Nezařazené

Olympus Mju 700 (recenze)

Maličký, elegantní sedmimegový přístroj, v kovu, s výbornými výsledky v plně automatickém režimu, takový je dnešní standard užitkového kompaktu. Zde je naše recenze.

Jaký je a komu je určen
Přístroj s miniaturními rozměry 94.8 x 55.9 x 20.4 mm a muší váhou 103 g bez aku a xD karty se vejde do kapsy u košile. Má zajímavě řešený tvar,

nijak nepřipomíná mju 600 – je to jakýsi trojúhelník, přičemž designér si konečně všiml, že lidé mají dvě ruce – a myslí na oporu nejen palce pravé ruky, ale i levé ruky: hrany nahoře a vlevo jsou skoseny, takže aparát se skvěle drží. Vyrábí se ve čtyřech provedeních, stříbrný, černý, modrý a oranžový. Je odolný proti vodě, tady asi bude třeba určité osvěty, protože přibývá aparátů které lze do vody doslova hodit (tedy: každý aparát lze hodit do vody, ale málo který to přežije… 🙂 ).
Snímač přístroje je typu 1/2.3” CCD se 7,4 Mpx fyzicky a 7,1 efektivně s RGB filtry. Má 19 MB vnitřní paměti a slot na xD kartu. Objektiv je trojnásobný zoom se 6 členy ve 4 skupinách, 4 z nich jsou asférické, ohnisko odpovídá 37 – 111mm na 35mm fotoaparátu. Ostří od 60 cm, v makru od 20 cm. Světelnost je F3,4 (W) – 5,7 (T).
LCD displej má úhlopříčku 6,4 cm, má 115 tisíc pixelů. Má Bright Capture technologii – v temném prostředí má silnější podsvícení. Na displeji si můžeme nastavit i histogram, jak při snímání, tak při prohlížení. Podle údaje výrobce mají tyto displeje schopnost čtyřnásobného jasu oproti jiným LCD, nedovedu změřit.
Napájení je z LI-42B Li-Ion akumulátoru, nabíječka je v dodávce přístroje. Snad ještě stojí za zmínku, že závit pro stativový šroub je uprostřed, takže nejsou potíže s vybalancováním na kapesních maličkých stativech.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, vedle spouště. Na zadní stěně najdeme shora kolébku pro ovládání menu a do strany vyčnívající kolečko s volbami režimů. Je to řešení pohodlné i riskantní, je dobře před použitím přístroje zkontrolovat, zdali se nám v kapse neposunulo kolečko na nějakou nevhodnou volbu.
Možností je tu několik: prohlížení, focení, „anti shake“ – proti otřesům (viz další kapitolu), scény, „guide“, tedy nastavování podle návodu a video.
Dole je do jakéhosi kříže uspořádaný volič s tlačítky v rozích. Nejdřív ten kříž (s tlačítkem uprostřed), ale než se k němu dostanu, upozorním, že tu jsou dvoje menu.: skutečné menu (levé horní tlačítko) je „to menu“, co s e obvykle pod tím pojmem chápe, kdežto menu, které aktivujeme středovým tlačítkem onoho kříže, je funkční menu, kde najdeme přepínání program/auto, nastavení bílé, nastavení ISO, nastavení režimu snímání jednotlivé/série/rychlá série a nastavení měření – vyrovnávací zonální a středové.

Zde ale musím vybočit z tradice, protože v tomto oddíle se obvykle omezuji na popis, kdežto hodnocení nechávám na následující kapitole.
Menu zde předvedené chce být pokračováním toho menu, jaké měl Olympus u svých modelů za posledních šest let – prakticky stejné. To zřejmě někoho znervóznilo a dal pokyn k vymyšlení „nového menu“. To že něco dobře funguje šest let by ale nemělo být pokyn ke změně. Nové menu je sice výtvarně výpravnější, ale méně přehledné. Už to, že musím z menu vyskočit, abych mohl fotografovat, dokonce na dvě stisknutí, to je rozčilující maličkost. Tato „zdvojená menu“ jsou obvykle stavěna tak, že funkční menu zahrnuje nejčastěji používané funkce – tak je tomu i zde – kdežto „menu menu“ je fakticky setup. Zde je to tak, že nás tlačítko menu zavede na menu fakticky dublující funkční menu a pohybem nahoru se dostaneme k volbě velikosti a komprese, vpravo na setup, vlevo – někdy – na reset (návrat do výchozího postavení) a dolů na scény, ale jenom, když jsme ve scénách. Pokud nejste z této věty moudří, nic si z toho nedělejte, bude hůř. Takhle to funguje jen v režimu normálního fotografování (volba kruhového voliče), kdežto v „ani shake“ nelze resetovat ovládat scény a ve scénách zpravidla nelze ovládat většinu položek z menu. Uf.

Pokračujme v prohlídce zadní stěny. Křížový volič slouží k pohybu v oněch menu, ale též k nastavení expoziční kompenzace – přičemž jakmile ji nastavíme, zmizí histogram, což je zřejmě stopa onoho génia, který vymyslel menu. Pokud tedy chceme ladit expozici na histogram (což čtenářům a posluchačům kurzů IDIF vřele doporučuji), musíte to zde dělat metodou pokus omyl. Vpravo je ovládání blesku (auto, červené oči, výplňkový blesk a vypnutý), v režimu fotografování si přístroj pamatuje toto nastavení i po vypnutí, ale při nastavení „anti shake“ se blesk vždy vrátí do režimu „auto“ – i při pouhém přepnutí kolečka. Dole je samospoušť a vlevo makro a supermakro.
Vpravo nahoře od křížového voliče je tlačítko pro přímý tisk, vpravo dole koš, vlevo dole nastavení displeje – holý, s údaji, s histogramem a lze zapnout vodítka (kolmice a horizontály) v setupu.

Jak se s ním fotí
Start za 1,3 sec je dnes celkem běžně dosahovaná hodnota a v praxi je zcela dostačující. Zpoždění spouště s namáčknutím je 0,1 sec, bez namáčknutí 0,5 sec, i to jsou vcelku slušné, vyhovující hodnoty pro amatérský přístroj bez vysokých nároků.

Vyrovnání bílé v automatickém režimu předvedlo uspokojivý výkon v tom směru, že žlutý nádech vyvolaný nesrovnaným žárovkovým osvětlením je možno jednoduše napravit v editoru. Předvolba „žárovka“ podala perfektní výkon.

Vlevo automatická bílá, vpravo nastaveno na žárovkové osvětlení.



Kresba vynikající – o tu není starost. Fialové kontury jsou sotva patrné a také doostření je zde prováděno v rozumné míře. Vinětace (tmavnutí v rozích) je nepatrná, ani soudková vada není výstředně velká. Pokud jde o šum, je velmi slušný do 800 ISO. Oněch 1600 ISO musíme chápat

Výřez z kontrolního obrazce – při nejhustším šrafování je patrné sotva postřehnutelné barevné moaré.


jako nouzové řešení pro velmi špatné podmínky.
Sériové focení má dva režimy. V jednom pořídíme tři obrázky v plném rozlišení s odstupem 0,8 sec, v druhém jich nasekáme patnáct s odstupy 0,3 sec, ale jen v 3 Mpx rozlišení.
Scénické režimy jsou zde bohatě zastoupeny: je jich celkem 23. Některé nešlo při nejlepší vůli vyzkoušet, dva režimy pro podvodní snímání plus potápečské makro 🙂 . Podstatný je, myslím, režim indoor (v místnosti, do přístroje lze nahrát české menu, ale k tomu jsem se nedostal), ten nastaví 800 ISO a režim candle (svíčka) dokonce 1000 ISO s velmi slušným odstraněním šumu. Tento režim „svíčka“ je ještě překonán režimem available light, tedy přirozené světlo, který nastaví v EXIF 2500 ISO. Jelikož je to automat, těžko posuzovat skutečné expoziční hodnoty. Dokonce se domnívám, že režim „přirozené světlo“ zesvětluje softwarově obrázek a EXIF zapisuje jakýchsi podivných 2500 ISO. Režim dokument nastavuje vyšší kontrast.
Tím ale záhady nekončí. V režimu program nastavíme 800 ISO a expozice vychází při zkušebním snímku 1/200-F 4.8, při 1600 jen 1/320-F 4.8, přitom jsou ty obrázky prakticky stejně kryté (median 106 a median 105 na histogramu). Navíc, ukazuje se, že režim přirozené světlo nastavuje ISO pokaždé jinak – podle okamžitých podmínek. V tom se chová podobně, jako při fotografickém režimu „anti shake“, kdy také zvedá ISO, obvykle tak, aby se dostal na 1/125 sec.

Výřez při 200, 400 a 800 ISO. Červené skvrny jsou světla na Petříně, žádné vypálené pixely!.



Anti shake není optický stabilizátor – v tomto režimu přístroj nastaví citlivost tak, aby dosáhl rozumné rychlosti závěrky, zřejmě má rád 1/125. Jen v tomto režimu lze používat digitální zoom, který je ale obrazově na hranici použitelnosti.
Shoot and select, tedy „foť a vyber“ má dva režimy. Pod číslem jedna je skryto sériové focení, kdy ale přístroj přepne rozlišení na 3 Mpx. Pořídí až 10 záběrů, v odstupech 0,3 sec, má je ve vyrovnávací paměti, my pak smažeme ty které s e nepovedly a necháme jen povedené. Ve „dvojce “ je pomalejší (1,5 sec odstup), ale fotí v plném formátu a před každým snímkem znovu ostří. Ty třímegové obrázky jsou velmi kvalitním, takže
Velmi doporučuji stáhnout si češtinu – zvláště pro začátečníky je pak užitečný režim „průvodce“, kdy se vychází z problému (na př.: je protisvětlo, co s tím? Přístroj napoví a sám napovězené realizuje). Je to vtipné a uživatelsky příjemné.

Plyne z toho jeden závěr: toto je přístroj, který není určen pídilům a badatelům. Dělá si co chce a dělá to v podstatě velmi dobře a laik, pokud se svěří do jeho automatických ručiček, nebude s ním mít velké problémy. To je třeba zdůrazňovat – je to velmi krásně řešený automat, žádný hlavolam. To ostatně naznačuje i uživatelská příručka, která je tak skoupá na informace, že vystačí opravdu jen pro první krůčky.

Shrnutí:
Olympus Mju 700 je elegantní, obrazově výkonný automat, sedmimegový kompakt se zoomem 1:3. Je vhodný pro bezproblémové rodinné fotografování. Nevadí mu dešťová přeprška, pozor, není určen ke koupání (což by mohlo někoho při pohledu na logo deštníku s kapkami napadnout – do bazénu nelezete s parapletem). Manuálně se na něm nedá nastavit skoro nic, což je pro lidi, kterým je určen, výhoda.

Pro a proti:

Pro:
Krásný design, malé rozměry a váha
výborná kresba
vysoká citlivost
užitečné scénické režimy
odolnost proti dešti
Proti:
Zmatené menu
nedostatečný manuál

Ukázky:
1,2,3 – při pošmourném počasí, 4 za šera , 5 při 64 ISO, 6, 7 rozsah zoomu, 8 makro, 9 soudková vada, 10 digitální zoom.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10


Maličký, elegantní sedmimegový přístroj, v kovu, s výbornými výsledky v plně automatickém režimu, takový je dnešní standard užitkového kompaktu. Zde je naše recenze.

Jaký je a komu je určen
Přístroj s miniaturními rozměry 94.8 x 55.9 x 20.4 mm a muší váhou 103 g bez aku a xD karty se vejde do kapsy u košile. Má zajímavě řešený tvar,

nijak nepřipomíná mju 600 – je to jakýsi trojúhelník, přičemž designér si konečně všiml, že lidé mají dvě ruce – a myslí na oporu nejen palce pravé ruky, ale i levé ruky: hrany nahoře a vlevo jsou skoseny, takže aparát se skvěle drží. Vyrábí se ve čtyřech provedeních, stříbrný, černý, modrý a oranžový. Je odolný proti vodě, tady asi bude třeba určité osvěty, protože přibývá aparátů které lze do vody doslova hodit (tedy: každý aparát lze hodit do vody, ale málo který to přežije… 🙂 ).
Snímač přístroje je typu 1/2.3” CCD se 7,4 Mpx fyzicky a 7,1 efektivně s RGB filtry. Má 19 MB vnitřní paměti a slot na xD kartu. Objektiv je trojnásobný zoom se 6 členy ve 4 skupinách, 4 z nich jsou asférické, ohnisko odpovídá 37 – 111mm na 35mm fotoaparátu. Ostří od 60 cm, v makru od 20 cm. Světelnost je F3,4 (W) – 5,7 (T).
LCD displej má úhlopříčku 6,4 cm, má 115 tisíc pixelů. Má Bright Capture technologii – v temném prostředí má silnější podsvícení. Na displeji si můžeme nastavit i histogram, jak při snímání, tak při prohlížení. Podle údaje výrobce mají tyto displeje schopnost čtyřnásobného jasu oproti jiným LCD, nedovedu změřit.
Napájení je z LI-42B Li-Ion akumulátoru, nabíječka je v dodávce přístroje. Snad ještě stojí za zmínku, že závit pro stativový šroub je uprostřed, takže nejsou potíže s vybalancováním na kapesních maličkých stativech.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, vedle spouště. Na zadní stěně najdeme shora kolébku pro ovládání menu a do strany vyčnívající kolečko s volbami režimů. Je to řešení pohodlné i riskantní, je dobře před použitím přístroje zkontrolovat, zdali se nám v kapse neposunulo kolečko na nějakou nevhodnou volbu.
Možností je tu několik: prohlížení, focení, „anti shake“ – proti otřesům (viz další kapitolu), scény, „guide“, tedy nastavování podle návodu a video.
Dole je do jakéhosi kříže uspořádaný volič s tlačítky v rozích. Nejdřív ten kříž (s tlačítkem uprostřed), ale než se k němu dostanu, upozorním, že tu jsou dvoje menu.: skutečné menu (levé horní tlačítko) je „to menu“, co s e obvykle pod tím pojmem chápe, kdežto menu, které aktivujeme středovým tlačítkem onoho kříže, je funkční menu, kde najdeme přepínání program/auto, nastavení bílé, nastavení ISO, nastavení režimu snímání jednotlivé/série/rychlá série a nastavení měření – vyrovnávací zonální a středové.

Zde ale musím vybočit z tradice, protože v tomto oddíle se obvykle omezuji na popis, kdežto hodnocení nechávám na následující kapitole.
Menu zde předvedené chce být pokračováním toho menu, jaké měl Olympus u svých modelů za posledních šest let – prakticky stejné. To zřejmě někoho znervóznilo a dal pokyn k vymyšlení „nového menu“. To že něco dobře funguje šest let by ale nemělo být pokyn ke změně. Nové menu je sice výtvarně výpravnější, ale méně přehledné. Už to, že musím z menu vyskočit, abych mohl fotografovat, dokonce na dvě stisknutí, to je rozčilující maličkost. Tato „zdvojená menu“ jsou obvykle stavěna tak, že funkční menu zahrnuje nejčastěji používané funkce – tak je tomu i zde – kdežto „menu menu“ je fakticky setup. Zde je to tak, že nás tlačítko menu zavede na menu fakticky dublující funkční menu a pohybem nahoru se dostaneme k volbě velikosti a komprese, vpravo na setup, vlevo – někdy – na reset (návrat do výchozího postavení) a dolů na scény, ale jenom, když jsme ve scénách. Pokud nejste z této věty moudří, nic si z toho nedělejte, bude hůř. Takhle to funguje jen v režimu normálního fotografování (volba kruhového voliče), kdežto v „ani shake“ nelze resetovat ovládat scény a ve scénách zpravidla nelze ovládat většinu položek z menu. Uf.

Pokračujme v prohlídce zadní stěny. Křížový volič slouží k pohybu v oněch menu, ale též k nastavení expoziční kompenzace – přičemž jakmile ji nastavíme, zmizí histogram, což je zřejmě stopa onoho génia, který vymyslel menu. Pokud tedy chceme ladit expozici na histogram (což čtenářům a posluchačům kurzů IDIF vřele doporučuji), musíte to zde dělat metodou pokus omyl. Vpravo je ovládání blesku (auto, červené oči, výplňkový blesk a vypnutý), v režimu fotografování si přístroj pamatuje toto nastavení i po vypnutí, ale při nastavení „anti shake“ se blesk vždy vrátí do režimu „auto“ – i při pouhém přepnutí kolečka. Dole je samospoušť a vlevo makro a supermakro.
Vpravo nahoře od křížového voliče je tlačítko pro přímý tisk, vpravo dole koš, vlevo dole nastavení displeje – holý, s údaji, s histogramem a lze zapnout vodítka (kolmice a horizontály) v setupu.

Jak se s ním fotí
Start za 1,3 sec je dnes celkem běžně dosahovaná hodnota a v praxi je zcela dostačující. Zpoždění spouště s namáčknutím je 0,1 sec, bez namáčknutí 0,5 sec, i to jsou vcelku slušné, vyhovující hodnoty pro amatérský přístroj bez vysokých nároků.

Vyrovnání bílé v automatickém režimu předvedlo uspokojivý výkon v tom směru, že žlutý nádech vyvolaný nesrovnaným žárovkovým osvětlením je možno jednoduše napravit v editoru. Předvolba „žárovka“ podala perfektní výkon.

Vlevo automatická bílá, vpravo nastaveno na žárovkové osvětlení.



Kresba vynikající – o tu není starost. Fialové kontury jsou sotva patrné a také doostření je zde prováděno v rozumné míře. Vinětace (tmavnutí v rozích) je nepatrná, ani soudková vada není výstředně velká. Pokud jde o šum, je velmi slušný do 800 ISO. Oněch 1600 ISO musíme chápat

Výřez z kontrolního obrazce – při nejhustším šrafování je patrné sotva postřehnutelné barevné moaré.


jako nouzové řešení pro velmi špatné podmínky.
Sériové focení má dva režimy. V jednom pořídíme tři obrázky v plném rozlišení s odstupem 0,8 sec, v druhém jich nasekáme patnáct s odstupy 0,3 sec, ale jen v 3 Mpx rozlišení.
Scénické režimy jsou zde bohatě zastoupeny: je jich celkem 23. Některé nešlo při nejlepší vůli vyzkoušet, dva režimy pro podvodní snímání plus potápečské makro 🙂 . Podstatný je, myslím, režim indoor (v místnosti, do přístroje lze nahrát české menu, ale k tomu jsem se nedostal), ten nastaví 800 ISO a režim candle (svíčka) dokonce 1000 ISO s velmi slušným odstraněním šumu. Tento režim „svíčka“ je ještě překonán režimem available light, tedy přirozené světlo, který nastaví v EXIF 2500 ISO. Jelikož je to automat, těžko posuzovat skutečné expoziční hodnoty. Dokonce se domnívám, že režim „přirozené světlo“ zesvětluje softwarově obrázek a EXIF zapisuje jakýchsi podivných 2500 ISO. Režim dokument nastavuje vyšší kontrast.
Tím ale záhady nekončí. V režimu program nastavíme 800 ISO a expozice vychází při zkušebním snímku 1/200-F 4.8, při 1600 jen 1/320-F 4.8, přitom jsou ty obrázky prakticky stejně kryté (median 106 a median 105 na histogramu). Navíc, ukazuje se, že režim přirozené světlo nastavuje ISO pokaždé jinak – podle okamžitých podmínek. V tom se chová podobně, jako při fotografickém režimu „anti shake“, kdy také zvedá ISO, obvykle tak, aby se dostal na 1/125 sec.

Výřez při 200, 400 a 800 ISO. Červené skvrny jsou světla na Petříně, žádné vypálené pixely!.



Anti shake není optický stabilizátor – v tomto režimu přístroj nastaví citlivost tak, aby dosáhl rozumné rychlosti závěrky, zřejmě má rád 1/125. Jen v tomto režimu lze používat digitální zoom, který je ale obrazově na hranici použitelnosti.
Shoot and select, tedy „foť a vyber“ má dva režimy. Pod číslem jedna je skryto sériové focení, kdy ale přístroj přepne rozlišení na 3 Mpx. Pořídí až 10 záběrů, v odstupech 0,3 sec, má je ve vyrovnávací paměti, my pak smažeme ty které s e nepovedly a necháme jen povedené. Ve „dvojce “ je pomalejší (1,5 sec odstup), ale fotí v plném formátu a před každým snímkem znovu ostří. Ty třímegové obrázky jsou velmi kvalitním, takže
Velmi doporučuji stáhnout si češtinu – zvláště pro začátečníky je pak užitečný režim „průvodce“, kdy se vychází z problému (na př.: je protisvětlo, co s tím? Přístroj napoví a sám napovězené realizuje). Je to vtipné a uživatelsky příjemné.

Plyne z toho jeden závěr: toto je přístroj, který není určen pídilům a badatelům. Dělá si co chce a dělá to v podstatě velmi dobře a laik, pokud se svěří do jeho automatických ručiček, nebude s ním mít velké problémy. To je třeba zdůrazňovat – je to velmi krásně řešený automat, žádný hlavolam. To ostatně naznačuje i uživatelská příručka, která je tak skoupá na informace, že vystačí opravdu jen pro první krůčky.

Shrnutí:
Olympus Mju 700 je elegantní, obrazově výkonný automat, sedmimegový kompakt se zoomem 1:3. Je vhodný pro bezproblémové rodinné fotografování. Nevadí mu dešťová přeprška, pozor, není určen ke koupání (což by mohlo někoho při pohledu na logo deštníku s kapkami napadnout – do bazénu nelezete s parapletem). Manuálně se na něm nedá nastavit skoro nic, což je pro lidi, kterým je určen, výhoda.

Pro a proti:

Pro:
Krásný design, malé rozměry a váha
výborná kresba
vysoká citlivost
užitečné scénické režimy
odolnost proti dešti
Proti:
Zmatené menu
nedostatečný manuál

Ukázky:
1,2,3 – při pošmourném počasí, 4 za šera , 5 při 64 ISO, 6, 7 rozsah zoomu, 8 makro, 9 soudková vada, 10 digitální zoom.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10