpůsobuje mu svůj svit. Procesor je TruePic III. Vybaven je vnitřní pamětí 14,8 MB, zapisuje na xD karty. Napájení je z li-ion akumulátoru. Rozměry jsou kapesní 99,6 x 55,1 x 24 mm, váha zanedbatelná 125 g.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, kde se nalézá i spoušť a tlačítko pro zapínání(vypínání stabilizace. Za zadní stěně je nahoře ovládání zoomu a vedle kruhový volič pro volbu fotografování v auto – režimu a programované automatice (= s korekcemi) dále zde jsou předvolené scény (Zamračeno, Slunce, Žárovka, Zářivka 1, Zářivka 2, Zářivka 4), na výběr jsou scénické režimy Portrét, Krajina, Krajina s portrétem, Noční scéna, Noční scéna s portrétem, Sport, Interiér, Svíčka, Autoportrét, Denní portrét, Západ slunce, Ohňostroj, Kuchyně, Za sklem, Dokumenty, Aukce, Vyfoť a vyber 1, Vyfoť a vyber 2, Pláž a sníh, Podvodní široký 1). Ty jsou řešeny – dnes se dá říci tradičně – s takovou uživatelskou přítulností, že dál asi nejde jít: volíme ikonu, ukáže se “příklad” a poté slovní vysvětlení (v češtině, samozřejmě, celý přístroj mluví česky). Kdo by ani to nechápal, pro něho je “guide”, tedy průvodce, kde si najdeme situaci a průvodce nám vysvětlí, jak to fotit (na př. je málo světla, co s tím). Těžko si představit, že by se to ještě dalo zlepšit, ledaže by v příslušenství byl přibalený trpaslík, který by za uživatele fotky dělal. Pak je na voliči video ( 640 x 480 – 30 sn./s, 320 x 240, 160 x 120 – 15 sn./s se zvukem) a prohlížení, včetně “oblíbených): do paměti lze umístit miniatury fotek, které chceme nosit sebou a ukazovat na displeji kamarádům. Tyto miniatury se zapisují do vnitřní paměti, takže nejsou závislé na kartě (velmi chytré).
Prohlížení je tak trochu dublováno, dostaneme se do něho i tlačítkem na zadní stěně,, vedle tlačítka pro menu. Menu pro prohlížení je stejné, bez ohledu na to, jakým způsobem jsme se do prohlížení dostali. V menu najedeme i mazání, přičemž k mazání slouží ještě tlačítko v pravém dolním rohu. Mazat lze vše, jednotlivě i na přeskáčku – to je velmi vítané a zdaleka ne zcela obvyklé.
Pod tlačítky pro menu a prohlížení je čtyřcestný volič, s přiřazenými funkcemi kompenzace expozice, makro (makro + supermakro), blesk a samospoušť.
Kompenzace expozice je řešena “příkladem”, totiž vidíme v okénku, jak bude kompenzovaný obrázek vypadat. Tím nadšený nejsem, protože LCD displej stejně nevypovídá věrohodně o vzezření snímku, obvykle trochu lže v jeho prospěch, dělá ho světlejší, než pak ve skutečnosti bude. Ale je to v duchu obrázkové názornosti.
Dole pak je tlačítko displej (vypnout, obrázek bez údajů, exifové údaje a histogram, velmi vítané i u tohoto přístroje určeného především laikům. Vedle je pak zmíněné tlačítko sloužící v režimu prohlížení k mazání, při focení se jím zapíná korekce stínů. Menu je dvojí, je tu skromné funkční menu (zde je možné přepínat automat a programovou automatiku, pokud je program, pak se aktivuje volba předvoleb bílé (není tu ruční nastavení bílé), dále ISO. To je od 64 do 1600 ISO plus “auto high”, ta je schopna nastavit až 1600 ISO, pokud je světlo slabé. Při 1600 ISO pracuje i scénický režim “interiér”.
V další položce je volba režimů jednotlivé obrázky / série, přičemž kromě normální série je i “hi”, tedy high. V tomto režimu se přístroj přepne do rozlišení 3 Mpx a pak snímá doslova ohromující rychlostí jednoho snímku za jednu až dvě desetiny vteřiny. Vysokorychlostní snímání obrazu není zas taková novinka,ale obvykle se odehrávalo v rozlišení VGA, tedy 640×480. To jsou snímky dobré pro studijní účely, pro promítání, ale už ne pro tisk, kdežto 3 Mpx je dostatečné rozlišení pro tisk snímků A5 a s přimhouřením oka až A4.

Menu ve smysl “velké menu” je řešeno tradičním způsobem Olympusu jako rozbočení ze středu na čtyři směry. Zkušenost ze seminářů mě poučila, že začátečníkům a laikům je tento způsob poněkud proti mysli – připadá jim nepřehledný. Jenže těmto lidem je proti mysli obvykle jakékoli menu… Pokud se někdo menu nebojí, zjistí, že je rozumně řešené. Uprostřed je “fotomenu”, kde se nastavují finesy, jako je například “detailní zoom”, což je vlastně výřez, protože obraz se přepne do třímegového rozlišení a bere obraz jen ze středové oblasti čipu. Z důležitějších funkcí je zde ještě režim měření expozice a oblast ostření – bodové, “inteligentní” a rozpoznávání obličeje.

Došlo zde k malému, ale vítanému zlepšení oproti minulosti – po namáčknutí spouště vypadneme z menu, takže už nemusíme – obvykle dvěma stisky – nejdříve z menu vyskákat a pak fotit. Po uvolnění spouště se ale do menu vrátíme, nemyslím, že je to šťastné řešení. To má smysl u funkčního menu, zvláště při nastavování expoziční kompenzace, ale toto “velké menu” v praxi v terénu nepotřebujeme mít ustavičně po ruce. Takže jednou možná Olympus dojde k závěru, že je přece jen lepší stisknutím spouště toto velké menu “shodit”. Příjemná je možnost shodit nastavení resetem přímo z hlavní nabídky menu.

Jak se s ním fotí
Rychlost přístroje, přístroj startuje za 0,9 sec, je tedy svižný, s namáčknutím spouště je zpoždění 0,1 sec, bez namáčknutí 0,4 sec, to jsou dobré hodnoty.

Obrazová kvalita je znamenitá. Objektiv nevykazuje žádnou soudkovou vadu při širokoúhlém záběru, to je skutečně unikát – zpravidla se nějaké vydutí přece jen projeví. Zde není doslova žádné prostým okem pozorovatelné. Právě tak chybí fialové kontury, ani na přezářených okrajových partiích. Obraz je doostřován v rozumné míře, barevnost je neutrální, barvy přirozené.
Vyvážení bílé nepřináší žádná překvapení – motiv nasvícený žárovkou má v automatickém režimu nažloutlý nádech, v nastavení “žárovka” je bílá opravdu bílá. V této “bílé bílé” byly pořízeny oba snímky na spodní ukázce, kde se prezentuje projasnění stínů:

Projasnění stínů je režim, který má – jak řečeno – vlastní tlačítko vpravo dole. Funguje velmi dobře, funkce zesvětlení temných částí nevede k lokálnímu navýšení šumu, jak to někdy bývá, je to jednoduše ovladatelná a podivuhodně efektivní funkce, kterou mohu i opatrným uživatelům doporučit.

Vlevo s projasněním, vpravo bez projasnění stínů.

Perfect fix je podobná funkce, avšak aplikovaná na hotový obrázek. Ten je následnou úpravou projasněn, zřejmě jde o variantu úpravy ve křivkách. Obrázek asi o 25% datově nabude. Výsledek je úměrný rozdílu v tónech – má smysl ho aplikovat na opravdu rozdílné tonality. Na ukázce dole jsem zvýraznil přepaly a oblasti slitých stínů – obrázek vykazuje přepaly v červeném kanále, nepatrné v celkových jasech; tyrkysové oblasti ukazují slité stíny. Je vidět, že na snímku vpravo (upraveném funkcí Perfect fix – se stíny velmi zlepšily, avšak nepřibylo přepalů.

Detailní zoom umožní jít z plné šíře (což je v jistém smyslu zvláštnost) až do ekvivalentu ohniska cca 290 mm, čili jde o cca osminásobný zoom. A to je pro kapesního trpaslíka velmi dobrý výkon, musíme ovšem počítat s nutností kratší expoziční doby – stabilizace není všelék.
Stabilizace viditelně pomáhá, objektivní zhodnocení je ovšem obtížné, potřebovali bychom nějaký standardizovaný “třasák”. Kontrolní snímek byl pořízen 1/20 sec v natažených pažích při ekvivalentu ohniska 180 mm; oproti vyžadované 1/200 jde tedy o prodloužení o 3 stupně, to je rozhodně velmi dobrý výkon. Při 1/50 sec, tedy o 2 stupně delší než doporučený čas (ovšem za předpokladu stabilního držení, ne v napřažených pažích!) byl obraz ještě o poznání ostřejší. Každopádně je to užitečné zařízení. Na snímku vpravo je výřez, na kliknutí spatříte plný formát obrazu.

Šum, vděčné téma pro recenzenty, neboť mají o čem psát. Ano, šum je vidět, je patrný už při ISO 200, ovšem při zvětšení 1:1. Na snímcích do formátu A4 nebude dělat potíže ani při ISO 400. Při ISO 800 musíme poněkud zamhouřit oči a ISO 1600 je nouzovka – tedy rezervujme ji pro noční živou fotografii reportážního typu, rozhodně ne pro noční architekturu!

Vlevo nahoře 100 ISO, vpravo 400 ISO, vlevo dole 800 ISO, vpravo 1600 ISO,
viz ukázky celých obrázků zcela dole, toto jsou výřezy 1:1.

Makro v normálním nastavení příliš nepřibližuje, je vhodné pro fotografování středně malých objektů (ukázka dole vlevo, zmenšený plný formát záběru. V “normálním” makru lze zoomovat, ale žádná výhoda z toho neplyne. V supermakru je zoom zablokovaný a k motivu se dostaneme na vzdálenost 4 cm.

Shrnutí
Olympus Mju 830 je stylový, pečlivě vyrobený fotoaparát, určený pro běžné fotografování v terénu (je odolný proti dešti). Má stabilizovaný čip, zoom 1:5 v osmimegovém rozlišení, lze jít na 1:8 v třímegovém rozlišení. Začátečníkovi poslouží jako příjemný společník, který se na nic nevyptává a nic nechce, ale i pokročilý uživatel ho může používat jako doplněk k přístrojům vyšší třídy, především k zrcadlovce. V osmimegové třídě patří k dražším přístrojům, ovšem výbava ceně těsně pod 10 tisíc korun odpovídá (říjen 2007).

Pro a proti:

Pro:
Elegantní, snadno ovladatelný přístroj
výborná optika
užitečné funkce na snižování hloubky stínů
Proti:
nic podstatného

Ukázky:
1 a 3 rozsah zoomu, 2 prodloužený zoom při 3 megapixelech, 4 při 800 ISO – Oly zamrzlý v ledu, 5 a 6 ukázlka kresby při max. kvalitě, 11 při 800 ISO v noci, 12 při 1600 ISO. Zbylé fotky dodám, až vyleze (někdy) sluníčko.

1 2
3 4
5 6
11 12


Nová “mjůčka” přišla na trh v srpnu. Kromě dvanáctimegového modelu 1200 to byly dva osmimegové přístroje, kromě této 830 ještě 820, která je velmi podobná, jenomže bez stabilizace.

Jaký je a komu je určen

Je to elegantně řešený kovový kompakt s výrazným stříbrným terčem pro objektiv a efektní “sponou” na přední stěně, sloužící jako opora pro prsty. Z pohledu shora má přístroj klínový tvar, charakteristický pro modelovou řadu digitálních mjůček už delší dobu. Uvnitř je CCD snímač velký 1/2,3´´. obrázky mají rozměry 3248 x 2436, 2560 x 1920, 2304 x 1728, 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768 a 640 x 480, jen v poměru 4:3. Optický zoom je pětinásobný s rozsahem odpovídajícím 36-180 mm kinofilmového přístroje, světelný F 3,3-5,0. Objektiv má 8 členů v 6 skupinách, ostří od 50 cm, v makru od 3 cm. Přístroj je stabilizovaný na čipu. Citlivost je od 80 do 1600 ISO, závěrka má rozsah od 4 sec do 1/2000. Manuální expoziční režimy nemá, je automatický s možností korekce expozice v režimu Program AE. Lze nastavit předvolby bílé . Přístroj nemá průhledový hledáček, má velký displej 2,5´´ (230 tisíc px), je systému Bright capture (HyperCrystal LCD, pozorovatelný až z úhlu 1700), takže reaguje na světlo a přizpůsobuje mu svůj svit. Procesor je TruePic III. Vybaven je vnitřní pamětí 14,8 MB, zapisuje na xD karty. Napájení je z li-ion akumulátoru. Rozměry jsou kapesní 99,6 x 55,1 x 24 mm, váha zanedbatelná 125 g.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, kde se nalézá i spoušť a tlačítko pro zapínání(vypínání stabilizace. Za zadní stěně je nahoře ovládání zoomu a vedle kruhový volič pro volbu fotografování v auto – režimu a programované automatice (= s korekcemi) dále zde jsou předvolené scény (Zamračeno, Slunce, Žárovka, Zářivka 1, Zářivka 2, Zářivka 4), na výběr jsou scénické režimy Portrét, Krajina, Krajina s portrétem, Noční scéna, Noční scéna s portrétem, Sport, Interiér, Svíčka, Autoportrét, Denní portrét, Západ slunce, Ohňostroj, Kuchyně, Za sklem, Dokumenty, Aukce, Vyfoť a vyber 1, Vyfoť a vyber 2, Pláž a sníh, Podvodní široký 1). Ty jsou řešeny – dnes se dá říci tradičně – s takovou uživatelskou přítulností, že dál asi nejde jít: volíme ikonu, ukáže se “příklad” a poté slovní vysvětlení (v češtině, samozřejmě, celý přístroj mluví česky). Kdo by ani to nechápal, pro něho je “guide”, tedy průvodce, kde si najdeme situaci a průvodce nám vysvětlí, jak to fotit (na př. je málo světla, co s tím). Těžko si představit, že by se to ještě dalo zlepšit, ledaže by v příslušenství byl přibalený trpaslík, který by za uživatele fotky dělal. Pak je na voliči video ( 640 x 480 – 30 sn./s, 320 x 240, 160 x 120 – 15 sn./s se zvukem) a prohlížení, včetně “oblíbených): do paměti lze umístit miniatury fotek, které chceme nosit sebou a ukazovat na displeji kamarádům. Tyto miniatury se zapisují do vnitřní paměti, takže nejsou závislé na kartě (velmi chytré).
Prohlížení je tak trochu dublováno, dostaneme se do něho i tlačítkem na zadní stěně,, vedle tlačítka pro menu. Menu pro prohlížení je stejné, bez ohledu na to, jakým způsobem jsme se do prohlížení dostali. V menu najedeme i mazání, přičemž k mazání slouží ještě tlačítko v pravém dolním rohu. Mazat lze vše, jednotlivě i na přeskáčku – to je velmi vítané a zdaleka ne zcela obvyklé.
Pod tlačítky pro menu a prohlížení je čtyřcestný volič, s přiřazenými funkcemi kompenzace expozice, makro (makro + supermakro), blesk a samospoušť.
Kompenzace expozice je řešena “příkladem”, totiž vidíme v okénku, jak bude kompenzovaný obrázek vypadat. Tím nadšený nejsem, protože LCD displej stejně nevypovídá věrohodně o vzezření snímku, obvykle trochu lže v jeho prospěch, dělá ho světlejší, než pak ve skutečnosti bude. Ale je to v duchu obrázkové názornosti.
Dole pak je tlačítko displej (vypnout, obrázek bez údajů, exifové údaje a histogram, velmi vítané i u tohoto přístroje určeného především laikům. Vedle je pak zmíněné tlačítko sloužící v režimu prohlížení k mazání, při focení se jím zapíná korekce stínů. Menu je dvojí, je tu skromné funkční menu (zde je možné přepínat automat a programovou automatiku, pokud je program, pak se aktivuje volba předvoleb bílé (není tu ruční nastavení bílé), dále ISO. To je od 64 do 1600 ISO plus “auto high”, ta je schopna nastavit až 1600 ISO, pokud je světlo slabé. Při 1600 ISO pracuje i scénický režim “interiér”.
V další položce je volba režimů jednotlivé obrázky / série, přičemž kromě normální série je i “hi”, tedy high. V tomto režimu se přístroj přepne do rozlišení 3 Mpx a pak snímá doslova ohromující rychlostí jednoho snímku za jednu až dvě desetiny vteřiny. Vysokorychlostní snímání obrazu není zas taková novinka,ale obvykle se odehrávalo v rozlišení VGA, tedy 640×480. To jsou snímky dobré pro studijní účely, pro promítání, ale už ne pro tisk, kdežto 3 Mpx je dostatečné rozlišení pro tisk snímků A5 a s přimhouřením oka až A4.

Menu ve smysl “velké menu” je řešeno tradičním způsobem Olympusu jako rozbočení ze středu na čtyři směry. Zkušenost ze seminářů mě poučila, že začátečníkům a laikům je tento způsob poněkud proti mysli – připadá jim nepřehledný. Jenže těmto lidem je proti mysli obvykle jakékoli menu… Pokud se někdo menu nebojí, zjistí, že je rozumně řešené. Uprostřed je “fotomenu”, kde se nastavují finesy, jako je například “detailní zoom”, což je vlastně výřez, protože obraz se přepne do třímegového rozlišení a bere obraz jen ze středové oblasti čipu. Z důležitějších funkcí je zde ještě režim měření expozice a oblast ostření – bodové, “inteligentní” a rozpoznávání obličeje.

Došlo zde k malému, ale vítanému zlepšení oproti minulosti – po namáčknutí spouště vypadneme z menu, takže už nemusíme – obvykle dvěma stisky – nejdříve z menu vyskákat a pak fotit. Po uvolnění spouště se ale do menu vrátíme, nemyslím, že je to šťastné řešení. To má smysl u funkčního menu, zvláště při nastavování expoziční kompenzace, ale toto “velké menu” v praxi v terénu nepotřebujeme mít ustavičně po ruce. Takže jednou možná Olympus dojde k závěru, že je přece jen lepší stisknutím spouště toto velké menu “shodit”. Příjemná je možnost shodit nastavení resetem přímo z hlavní nabídky menu.

Jak se s ním fotí
Rychlost přístroje, přístroj startuje za 0,9 sec, je tedy svižný, s namáčknutím spouště je zpoždění 0,1 sec, bez namáčknutí 0,4 sec, to jsou dobré hodnoty.

Obrazová kvalita je znamenitá. Objektiv nevykazuje žádnou soudkovou vadu při širokoúhlém záběru, to je skutečně unikát – zpravidla se nějaké vydutí přece jen projeví. Zde není doslova žádné prostým okem pozorovatelné. Právě tak chybí fialové kontury, ani na přezářených okrajových partiích. Obraz je doostřován v rozumné míře, barevnost je neutrální, barvy přirozené.
Vyvážení bílé nepřináší žádná překvapení – motiv nasvícený žárovkou má v automatickém režimu nažloutlý nádech, v nastavení “žárovka” je bílá opravdu bílá. V této “bílé bílé” byly pořízeny oba snímky na spodní ukázce, kde se prezentuje projasnění stínů:

Projasnění stínů je režim, který má – jak řečeno – vlastní tlačítko vpravo dole. Funguje velmi dobře, funkce zesvětlení temných částí nevede k lokálnímu navýšení šumu, jak to někdy bývá, je to jednoduše ovladatelná a podivuhodně efektivní funkce, kterou mohu i opatrným uživatelům doporučit.

Vlevo s projasněním, vpravo bez projasnění stínů.

Perfect fix je podobná funkce, avšak aplikovaná na hotový obrázek. Ten je následnou úpravou projasněn, zřejmě jde o variantu úpravy ve křivkách. Obrázek asi o 25% datově nabude. Výsledek je úměrný rozdílu v tónech – má smysl ho aplikovat na opravdu rozdílné tonality. Na ukázce dole jsem zvýraznil přepaly a oblasti slitých stínů – obrázek vykazuje přepaly v červeném kanále, nepatrné v celkových jasech; tyrkysové oblasti ukazují slité stíny. Je vidět, že na snímku vpravo (upraveném funkcí Perfect fix – se stíny velmi zlepšily, avšak nepřibylo přepalů.

Detailní zoom umožní jít z plné šíře (což je v jistém smyslu zvláštnost) až do ekvivalentu ohniska cca 290 mm, čili jde o cca osminásobný zoom. A to je pro kapesního trpaslíka velmi dobrý výkon, musíme ovšem počítat s nutností kratší expoziční doby – stabilizace není všelék.
Stabilizace viditelně pomáhá, objektivní zhodnocení je ovšem obtížné, potřebovali bychom nějaký standardizovaný “třasák”. Kontrolní snímek byl pořízen 1/20 sec v natažených pažích při ekvivalentu ohniska 180 mm; oproti vyžadované 1/200 jde tedy o prodloužení o 3 stupně, to je rozhodně velmi dobrý výkon. Při 1/50 sec, tedy o 2 stupně delší než doporučený čas (ovšem za předpokladu stabilního držení, ne v napřažených pažích!) byl obraz ještě o poznání ostřejší. Každopádně je to užitečné zařízení. Na snímku vpravo je výřez, na kliknutí spatříte plný formát obrazu.

Šum, vděčné téma pro recenzenty, neboť mají o čem psát. Ano, šum je vidět, je patrný už při ISO 200, ovšem při zvětšení 1:1. Na snímcích do formátu A4 nebude dělat potíže ani při ISO 400. Při ISO 800 musíme poněkud zamhouřit oči a ISO 1600 je nouzovka – tedy rezervujme ji pro noční živou fotografii reportážního typu, rozhodně ne pro noční architekturu!

Vlevo nahoře 100 ISO, vpravo 400 ISO, vlevo dole 800 ISO, vpravo 1600 ISO,
viz ukázky celých obrázků zcela dole, toto jsou výřezy 1:1.

Makro v normálním nastavení příliš nepřibližuje, je vhodné pro fotografování středně malých objektů (ukázka dole vlevo, zmenšený plný formát záběru. V “normálním” makru lze zoomovat, ale žádná výhoda z toho neplyne. V supermakru je zoom zablokovaný a k motivu se dostaneme na vzdálenost 4 cm.

Shrnutí
Olympus Mju 830 je stylový, pečlivě vyrobený fotoaparát, určený pro běžné fotografování v terénu (je odolný proti dešti). Má stabilizovaný čip, zoom 1:5 v osmimegovém rozlišení, lze jít na 1:8 v třímegovém rozlišení. Začátečníkovi poslouží jako příjemný společník, který se na nic nevyptává a nic nechce, ale i pokročilý uživatel ho může používat jako doplněk k přístrojům vyšší třídy, především k zrcadlovce. V osmimegové třídě patří k dražším přístrojům, ovšem výbava ceně těsně pod 10 tisíc korun odpovídá (říjen 2007).

Pro a proti:

Pro:
Elegantní, snadno ovladatelný přístroj
výborná optika
užitečné funkce na snižování hloubky stínů
Proti:
nic podstatného

Ukázky:
1 a 3 rozsah zoomu, 2 prodloužený zoom při 3 megapixelech, 4 při 800 ISO – Oly zamrzlý v ledu, 5 a 6 ukázlka kresby při max. kvalitě, 11 při 800 ISO v noci, 12 při 1600 ISO. Zbylé fotky dodám, až vyleze (někdy) sluníčko.

1 2
3 4
5 6
11 12