Nezařazené

Olympus Mju 720 SW (recenze)


V řadě mjuček jde o zcela výjimečný počin. Jde o sedmimegový přístroj určený k těžké službě v terénu: je nárazuvzdorný a voděodolný do 30 hloubky, a přesto to není žádná nevzhledná obluda, naopak – jestli do rodiny mju něčím zapadá, tak elegancí. Byli jsme zvědavi, co všechno umí!

Jaký je a komu je určen
Opravdu do nepohody je určeno sedmimegové “potápěcí” mjůčko. Nejdřív bleskově: Má CCD ze 7,1 megapixely, nastavitelný v širokém rozsahu, jednak v

“normálním” od 64 do 400 ISO, nádavkem 800 a 1600 ISO a při změně rozlišení na 3 Mpx dokonce 2500 ISO. Nemá optický stabilizátor, odstraňuje následky chvění při delších časech tím, že je prostě zkracuje nastavením vyšší citlivosti. trojnásobný optický zoom se světelností F3.5 – 5.0, ohnisko odpovídá 38 – 114 mm u fotoaparátu na 35 mm kinofilm (10 členů v 8 skupinách, 3 asférické členy), který ostří v supermakru od 7 cm. Objektiv je periskopového typu, takže nevyčnívá z přední stěny po zapnutí a jeho optickou osu láme hranol. Je bez optického hledáčku, má velký TFT LCD displej se 115 tisíci pixely a úhlopříčkou 6,4 cm. Má 19 MB vnitřní paměti a 24 scénických režimů.

Hlavní atrakce: odolnost vůči pádu do 1,5 m a ponoření do 3 m. Pád jsem zkoušel, do třímetrové hloubky jsem se neponořil… Toto je třeba velmi podtrhnout a pochválit, neboť právě tyto dvě vlastnosti fakticky vytvářejí novou kategorii fotoaparátů. Už tu byly voděodolné přístroje. Ty se pochopitelně dají použít i v prašném prostředí a všude tam, kde je vysoká vlhkost. Tento přístroj je ale elegantní, na první pohled byste na něm nepoznali, že je voděodolný a nárazuvzdorný a přece splňuje tyto dvě náročné kategorie. Nápadné jsou na něm jakési šrouby či nýty, ale těžko říct, zda je to designérův trik, anebo zda jsou tyto “spojovací materiály” opravdu funkční. Z hlediska designu jsou přinejmenším zajímavým prvkem. Mimochodem, pro skutečné potápění lze použít tento přístroj s podvodním pouzdrem PT-033 pro sestup do hloubky až 40 metrů.

Design je osobitý, tenhle foťák prostě poznáte na první pohled. Má vysoce leštěný rám a přední stěna je zcela plochá, v barvených variantách. Já měl smůlu na růžovou, existuje ještě modrá (tu nejradši) a stříbrná. Má důkladné oko pro řemínek a kovový závit pro stativový šroub. Všechny kryty jsou důkladné, inu, vodotěsné.

Napájen je lithium iontovým aku a má slot pro xD kartu. Rozměry jsou 91 x 58,7 x 19,8 mm, váha 149 g.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně aparátu. Vše další potřebné je vzadu, vpravo od LCD displeje. Zoom se ovládá dvojicí tlačítek zcela nahoře.O jednu řádku níž je důležité tlačítko: to přepíná režim fotografování z běžného na režim BrightCapture, což je v podstatě nastavení 800 ISO. To pochopí každý, i ten, kdo v životě o žádném ISO neslyšel, neuslyší a nechce slyšet, že tímhle tlačítkem se zapíná “proti špatnému světlu”. Na třetí zmáčknutí jdeme do režimu scén, těch je 24 respektive 25 (Portrét, Krajina s portrétem, Krajina, Sport, Noční scéna, Noční scéna s portrétem, Interiér, Svíčka, Autoportrét, Dostupné světlo, Západ slunce, Ohňostroj, Muzeum, Za sklem, Kuchyně, Dokumenty, Aukce, Vyfoť a vyber 1, Vyfoť a vyber 2, Pláž a sníh, Podvodní širokoúhlý1, Podvodní širokoúhlý 2, Podvodní makro, Podvodní momentka). To “vyfoť a vyber” je série, která pak umožní zvolit to, co chceme zachovat a ostatní zahodit. Ke scénám se ještě vrátíme.

Prohlížení se zapíná dalším tlačítkem.
Následuje čtyřcestný volič. Pokud nejsme v menu, slouží k nastavení expoziční kompenzace (nahoře), blesku a samospouště – ale v režimu prohlížení se zde mažou snímky. Vlevo je nastavení makra – tady je překvapující, že v supermakru můžeme jen na 7 cm a v makru na 20 cm, u Olympusů jsme zvyklí chodit blíž.

Ukázka nastavení bílé. Nahoře vlevo automat (žárovkové osvětlení), vpravo týž obrázek upravený v PhotoStudiu. Dole je snímek pořízený s předvolbou žárovka.

Menu má dva vstupy.
Funkční menu se zapne středovým OK tlačítkem čtyřcestného voliče. Zde přepínáme program a automat (celkem zbytečná volba), dále se tu nastavuje bílá (6 voleb, ne manuální nastavení), ISO (do 1600, kdežto 2500 se nastavuje ve scénách) a volba jednotlivé fotky – série 8 fotek po cca 1 sec nebo 12 menších (3 Mpx) rychlostí 3,7 fps. V režimu prohlížení zde žádné menu není.
Plné menu má vstup přes tlačítko menu. Zde se dostaneme na obvyklé rozcestí, dokonce do pěti položek: velikost obrazu, setup, scény, návrat do výchozího nastavení a pak samotné fotografické menu. To má jen dvě obrazovky a to ještě neúplné, kromě toho, co se nastavuje středovým tlačítkem lze volit způsob měření expozice mezi ESP (plošným) a bodovým, dále se zapíná/vypíná digitální zoom a nastavuje vícebodové a jednobodové ostření, nastavuje zvuková poznámka a zapíná panoramatický režim.
Chválím, že je možno “fotit z funkčního menu”, to znamená, že když ho máme zapnuté (středovým tlačítkem), lze fotit a přístroj se znovu do menu vrátí. Když ale zapneme “velké menu”, nelze fotografovat. Lze ovšem fotit, když máme zapnutou stupnici pro nastavování korekce expozice.

Při prohlížení lze nastavit “slide show”. Pro lepší orientaci slouží i kalendář (pro lidi s velkou kartou, kteří si nechávají fotky ve foťáku – lze jít po dnech a měsících a vyhledávat snímky. Je též možné snímky indexovat a zařazovat do alb.

Jak se s ním fotí
Časy jsou vcelku příznivé. Start je za 1,3 sec, s namáčknutím je zpoždění pod 0,1 sec, zato bez namáčknutí vycházelo na 0,8 sec a to je dnes hodně. Mezi jednotlivými snímky počítejte se dvěmi vteřinami. Obrazová kvalita odpovídá sedmimegovému rozlišení. Obrázky jsou měkčí, bez

Ukázka aberace, výřez 100 %


přehnané sytosti barev. Aberace je na monitoru trochu v krajích vidět, ovšem v praxi na zvětšenině nebude znatelná – je pořád třeba si připomínat, že jde o snímek s třemi tisíci pixely na šířku, na monitor se vejde natřikrát a to odpovídá zvětšenině nějakých 90 cm široké! Totéž platí o šumu. Ten je samozřejmě vidět při vyšších hodnotách – paradoxně méně při 2500 ISO, ovšem zde je velikost jen třímegová a navíc byl snímek velmi silně redukován co do šumu a to je vždy na úkor kresby. Přístroj je schopen snímat při 1600 ISO v plném rozlišení, přičemž je nutno počítat s tím, že vytištěný obrázek bude mít ve většině případů rozměr mezi pohlednicí a A4 – ze sedmimegového snímku nebude šum prakticky rozeznatelný. Přístroj umí nastavit dokonce až 2500 ISO v režimu “svíčka”. Je chvályhodné, že sám přejde na třímegové rozlišení a postará se o odstranění šumu. Co je chvályhodné je to, že při tomto režimu ze volně nakládat s nastavením bílé a vypnutím blesku – jde tedy doslova o režim určený pro snímky v libovolně zbarveném, leč celkově slabém osvětlení.Obecně vzato, přístroj se chová velmi dobře ve špatných světelných podmínkách.
Nastavení bílé není v automatu žádná sláva – ale jednoduchou operací v Zoner Photo Studiu 8 nastavením zdrojového osvětlení 3400 K se podařilo získat velmi uspokojivý výsledek. Nastavení v předvolbě vedlo k velmi dobrému výsledku.

Zoomování je plynulé, v devíti krocích.
Akumulátor má kapacitu na 200 obrázků.

100 ISO, 200 ISO

400 ISO, 800 ISO

1600 ISO, 2500 ISO – tento poslední obrázek je na proklik.


Shrnutí
Olympus Mju 720 SW má obrovskou přednost v tom, že přístroj je voděodolný do 3 m a páduvzdorný (nebo naopak?) do 1,5 m. Velmi dobrý obraz, zvláště pak při vysokých ISO, jež dosahují (při nižším rozlišení) až 2500 ISO. Cenově je v kategorii do 12 tisíc, tam dobře zapadá do rodiny prestižních, stylových a technicky dokonalých fotoaparátů. Výtek není mnoho a zdaleka neznevažují přednosti.

Pro a proti:

Pro:
Odolnost proti pádu, vodotěsnost
Velmi dobrá kresba ve vyrovnaných světelných podmínkách
Vysoká citlivost snímání
Snadná ovladatelnost
Proti:
Nelze ručně nastavit bílou
Video má jen 15 fps
Málo výkonné supermakro

Ukázky:
1,2,rozsah zoomu, 3, v rozptýleném světle s převahjou temných tónů – tendence k mírné přeexpozici, je lépe nastavit kompenzaci na -0,3EV, 4, při 1600 ISO ve dne, 5 až 12 v různých situacích

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


V řadě mjuček jde o zcela výjimečný počin. Jde o sedmimegový přístroj určený k těžké službě v terénu: je nárazuvzdorný a voděodolný do 30 hloubky, a přesto to není žádná nevzhledná obluda, naopak – jestli do rodiny mju něčím zapadá, tak elegancí. Byli jsme zvědavi, co všechno umí!

Jaký je a komu je určen
Opravdu do nepohody je určeno sedmimegové “potápěcí” mjůčko. Nejdřív bleskově: Má CCD ze 7,1 megapixely, nastavitelný v širokém rozsahu, jednak v

“normálním” od 64 do 400 ISO, nádavkem 800 a 1600 ISO a při změně rozlišení na 3 Mpx dokonce 2500 ISO. Nemá optický stabilizátor, odstraňuje následky chvění při delších časech tím, že je prostě zkracuje nastavením vyšší citlivosti. trojnásobný optický zoom se světelností F3.5 – 5.0, ohnisko odpovídá 38 – 114 mm u fotoaparátu na 35 mm kinofilm (10 členů v 8 skupinách, 3 asférické členy), který ostří v supermakru od 7 cm. Objektiv je periskopového typu, takže nevyčnívá z přední stěny po zapnutí a jeho optickou osu láme hranol. Je bez optického hledáčku, má velký TFT LCD displej se 115 tisíci pixely a úhlopříčkou 6,4 cm. Má 19 MB vnitřní paměti a 24 scénických režimů.

Hlavní atrakce: odolnost vůči pádu do 1,5 m a ponoření do 3 m. Pád jsem zkoušel, do třímetrové hloubky jsem se neponořil… Toto je třeba velmi podtrhnout a pochválit, neboť právě tyto dvě vlastnosti fakticky vytvářejí novou kategorii fotoaparátů. Už tu byly voděodolné přístroje. Ty se pochopitelně dají použít i v prašném prostředí a všude tam, kde je vysoká vlhkost. Tento přístroj je ale elegantní, na první pohled byste na něm nepoznali, že je voděodolný a nárazuvzdorný a přece splňuje tyto dvě náročné kategorie. Nápadné jsou na něm jakési šrouby či nýty, ale těžko říct, zda je to designérův trik, anebo zda jsou tyto “spojovací materiály” opravdu funkční. Z hlediska designu jsou přinejmenším zajímavým prvkem. Mimochodem, pro skutečné potápění lze použít tento přístroj s podvodním pouzdrem PT-033 pro sestup do hloubky až 40 metrů.

Design je osobitý, tenhle foťák prostě poznáte na první pohled. Má vysoce leštěný rám a přední stěna je zcela plochá, v barvených variantách. Já měl smůlu na růžovou, existuje ještě modrá (tu nejradši) a stříbrná. Má důkladné oko pro řemínek a kovový závit pro stativový šroub. Všechny kryty jsou důkladné, inu, vodotěsné.

Napájen je lithium iontovým aku a má slot pro xD kartu. Rozměry jsou 91 x 58,7 x 19,8 mm, váha 149 g.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně aparátu. Vše další potřebné je vzadu, vpravo od LCD displeje. Zoom se ovládá dvojicí tlačítek zcela nahoře.O jednu řádku níž je důležité tlačítko: to přepíná režim fotografování z běžného na režim BrightCapture, což je v podstatě nastavení 800 ISO. To pochopí každý, i ten, kdo v životě o žádném ISO neslyšel, neuslyší a nechce slyšet, že tímhle tlačítkem se zapíná “proti špatnému světlu”. Na třetí zmáčknutí jdeme do režimu scén, těch je 24 respektive 25 (Portrét, Krajina s portrétem, Krajina, Sport, Noční scéna, Noční scéna s portrétem, Interiér, Svíčka, Autoportrét, Dostupné světlo, Západ slunce, Ohňostroj, Muzeum, Za sklem, Kuchyně, Dokumenty, Aukce, Vyfoť a vyber 1, Vyfoť a vyber 2, Pláž a sníh, Podvodní širokoúhlý1, Podvodní širokoúhlý 2, Podvodní makro, Podvodní momentka). To “vyfoť a vyber” je série, která pak umožní zvolit to, co chceme zachovat a ostatní zahodit. Ke scénám se ještě vrátíme.

Prohlížení se zapíná dalším tlačítkem.
Následuje čtyřcestný volič. Pokud nejsme v menu, slouží k nastavení expoziční kompenzace (nahoře), blesku a samospouště – ale v režimu prohlížení se zde mažou snímky. Vlevo je nastavení makra – tady je překvapující, že v supermakru můžeme jen na 7 cm a v makru na 20 cm, u Olympusů jsme zvyklí chodit blíž.

Ukázka nastavení bílé. Nahoře vlevo automat (žárovkové osvětlení), vpravo týž obrázek upravený v PhotoStudiu. Dole je snímek pořízený s předvolbou žárovka.

Menu má dva vstupy.
Funkční menu se zapne středovým OK tlačítkem čtyřcestného voliče. Zde přepínáme program a automat (celkem zbytečná volba), dále se tu nastavuje bílá (6 voleb, ne manuální nastavení), ISO (do 1600, kdežto 2500 se nastavuje ve scénách) a volba jednotlivé fotky – série 8 fotek po cca 1 sec nebo 12 menších (3 Mpx) rychlostí 3,7 fps. V režimu prohlížení zde žádné menu není.
Plné menu má vstup přes tlačítko menu. Zde se dostaneme na obvyklé rozcestí, dokonce do pěti položek: velikost obrazu, setup, scény, návrat do výchozího nastavení a pak samotné fotografické menu. To má jen dvě obrazovky a to ještě neúplné, kromě toho, co se nastavuje středovým tlačítkem lze volit způsob měření expozice mezi ESP (plošným) a bodovým, dále se zapíná/vypíná digitální zoom a nastavuje vícebodové a jednobodové ostření, nastavuje zvuková poznámka a zapíná panoramatický režim.
Chválím, že je možno “fotit z funkčního menu”, to znamená, že když ho máme zapnuté (středovým tlačítkem), lze fotit a přístroj se znovu do menu vrátí. Když ale zapneme “velké menu”, nelze fotografovat. Lze ovšem fotit, když máme zapnutou stupnici pro nastavování korekce expozice.

Při prohlížení lze nastavit “slide show”. Pro lepší orientaci slouží i kalendář (pro lidi s velkou kartou, kteří si nechávají fotky ve foťáku – lze jít po dnech a měsících a vyhledávat snímky. Je též možné snímky indexovat a zařazovat do alb.

Jak se s ním fotí
Časy jsou vcelku příznivé. Start je za 1,3 sec, s namáčknutím je zpoždění pod 0,1 sec, zato bez namáčknutí vycházelo na 0,8 sec a to je dnes hodně. Mezi jednotlivými snímky počítejte se dvěmi vteřinami. Obrazová kvalita odpovídá sedmimegovému rozlišení. Obrázky jsou měkčí, bez

Ukázka aberace, výřez 100 %


přehnané sytosti barev. Aberace je na monitoru trochu v krajích vidět, ovšem v praxi na zvětšenině nebude znatelná – je pořád třeba si připomínat, že jde o snímek s třemi tisíci pixely na šířku, na monitor se vejde natřikrát a to odpovídá zvětšenině nějakých 90 cm široké! Totéž platí o šumu. Ten je samozřejmě vidět při vyšších hodnotách – paradoxně méně při 2500 ISO, ovšem zde je velikost jen třímegová a navíc byl snímek velmi silně redukován co do šumu a to je vždy na úkor kresby. Přístroj je schopen snímat při 1600 ISO v plném rozlišení, přičemž je nutno počítat s tím, že vytištěný obrázek bude mít ve většině případů rozměr mezi pohlednicí a A4 – ze sedmimegového snímku nebude šum prakticky rozeznatelný. Přístroj umí nastavit dokonce až 2500 ISO v režimu “svíčka”. Je chvályhodné, že sám přejde na třímegové rozlišení a postará se o odstranění šumu. Co je chvályhodné je to, že při tomto režimu ze volně nakládat s nastavením bílé a vypnutím blesku – jde tedy doslova o režim určený pro snímky v libovolně zbarveném, leč celkově slabém osvětlení.Obecně vzato, přístroj se chová velmi dobře ve špatných světelných podmínkách.
Nastavení bílé není v automatu žádná sláva – ale jednoduchou operací v Zoner Photo Studiu 8 nastavením zdrojového osvětlení 3400 K se podařilo získat velmi uspokojivý výsledek. Nastavení v předvolbě vedlo k velmi dobrému výsledku.

Zoomování je plynulé, v devíti krocích.
Akumulátor má kapacitu na 200 obrázků.

100 ISO, 200 ISO

400 ISO, 800 ISO

1600 ISO, 2500 ISO – tento poslední obrázek je na proklik.


Shrnutí
Olympus Mju 720 SW má obrovskou přednost v tom, že přístroj je voděodolný do 3 m a páduvzdorný (nebo naopak?) do 1,5 m. Velmi dobrý obraz, zvláště pak při vysokých ISO, jež dosahují (při nižším rozlišení) až 2500 ISO. Cenově je v kategorii do 12 tisíc, tam dobře zapadá do rodiny prestižních, stylových a technicky dokonalých fotoaparátů. Výtek není mnoho a zdaleka neznevažují přednosti.

Pro a proti:

Pro:
Odolnost proti pádu, vodotěsnost
Velmi dobrá kresba ve vyrovnaných světelných podmínkách
Vysoká citlivost snímání
Snadná ovladatelnost
Proti:
Nelze ručně nastavit bílou
Video má jen 15 fps
Málo výkonné supermakro

Ukázky:
1,2,rozsah zoomu, 3, v rozptýleném světle s převahjou temných tónů – tendence k mírné přeexpozici, je lépe nastavit kompenzaci na -0,3EV, 4, při 1600 ISO ve dne, 5 až 12 v různých situacích

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: