Olympus Mju 1200 (recenze)

Jaký je a komu je určen

Jde o velmi elegantní, voděodolný přístroj vyvedený v kovu – voděodolný znamená, že mu nevadí sem tam nějaká kapka, ale v kapse džínů v pračce ho nenechávejte. Hlavní atrakcí je rozlišení 12 miliónů pixelů ze snímače 1/1,72 CCD. Objektiv má skromný trojnásobný rozsah 35 až 105 mm (ekv. 35 mm aparátu), světelnost F 2,8-4,7. Přístroj nemá stabilizaci, ale není čeho litovat, u takto posazeného objektivu není nutná. Velikost obrazu je volitelná: 4000 x 3000, 3264 x 2448, 2560 x 1920, 2304 x 1728, 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768, 640 x 480, poměr stran 4:3, nelze nastavit „pohlednicový“ formát 3:2. Objektiv ostří od 60 cm, v makru od 10 cm, tedy zase žádný rekordman. Citlivost je 50, 100, 200, 400, 800, 1600 (3200, 6400), v závorce jsou hodnoty po redukci na třímegové rozlišení. Rozsah závěrky je 4-1/1000 s, expoziční režimy čistý automat a „program“, umožňující korekční zásahy (kompenzace expozice, nastavení bílé a pod.) Scénických režimů je dvacet : Portrét, Krajina, Krajina s portrétem, Noční scéna, Noční scéna s portrétem, Sport, Interiér, Svíčka, Autoportrét, Denní portrét, Západ slunce, Ohňostroj, Kuchyně, Za sklem, Dokumenty, Aukce, Vyfoť a vyber 1, Vyfoť a vyber 2, snímek úsměvu, Pláž a sníh. LCD má úhlopříčku 69 mm a obsahuje 230 tisíc pixelů. V třímegovém rozlišení dosáhne sériového focení až rychlostí 3 fps. Měření expozice je zonální nebo bodové. Obrazový procesor je typu TruePic III. Zajímavá je funkce projasnění stínů (Shadow Adjustment Technology) a samozřejmě dnes už takřka povinná funkce rozpoznávání tváře (Face Detection Technology) . Menu je i v češtině (25 jazykových verzí). Napájí ho Li-ion baterie LI-42B, zápis do interní paměti 47 MB nebo na xD karty.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, kde se nalézá i spoušť. Za zadní stěně je nahoře ovládání zoomu a vedle kruhový volič pro volbu fotografování v auto – režimu a programované automatice (= s korekcemi) dále zde jsou předvolené scény. Volba scén je přes obrazový příklad a poté slovní vysvětlení, v češtině, pokud si zvolíme tento „jednací jazyk“ v menu. K usnadnění práce slouží i fotoprůvodce, který je též dostupný z kruhového voliče. V průvodci najdeme odpovídající situaci (na př. focení v protisvětle) a průvodce nám vysvětlí, jak to fotit. I toto mjučko nabízí galerii oblíbených fotek – k tomu primárně slouží ta 47 MB paměť: jsou zde zmenšené fotky, které chceme mít pořád u sebe a ukazovat kamarádům. K prohlížení se dostaneme tlačítkem na zadní stěně, vedle tlačítka pro menu anebo nastavením na kruhovém voliči. Pod tlačítky pro menu a prohlížení je čtyřcestný volič, s přiřazenými funkcemi kompenzace expozice, makro (makro + supermakro), blesk a samospoušť. Kompenzace expozice je obrázková, zatím jsem nad tím brblal, ale pomalu si zvykám, jakkoli si myslím, že normální stupnice doplněná histogramem je lepší. Ale asi pro jiné uživatele, než je cílová skupina těchto přístrojů, což jsou lidé, kteří nemají rádi stupnice a histogramy. Nicméně histogram si můžeme zapnout – pod čtyčřcestným voličem je tlačítko pro režim displeje (vypnout, obrázek bez údajů, mřížka, exifové údaje a histogram, velmi vítané i u tohoto přístroje určeného především laikům. Vedle je pak zmíněné tlačítko sloužící v režimu prohlížení k mazání, při focení se jím zapíná korekce stínů.
Menu je dvojí, je tu skromné funkční menu (zde je možné přepínat automat a programovou automatiku, pokud je program, pak se aktivuje volba předvoleb bílé (není tu ruční nastavení bílé), dále ISO. To je od 64 do 1600 ISO, přístroj nemá zde volitelnou funkci „auto high“, ale fakticky ji nahrazuje volba „stabilizace“ na kruhovém voliči. Zde se nastavuje i režim jednotlivých obrázků a série – v nabídce ale byl jen „hi“ režim, tedy 7 fps při rozlišení 3 Mpx.
„Velké menu“ je řešeno tradičním způsobem Olympusu jako rozbočení ze středu na čtyři směry. Uprostřed je „fotomenu“, kde se nastavují finesy, jako je například „detailní zoom“, což je vlastně výřez, protože obraz se přepne do třímegového rozlišení a bere obraz jen ze středové oblasti čipu. Z důležitějších funkcí je zde ještě režim měření expozice a oblast ostření – „inteligentní“ a bodové. Není tu položka „hledat tvář“, tedy rozpoznávání tváře, tu je ale možno nastavit ve „velkém menu“.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za slušných 1,3 sec, s namáčknutím měl zpoždění pěkných 0,1 sec, zato bez namáčknutí mu to trvalo neuvěřitelnou vteřinu, ba i více. Velmi dlouho též ukládá obrázky, takže rozhodně to není žádný rychlík. Obrázky jsou slušně ostré, víc v centru, míň v rozích. Za pěkného slunečného počasí měl ostré, dobře syté snímky, v mdlém světle ale byly bledé, bezvýrazné a moc nepomohla ani expoziční kompenzace do mínusu. Vyrovnání bílé je v mezích standardu – v automatickém režimu snesitelná a opravitelná odchylka od „bílé“, předvolby vedou k rozumným výsledkům. Nelze nastavit bílou ručně.
Projasnění stínů vede k viditelným, byť ne k ohromujícím výsledkům.
Šum je při 400 ISO snesitelný, pak je to horší, v extrémních hodnotách 3200 a 6400 za hranicemi praktické použitelnosti.

Shrnutí
Olympus Mju 1200 je elegantní přístroj pro běžné fotografování bez nároků na špičkové výsledky. Má vysoké rozlišení, manipulaci s velkým objemem dat platíme celkovou pomalostí. Má smysl pro člověka, který se chce pochlubit aspoň jedním „nej“, tady je to nejvyšší běžné rozlišení u kompaktu.

Pro a proti:

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 a 4 za hezkého počasí, 5 a 6 rozptýlené světlo, 7 světelné kontrasty, 8 širokoúhlý záběr, 9 v šeru Prachovských skal (komenzace -0,7), při 400 ISO, dva třímegové snímky při 3200 a 6400 ISO.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Jaký je a komu je určen

Jde o velmi elegantní, voděodolný přístroj vyvedený v kovu – voděodolný znamená, že mu nevadí sem tam nějaká kapka, ale v kapse džínů v pračce ho nenechávejte. Hlavní atrakcí je rozlišení 12 miliónů pixelů ze snímače 1/1,72 CCD. Objektiv má skromný trojnásobný rozsah 35 až 105 mm (ekv. 35 mm aparátu), světelnost F 2,8-4,7. Přístroj nemá stabilizaci, ale není čeho litovat, u takto posazeného objektivu není nutná. Velikost obrazu je volitelná: 4000 x 3000, 3264 x 2448, 2560 x 1920, 2304 x 1728, 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768, 640 x 480, poměr stran 4:3, nelze nastavit „pohlednicový“ formát 3:2. Objektiv ostří od 60 cm, v makru od 10 cm, tedy zase žádný rekordman. Citlivost je 50, 100, 200, 400, 800, 1600 (3200, 6400), v závorce jsou hodnoty po redukci na třímegové rozlišení. Rozsah závěrky je 4-1/1000 s, expoziční režimy čistý automat a „program“, umožňující korekční zásahy (kompenzace expozice, nastavení bílé a pod.) Scénických režimů je dvacet : Portrét, Krajina, Krajina s portrétem, Noční scéna, Noční scéna s portrétem, Sport, Interiér, Svíčka, Autoportrét, Denní portrét, Západ slunce, Ohňostroj, Kuchyně, Za sklem, Dokumenty, Aukce, Vyfoť a vyber 1, Vyfoť a vyber 2, snímek úsměvu, Pláž a sníh. LCD má úhlopříčku 69 mm a obsahuje 230 tisíc pixelů. V třímegovém rozlišení dosáhne sériového focení až rychlostí 3 fps. Měření expozice je zonální nebo bodové. Obrazový procesor je typu TruePic III. Zajímavá je funkce projasnění stínů (Shadow Adjustment Technology) a samozřejmě dnes už takřka povinná funkce rozpoznávání tváře (Face Detection Technology) . Menu je i v češtině (25 jazykových verzí). Napájí ho Li-ion baterie LI-42B, zápis do interní paměti 47 MB nebo na xD karty.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, kde se nalézá i spoušť. Za zadní stěně je nahoře ovládání zoomu a vedle kruhový volič pro volbu fotografování v auto – režimu a programované automatice (= s korekcemi) dále zde jsou předvolené scény. Volba scén je přes obrazový příklad a poté slovní vysvětlení, v češtině, pokud si zvolíme tento „jednací jazyk“ v menu. K usnadnění práce slouží i fotoprůvodce, který je též dostupný z kruhového voliče. V průvodci najdeme odpovídající situaci (na př. focení v protisvětle) a průvodce nám vysvětlí, jak to fotit. I toto mjučko nabízí galerii oblíbených fotek – k tomu primárně slouží ta 47 MB paměť: jsou zde zmenšené fotky, které chceme mít pořád u sebe a ukazovat kamarádům. K prohlížení se dostaneme tlačítkem na zadní stěně, vedle tlačítka pro menu anebo nastavením na kruhovém voliči. Pod tlačítky pro menu a prohlížení je čtyřcestný volič, s přiřazenými funkcemi kompenzace expozice, makro (makro + supermakro), blesk a samospoušť. Kompenzace expozice je obrázková, zatím jsem nad tím brblal, ale pomalu si zvykám, jakkoli si myslím, že normální stupnice doplněná histogramem je lepší. Ale asi pro jiné uživatele, než je cílová skupina těchto přístrojů, což jsou lidé, kteří nemají rádi stupnice a histogramy. Nicméně histogram si můžeme zapnout – pod čtyčřcestným voličem je tlačítko pro režim displeje (vypnout, obrázek bez údajů, mřížka, exifové údaje a histogram, velmi vítané i u tohoto přístroje určeného především laikům. Vedle je pak zmíněné tlačítko sloužící v režimu prohlížení k mazání, při focení se jím zapíná korekce stínů.
Menu je dvojí, je tu skromné funkční menu (zde je možné přepínat automat a programovou automatiku, pokud je program, pak se aktivuje volba předvoleb bílé (není tu ruční nastavení bílé), dále ISO. To je od 64 do 1600 ISO, přístroj nemá zde volitelnou funkci „auto high“, ale fakticky ji nahrazuje volba „stabilizace“ na kruhovém voliči. Zde se nastavuje i režim jednotlivých obrázků a série – v nabídce ale byl jen „hi“ režim, tedy 7 fps při rozlišení 3 Mpx.
„Velké menu“ je řešeno tradičním způsobem Olympusu jako rozbočení ze středu na čtyři směry. Uprostřed je „fotomenu“, kde se nastavují finesy, jako je například „detailní zoom“, což je vlastně výřez, protože obraz se přepne do třímegového rozlišení a bere obraz jen ze středové oblasti čipu. Z důležitějších funkcí je zde ještě režim měření expozice a oblast ostření – „inteligentní“ a bodové. Není tu položka „hledat tvář“, tedy rozpoznávání tváře, tu je ale možno nastavit ve „velkém menu“.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za slušných 1,3 sec, s namáčknutím měl zpoždění pěkných 0,1 sec, zato bez namáčknutí mu to trvalo neuvěřitelnou vteřinu, ba i více. Velmi dlouho též ukládá obrázky, takže rozhodně to není žádný rychlík. Obrázky jsou slušně ostré, víc v centru, míň v rozích. Za pěkného slunečného počasí měl ostré, dobře syté snímky, v mdlém světle ale byly bledé, bezvýrazné a moc nepomohla ani expoziční kompenzace do mínusu. Vyrovnání bílé je v mezích standardu – v automatickém režimu snesitelná a opravitelná odchylka od „bílé“, předvolby vedou k rozumným výsledkům. Nelze nastavit bílou ručně.
Projasnění stínů vede k viditelným, byť ne k ohromujícím výsledkům.
Šum je při 400 ISO snesitelný, pak je to horší, v extrémních hodnotách 3200 a 6400 za hranicemi praktické použitelnosti.

Shrnutí
Olympus Mju 1200 je elegantní přístroj pro běžné fotografování bez nároků na špičkové výsledky. Má vysoké rozlišení, manipulaci s velkým objemem dat platíme celkovou pomalostí. Má smysl pro člověka, který se chce pochlubit aspoň jedním „nej“, tady je to nejvyšší běžné rozlišení u kompaktu.

Pro a proti:

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 a 4 za hezkého počasí, 5 a 6 rozptýlené světlo, 7 světelné kontrasty, 8 širokoúhlý záběr, 9 v šeru Prachovských skal (komenzace -0,7), při 400 ISO, dva třímegové snímky při 3200 a 6400 ISO.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12