Nezařazené

Olympus Mju 750 (recenze)

Jaký je a komu je určen
Přístroj přímo navazuje na předchůdce, avšak jeho vzhled není totožný. Nepatrně se změnily jak váha, tak rozměry na96 x 54 x 24 mm a 170 g bez aku, je tedy o maličko těžší, bezpochyby kvůli rozměrnější optice. Zajímavě řešený tvar – je to jakýsi trojúhelník, přičemž designér si konečně všiml, že lidé mají dvě ruce – a myslí na oporu nejen palce pravé ruky, ale i levé ruky: hrany nahoře a vlevo jsou skoseny, takže aparát se skvěle drží, zůstal ovšem zachovaný. Při pohledu shora to dokonce vypadá, jakoby přístroj měl vyosený objektiv, to je samozřejmě optický klam, jelikož přední stěna je vůči zadní šikmo.Je odolný proti vodě, což znamená, že mu nevadí nějaký ten cákanec, však taky je na něm nálepka s paraplíčkem. Rozhodně to není “aparát do vody” jako Mju 720 a Mju 725. Pád do vody by nepřežil, jako jiné fotoaparáty. Vyrábí se v šedé a černé variantě, my měli k disposici černý – v odstínu antracitu.

Duální stabilizace je hlavní atrakcí tohoto přístroje. Stabilizátor ovládaný gyrosenzory je spojen se snímačem, to je první stupeň ochrany. Druhý stupeň je zvýšení citlivosti. Je to tak trochu pokračování toho triku, kdy se – původně – o automatickém zvýšení citlivosti tvrdí, že je to “anti shake” opatření. Což samozřejmě je, ale neinformovaný člověk může toto “anti shake” opatření pokládat za stabilizátor. Abych se vymotal ze zámotku, ano, stabilizátor zde je, plus zvýšení citlivosti.

Snímač přístroje zůstal, je typu 1/2.3” CCD se 7,4 Mpx fyzicky a 7,1 efektivně s RGB filtry. Přístroj má 17 MB vnitřní paměti a slot na xD kartu. Objektiv je pětinásobný zoom s 8 členy ve 6 skupinách, 4 z nich jsou asférické, ohnisko odpovídá 36 – 180 mm na 35mm fotoaparátu, čili v největším vytažení je z něho “osmnáctka”, jak se dřív hezký říkalo, přičemž klasická Zeissova osmnáctka byla velká a těžká jak kořenáč na fíkus, jak se ty časy mění! Ostří od 70 cm, v supermakru od 3 cm (což není nijak rekordní hodnota), v supermakru fotí jen v nejkratším ohnisku; v makru ostří nějak podivně, sice v celém rozsahu zoomu, ale zápas s makrem měl jediný výsledek, totiž ztrátu trpělivosti a konstatování, že skutečný smysl má supermakro. Světelnost je F3,3 (W) – 5,0 (T).

LCD displej má úhlopříčku 6,4 cm, má 215 tisíc pixelů. Má Bright Capture technologii – v temném prostředí má silnější podsvícení. Na displeji si můžeme nastavit i histogram, jak při snímání, tak při prohlížení. Podle údaje výrobce mají mít tyto displeje schopnost čtyřnásobného jasu oproti jiným LCD, nedovedu změřit.

Napájení je z LI-42B Li-Ion akumulátoru, nabíječka je v dodávce přístroje. Závit pro stativový šroub je uprostřed, takže nejsou potíže s vybalancováním na kapesních maličkých stativech.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, vlevo vedle spouště (z pohledu fotografa). Vpravo přibylo tlačítko pro optickou stabilizaci. Na zadní stěně najdeme shora kolébku pro ovládání zoomu a do strany vyčnívající kolečko s volbami režimů. Toto kolečko má posílenou západku, takže se v kapse samovolně neotáčí. To jsou drobná, avšak v praxi velmi vítaná zlepšení.
Možností je tu několik: prohlížení, focení, scény, “guide”, tedy nastavování podle návodu a video. Hned zkraje ale musím upozornit, že je zde české menu, tedy volitelné české menu, žádné DoDo (dodělej doma), jak tomu bylo dosud, kdy bylo nutno přes internet “češtinu” nahrávat (ale dalších 15 jazyků lze z internetu do-dodolovat). O “průvodci” se ještě zmíním, je vynikající.
Dole je do jakéhosi kříže uspořádaný volič s tlačítky v rozích. Nejdřív ten kříž (s tlačítkem uprostřed), ale než se k němu dostanu, upozorním, že tu jsou dvoje menu: skutečné menu (levé horní tlačítko) je “to menu”, co se obvykle pod tím pojmem chápe, kdežto menu, které aktivujeme středovým tlačítkem onoho kříže, je funkční menu, kde najdeme přepínání program/auto, nastavení bílé, nastavení ISO, nastavení režimu snímání jednotlivé/série/rychlá série a nastavení měření – vyrovnávací zonální a středové.

Křížový volič slouží k pohybu v oněch menu, ale též k nastavení expoziční kompenzace – přičemž jakmile ji nastavíme, bohužel zmizí histogram. Pokud tedy chceme ladit expozici na histogram (což čtenářům a posluchačům kurzů IDIF vřele doporučuji), musíte to zde dělat metodou pokus omyl. Vpravo je ovládání blesku (auto, červené oči, výplňkový blesk a vypnutý), v režimu fotografování si přístroj pamatuje toto nastavení i po vypnutí, při nastavení “anti shake” na rozdíl od předešlého modelu blesk zůstává v paměti přístroje. Dole je samospoušť a vlevo makro a supermakro. Vpravo nahoře od křížového voliče je tlačítko pro přímý tisk, které slouží v režimu fotografování i jako okamžitý náhled, vpravo dole koš, vlevo dole nastavení displeje – holý, s údaji, s histogramem a lze zapnout vodítka (kolmice a horizontály) v setupu.

Menu jsem si zle podal v předchozí recenzi a nevrlost ze mne trochu vyprchala. Sice – pro uživatele, zejména naprostého laika, a jamu je přístroj určen, půjde těžko do hlavy “duální menu”, tím spíš, že (a teď si nedělám srandu) funkční menu se zapíná středovým tlačítkem ovladače hlavního menu, jímž se potvrzují volby hlavního menu, kdežto hlavní menu se zapíná tlačítkem vlevo nahoře a ovládá křížovým voličem, uf, pochopili jste to? Já skoro ne, a to jsem nedodal, že tlačítka jsou tak blízko sebe, že potíže s nimi nebude mít trpaslíci Křemílek s Vochomůrkou, kdežto každý, kdo má prsty tak velké, že v nich udrží vidličku, se bude přehmatávat.
Je to ale esteticky velmi hezké.
Nicméně to menu, jakmile pochopíte jeho logiku, má toto řešení: je opět křížové, po zapnutí jste ve fotomenu se dvěma obrazovkami. Ty mají 1) bílou, ISO, režim snímání, volbu režimu měření expozice a zapínání digitálního zoomu, 2) režim autofokusu, eventuálně zvukovou poznámku a tvorbu panorama.
Vpravo je nastavení, to je setup se čtyřmi obrazovkami, zde najdeme i pixel mapping, tedy mapování pixelů na snímači, které je užitečné jako opatření proti výpadku pixelů (obrazovka č. 3). Vpravo dole je tichý režim, jímž vypneme všechna pípání, a nahoře je kvalita obrazu, tedy zapínání velikosti a komprese. Vlevo je reset, tedy návrat do výchozího nastavení. Dole, pokud máte nastavené scény, volíte předvolené parametry.

Čili moje výhrada v podstatě spočívá v chaoticky rozmístěných ovladačích pro funkční menu a “menu menu”, uvidíme, kam půjde další vývoj.

Za zmínku a pochvalu ale stojí, že z menu už není nutno vyskákat, abychom fotili – jak z funkčního menu, tak z velkého menu se dostaneme pouhým stisknutím spouště, po pořízení snímku se do menu (respektive do volby expoziční kompenzace, blesku atd.) vrátíme.

Jak se s ním fotí
Start za 1,3 sec je dnes celkem běžně dosahovaná hodnota a v praxi je zcela dostačující. Zpoždění spouště s namáčknutím je 0,1 sec, bez namáčknutí 0,5 sec, i to jsou vcelku slušné, vyhovující hodnoty pro amatérský přístroj bez vysokých nároků. To jsem konstatoval u sedmistovky a platí to i pro tento model. Velmi příjemné je “hi” rychlé snímání, tři okna za vteřinu, i když v polovičním, tedy třímegovém rozlišení. V nominálních sedmi mega je sériové focení rychlostí s odstupy cca 1,1 sec.

Ukázka fialové kontury – výřez 1:1 z kraje obrazu – velmi dobrý výsledek, při “tele” režimu nejsou kontury žádné.


Kresba je velmi dobrá, při krátkém ohnisku neostrost v rozích, ale nijak výrazné fialové kontury, v dlouhém ohnisku kresba dobrá v celé ploše. Příjemný je digitální zoom, který ohnisko prodlouží až 5,6x, to je samozřejmě až nesmyslně dlouhé ohnisko (skoro metr ekv.!), ale obrázky, pokud nebudou moc velké, jsou vcelku použitelné! Barevnost je zde poněkud potlačena, obrázky jsou velmi jemně barevné – zato se přístroj dobře chová v nevyrovnaných světelných podmínkách. V automatickém režimu přístroj nastavuje bílou tak, jak je obvyklé, tedy sice špatně, ale korigovatelně, v režimu “žárovka” ale velmi dobře, viz ukázky (výřez 1:1):


Scénické režimy a průvodce jsou velmi dobře řešené. Scénických režimů je třiadvacet. Zajímavé jsou režimy přirozené světlo (2500 ISO při 3 mpx!), svíčka – při teplém světle žárovek a svíček v místnosti, interiér – velmi inteligentní režim s přisvětlením pomocí blesku do pomalého času, ovšem blesk lze i při tomto režimu vypnout, což zasluhuje pochvalu. Podobně funguje noční portrét, jenom že se nastavuje blesk v režimu “červené oči”.
Průvodce je vynikající – je to fakticky návod, v němž ale potvrzením volby přístroj nastavujeme. Například: focení v protisvětle je náš problém, najdeme si ho a přístroj nabídne tři možnosti, doplňkový blesk, bodové měření expozice a zvýšení hodnoty kompenzace. Potvrzením volby se žádaná funkce zapne.

Nahoře výřez 1:1 z ISO 80 (vlevo) a 400 (vpravo), dole vlevo 800 a vpravo 1600 – to je na proklik a uvidíte celý obrázek.


Shrnutí
Olympus Mju 750 je vysoce elegantní miniaturní sedmimegový přístroj s velkým rozsahem zoomu 1:5. Je určen laikům, k běžnému fotografování, ale správnou volbou scénických režimů se lze vyrovnat i se složitějšími situacemi. Odolává dešti. Doporučuji prozkoumat a používat scénické režimy, jsou dobře nastavené, jenom je třeba překousnout poněkud toporně řešený přístup v menu.

Pro a proti:

Pro:
Překrásný design
zoom 1:5
optická stabilizace
Proti:
ovládání na úkor krásy

Ukázky:
1,2,3 ukázka zoomu a digitálního zoomu, 4,5 kresba v širokoúhlém a “tele” režimu, 6 barevnost a světelné rozdíly, 7 extrémní světelné rozdíly, 8 a 9 rozsah zoomu, 10,11 dobré světelné podmínky, 12 supermakro

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Jaký je a komu je určen
Přístroj přímo navazuje na předchůdce, avšak jeho vzhled není totožný. Nepatrně se změnily jak váha, tak rozměry na96 x 54 x 24 mm a 170 g bez aku, je tedy o maličko těžší, bezpochyby kvůli rozměrnější optice. Zajímavě řešený tvar – je to jakýsi trojúhelník, přičemž designér si konečně všiml, že lidé mají dvě ruce – a myslí na oporu nejen palce pravé ruky, ale i levé ruky: hrany nahoře a vlevo jsou skoseny, takže aparát se skvěle drží, zůstal ovšem zachovaný. Při pohledu shora to dokonce vypadá, jakoby přístroj měl vyosený objektiv, to je samozřejmě optický klam, jelikož přední stěna je vůči zadní šikmo.Je odolný proti vodě, což znamená, že mu nevadí nějaký ten cákanec, však taky je na něm nálepka s paraplíčkem. Rozhodně to není “aparát do vody” jako Mju 720 a Mju 725. Pád do vody by nepřežil, jako jiné fotoaparáty. Vyrábí se v šedé a černé variantě, my měli k disposici černý – v odstínu antracitu.

Duální stabilizace je hlavní atrakcí tohoto přístroje. Stabilizátor ovládaný gyrosenzory je spojen se snímačem, to je první stupeň ochrany. Druhý stupeň je zvýšení citlivosti. Je to tak trochu pokračování toho triku, kdy se – původně – o automatickém zvýšení citlivosti tvrdí, že je to “anti shake” opatření. Což samozřejmě je, ale neinformovaný člověk může toto “anti shake” opatření pokládat za stabilizátor. Abych se vymotal ze zámotku, ano, stabilizátor zde je, plus zvýšení citlivosti.

Snímač přístroje zůstal, je typu 1/2.3” CCD se 7,4 Mpx fyzicky a 7,1 efektivně s RGB filtry. Přístroj má 17 MB vnitřní paměti a slot na xD kartu. Objektiv je pětinásobný zoom s 8 členy ve 6 skupinách, 4 z nich jsou asférické, ohnisko odpovídá 36 – 180 mm na 35mm fotoaparátu, čili v největším vytažení je z něho “osmnáctka”, jak se dřív hezký říkalo, přičemž klasická Zeissova osmnáctka byla velká a těžká jak kořenáč na fíkus, jak se ty časy mění! Ostří od 70 cm, v supermakru od 3 cm (což není nijak rekordní hodnota), v supermakru fotí jen v nejkratším ohnisku; v makru ostří nějak podivně, sice v celém rozsahu zoomu, ale zápas s makrem měl jediný výsledek, totiž ztrátu trpělivosti a konstatování, že skutečný smysl má supermakro. Světelnost je F3,3 (W) – 5,0 (T).

LCD displej má úhlopříčku 6,4 cm, má 215 tisíc pixelů. Má Bright Capture technologii – v temném prostředí má silnější podsvícení. Na displeji si můžeme nastavit i histogram, jak při snímání, tak při prohlížení. Podle údaje výrobce mají mít tyto displeje schopnost čtyřnásobného jasu oproti jiným LCD, nedovedu změřit.

Napájení je z LI-42B Li-Ion akumulátoru, nabíječka je v dodávce přístroje. Závit pro stativový šroub je uprostřed, takže nejsou potíže s vybalancováním na kapesních maličkých stativech.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, vlevo vedle spouště (z pohledu fotografa). Vpravo přibylo tlačítko pro optickou stabilizaci. Na zadní stěně najdeme shora kolébku pro ovládání zoomu a do strany vyčnívající kolečko s volbami režimů. Toto kolečko má posílenou západku, takže se v kapse samovolně neotáčí. To jsou drobná, avšak v praxi velmi vítaná zlepšení.
Možností je tu několik: prohlížení, focení, scény, “guide”, tedy nastavování podle návodu a video. Hned zkraje ale musím upozornit, že je zde české menu, tedy volitelné české menu, žádné DoDo (dodělej doma), jak tomu bylo dosud, kdy bylo nutno přes internet “češtinu” nahrávat (ale dalších 15 jazyků lze z internetu do-dodolovat). O “průvodci” se ještě zmíním, je vynikající.
Dole je do jakéhosi kříže uspořádaný volič s tlačítky v rozích. Nejdřív ten kříž (s tlačítkem uprostřed), ale než se k němu dostanu, upozorním, že tu jsou dvoje menu: skutečné menu (levé horní tlačítko) je “to menu”, co se obvykle pod tím pojmem chápe, kdežto menu, které aktivujeme středovým tlačítkem onoho kříže, je funkční menu, kde najdeme přepínání program/auto, nastavení bílé, nastavení ISO, nastavení režimu snímání jednotlivé/série/rychlá série a nastavení měření – vyrovnávací zonální a středové.

Křížový volič slouží k pohybu v oněch menu, ale též k nastavení expoziční kompenzace – přičemž jakmile ji nastavíme, bohužel zmizí histogram. Pokud tedy chceme ladit expozici na histogram (což čtenářům a posluchačům kurzů IDIF vřele doporučuji), musíte to zde dělat metodou pokus omyl. Vpravo je ovládání blesku (auto, červené oči, výplňkový blesk a vypnutý), v režimu fotografování si přístroj pamatuje toto nastavení i po vypnutí, při nastavení “anti shake” na rozdíl od předešlého modelu blesk zůstává v paměti přístroje. Dole je samospoušť a vlevo makro a supermakro. Vpravo nahoře od křížového voliče je tlačítko pro přímý tisk, které slouží v režimu fotografování i jako okamžitý náhled, vpravo dole koš, vlevo dole nastavení displeje – holý, s údaji, s histogramem a lze zapnout vodítka (kolmice a horizontály) v setupu.

Menu jsem si zle podal v předchozí recenzi a nevrlost ze mne trochu vyprchala. Sice – pro uživatele, zejména naprostého laika, a jamu je přístroj určen, půjde těžko do hlavy “duální menu”, tím spíš, že (a teď si nedělám srandu) funkční menu se zapíná středovým tlačítkem ovladače hlavního menu, jímž se potvrzují volby hlavního menu, kdežto hlavní menu se zapíná tlačítkem vlevo nahoře a ovládá křížovým voličem, uf, pochopili jste to? Já skoro ne, a to jsem nedodal, že tlačítka jsou tak blízko sebe, že potíže s nimi nebude mít trpaslíci Křemílek s Vochomůrkou, kdežto každý, kdo má prsty tak velké, že v nich udrží vidličku, se bude přehmatávat.
Je to ale esteticky velmi hezké.
Nicméně to menu, jakmile pochopíte jeho logiku, má toto řešení: je opět křížové, po zapnutí jste ve fotomenu se dvěma obrazovkami. Ty mají 1) bílou, ISO, režim snímání, volbu režimu měření expozice a zapínání digitálního zoomu, 2) režim autofokusu, eventuálně zvukovou poznámku a tvorbu panorama.
Vpravo je nastavení, to je setup se čtyřmi obrazovkami, zde najdeme i pixel mapping, tedy mapování pixelů na snímači, které je užitečné jako opatření proti výpadku pixelů (obrazovka č. 3). Vpravo dole je tichý režim, jímž vypneme všechna pípání, a nahoře je kvalita obrazu, tedy zapínání velikosti a komprese. Vlevo je reset, tedy návrat do výchozího nastavení. Dole, pokud máte nastavené scény, volíte předvolené parametry.

Čili moje výhrada v podstatě spočívá v chaoticky rozmístěných ovladačích pro funkční menu a “menu menu”, uvidíme, kam půjde další vývoj.

Za zmínku a pochvalu ale stojí, že z menu už není nutno vyskákat, abychom fotili – jak z funkčního menu, tak z velkého menu se dostaneme pouhým stisknutím spouště, po pořízení snímku se do menu (respektive do volby expoziční kompenzace, blesku atd.) vrátíme.

Jak se s ním fotí
Start za 1,3 sec je dnes celkem běžně dosahovaná hodnota a v praxi je zcela dostačující. Zpoždění spouště s namáčknutím je 0,1 sec, bez namáčknutí 0,5 sec, i to jsou vcelku slušné, vyhovující hodnoty pro amatérský přístroj bez vysokých nároků. To jsem konstatoval u sedmistovky a platí to i pro tento model. Velmi příjemné je “hi” rychlé snímání, tři okna za vteřinu, i když v polovičním, tedy třímegovém rozlišení. V nominálních sedmi mega je sériové focení rychlostí s odstupy cca 1,1 sec.

Ukázka fialové kontury – výřez 1:1 z kraje obrazu – velmi dobrý výsledek, při “tele” režimu nejsou kontury žádné.


Kresba je velmi dobrá, při krátkém ohnisku neostrost v rozích, ale nijak výrazné fialové kontury, v dlouhém ohnisku kresba dobrá v celé ploše. Příjemný je digitální zoom, který ohnisko prodlouží až 5,6x, to je samozřejmě až nesmyslně dlouhé ohnisko (skoro metr ekv.!), ale obrázky, pokud nebudou moc velké, jsou vcelku použitelné! Barevnost je zde poněkud potlačena, obrázky jsou velmi jemně barevné – zato se přístroj dobře chová v nevyrovnaných světelných podmínkách. V automatickém režimu přístroj nastavuje bílou tak, jak je obvyklé, tedy sice špatně, ale korigovatelně, v režimu “žárovka” ale velmi dobře, viz ukázky (výřez 1:1):


Scénické režimy a průvodce jsou velmi dobře řešené. Scénických režimů je třiadvacet. Zajímavé jsou režimy přirozené světlo (2500 ISO při 3 mpx!), svíčka – při teplém světle žárovek a svíček v místnosti, interiér – velmi inteligentní režim s přisvětlením pomocí blesku do pomalého času, ovšem blesk lze i při tomto režimu vypnout, což zasluhuje pochvalu. Podobně funguje noční portrét, jenom že se nastavuje blesk v režimu “červené oči”.
Průvodce je vynikající – je to fakticky návod, v němž ale potvrzením volby přístroj nastavujeme. Například: focení v protisvětle je náš problém, najdeme si ho a přístroj nabídne tři možnosti, doplňkový blesk, bodové měření expozice a zvýšení hodnoty kompenzace. Potvrzením volby se žádaná funkce zapne.

Nahoře výřez 1:1 z ISO 80 (vlevo) a 400 (vpravo), dole vlevo 800 a vpravo 1600 – to je na proklik a uvidíte celý obrázek.


Shrnutí
Olympus Mju 750 je vysoce elegantní miniaturní sedmimegový přístroj s velkým rozsahem zoomu 1:5. Je určen laikům, k běžnému fotografování, ale správnou volbou scénických režimů se lze vyrovnat i se složitějšími situacemi. Odolává dešti. Doporučuji prozkoumat a používat scénické režimy, jsou dobře nastavené, jenom je třeba překousnout poněkud toporně řešený přístup v menu.

Pro a proti:

Pro:
Překrásný design
zoom 1:5
optická stabilizace
Proti:
ovládání na úkor krásy

Ukázky:
1,2,3 ukázka zoomu a digitálního zoomu, 4,5 kresba v širokoúhlém a “tele” režimu, 6 barevnost a světelné rozdíly, 7 extrémní světelné rozdíly, 8 a 9 rozsah zoomu, 10,11 dobré světelné podmínky, 12 supermakro

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: