Nezařazené

Olympus Mju 1030SW (recenze)

Naposledy jsem tu měl levnější Mju 790 loni v listopadu. Naopak model představovaný dnes je zatím nejdokonalejší z řady vodovzdorných a páduodolných přístrojů Olympusu – desetimegový kompakt s ponorem do 10 m a schopnost přežít pád z 2 m na beton.
Olympus to nedělá zákazníkům jednoduché. Označená Mju podle jeho rekordně oblíbeného analogového kompaktu se lepí na kde co a také v řadě SW vlastně nemá co pohledávat – se suchozemským mjůčkem má společné jen jméno a kapesní rozměr. Navíc i mezi SWéčky najdeme dva koncepty – v současné době je na trhu ještě model 790 SW, právě ten jsme recenzovali loni, který je jinak stylizovaný.

Jaký je a komu je určen

Model 1030SW navazuje stylisticky na původní model 725 SW, námi recenzovaný v září 2006, a právě tímto přístrojem jsem fotil letos ve Středozemním moři (viz článek z 23.7.)

Nicméně, všechna SWéčka jsou periskopového typu, tedy mají optiku skrytou v těle a po zapnutí se z nich nic nevysouvá. Model 1030SW zaujme svou robustností. Na své rozměry 93.2 x 61.4 x 21.3 mm je docela těžký, váží 203 g. To proto, že je odolný jednak proti pádu ze dvou metrů, jednak snese tlak 100 kg (snese – stoupl jsem na něj, i když metrák nevážím, a nic se mu nestalo). Je celý z ocelového plechu a vypadá důkladně, znýtovaně. Už na první pohled to není žádné tintítko a milovník zajímavé hi-tech při spatření takové krásy zaplesá.

Snímač je CCD s čipem 1/2.33 palce (6,13 x 4, 60), který má 10,1 milionů efektivních pixelů. Obrázky dělá v poměru stran 4:3 nebo 16:9 ve velikostech 3648×2736, 2560 x 1920, 2304 x 1728, 2048 x 1536, 1920 x 1080, 1600 x 1200, 1280 x 960 a 640 x 480 pixelů, v JPEG. Je to tedy velmi malý čip s obrovskou hustotou. Citlivost systému je 80 až 1600 ISO, přičemž v automatickém režimu lze skutečně dosáhnout až na těch 1600.

Objektiv je “za roh”, má rozsah ekv. 28 x 102 mm, tedy od velmi příjemného širokáče po portrétní ohnisko, rozsah je 3,6x. Jeho ostření lze nastavit na rozpoznávání tváře, vyzkoušeno, funguje. Ostří od 50 cm, v makru od 2 cm. Makro má možnost přisvítit si LED světýlkem (na obrázku je to kolečko vedle blesku), nicméně pak se zvýší ISO na 800, což mi přijde zbytečné. Světelnost systému je F3.5 – F5.1.

Závěrka má rozsah od 1/2 sec do 1/2000. Je zde kompenzace expozice +- 2EV po třetinách “s příkladem”, tedy na ukázkách vidíme, co se při jakém nastavení se snímkem stane. Hezké, ale zdržuje to a je to poněkud nepřehledné, mají to ale teď všechny olympusí kompakty. Třeba to jednou přebolí a Olympus přijde k rozumu – vždyť i při tradičním kompenzování expozice na kompaktu vidíme na LCD displeji výsledek.

Ukládání je na xD karty, interní paměť má 17,7 MB. Je určena především ke skladování oblíbených foteček v malém rozlišení, které sebou chceme pořád nosit, abychom ukazovali, jakého máme psa, jakou motorku a podobně.
Napájení je z li-ion aku LI-50B, žádná sláva, vydrží tak asi 150 snímků při plném rozlišení-

Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně vedle spouště. Na zadní stěně je pod hranou ovládání zoomu a pod ním je volič režimů.
Ten nabízí plný automat, dále program. Následuje “roztřesená ručička”, což je obvyklá ikona stabilizátoru. Tento přístroj mechanickou stabilizaci nenabízí , jde tedy o obchodní trik – ve skutečnost jde o brutální navýšení ISO na 1600. Je politováníhodné, že zákazník na to není upozorněn v návodu. Následují scény a guide, tedy jakýsi průvodce. Nabídku uzavírá video (až 10 sec záběru 640×480 při 30 fps) a oblíbené fotečky, nakonec prohlížení obrázků.

Čtyřcestný volič je řešen jako výkyvný kříž s funkcemi, nahoře kompenzace expozice, vpravo blesk, dole samospoušť, vlevo makro. Uprostřed je OK tlačítko a to zároveň slouží pro vstup do funkčního menu.
V mezerách mezi rameny jsou tlačítka pro menu, prohlížení, režim displeje a mazání.

Menu je dvojí – funkční ovladatelné středovým OK tlačítkem nabízí nastavení bílé (6 předvoleb, nikoli ruční), ISO, režim snímání – jednotlivě a série, měření – celoplošně a bodově, velikost obrazu a stupeň komprese (3 stupně).
Velké menu nabízí tradiční olympusí rozbočovač, kde je extra kvalita obrazu, setup, tichý režim, scény (pokud na voliči jsou scény nastavené) a panorama (pokud máte olympusí origoš kartu). Resetem vše dáte do výchozí pozice. V setupu je legrační funkce “tlakoměr”, zde se dá nastavit výchozí pozice a přístroj vám měří i nadmořskou výšku. V praxi to užitek nemá, pokud nejste pod vodou, tam to samozřejmě má smysl velký.
Fotomenu má jen necelé dvě obrazovky. Kromě WB a ISO a drive se tu zapíná/vypíná digitální zoom a hlavně se tu zapíná/vypíná jednobodové či vícebodové ostření, respektive detekce tváře. Lze zde nastavit i rozpoznávání tváře.
Menu je v češtině, bohužel návod má ukázky obrazovek i názvy funkční v angličtině, takže laskavý zákazník je z toho snadno jelen. Chvályhodné je to, že z menu lze vyskočit nejen tlačítkem, ale i stisknutím spouště.

Jak se s ním fotí
Přístroj velmi pěkně startuje (0,8 sec), máte pocit okamžitého startu. Při namáčknutí spouště je zpoždění neznatelné, bez namáčknutí skvělý výsledek 0,3 sec. Je to tedy velmi pohotový, svižné fotoaparát. Při horších světelných podmínkách má někdy problém chytit ostrost , pak je lepší volit místo jednobodového ostření vícebodové ESP ostření.

Focení pod vodou je ohromná zábava, věnoval jsem tomu samostatný článek. Hlavní problém – udržet v čistotě ochranné sklo objektivu poté, co z vody vylezeme. Fotil jsem v zahradním jezírku. Zkoušel jsem všechny tři scénické režimy “pod vodou”, ale nejlepší výsledky byly při obyčejném P programu. Zde na ukázce vlevo je zmenšenina pořízeného snímku, vpravo týž snímek se srovnanými barvami automatickým nastavením úrovní. Nechápu, proč toto nelze udělat rovnou ve fotoaparátu.

V režimu prohlížení sice najdeme úpravu barev, ale to je jen převedení do čb, nebo do hnědé, nebo do váce či méně saturovaného snímku.

Nahoře vlevo původní, vpravo ve foťáku upravený snímek, dole vpravo automaticky upravený v PC. Opakuji, nechápu, proč toto nejde rovnou ve foťáku.

Odolnost proti nárazu je další ohromná výhoda tohoto přístroje. Můžete šokovat přátele pouštěním na zem, nicméně, nepřeháněl bych to. Pochybuji, že by přežilo na př. kolečko voleb, kdyby aparát padl ze 2 m na špičatý kámen, berme to rozumně, tedy jako nouzové opatření a ne návod, abychom aparát používali jako puk při hokeji.

Obrazová kvalita je, jak se to vezme. Při desetimegovém rozlišení budete mít krásné vytištěné obrázky v podstatě při jakékoli velikosti, uvidíte krásné snímky na TV obrazovce. Nicméně pohled na monitor při 100% zobrazení je poněkud šokující, obraz je hodně rozmydlený a detaily splývají. Je to bezpochyby důsledek optických vlastností objektivu – tyhle periskopáče samozřejmě nikdy nemohou mít vlastnosti klasické fotografické optiky. Chvála bohu, že je v rozumných mezích držena barevná vada – na přechodech sice fialové kontury jsou, ale v nepatrné míře, na fotce v normálním zvětšení ji neuvidíte. Velmi dobře zvládá světelné rozdíly. Obraz je rozhodně kvalitnější, než jaký byl v posledně recenzovaném modelu 790 SW.

Šum je snesitelný do 800 ISO, za hranicí použitelnosti jinak než z nouze při 1600 ISO. Ve specifikacích se sice uvádí, že automat dokáže nastavit až 1600 ISO,. to se mi v praxi ani jednou nestalo, dotáhl jsem to nejvýš na 800 ISO a “to jde”. Ostatně, automat nikdy nenastavil 1/2 sec, zastavil se vždy na 1/4 sec, ale to je detail. Zde jsou ukázky šumu:

Nastavení bílé je vcelku standardní, při automatu zvládá žárovku upravitelně, předvolba je velmi dobrá.Na ukázkách vlevo je auto, vpravo předvolba:

Blesk má dosah 3,8 m při 800 ISO (ve specifikacích). I při zapnutí na “červené oči” nastavuje synchronizační rychlost 1/30 sec. Tato synchronizační – natvrdo nastavená – rychlost vede k nepříjemnému “vyloupnutí” osvíceného předmětu z pozadí. Lze to ošálit scénickým režimem Noční portrét, anebo v manu Guide najdeme ve fotoprůvodci položku 3 Focení v protisvětle a nastavíme položku Změna stínů, i to je blesk do pomalého času. Nepřišel jsme na to, jak se k téhle Změně stínů dostat jinak než přes fotoprůvodce.

Scénické režimy

Panorama je funkce, která pracuje jen při použití originál Olympus karty. Je to tradiční zavrženíhodná praxe Olympusu, který na svoje karty nahraje obslužný prográmek na slepování panoramatických snímků. Zákazník je tedy nucen si koupit dražší xD kartu přímo od výrobce fotoaparátu. Funkce panorama pak umí buď pořídit panorama automaticky při pohybu fotoaparátu a slepit je, anebo slepit panorama po pořízení jednotlivých snímků. Ručně samozřejmě lze panorama udělat také.

Shrnutí
Olympus Mju 1030SW je desetimegový kompakt se zoomem 3,6x, použitelný v širokém rozsahu podmínek, včetně v prašném prostředí a pod vodou do 10 m. Snáší pád z 2 m a tlak 100 kg. Je velmi dobře ovladatelný a jeho obrazová kvalita převyšuje běžnou normu kompaktů. Cena cca 9500 Kč (červenec 2008) je vysoká, ovšem nemá smysl uvažovat o poměru cena/výkon: odolnost proti drsnému zacházení je nevyčíslitelná, takže její cena stoupá úměrně tvrdosti, jíž je přístroj vystaven. Pro dobrodružné aktivity pod širým nebem je tento aparát doslova stvořen: turistika pěší, cyklo, moto i vodní dává aparátům zabrat! Všem vyznavačům těchto aktivit tedy přístroj lze doporučit. Ke svátečnímu focení vánočních stromečků a narozeninových dortů je to zbytečný luxus.

Pro a proti:

Pro:
Vodo a nárazuvzdornost
Ovladatelnost
Obrazová kvalita
Proti:
jen drobnosti poopsané v textu, významem neúměrné kladům

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 až 5 běžné osvětlení, 6 světelné rozdíly, 7 barvy, 8 reflexy, 9 a 10 makro, 11 pod vodou, 12 při 1600 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Naposledy jsem tu měl levnější Mju 790 loni v listopadu. Naopak model představovaný dnes je zatím nejdokonalejší z řady vodovzdorných a páduodolných přístrojů Olympusu – desetimegový kompakt s ponorem do 10 m a schopnost přežít pád z 2 m na beton.
Olympus to nedělá zákazníkům jednoduché. Označená Mju podle jeho rekordně oblíbeného analogového kompaktu se lepí na kde co a také v řadě SW vlastně nemá co pohledávat – se suchozemským mjůčkem má společné jen jméno a kapesní rozměr. Navíc i mezi SWéčky najdeme dva koncepty – v současné době je na trhu ještě model 790 SW, právě ten jsme recenzovali loni, který je jinak stylizovaný.

Jaký je a komu je určen

Model 1030SW navazuje stylisticky na původní model 725 SW, námi recenzovaný v září 2006, a právě tímto přístrojem jsem fotil letos ve Středozemním moři (viz článek z 23.7.)

Nicméně, všechna SWéčka jsou periskopového typu, tedy mají optiku skrytou v těle a po zapnutí se z nich nic nevysouvá. Model 1030SW zaujme svou robustností. Na své rozměry 93.2 x 61.4 x 21.3 mm je docela těžký, váží 203 g. To proto, že je odolný jednak proti pádu ze dvou metrů, jednak snese tlak 100 kg (snese – stoupl jsem na něj, i když metrák nevážím, a nic se mu nestalo). Je celý z ocelového plechu a vypadá důkladně, znýtovaně. Už na první pohled to není žádné tintítko a milovník zajímavé hi-tech při spatření takové krásy zaplesá.

Snímač je CCD s čipem 1/2.33 palce (6,13 x 4, 60), který má 10,1 milionů efektivních pixelů. Obrázky dělá v poměru stran 4:3 nebo 16:9 ve velikostech 3648×2736, 2560 x 1920, 2304 x 1728, 2048 x 1536, 1920 x 1080, 1600 x 1200, 1280 x 960 a 640 x 480 pixelů, v JPEG. Je to tedy velmi malý čip s obrovskou hustotou. Citlivost systému je 80 až 1600 ISO, přičemž v automatickém režimu lze skutečně dosáhnout až na těch 1600.

Objektiv je “za roh”, má rozsah ekv. 28 x 102 mm, tedy od velmi příjemného širokáče po portrétní ohnisko, rozsah je 3,6x. Jeho ostření lze nastavit na rozpoznávání tváře, vyzkoušeno, funguje. Ostří od 50 cm, v makru od 2 cm. Makro má možnost přisvítit si LED světýlkem (na obrázku je to kolečko vedle blesku), nicméně pak se zvýší ISO na 800, což mi přijde zbytečné. Světelnost systému je F3.5 – F5.1.

Závěrka má rozsah od 1/2 sec do 1/2000. Je zde kompenzace expozice +- 2EV po třetinách “s příkladem”, tedy na ukázkách vidíme, co se při jakém nastavení se snímkem stane. Hezké, ale zdržuje to a je to poněkud nepřehledné, mají to ale teď všechny olympusí kompakty. Třeba to jednou přebolí a Olympus přijde k rozumu – vždyť i při tradičním kompenzování expozice na kompaktu vidíme na LCD displeji výsledek.

Ukládání je na xD karty, interní paměť má 17,7 MB. Je určena především ke skladování oblíbených foteček v malém rozlišení, které sebou chceme pořád nosit, abychom ukazovali, jakého máme psa, jakou motorku a podobně.
Napájení je z li-ion aku LI-50B, žádná sláva, vydrží tak asi 150 snímků při plném rozlišení-

Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně vedle spouště. Na zadní stěně je pod hranou ovládání zoomu a pod ním je volič režimů.
Ten nabízí plný automat, dále program. Následuje “roztřesená ručička”, což je obvyklá ikona stabilizátoru. Tento přístroj mechanickou stabilizaci nenabízí , jde tedy o obchodní trik – ve skutečnost jde o brutální navýšení ISO na 1600. Je politováníhodné, že zákazník na to není upozorněn v návodu. Následují scény a guide, tedy jakýsi průvodce. Nabídku uzavírá video (až 10 sec záběru 640×480 při 30 fps) a oblíbené fotečky, nakonec prohlížení obrázků.

Čtyřcestný volič je řešen jako výkyvný kříž s funkcemi, nahoře kompenzace expozice, vpravo blesk, dole samospoušť, vlevo makro. Uprostřed je OK tlačítko a to zároveň slouží pro vstup do funkčního menu.
V mezerách mezi rameny jsou tlačítka pro menu, prohlížení, režim displeje a mazání.

Menu je dvojí – funkční ovladatelné středovým OK tlačítkem nabízí nastavení bílé (6 předvoleb, nikoli ruční), ISO, režim snímání – jednotlivě a série, měření – celoplošně a bodově, velikost obrazu a stupeň komprese (3 stupně).
Velké menu nabízí tradiční olympusí rozbočovač, kde je extra kvalita obrazu, setup, tichý režim, scény (pokud na voliči jsou scény nastavené) a panorama (pokud máte olympusí origoš kartu). Resetem vše dáte do výchozí pozice. V setupu je legrační funkce “tlakoměr”, zde se dá nastavit výchozí pozice a přístroj vám měří i nadmořskou výšku. V praxi to užitek nemá, pokud nejste pod vodou, tam to samozřejmě má smysl velký.
Fotomenu má jen necelé dvě obrazovky. Kromě WB a ISO a drive se tu zapíná/vypíná digitální zoom a hlavně se tu zapíná/vypíná jednobodové či vícebodové ostření, respektive detekce tváře. Lze zde nastavit i rozpoznávání tváře.
Menu je v češtině, bohužel návod má ukázky obrazovek i názvy funkční v angličtině, takže laskavý zákazník je z toho snadno jelen. Chvályhodné je to, že z menu lze vyskočit nejen tlačítkem, ale i stisknutím spouště.

Jak se s ním fotí
Přístroj velmi pěkně startuje (0,8 sec), máte pocit okamžitého startu. Při namáčknutí spouště je zpoždění neznatelné, bez namáčknutí skvělý výsledek 0,3 sec. Je to tedy velmi pohotový, svižné fotoaparát. Při horších světelných podmínkách má někdy problém chytit ostrost , pak je lepší volit místo jednobodového ostření vícebodové ESP ostření.

Focení pod vodou je ohromná zábava, věnoval jsem tomu samostatný článek. Hlavní problém – udržet v čistotě ochranné sklo objektivu poté, co z vody vylezeme. Fotil jsem v zahradním jezírku. Zkoušel jsem všechny tři scénické režimy “pod vodou”, ale nejlepší výsledky byly při obyčejném P programu. Zde na ukázce vlevo je zmenšenina pořízeného snímku, vpravo týž snímek se srovnanými barvami automatickým nastavením úrovní. Nechápu, proč toto nelze udělat rovnou ve fotoaparátu.

V režimu prohlížení sice najdeme úpravu barev, ale to je jen převedení do čb, nebo do hnědé, nebo do váce či méně saturovaného snímku.

Nahoře vlevo původní, vpravo ve foťáku upravený snímek, dole vpravo automaticky upravený v PC. Opakuji, nechápu, proč toto nejde rovnou ve foťáku.

Odolnost proti nárazu je další ohromná výhoda tohoto přístroje. Můžete šokovat přátele pouštěním na zem, nicméně, nepřeháněl bych to. Pochybuji, že by přežilo na př. kolečko voleb, kdyby aparát padl ze 2 m na špičatý kámen, berme to rozumně, tedy jako nouzové opatření a ne návod, abychom aparát používali jako puk při hokeji.

Obrazová kvalita je, jak se to vezme. Při desetimegovém rozlišení budete mít krásné vytištěné obrázky v podstatě při jakékoli velikosti, uvidíte krásné snímky na TV obrazovce. Nicméně pohled na monitor při 100% zobrazení je poněkud šokující, obraz je hodně rozmydlený a detaily splývají. Je to bezpochyby důsledek optických vlastností objektivu – tyhle periskopáče samozřejmě nikdy nemohou mít vlastnosti klasické fotografické optiky. Chvála bohu, že je v rozumných mezích držena barevná vada – na přechodech sice fialové kontury jsou, ale v nepatrné míře, na fotce v normálním zvětšení ji neuvidíte. Velmi dobře zvládá světelné rozdíly. Obraz je rozhodně kvalitnější, než jaký byl v posledně recenzovaném modelu 790 SW.

Šum je snesitelný do 800 ISO, za hranicí použitelnosti jinak než z nouze při 1600 ISO. Ve specifikacích se sice uvádí, že automat dokáže nastavit až 1600 ISO,. to se mi v praxi ani jednou nestalo, dotáhl jsem to nejvýš na 800 ISO a “to jde”. Ostatně, automat nikdy nenastavil 1/2 sec, zastavil se vždy na 1/4 sec, ale to je detail. Zde jsou ukázky šumu:

Nastavení bílé je vcelku standardní, při automatu zvládá žárovku upravitelně, předvolba je velmi dobrá.Na ukázkách vlevo je auto, vpravo předvolba:

Blesk má dosah 3,8 m při 800 ISO (ve specifikacích). I při zapnutí na “červené oči” nastavuje synchronizační rychlost 1/30 sec. Tato synchronizační – natvrdo nastavená – rychlost vede k nepříjemnému “vyloupnutí” osvíceného předmětu z pozadí. Lze to ošálit scénickým režimem Noční portrét, anebo v manu Guide najdeme ve fotoprůvodci položku 3 Focení v protisvětle a nastavíme položku Změna stínů, i to je blesk do pomalého času. Nepřišel jsme na to, jak se k téhle Změně stínů dostat jinak než přes fotoprůvodce.

Scénické režimy

Panorama je funkce, která pracuje jen při použití originál Olympus karty. Je to tradiční zavrženíhodná praxe Olympusu, který na svoje karty nahraje obslužný prográmek na slepování panoramatických snímků. Zákazník je tedy nucen si koupit dražší xD kartu přímo od výrobce fotoaparátu. Funkce panorama pak umí buď pořídit panorama automaticky při pohybu fotoaparátu a slepit je, anebo slepit panorama po pořízení jednotlivých snímků. Ručně samozřejmě lze panorama udělat také.

Shrnutí
Olympus Mju 1030SW je desetimegový kompakt se zoomem 3,6x, použitelný v širokém rozsahu podmínek, včetně v prašném prostředí a pod vodou do 10 m. Snáší pád z 2 m a tlak 100 kg. Je velmi dobře ovladatelný a jeho obrazová kvalita převyšuje běžnou normu kompaktů. Cena cca 9500 Kč (červenec 2008) je vysoká, ovšem nemá smysl uvažovat o poměru cena/výkon: odolnost proti drsnému zacházení je nevyčíslitelná, takže její cena stoupá úměrně tvrdosti, jíž je přístroj vystaven. Pro dobrodružné aktivity pod širým nebem je tento aparát doslova stvořen: turistika pěší, cyklo, moto i vodní dává aparátům zabrat! Všem vyznavačům těchto aktivit tedy přístroj lze doporučit. Ke svátečnímu focení vánočních stromečků a narozeninových dortů je to zbytečný luxus.

Pro a proti:

Pro:
Vodo a nárazuvzdornost
Ovladatelnost
Obrazová kvalita
Proti:
jen drobnosti poopsané v textu, významem neúměrné kladům

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 až 5 běžné osvětlení, 6 světelné rozdíly, 7 barvy, 8 reflexy, 9 a 10 makro, 11 pod vodou, 12 při 1600 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: