Nezařazené

Olympus Mju 790 SW (recenze)

Na tuhle SW řaduje Olympus oprávněně hrdý. Podařilo se vyrobit přístroj pro Indiana Jonese a s velkou pýchou firma předváděla na Digitexu, že aparát přežije zamrznutí v ledu a jeho záměnu na (skoro) baseballovou pálkou. Podívali jsme se, jak navíc umí fotit.

Jaký je a komu je určen
Přístroj je v jistém smyslu “krok zpátky”, protože jeho předchůdce (stále ovšem ještě prodávaný) se může potopit do 10 m, kdežto tento aparát “jen” do tří metrů. Jenže… Profi potápěč má zcela jinou výbavu a my čvachtalové jsme rádi, že se do tří metrů dostaneme – a i tam je tak tma, že hlouběji se dá fotit jen ztěžka. Zaznamenejme tedy první vítězství rozumu. Druhé následuje, přístroj se drží sedmimegového rozlišení. V současném honu za megapixely zůstává stranou! Sází na robustnost, na voděodolnost (a samozřejmě tím pádem i prachuvzdornost), na odolnost vůči pádu (1,5 m na beton) a zároveň i na kompaktnost. Je velký 94x61x21 mm (lehce zaokrouhleno) a váží 136 mm. Objektiv má periskopový, tedy všechny pohyblivé části jsou v těle a snímač je na dně (1/2,3 palce). Objektiv je zoom 1:3 odpovídající 38 až 114 mm kinofilmového přístroje (10 členů v 8 skupinách). Světelnost má F3.5-5.0, tedy dosti skromnou. Stabilizátor nemá, ostří od 20 cm, v makru od 7 cm. Citlivost má od 80 do 1600 ISO., rychlost závěrky od 4 do 1/1000 sec. Je to přístroj s jednoduchým ovládáním, tedy automat, eventuálně s režimem program, který však neumožňuje nastavování času a clony – pouze nás informuje o nastavení a umožní kompenzovat expozici do plusu a mínusu v rozmezí 2 EV tam i onam. Napájí ho lithium iontová baterka, zápis je na xD kartu. Má navíc čtrnáctimegovou vnitřní paměť. Procesor patří k poslední generaci olympusích procesorů, je to TruePic III.

Jeho vzhled se mírně změnil, víc připomíná obyčejný kompakt, dokonce s náznakem jakési “mjúčkové klipsny”, která slouží jako opěrka pro prsty. Také okruží kolem objektivu je plně kulaté, osobně mě to mrzí, ale mnoho zákazníků si asi myslelo, že objektiv je nahoře nějak ohoblovaný… Přístroj má běžnou cenu 8990 (listopad 2007), je tedy o tisíc korun levnější než jeho modelový souputník 770ka. Jeho poměr cena/výkon tím pádem stoupl, jelikož si nemyslím, že mnoho potenciálních zákazníků bude litovat, že nemůže do desetimetrové hloubky.

Ovládání a menu
Jak řečeno, jde o velmi jednoduchý přístroj. Na horní stěně má tlačítko pro zapnutí/vypnutí a spoušť, pod hranou na zadní stěně je kolébka pro zoom a kruhový volič. Ten je víc zapuštěný do těla přístroje, takže méně trpí tradiční bolestí mjúček, totiž samovolným přetáčením (nutno kontrolovat nastavení po každém vytažení z kapsy). Na voliči máme snímáni v automatu a program, dále digitální stabilizátor, což je fakticky automatické nastavení ISO až do krajní výše 1600 za cenu obrovského šumu. Zajímavé ale je, že při zapnutém blesku je ochoten jít až do 1/250 sec. Následují scénické režimy (je jich 23,) , video (až 640×480 /30 fps) a “hvězdička”, kam se ukládají oblíbené obrázky (k tomu slouží ta vnitřní paměť).

Čtyřcestný volič má tvar kříže – s tlačítky v rozích, Je to pěkné, elegantní řešení. Volič slouží k pohybu v menu (samozřejmě lze navolit češtinu), nahoře je “obrázková expoziční kompenzace” (vidíme, jak to při aktuálním nastavení bude vypadat), dolů samospoušť, doprava blesk a doleva makro. Uprostřed je OK tlačítko, které nás při režimu fotografování zavede do funkčního menu.
Funkční menu přepíná automat a program, dále zde lze nastavit vyvážení bílé, ISO, režim sekvenčního fotografování a poměrové či bodové měření.
Tlačítka v rozích vedou k menu, k přehrávání snímků (ty horní), dále k režimu displeje: bez údajů, s údaji, referenční mřížka kvůli udržení svislic a vodorovné roviny a živý histogram. Kdyby šlo o jinak zaměřený fotoaparát, nevrle bych komentoval, že tento živý histogram není vázán na expoziční kompenzaci. Ale toto je přístroj pro nenáročné fotografování za podmínek jimž se hezky česky říká “outdoor”, tedy v přírodě. Tlačítko funguje i pro zapnutí nápovědy při menu, i když ta nápověda je někdy… Například: WB je zde “napovězena” jako “úprava barev pro pořizování snímků”. To jsme se toho dozvěděli! Digit zoom je charakterizován jako digitální zoom. Ano, je to těžké někomu něco v krátkosti vysvětlit a tady se to nepovedlo.
Menu je řešeno jako rozcestí. Nahoře se nastavuje kvalita obrazu (velikost a komprese), uprostřed je fotografické menu. Kromě toho co je ve funkčním menu je zde ještě “detailní zoom”, tedy režim, ve kterém se přejde do třímegového rozlišení a pak je delší zoom. Pak je zde možno zapnout i běžný digitální zoom. V druhé obrazovce zapínáme režim autofokusu a zvukovou poznámku.
Setup je bohatší, má čtyři obrazovky. Nic mimořádného tu nenajdeme, samozřejmě češtinu a důležitý je pixel mapping, tedy prevence proti vypáleným pixelům. Zajímavý je tichý režim, tím vypneme pípání a další zvuky.

Jak se s ním fotí
Přístroj naběhl po zapnutí celkem svižně 0,9 sec, zpoždění měl 0,1 sec s namáčknutou spouští a 0,7 bez, vcelku dnes standardní, o něco delší hodnoty. Přístroj jsem zkoušel v atraktivních kulisách italských Benátek. Do žádné laguny jsem se s ním nepouštěl, takže budu věřit tvrzení výrobce, že mu 3 metry neuškodí. Obraz má poněkud měkčí kresbu, a vcelku slušně zvládá světelné rozdíly. Uspokojivě pracuje s nastavením bílé, takže jsem v podstatě pořád “jel” v automatickém režimu. Při vyšším ISO roste šum, při 800 ISO ale je v rozumné míře, zato ta 1600 ISO je nouzovka pro naléhavé případy. Zde je šum opravdu neúnosný.
Rozpoznávání tváře se stalo standardním vybaveném kompaktů a nechybí ani zde.

Shrnutí
Olympus Mju 790 SW je doslova přítel do nepohody, jeho voděodolnost ho chrání do hloubky 3 m a vydrží pád z 1,5 metru bez úhony. Je nenápadný a skladný, nemusíme se o něj bát v žádných běžných podmínkách. Ovládání je velmi jednoduché, pokud se omezíme na funkční menu. Což je velmi snadné, do “velkého menu” se musí jen pro základní nastavení. Nečekejme ale velké obrazové výkony, k nim není určen.

Pro a proti:

Pro:
Smí do hloubky 3 m a nevadí mu pád
snadné ovládání
Proti:
měkký obraz

Ukázky:
1-5 snímky za běžného osvětlení, 6 – 8 světelné rozdíly, 9 až 11 podvečer, 12 při 1600 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Na tuhle SW řaduje Olympus oprávněně hrdý. Podařilo se vyrobit přístroj pro Indiana Jonese a s velkou pýchou firma předváděla na Digitexu, že aparát přežije zamrznutí v ledu a jeho záměnu na (skoro) baseballovou pálkou. Podívali jsme se, jak navíc umí fotit.

Jaký je a komu je určen
Přístroj je v jistém smyslu “krok zpátky”, protože jeho předchůdce (stále ovšem ještě prodávaný) se může potopit do 10 m, kdežto tento aparát “jen” do tří metrů. Jenže… Profi potápěč má zcela jinou výbavu a my čvachtalové jsme rádi, že se do tří metrů dostaneme – a i tam je tak tma, že hlouběji se dá fotit jen ztěžka. Zaznamenejme tedy první vítězství rozumu. Druhé následuje, přístroj se drží sedmimegového rozlišení. V současném honu za megapixely zůstává stranou! Sází na robustnost, na voděodolnost (a samozřejmě tím pádem i prachuvzdornost), na odolnost vůči pádu (1,5 m na beton) a zároveň i na kompaktnost. Je velký 94x61x21 mm (lehce zaokrouhleno) a váží 136 mm. Objektiv má periskopový, tedy všechny pohyblivé části jsou v těle a snímač je na dně (1/2,3 palce). Objektiv je zoom 1:3 odpovídající 38 až 114 mm kinofilmového přístroje (10 členů v 8 skupinách). Světelnost má F3.5-5.0, tedy dosti skromnou. Stabilizátor nemá, ostří od 20 cm, v makru od 7 cm. Citlivost má od 80 do 1600 ISO., rychlost závěrky od 4 do 1/1000 sec. Je to přístroj s jednoduchým ovládáním, tedy automat, eventuálně s režimem program, který však neumožňuje nastavování času a clony – pouze nás informuje o nastavení a umožní kompenzovat expozici do plusu a mínusu v rozmezí 2 EV tam i onam. Napájí ho lithium iontová baterka, zápis je na xD kartu. Má navíc čtrnáctimegovou vnitřní paměť. Procesor patří k poslední generaci olympusích procesorů, je to TruePic III.

Jeho vzhled se mírně změnil, víc připomíná obyčejný kompakt, dokonce s náznakem jakési “mjúčkové klipsny”, která slouží jako opěrka pro prsty. Také okruží kolem objektivu je plně kulaté, osobně mě to mrzí, ale mnoho zákazníků si asi myslelo, že objektiv je nahoře nějak ohoblovaný… Přístroj má běžnou cenu 8990 (listopad 2007), je tedy o tisíc korun levnější než jeho modelový souputník 770ka. Jeho poměr cena/výkon tím pádem stoupl, jelikož si nemyslím, že mnoho potenciálních zákazníků bude litovat, že nemůže do desetimetrové hloubky.

Ovládání a menu
Jak řečeno, jde o velmi jednoduchý přístroj. Na horní stěně má tlačítko pro zapnutí/vypnutí a spoušť, pod hranou na zadní stěně je kolébka pro zoom a kruhový volič. Ten je víc zapuštěný do těla přístroje, takže méně trpí tradiční bolestí mjúček, totiž samovolným přetáčením (nutno kontrolovat nastavení po každém vytažení z kapsy). Na voliči máme snímáni v automatu a program, dále digitální stabilizátor, což je fakticky automatické nastavení ISO až do krajní výše 1600 za cenu obrovského šumu. Zajímavé ale je, že při zapnutém blesku je ochoten jít až do 1/250 sec. Následují scénické režimy (je jich 23,) , video (až 640×480 /30 fps) a “hvězdička”, kam se ukládají oblíbené obrázky (k tomu slouží ta vnitřní paměť).

Čtyřcestný volič má tvar kříže – s tlačítky v rozích, Je to pěkné, elegantní řešení. Volič slouží k pohybu v menu (samozřejmě lze navolit češtinu), nahoře je “obrázková expoziční kompenzace” (vidíme, jak to při aktuálním nastavení bude vypadat), dolů samospoušť, doprava blesk a doleva makro. Uprostřed je OK tlačítko, které nás při režimu fotografování zavede do funkčního menu.
Funkční menu přepíná automat a program, dále zde lze nastavit vyvážení bílé, ISO, režim sekvenčního fotografování a poměrové či bodové měření.
Tlačítka v rozích vedou k menu, k přehrávání snímků (ty horní), dále k režimu displeje: bez údajů, s údaji, referenční mřížka kvůli udržení svislic a vodorovné roviny a živý histogram. Kdyby šlo o jinak zaměřený fotoaparát, nevrle bych komentoval, že tento živý histogram není vázán na expoziční kompenzaci. Ale toto je přístroj pro nenáročné fotografování za podmínek jimž se hezky česky říká “outdoor”, tedy v přírodě. Tlačítko funguje i pro zapnutí nápovědy při menu, i když ta nápověda je někdy… Například: WB je zde “napovězena” jako “úprava barev pro pořizování snímků”. To jsme se toho dozvěděli! Digit zoom je charakterizován jako digitální zoom. Ano, je to těžké někomu něco v krátkosti vysvětlit a tady se to nepovedlo.
Menu je řešeno jako rozcestí. Nahoře se nastavuje kvalita obrazu (velikost a komprese), uprostřed je fotografické menu. Kromě toho co je ve funkčním menu je zde ještě “detailní zoom”, tedy režim, ve kterém se přejde do třímegového rozlišení a pak je delší zoom. Pak je zde možno zapnout i běžný digitální zoom. V druhé obrazovce zapínáme režim autofokusu a zvukovou poznámku.
Setup je bohatší, má čtyři obrazovky. Nic mimořádného tu nenajdeme, samozřejmě češtinu a důležitý je pixel mapping, tedy prevence proti vypáleným pixelům. Zajímavý je tichý režim, tím vypneme pípání a další zvuky.

Jak se s ním fotí
Přístroj naběhl po zapnutí celkem svižně 0,9 sec, zpoždění měl 0,1 sec s namáčknutou spouští a 0,7 bez, vcelku dnes standardní, o něco delší hodnoty. Přístroj jsem zkoušel v atraktivních kulisách italských Benátek. Do žádné laguny jsem se s ním nepouštěl, takže budu věřit tvrzení výrobce, že mu 3 metry neuškodí. Obraz má poněkud měkčí kresbu, a vcelku slušně zvládá světelné rozdíly. Uspokojivě pracuje s nastavením bílé, takže jsem v podstatě pořád “jel” v automatickém režimu. Při vyšším ISO roste šum, při 800 ISO ale je v rozumné míře, zato ta 1600 ISO je nouzovka pro naléhavé případy. Zde je šum opravdu neúnosný.
Rozpoznávání tváře se stalo standardním vybaveném kompaktů a nechybí ani zde.

Shrnutí
Olympus Mju 790 SW je doslova přítel do nepohody, jeho voděodolnost ho chrání do hloubky 3 m a vydrží pád z 1,5 metru bez úhony. Je nenápadný a skladný, nemusíme se o něj bát v žádných běžných podmínkách. Ovládání je velmi jednoduché, pokud se omezíme na funkční menu. Což je velmi snadné, do “velkého menu” se musí jen pro základní nastavení. Nečekejme ale velké obrazové výkony, k nim není určen.

Pro a proti:

Pro:
Smí do hloubky 3 m a nevadí mu pád
snadné ovládání
Proti:
měkký obraz

Ukázky:
1-5 snímky za běžného osvětlení, 6 – 8 světelné rozdíly, 9 až 11 podvečer, 12 při 1600 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12