Nezařazené

Olympus E-P5 v ruce

Přírůstku nejvyšší třídy olympusích PENů jsem tu už věnoval dva články, dnes konečně mohu své dojmy doplnit i obrázky. Musím předeslat, že mám v ruce mašinu v pořádně drsném provedení – s hledáčkem VF-4 a objektivem M-Zuiko 17/1.8, a v téhle sestavě se cena nepříjemně blíží čtyřiceti tisícům. Objektivy M-Zuiko jsou mimořádně kvalitní. Ke svému OM-D jsem si pořídil 12/2.0, tedy ekvivalent 24 mm. Tento 17 mm objektiv stojí sám o sobě 13 tisíc. Jsou to tedy objektivy vyšší cenové kategorie. Platí ale staré pravidlo, které bude platit ve fotografii vždycky, že totiž obraz vzniká v objektivu a jaký objektiv, takový obraz…

Poznatky z E-P5 jsem popsal už v květnu, krátce poté, co byl přístroj v Berlíně oficiálně uvedený. Obrovský pokrok znamená onen hledáček EVF-4. O dovolené jsem fotil přístrojem OM-D a asi proto, že jsem se v květnu namlsal pohledem do VF-4, elektronický hledáček staršího typu mi šel trochu na nervy. Pohled do tohoto hledáčku je „o něčem jiném“ – je to jasný, bohatě barevný, ostrý obraz, jeho rozměry jsou hodně podobné rozměrům obrazu v hranolovém hledáčku full frame zrcadlovky.


Tento přístroj má v sobě zabudovanou wi-fi. Do chytrého telefonu je třeba stáhnout nejnovější verzi aplikace Olympus Image Share. S tou starší verzí tahle pětka nekomunikuje. Pak stačí aktivovat dotykem na displej – v levém horním rohu je ikona wi-fi – individuální QR kód přístroje, aplikace v modelu si QR kód naskenuje a tím je komunikace navázaná. Jednodušší to být asi nemůže.

Objektiv M-Zuiko 17/1.8
Brzy mu věnuji recenzi. Ale už z prvních vzorků je jasné, že pověsti řady M-Zuiko ostudu nedělá. Kresba je dokonalá – zde je ukázka z rohu snímku ve 100% zvětšení.


Ani soudková vada nestojí za řeč:


Objektiv má malé tmavnutí v rozích, nemění se příliš ani se zacloněním, nicméně v praxi to nebude hrát vůbec žádnou roli.

Také tento objektiv má to důvtipné řešení manuálního ostření – stačí přitáhnout prstenec, objeví se stupnice a lze ostřit ručně. Dokonce je tu i stupnice hloubek ostrosti, takže se snadno nastaví hyperfokální vzdálenost – při cloně F22 je na třech metrech a pak vše od cca 2 m do nekonečna leží v pásmu ostrosti. Na obrázku je v nastavení pro autofokus, takže je vidět jen stupnice hloubek ostrosti. Stupnice metrů je skrytá pod prstencem.


Už v předchozím článku jsem hodně psal o ovladatelnosti a ergonomii. Hodně se mi líbí páčka na zapnutí přístroje na horní stěně a dost mi jde na nervy velmi vystouplé tlačítko pro aktivaci vestavěného blesku. Stačí vzít přístroj do ruky a lup, už blesk skáče jak čertík ze škatulky. Zakončím opakováním pochvaly elektronického hledáčku, i jeho tvarového řešení. Má důkladnou očnici, zdá se, že nebude trpět neduhem dosavadních očnic Olympusu, které mají boty z toulavého telete a rády se vydávají na cesty do světa. Hledáček je řešen tak, že je možné ho nechat zapnutý na detekci přiložení k oku. A jelikož za vše se platí, i za pohodlí hledáčku zaplatíte tím, že jeho mohutná očnice poněkud vadí při pohledu na displej shora. No a jako předkrm k recenzi zde máte první ukázky. Zatím to vypadá, že je dobře trochu utáhnout expozici na -0,3. Při nulové korekci jsou jasné partie na hraně. Je to vidět na obrázku 1 a z dvojice 7 a 8 je sedmička bez korekce, osmička s korekcí. 4, 5 a 6 jsou při 1000 ISO.

Ukázky:

 

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: