Nezařazené

Olympus Mju 820

Tento kompakt byl uveden na trh koncem srpna, ve stejnou dobu, jako Mju 830, který jsme zde recenzovali v říjnu. V základních rysech se oba přístroje podobají, mají osmimegové čipy a pětinásobný zoom. Byli jsme zvědavi, v čem se liší a proč tato osmsetdvacítka stojí skoro o patnáct set méně (prosinec 2007).

Jaký je a komu je určen
Jeden základní charakteristický rys vyčteme ve specifikacích na první pohled – osmsetdvacítka nemá stabilizaci, kdežto její dražší druh ano. To už je důvod k přemýšlení, protože pětinásobný zoom by si už na svém delším konci stabilizaci zasloužil. Oba přístroje ale mají i jiná těla. Jsou sice

podobně řešené, jde o příjemně zaoblené tvary, objektiv je vsazen do leštěného okruží, přední stěna je ozdobena kovovým proužkem s nápisem Olympus, avšak 820 má rozměry 96,4 x 56,4 x 24,3 mm, kdežto 830 je má 99,6 x 55,1 x 24 mm, je tedy o poznání vyšší a kratší. Také ten kovový proužek na přední stěně nemá vyvýšeninu, která slouží jako opora pro prsty, není na něm napsáno 8 megapixelů a u písmene Mju chybí typové číslo. To jsou jistě záměrné výpadky, aby majitelům dražšího modelu nebylo líto, že peníze vynaložili zbytečně.

Snímač je CCD s 8,5 Mpx fyzicky, 8,0 efektivně, dává obrázky 3248 x 2436 pixelů (4:3, lze přepnout na 16:9, bohužel ne na 3:2, tedy poměr stran pohlednice), další rozměry jsou 2560 x 1920, 2304 x 1728, 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768, 640 x 480. Pokud jde o kompresi, v nejvyšším rozlišení se jako obvykle uvádějí dvě hodnoty SŚHQ (vyšší) a HQ, ostatní rozměry mají SQ1 a SQ2.
Citlivost je 50, 100, 200, 400, 800, 1000, 1600 (3200 při 3 Mpx).
Objektiv má pětinásobný zoom, jak řečeno, ekv. 36 až 180 mm, fyzicky 6,4 až 32 mm se světelností F3,3 až 5,0. Digitální zoom je 5,6x. Lze nastavit i “detailní zoom”, což je fakticky výřez, pak aparát dává třímegové snímky SQ1.
Manuální expoziční režimy nemá, je automatický s možností korekce expozice v režimu Program AE. Lze nastavit předvolby bílé .
LCD má displej 2,7´´ (230 tisíc px), tedy je o něco větší než u 830, je systému Bright capture (HyperCrystal LCD, pozorovatelný až z úhlu 1700), takže reaguje na světlo a přizpůsobuje mu svůj svit. Přístroj nemá průhledový hledáček.
Procesor je TruePic III.
Vnitřní paměť má 48 MB, slouží hlavně ke skladování “oblíbených obrázků” jež trvale nosíme sebou. Pořízené snímky zapisuje na xD karty.
Napájení je z li-ion akumulátoru.
Podškrtnuto sečteno, je to elegantní kompakt, dodává se stříbrný, černý, červený a modrý. Je určen pro běžné rodinné a dokumentární fotografování. Osmimegové rozlišení zaručuje vynikající obrazovou kvalitu a ovládání je, jak uvidíme, velmi jednoduché.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, kde se nalézá i spoušť. Za zadní stěně je nahoře ovládání zoomu a vedle kruhový volič pro volbu fotografování v auto – režimu a programované automatice (= s korekcemi) dále zde jsou předvolené scény (je jich celkem 20, Portrét, Krajina, Krajina s portrétem, Noční scéna, Noční scéna s portrétem, Sport, Interiér, Svíčka, Autoportrét, Denní portrét, Západ slunce, Ohňostroj, Kuchyně, Za sklem, Dokumenty, Aukce, Vyfoť a vyber 1, Vyfoť a vyber 2, snímek úsměvu, Pláž a sníh). Zde volíme ikonu, ukáže se obrazový příklad a poté slovní vysvětlení, v češtině, pokud si zvolíme tento “jednací jazyk” v menu. K usnadnění práce slouží i fotoprůvodce, který je též dostupný z kruhového voliče. V průvodci najdeme odpovídající situaci (na př. focení v protisvětle) a průvodce nám vysvětlí, jak to fotit (na př. je málo světla, co s tím) a umožní rovnou z průvodce tu metodu zvolit (někdy jsou třeba tři, jako konkrétně v tom protisvětle, takže je třeba volit jednu z nich. Dále je na voliči video ( 640 x 480 – 30 sn./s, 320 x 240, 160 x 120 – 15 sn./s se zvukem) a prohlížení, včetně “oblíbených): do paměti lze umístit miniatury fotek, které chceme nosit sebou a ukazovat na displeji kamarádům. Tyto miniatury se zapisují do vnitřní paměti, takže nejsou závislé na kartě.
Prohlížení je tak trochu dublováno, dostaneme se do něho i tlačítkem na zadní stěně, vedle tlačítka pro menu.
Menu pro prohlížení je stejné, bez ohledu na to, jakým způsobem jsme se do prohlížení dostali. V menu najedeme i mazání, přičemž k mazání slouží ještě tlačítko v pravém dolním rohu. Mazat lze vše, jednotlivě i na přeskáčku – to je velmi vítané a zdaleka ne zcela obvyklé.
Pod tlačítky pro menu a prohlížení je čtyřcestný volič, s přiřazenými funkcemi kompenzace expozice, makro (makro + supermakro), blesk a samospoušť.
Kompenzace expozice je řešena “příkladem”, totiž vidíme v okénku, jak bude kompenzovaný obrázek vypadat. Tohle je zavedeno u celé současné generace kompaktů Olympusu, je to v duchu obrázkové názornosti. Obvykle to kritizuji, jelikož LCD nedává věrnou informaci o obrazu, nicméně někomu to může vyhovovat. Přinejmenším je to názorné.
Dole pak je tlačítko displej (vypnout, obrázek bez údajů, exifové údaje a histogram, velmi vítané i u tohoto přístroje určeného především laikům. Vedle je pak zmíněné tlačítko sloužící v režimu prohlížení k mazání, při focení se jím zapíná korekce stínů. Menu je dvojí, je tu skromné funkční menu (zde je možné přepínat automat a programovou automatiku, pokud je program, pak se aktivuje volba předvoleb bílé (není tu ruční nastavení bílé), dále ISO. To je od 64 do 1600 ISO, přístroj nemá zde volitelnou funkci “auto high”, ale fakticky ji nahrazuje volba “stabilizace” na kruhovém voliči.
V další položce je volba režimů jednotlivé obrázky / série, přičemž kromě normální série je i “hi”, tedy high. V tomto režimu se přístroj přepne do rozlišení 3 Mpx a pak snímá rychlostí 7 snímků za vteřinu, to je velmi dobrý výkon. Vysokorychlostní snímání obrazu není zas taková novinka,ale obvykle se odehrávalo v rozlišení VGA, tedy 640×480. To jsou snímky dobré pro studijní účely, pro promítání, ale už ne pro tisk, kdežto 3 Mpx je dostatečné rozlišení pro tisk snímků A5 a s přimhouřením oka až A4.
Menu ve smysl “velké menu” je řešeno tradičním způsobem Olympusu jako rozbočení ze středu na čtyři směry. Uprostřed je “fotomenu”, kde se nastavují finesy, jako je například “detailní zoom”, což je vlastně výřez, protože obraz se přepne do třímegového rozlišení a bere obraz jen ze středové oblasti čipu. Z důležitějších funkcí je zde ještě režim měření expozice a oblast ostření – “inteligentní” a bodové. Není tu položka “hledat tvář”, tedy rozpoznávání tváře, tu je ale možno nastavit ve “velkém menu”.
Po namáčknutí spouště vypadneme z otevřeného menu, takže už nemusíme – obvykle dvěma stisky – nejdříve z menu vyskákat a pak fotit. Po uvolnění spouště se ale do menu vrátíme. Totéž se děje u funkčního menu. Příjemná je možnost shodit nastavení resetem přímo z hlavní nabídky menu.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 1,6 sec. Při namáčknutí má zpoždění 0,15 (průměr) sec, bez namáčknutí 0,5 sec. Je tedy poněkud pomalejší než model 830 (omlouvám se za ustavičné srovnávání, ale proto jsem si přístroj vybral, abych zjistil, jaké jsou rozdíly).
Obrazová kvalita je úměrná osmimegovému rozlišení. Přístroj dobře kreslí, nemá vinětaci ani nadměrné soudkové zkreslení. Při špatném počasí mu samozřejmě poněkud ta stabilizace chybí, když zabrousíme do oblasti pětadvacetinek vteřiny. Na kruhovém voliči se sice “roztřesená ručička”, ale ta nám nastaví maximální dosažitelné ISO ažý do 1600. Vyvážení bílé je obvyklé, tedy v praxi – při žárovkovém osvětlení obrázek jde trochu do žluta, pokud by ale někdo stál o to, aby “bílá bílá byla”, lze odchylku snadno editačně korigovat. Na ukázce je vlevo vidět míra posunu (zeď je bílá), vpravo po korekci.

Projasnění stínů je velmi příjemná pomůcka ke zmírnění kontrastu – aktivuje se tlačítkem vpravo dole.
Šum je mi trapno komentovat. Samozřejmě že CVCD 1/2.3 ” dává zašuměné obrázky při vyšších ISO, takže jen zopakuji obvyklou súru, že do 800 ISO to jakž takž jde, 1600 ISO je slabší a 3200 ISO je nouzovka. Ovšem to můžeme vědět ještě dřív než vybalíme foťák z krabice.

Vlevo výřez 1:1 při 800 ISO, vlevo dole při 1600 ISO, vpravo dole při 3200 ISO. Obrázek při 3200 měl rozlišení 3 Mpx, proto je výseč jiná.

Scénické režimy reagují na specifické podmínky, všimněme si některých z nich.
Režim “úsměv” je novodobá modifikace samospouště – přístroj neodpočítává vteřiny, ale čeká na “sýýýr” fotografovaných osob.
Režim interiér je určen k focení ve slabém světle. Má možnost blesku (lze vypnout) a jde až na 800 ISO.
Režim svíčka vypíná blesk a ve špatném světle jde až na 3200 ISO při třímegovém rozlišení. Příjemné je, že nemusíme režim rozlišení měnit sami, přístroj to dělá automaticky a po přechodu na jiné scénický režim nebo na fotografování v auto režimu nebo programovém režimu vrátí nastavení tak, jak je nastaveno v menu pod položkou kvalita obrazu.

Shrnutí
Olympus Mju 820 je elegantní, dobře řešený rodinný kompakt. Má osmimegové rozlišení a pětinásobný zoom. Je plně automatizovaný, při složitějších světelných podmínkách účinně pomáhají scénické předvolby anebo pomůcka “průvodce”, která metodicky uživatele navádí k odpovídajícímu nastavení. Jeho běžná cena je 7390 Kč (prosinec 2007) lze koupit o cca 1000 Kč levněji. Má o cca patnáct set korun dražšího sourozence Mju 830, který je navíc hlavně obohacen o stabilizaci na čipu.

Pro a proti:

Pro:
Osmimegové rozlišení
pětinásobný zoom
elegantní vzhled
Proti:
nic podstatného

Ukázky:
1 až 3 běžné světlo, 4 a 5 rozsah zoomu (ostré ranní světlo), 6 a 7 kresba v detailech, 8 a 9 sníh “obyč a v režimu “sníh” (snímekm je světlejší a jde do modra), 10 makro, 11 pošmourné počasí, 12 při 3200 ISO (vnučka Dominika)

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Tento kompakt byl uveden na trh koncem srpna, ve stejnou dobu, jako Mju 830, který jsme zde recenzovali v říjnu. V základních rysech se oba přístroje podobají, mají osmimegové čipy a pětinásobný zoom. Byli jsme zvědavi, v čem se liší a proč tato osmsetdvacítka stojí skoro o patnáct set méně (prosinec 2007).

Jaký je a komu je určen
Jeden základní charakteristický rys vyčteme ve specifikacích na první pohled – osmsetdvacítka nemá stabilizaci, kdežto její dražší druh ano. To už je důvod k přemýšlení, protože pětinásobný zoom by si už na svém delším konci stabilizaci zasloužil. Oba přístroje ale mají i jiná těla. Jsou sice

podobně řešené, jde o příjemně zaoblené tvary, objektiv je vsazen do leštěného okruží, přední stěna je ozdobena kovovým proužkem s nápisem Olympus, avšak 820 má rozměry 96,4 x 56,4 x 24,3 mm, kdežto 830 je má 99,6 x 55,1 x 24 mm, je tedy o poznání vyšší a kratší. Také ten kovový proužek na přední stěně nemá vyvýšeninu, která slouží jako opora pro prsty, není na něm napsáno 8 megapixelů a u písmene Mju chybí typové číslo. To jsou jistě záměrné výpadky, aby majitelům dražšího modelu nebylo líto, že peníze vynaložili zbytečně.

Snímač je CCD s 8,5 Mpx fyzicky, 8,0 efektivně, dává obrázky 3248 x 2436 pixelů (4:3, lze přepnout na 16:9, bohužel ne na 3:2, tedy poměr stran pohlednice), další rozměry jsou 2560 x 1920, 2304 x 1728, 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768, 640 x 480. Pokud jde o kompresi, v nejvyšším rozlišení se jako obvykle uvádějí dvě hodnoty SŚHQ (vyšší) a HQ, ostatní rozměry mají SQ1 a SQ2.
Citlivost je 50, 100, 200, 400, 800, 1000, 1600 (3200 při 3 Mpx).
Objektiv má pětinásobný zoom, jak řečeno, ekv. 36 až 180 mm, fyzicky 6,4 až 32 mm se světelností F3,3 až 5,0. Digitální zoom je 5,6x. Lze nastavit i “detailní zoom”, což je fakticky výřez, pak aparát dává třímegové snímky SQ1.
Manuální expoziční režimy nemá, je automatický s možností korekce expozice v režimu Program AE. Lze nastavit předvolby bílé .
LCD má displej 2,7´´ (230 tisíc px), tedy je o něco větší než u 830, je systému Bright capture (HyperCrystal LCD, pozorovatelný až z úhlu 1700), takže reaguje na světlo a přizpůsobuje mu svůj svit. Přístroj nemá průhledový hledáček.
Procesor je TruePic III.
Vnitřní paměť má 48 MB, slouží hlavně ke skladování “oblíbených obrázků” jež trvale nosíme sebou. Pořízené snímky zapisuje na xD karty.
Napájení je z li-ion akumulátoru.
Podškrtnuto sečteno, je to elegantní kompakt, dodává se stříbrný, černý, červený a modrý. Je určen pro běžné rodinné a dokumentární fotografování. Osmimegové rozlišení zaručuje vynikající obrazovou kvalitu a ovládání je, jak uvidíme, velmi jednoduché.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, kde se nalézá i spoušť. Za zadní stěně je nahoře ovládání zoomu a vedle kruhový volič pro volbu fotografování v auto – režimu a programované automatice (= s korekcemi) dále zde jsou předvolené scény (je jich celkem 20, Portrét, Krajina, Krajina s portrétem, Noční scéna, Noční scéna s portrétem, Sport, Interiér, Svíčka, Autoportrét, Denní portrét, Západ slunce, Ohňostroj, Kuchyně, Za sklem, Dokumenty, Aukce, Vyfoť a vyber 1, Vyfoť a vyber 2, snímek úsměvu, Pláž a sníh). Zde volíme ikonu, ukáže se obrazový příklad a poté slovní vysvětlení, v češtině, pokud si zvolíme tento “jednací jazyk” v menu. K usnadnění práce slouží i fotoprůvodce, který je též dostupný z kruhového voliče. V průvodci najdeme odpovídající situaci (na př. focení v protisvětle) a průvodce nám vysvětlí, jak to fotit (na př. je málo světla, co s tím) a umožní rovnou z průvodce tu metodu zvolit (někdy jsou třeba tři, jako konkrétně v tom protisvětle, takže je třeba volit jednu z nich. Dále je na voliči video ( 640 x 480 – 30 sn./s, 320 x 240, 160 x 120 – 15 sn./s se zvukem) a prohlížení, včetně “oblíbených): do paměti lze umístit miniatury fotek, které chceme nosit sebou a ukazovat na displeji kamarádům. Tyto miniatury se zapisují do vnitřní paměti, takže nejsou závislé na kartě.
Prohlížení je tak trochu dublováno, dostaneme se do něho i tlačítkem na zadní stěně, vedle tlačítka pro menu.
Menu pro prohlížení je stejné, bez ohledu na to, jakým způsobem jsme se do prohlížení dostali. V menu najedeme i mazání, přičemž k mazání slouží ještě tlačítko v pravém dolním rohu. Mazat lze vše, jednotlivě i na přeskáčku – to je velmi vítané a zdaleka ne zcela obvyklé.
Pod tlačítky pro menu a prohlížení je čtyřcestný volič, s přiřazenými funkcemi kompenzace expozice, makro (makro + supermakro), blesk a samospoušť.
Kompenzace expozice je řešena “příkladem”, totiž vidíme v okénku, jak bude kompenzovaný obrázek vypadat. Tohle je zavedeno u celé současné generace kompaktů Olympusu, je to v duchu obrázkové názornosti. Obvykle to kritizuji, jelikož LCD nedává věrnou informaci o obrazu, nicméně někomu to může vyhovovat. Přinejmenším je to názorné.
Dole pak je tlačítko displej (vypnout, obrázek bez údajů, exifové údaje a histogram, velmi vítané i u tohoto přístroje určeného především laikům. Vedle je pak zmíněné tlačítko sloužící v režimu prohlížení k mazání, při focení se jím zapíná korekce stínů. Menu je dvojí, je tu skromné funkční menu (zde je možné přepínat automat a programovou automatiku, pokud je program, pak se aktivuje volba předvoleb bílé (není tu ruční nastavení bílé), dále ISO. To je od 64 do 1600 ISO, přístroj nemá zde volitelnou funkci “auto high”, ale fakticky ji nahrazuje volba “stabilizace” na kruhovém voliči.
V další položce je volba režimů jednotlivé obrázky / série, přičemž kromě normální série je i “hi”, tedy high. V tomto režimu se přístroj přepne do rozlišení 3 Mpx a pak snímá rychlostí 7 snímků za vteřinu, to je velmi dobrý výkon. Vysokorychlostní snímání obrazu není zas taková novinka,ale obvykle se odehrávalo v rozlišení VGA, tedy 640×480. To jsou snímky dobré pro studijní účely, pro promítání, ale už ne pro tisk, kdežto 3 Mpx je dostatečné rozlišení pro tisk snímků A5 a s přimhouřením oka až A4.
Menu ve smysl “velké menu” je řešeno tradičním způsobem Olympusu jako rozbočení ze středu na čtyři směry. Uprostřed je “fotomenu”, kde se nastavují finesy, jako je například “detailní zoom”, což je vlastně výřez, protože obraz se přepne do třímegového rozlišení a bere obraz jen ze středové oblasti čipu. Z důležitějších funkcí je zde ještě režim měření expozice a oblast ostření – “inteligentní” a bodové. Není tu položka “hledat tvář”, tedy rozpoznávání tváře, tu je ale možno nastavit ve “velkém menu”.
Po namáčknutí spouště vypadneme z otevřeného menu, takže už nemusíme – obvykle dvěma stisky – nejdříve z menu vyskákat a pak fotit. Po uvolnění spouště se ale do menu vrátíme. Totéž se děje u funkčního menu. Příjemná je možnost shodit nastavení resetem přímo z hlavní nabídky menu.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 1,6 sec. Při namáčknutí má zpoždění 0,15 (průměr) sec, bez namáčknutí 0,5 sec. Je tedy poněkud pomalejší než model 830 (omlouvám se za ustavičné srovnávání, ale proto jsem si přístroj vybral, abych zjistil, jaké jsou rozdíly).
Obrazová kvalita je úměrná osmimegovému rozlišení. Přístroj dobře kreslí, nemá vinětaci ani nadměrné soudkové zkreslení. Při špatném počasí mu samozřejmě poněkud ta stabilizace chybí, když zabrousíme do oblasti pětadvacetinek vteřiny. Na kruhovém voliči se sice “roztřesená ručička”, ale ta nám nastaví maximální dosažitelné ISO ažý do 1600. Vyvážení bílé je obvyklé, tedy v praxi – při žárovkovém osvětlení obrázek jde trochu do žluta, pokud by ale někdo stál o to, aby “bílá bílá byla”, lze odchylku snadno editačně korigovat. Na ukázce je vlevo vidět míra posunu (zeď je bílá), vpravo po korekci.

Projasnění stínů je velmi příjemná pomůcka ke zmírnění kontrastu – aktivuje se tlačítkem vpravo dole.
Šum je mi trapno komentovat. Samozřejmě že CVCD 1/2.3 ” dává zašuměné obrázky při vyšších ISO, takže jen zopakuji obvyklou súru, že do 800 ISO to jakž takž jde, 1600 ISO je slabší a 3200 ISO je nouzovka. Ovšem to můžeme vědět ještě dřív než vybalíme foťák z krabice.

Vlevo výřez 1:1 při 800 ISO, vlevo dole při 1600 ISO, vpravo dole při 3200 ISO. Obrázek při 3200 měl rozlišení 3 Mpx, proto je výseč jiná.

Scénické režimy reagují na specifické podmínky, všimněme si některých z nich.
Režim “úsměv” je novodobá modifikace samospouště – přístroj neodpočítává vteřiny, ale čeká na “sýýýr” fotografovaných osob.
Režim interiér je určen k focení ve slabém světle. Má možnost blesku (lze vypnout) a jde až na 800 ISO.
Režim svíčka vypíná blesk a ve špatném světle jde až na 3200 ISO při třímegovém rozlišení. Příjemné je, že nemusíme režim rozlišení měnit sami, přístroj to dělá automaticky a po přechodu na jiné scénický režim nebo na fotografování v auto režimu nebo programovém režimu vrátí nastavení tak, jak je nastaveno v menu pod položkou kvalita obrazu.

Shrnutí
Olympus Mju 820 je elegantní, dobře řešený rodinný kompakt. Má osmimegové rozlišení a pětinásobný zoom. Je plně automatizovaný, při složitějších světelných podmínkách účinně pomáhají scénické předvolby anebo pomůcka “průvodce”, která metodicky uživatele navádí k odpovídajícímu nastavení. Jeho běžná cena je 7390 Kč (prosinec 2007) lze koupit o cca 1000 Kč levněji. Má o cca patnáct set korun dražšího sourozence Mju 830, který je navíc hlavně obohacen o stabilizaci na čipu.

Pro a proti:

Pro:
Osmimegové rozlišení
pětinásobný zoom
elegantní vzhled
Proti:
nic podstatného

Ukázky:
1 až 3 běžné světlo, 4 a 5 rozsah zoomu (ostré ranní světlo), 6 a 7 kresba v detailech, 8 a 9 sníh “obyč a v režimu “sníh” (snímekm je světlejší a jde do modra), 10 makro, 11 pošmourné počasí, 12 při 3200 ISO (vnučka Dominika)

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: