Olympus Mju 800 Digital

Osm milionů pixelů nabízí přírůstek do rodiny digitálních „mjuček“, známých i pod názvem Stylus. Jednoduchý, elegantní, určený k běžnému rodinnému fotografování, takový přístroj je nové mjučko. Dodejme, že taková jsou všechna mjučka. Konceptem vycházejí z kinofilmové legendy, které se vyrobilo dnes už jistě k třiceti miliónům kusů. Právě kinofilmové mju a před ním model AX daly Olympusu koncept přístroje s odsouvací přední stěnou a právě tento koncept zajistil firmě raketový nástup v roce 1996 a létech následujících. Ovšem k názvu Mju Olympus sáhl až poté, kdy mohl zaručit dostatečně vysokou kvalitu obrazu a tudíž „nekazil jméno“.

Jaký je a komu je určen

Je to kompaktní přístroj bez průhledového hledáčku, vybavený snímačem o úhlopříčce 1/1,8´´(7.18×5.32 mm), s 8,3 miliony pixely fyzicky, 8.0 efektivně. Vytváří obrázky 3264 x 2448 pixelů, nebo alternativně 2560 x 1920, 2272 x 1704, 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768, 640 x 480, všechny v poměru 4:3. Snímač je CCD s filtry RGB. Objektiv je zoom s rozsahem ekv. 38 – 114 mm plus 5x digitální zoom, který ostří od 50 cm, v makro režimu od 20 cm, supermakru od 3 cm. Jeho světelnost se pohybuje od F2.8 do F4.9. Rozsah časů je od 1/2 sec do 1/2000. Zajímavý je rozsah citlivosti 64, 100, 200, 250, 400, 500, 800, 1600, přičemž 800 a 1600 ISO je jen pro menší rozlišení. Procesor tohoto přístroje je typu TruePic TURBO. Název naznačuje, že je kladen důraz na rychlost.
Měření je zonální (ESPi digital) a bodové. Přístroj pracuje i v režimu priorita času / clony. Video je až 640×480 (délka záznamu do vyčerpání místa na kartě). Záznam je do 19 MB vnitřní paměti nebo na xD Pixture Card kartu. LCD má úhlopříčku 2,5´´ s 230 tisíci pixely. Akumulátor je Li-ion. Přístroj váží 202 g a měří 103 x 58 x 33 mm .

Z výčtu technických parametrů je jasné, že jde o přístroj rodinný. Vše je zde připraveno pro příjemné, pohodlné fotografování. Olympus už tradičně vylepšuje svoje LCD displeje, tentokrát je to technologie Bright Capture, opět jde o systém podsvěcování displeje, které je tím větší, čím více vnějšího světla na displej padá. Navíc je LCD vybaven technologií Hyper Crystal, jde o přizpůsobení jasu obrazu okolnímu světlu. Výrobce uvádí, že k zobrazení záběru na tomto displeji stačí jen pětina světla, jež bylo nutné dříve. Lze tedy snadno komponovat obraz i za velmi špatných světelných podmínek. Obraz na LCD vidět i ze stran, je pozorovatelný v rozmezí 160 stupňů. Displej má úhlopříčku dlouhou 6,4 cm.

Ovládání a menu
Koncepčně je ovládání řešeno velmi dobře, v praxi je ale poznamenáno rukou designéra, který dává přednost vzhledu před užitkem.
Přístroj s e zapíná tlačítkem v horní část přístroje. Tlačítko je malé a zapadlé do plochy, takže je třeba jisté šikovnosti k tomu, aby se dalo zapnout – ovšem nehrozí, že by se přístroj zapnul sám v kapse. Vedle je spoušť.
Pod horní hranou je obvyklá kolébka pro zoom a pod ní kruhový volič režimů. Ten naopak je velmi dobře chráněn proti náhodnému posunu. Kruhový volič nabízí automatické fotografování, dále fotografování při nízkých světelných hladinách (viz níže, to je mimořádně zajímavá funkce), scény (19 předvolených scén), prioritu času / clony, video a kalendář, tedy ukládání snímků do označených adresářů.
Joystickové klečko, tedy čtyřcestný volič je „o patro níž“. Ten se mizerně ovládá, pokud nemáte trpasličí ručičky. Je to daň za miniaturizaci a za eleganci. Zvláště pohyb vlevo je obtížný. Tento volič má při pohybu nahoru funkci ovládání blesku a při pohybu dolů ovládání makra / supermakra.
Vlevo od displeje je čtveřice velmi dobře nahmatatelných tlačítek. Nahoře je okamžité přehrávání a pod ním je „průvodce“ , u něhož je dlužno se zastavit, přestože trochu přeskakuji a mělo by to patřit do oddílu „jak se s ním fotí“.
Kdo neumí anglicky, měl by si nainstalovat program Olympus Master a z webu stáhnout jeho upgrade na českou verzi. Zde pak otevřít oddíl pro prohlížení snímků a na prohlížeč s kalendářem (ten spolupracuje s kalendářem uvnitř aparátu). Je třeba jít na „on line služby“ a zde je v pořadí jako čtvrtá nabídka „aktualizovat aparát“. Zde je nabídka nového firmware a jazykové verze. Kdo se v této počítačové hře doplazí až do tohoto bodu, může zvolat BINGO, jelikož se dopídí kompletního počeštění. Nejen menu, ale i tohoto průvodce, což je fakticky manuál ve fotoaparátu. Různé „helpy“ se už tu a tam v fotoaparátech vyskytují, ale v takovém rozsahu je help nevídaný a martyrium s Olympus Masterem stojí za to podstoupit. Pokud ovšem by někdo chtěl koupit tento přístroj tetě Máně k narozeninám, musí počítat s tím, že teta bude požadovat jeho expertní služby. Nelze si představit, že by naprostý počítačový laik (a těm je přístroj primárně určen) by toto zvládnul.
Další dvě tlačítka jsou věnována displeji a samospoušti, ev. dálkovému ovládání.
Menu je tradiční olympusí, tedy se systémem čtyřcestí. V základním nastavení je nahoře kompenzace expozice, dole nastavení bílé (automat + 6 předvoleb, ale ne manuál, škoda), vlevo nastavení velikosti a komprese a vpravo konečně menu ve třech oddílech.
V oddílu camera najdeme volbu systému měření, snímání jednotlivé/sériové, ISO, digitální zoom, režim ostření, zvuková poznámka, panoramatické snímání (vyžaduje originál olympusí kartu) a „dva v jednom“, montáž snímků. V oddíle card je jen formátování a přenos z 19 MB vnitřní paměti na kartu. V oddíle setup je volba řady parametrů, na př. „návrat do defaultu“ ano/ne, volba jazyka, nastavení jasu displeje a síla zvuků, barva pozadí menu, nastavení videovýstupu, času, ba dokonce nastavení budíku.
Menu je přehledné, jen ten čtyřcestný volič se špatně ovládá. Výtku ale mám k umístění volby kompenzace expozice do menu, Olympusy je mívaly tradičně na čtyřcestném voliči vlevo/vpravo, bylo to pohodlné, rychlé a praktické, tudíž to musel geniální designér zničit.

Jak se s ním fotí Startovací čas je 1,7 sec, tedy není to rekordně krátký čas (normou začíná být čas pod jednu vteřinu). I další dvě hodnoty jsou důstojné, zpoždění spouště s namáčknutím je 0,1 sec a bez namáčknutí 0,8 sec. Rychlost sériového snímání je až 3 snímky/sec v třímegovém rozlišení, v osmimegovém rozlišení je to cca 1 snímek / sec.
Kvalita obrazu je vynikající, víc nemám k tomu co dodat. Ostré snímky, jasné barvy, žádná vignetace (tmavé rohy). Velmi dobře zvládá i značné rozpětí jasů.
Vysoká citlivost je kapitola sama pro sebe. Přístroj odvážně nabízí až 800 a 1600 ISO. Pak redukuje obraz na třímegové rozlišení a nasazuje doslova brutální omezování šumu. Velmi příjemné je to, že přístroj sám přenastaví rozlišení při změně ISO a vrátí ho na původní hodnotu, jakmile přejdeme do nižších hodnot citlivosti. Jakmile vyhodnocujeme úroveň šumu datovým objemem, obrázky pořízené s vysokou citlivostí jsou kupodivu datově menší, než snímky pořízené při nižším ISO. Svědčí to jednak o absenci tradičního šumu, jednak ale o úbytku kresby. Velké překvapení ale nastává při snímání v režimu „roztřesená ruka“ (oficiálně název napovídá, že jd eo režim zabraňující roztřesení snímku), kdy aparát zase snímá při 3 Mpx, ale při 2500 ISO!

Ukázka režimu „pro odstraňování následků třasu rukou“, což je prudké zvýšení ISO na 2500. Na kliknutí uvidíte velký obrázek v rozlišení 3 Mpx.

Scénické režimy jsou další silná stránka přístroje. Je jich celkem 19. U každé volby je popis – proto je důležité si aparát počeštit.
Krajina je první volba, následuje krajina a portrét se zvýrazněnými barvami. Portrét nastaví F2.8 kvůli pozadí (efekt je ale nepatrný). Následuje režim 4.uvnitř, kdy přístroj poněkud nepochopitelně zvyšuje sice ISO (na 160 v mém případě), ale zrychluje závěrku na 1/1000 sec. 5. sport preferuje rychlé časy. 6. sníh a pláž preferuje rychlý čas a mírně čas prodlouží (asi o 1/3 EV). Funkci 7. za sklem jsem nikdy nepochopil a nejinak tomu není ani tentokrát. 8. autoportrét zapne samospoušť, 9. autoportrét nezapne samospoušť (já to nevymyslel, mně se nesmějte). 10. západ slunce vede k mírné podexpozici (- 1/3 EV) a k zvýraznění žlutých a červených odstínů. 11. portrét ve slabé světle nastaví oněch podivuhodných 2500 ISO. 12. noční scéna se chová podobně, jenom je zřejmé intenzivní omezování šumu (procesování obrázku trvá 3 sec). 13. scéna a portrét navíc nastaví blesk s redukcí červených očí, naštěstí ve slow režimu ,tedy při respektován pomalého času 14. ohňostrojnastavuje pomalé časy při nízkém ISO. 15. svíčka nastavuje vysoké ISO a preferuje teplé barvy. 16. kuchyně nastavuje živější barvy, 17. dokumenty kupodivu neredukuje na čb, jen zvyšuje kontrast, velmi chválím, protože tento režim v maximálním kontrastu a redukci jen na černou a bílou bývá v praxi nepoužitelný. Dva poslední jsou zajímavé – jde fakticky o sériovou fotografii, kdy můžeme hned smazat ty snímky, které nepotřebujeme.

Shrnutí
Olympus Mju 800 Digital je osmimegový kompakt s velikým, jasně čitelným LCD displejem bez průhledového hledáčku, se zápisem na xD kartu. Má elegantní design, příjemné tvary a dobře zvladatelné rozměry a váhu. Scénické režimy jsou zde přivedeny na vysokou úroveň. Je třeba se naučit ovládat miniaturní čtyčcestný volič a ne-angličtinář by si měl přístroj počeštit, rozhodně to stojí za to. Je to solidní aparát s vysokým obrazovým výkonem a možností zvládat široký rozsah fotografických úkolů.

Ukázkové snímky

První dvojice ukazuje rozsah zoomu (radnice v Prostějově). Podstatná čtveřice snímků se svíčkou a soškou, kde jsou obrázky odleva doprava, shora dolů s ISO 1600,800,400 a 64. Poslední dvojice (letiště Ruzyně) ukazuje rozsah jasů.

Osm milionů pixelů nabízí přírůstek do rodiny digitálních „mjuček“, známých i pod názvem Stylus. Jednoduchý, elegantní, určený k běžnému rodinnému fotografování, takový přístroj je nové mjučko. Dodejme, že taková jsou všechna mjučka. Konceptem vycházejí z kinofilmové legendy, které se vyrobilo dnes už jistě k třiceti miliónům kusů. Právě kinofilmové mju a před ním model AX daly Olympusu koncept přístroje s odsouvací přední stěnou a právě tento koncept zajistil firmě raketový nástup v roce 1996 a létech následujících. Ovšem k názvu Mju Olympus sáhl až poté, kdy mohl zaručit dostatečně vysokou kvalitu obrazu a tudíž „nekazil jméno“.

Jaký je a komu je určen

Je to kompaktní přístroj bez průhledového hledáčku, vybavený snímačem o úhlopříčce 1/1,8´´(7.18×5.32 mm), s 8,3 miliony pixely fyzicky, 8.0 efektivně. Vytváří obrázky 3264 x 2448 pixelů, nebo alternativně 2560 x 1920, 2272 x 1704, 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768, 640 x 480, všechny v poměru 4:3. Snímač je CCD s filtry RGB. Objektiv je zoom s rozsahem ekv. 38 – 114 mm plus 5x digitální zoom, který ostří od 50 cm, v makro režimu od 20 cm, supermakru od 3 cm. Jeho světelnost se pohybuje od F2.8 do F4.9. Rozsah časů je od 1/2 sec do 1/2000. Zajímavý je rozsah citlivosti 64, 100, 200, 250, 400, 500, 800, 1600, přičemž 800 a 1600 ISO je jen pro menší rozlišení. Procesor tohoto přístroje je typu TruePic TURBO. Název naznačuje, že je kladen důraz na rychlost.
Měření je zonální (ESPi digital) a bodové. Přístroj pracuje i v režimu priorita času / clony. Video je až 640×480 (délka záznamu do vyčerpání místa na kartě). Záznam je do 19 MB vnitřní paměti nebo na xD Pixture Card kartu. LCD má úhlopříčku 2,5´´ s 230 tisíci pixely. Akumulátor je Li-ion. Přístroj váží 202 g a měří 103 x 58 x 33 mm .

Z výčtu technických parametrů je jasné, že jde o přístroj rodinný. Vše je zde připraveno pro příjemné, pohodlné fotografování. Olympus už tradičně vylepšuje svoje LCD displeje, tentokrát je to technologie Bright Capture, opět jde o systém podsvěcování displeje, které je tím větší, čím více vnějšího světla na displej padá. Navíc je LCD vybaven technologií Hyper Crystal, jde o přizpůsobení jasu obrazu okolnímu světlu. Výrobce uvádí, že k zobrazení záběru na tomto displeji stačí jen pětina světla, jež bylo nutné dříve. Lze tedy snadno komponovat obraz i za velmi špatných světelných podmínek. Obraz na LCD vidět i ze stran, je pozorovatelný v rozmezí 160 stupňů. Displej má úhlopříčku dlouhou 6,4 cm.

Ovládání a menu
Koncepčně je ovládání řešeno velmi dobře, v praxi je ale poznamenáno rukou designéra, který dává přednost vzhledu před užitkem.
Přístroj s e zapíná tlačítkem v horní část přístroje. Tlačítko je malé a zapadlé do plochy, takže je třeba jisté šikovnosti k tomu, aby se dalo zapnout – ovšem nehrozí, že by se přístroj zapnul sám v kapse. Vedle je spoušť.
Pod horní hranou je obvyklá kolébka pro zoom a pod ní kruhový volič režimů. Ten naopak je velmi dobře chráněn proti náhodnému posunu. Kruhový volič nabízí automatické fotografování, dále fotografování při nízkých světelných hladinách (viz níže, to je mimořádně zajímavá funkce), scény (19 předvolených scén), prioritu času / clony, video a kalendář, tedy ukládání snímků do označených adresářů.
Joystickové klečko, tedy čtyřcestný volič je „o patro níž“. Ten se mizerně ovládá, pokud nemáte trpasličí ručičky. Je to daň za miniaturizaci a za eleganci. Zvláště pohyb vlevo je obtížný. Tento volič má při pohybu nahoru funkci ovládání blesku a při pohybu dolů ovládání makra / supermakra.
Vlevo od displeje je čtveřice velmi dobře nahmatatelných tlačítek. Nahoře je okamžité přehrávání a pod ním je „průvodce“ , u něhož je dlužno se zastavit, přestože trochu přeskakuji a mělo by to patřit do oddílu „jak se s ním fotí“.
Kdo neumí anglicky, měl by si nainstalovat program Olympus Master a z webu stáhnout jeho upgrade na českou verzi. Zde pak otevřít oddíl pro prohlížení snímků a na prohlížeč s kalendářem (ten spolupracuje s kalendářem uvnitř aparátu). Je třeba jít na „on line služby“ a zde je v pořadí jako čtvrtá nabídka „aktualizovat aparát“. Zde je nabídka nového firmware a jazykové verze. Kdo se v této počítačové hře doplazí až do tohoto bodu, může zvolat BINGO, jelikož se dopídí kompletního počeštění. Nejen menu, ale i tohoto průvodce, což je fakticky manuál ve fotoaparátu. Různé „helpy“ se už tu a tam v fotoaparátech vyskytují, ale v takovém rozsahu je help nevídaný a martyrium s Olympus Masterem stojí za to podstoupit. Pokud ovšem by někdo chtěl koupit tento přístroj tetě Máně k narozeninám, musí počítat s tím, že teta bude požadovat jeho expertní služby. Nelze si představit, že by naprostý počítačový laik (a těm je přístroj primárně určen) by toto zvládnul.
Další dvě tlačítka jsou věnována displeji a samospoušti, ev. dálkovému ovládání.
Menu je tradiční olympusí, tedy se systémem čtyřcestí. V základním nastavení je nahoře kompenzace expozice, dole nastavení bílé (automat + 6 předvoleb, ale ne manuál, škoda), vlevo nastavení velikosti a komprese a vpravo konečně menu ve třech oddílech.
V oddílu camera najdeme volbu systému měření, snímání jednotlivé/sériové, ISO, digitální zoom, režim ostření, zvuková poznámka, panoramatické snímání (vyžaduje originál olympusí kartu) a „dva v jednom“, montáž snímků. V oddíle card je jen formátování a přenos z 19 MB vnitřní paměti na kartu. V oddíle setup je volba řady parametrů, na př. „návrat do defaultu“ ano/ne, volba jazyka, nastavení jasu displeje a síla zvuků, barva pozadí menu, nastavení videovýstupu, času, ba dokonce nastavení budíku.
Menu je přehledné, jen ten čtyřcestný volič se špatně ovládá. Výtku ale mám k umístění volby kompenzace expozice do menu, Olympusy je mívaly tradičně na čtyřcestném voliči vlevo/vpravo, bylo to pohodlné, rychlé a praktické, tudíž to musel geniální designér zničit.

Jak se s ním fotí Startovací čas je 1,7 sec, tedy není to rekordně krátký čas (normou začíná být čas pod jednu vteřinu). I další dvě hodnoty jsou důstojné, zpoždění spouště s namáčknutím je 0,1 sec a bez namáčknutí 0,8 sec. Rychlost sériového snímání je až 3 snímky/sec v třímegovém rozlišení, v osmimegovém rozlišení je to cca 1 snímek / sec.
Kvalita obrazu je vynikající, víc nemám k tomu co dodat. Ostré snímky, jasné barvy, žádná vignetace (tmavé rohy). Velmi dobře zvládá i značné rozpětí jasů.
Vysoká citlivost je kapitola sama pro sebe. Přístroj odvážně nabízí až 800 a 1600 ISO. Pak redukuje obraz na třímegové rozlišení a nasazuje doslova brutální omezování šumu. Velmi příjemné je to, že přístroj sám přenastaví rozlišení při změně ISO a vrátí ho na původní hodnotu, jakmile přejdeme do nižších hodnot citlivosti. Jakmile vyhodnocujeme úroveň šumu datovým objemem, obrázky pořízené s vysokou citlivostí jsou kupodivu datově menší, než snímky pořízené při nižším ISO. Svědčí to jednak o absenci tradičního šumu, jednak ale o úbytku kresby. Velké překvapení ale nastává při snímání v režimu „roztřesená ruka“ (oficiálně název napovídá, že jd eo režim zabraňující roztřesení snímku), kdy aparát zase snímá při 3 Mpx, ale při 2500 ISO!

Ukázka režimu „pro odstraňování následků třasu rukou“, což je prudké zvýšení ISO na 2500. Na kliknutí uvidíte velký obrázek v rozlišení 3 Mpx.

Scénické režimy jsou další silná stránka přístroje. Je jich celkem 19. U každé volby je popis – proto je důležité si aparát počeštit.
Krajina je první volba, následuje krajina a portrét se zvýrazněnými barvami. Portrét nastaví F2.8 kvůli pozadí (efekt je ale nepatrný). Následuje režim 4.uvnitř, kdy přístroj poněkud nepochopitelně zvyšuje sice ISO (na 160 v mém případě), ale zrychluje závěrku na 1/1000 sec. 5. sport preferuje rychlé časy. 6. sníh a pláž preferuje rychlý čas a mírně čas prodlouží (asi o 1/3 EV). Funkci 7. za sklem jsem nikdy nepochopil a nejinak tomu není ani tentokrát. 8. autoportrét zapne samospoušť, 9. autoportrét nezapne samospoušť (já to nevymyslel, mně se nesmějte). 10. západ slunce vede k mírné podexpozici (- 1/3 EV) a k zvýraznění žlutých a červených odstínů. 11. portrét ve slabé světle nastaví oněch podivuhodných 2500 ISO. 12. noční scéna se chová podobně, jenom je zřejmé intenzivní omezování šumu (procesování obrázku trvá 3 sec). 13. scéna a portrét navíc nastaví blesk s redukcí červených očí, naštěstí ve slow režimu ,tedy při respektován pomalého času 14. ohňostrojnastavuje pomalé časy při nízkém ISO. 15. svíčka nastavuje vysoké ISO a preferuje teplé barvy. 16. kuchyně nastavuje živější barvy, 17. dokumenty kupodivu neredukuje na čb, jen zvyšuje kontrast, velmi chválím, protože tento režim v maximálním kontrastu a redukci jen na černou a bílou bývá v praxi nepoužitelný. Dva poslední jsou zajímavé – jde fakticky o sériovou fotografii, kdy můžeme hned smazat ty snímky, které nepotřebujeme.

Shrnutí
Olympus Mju 800 Digital je osmimegový kompakt s velikým, jasně čitelným LCD displejem bez průhledového hledáčku, se zápisem na xD kartu. Má elegantní design, příjemné tvary a dobře zvladatelné rozměry a váhu. Scénické režimy jsou zde přivedeny na vysokou úroveň. Je třeba se naučit ovládat miniaturní čtyčcestný volič a ne-angličtinář by si měl přístroj počeštit, rozhodně to stojí za to. Je to solidní aparát s vysokým obrazovým výkonem a možností zvládat široký rozsah fotografických úkolů.

Ukázkové snímky

První dvojice ukazuje rozsah zoomu (radnice v Prostějově). Podstatná čtveřice snímků se svíčkou a soškou, kde jsou obrázky odleva doprava, shora dolů s ISO 1600,800,400 a 64. Poslední dvojice (letiště Ruzyně) ukazuje rozsah jasů.