Mohl jsem pár dní pracovat s předprodukčním vzorkem novinky v olympusí řadě PEN. Zde jsou moje první poznatky. Podotknu úvodem, že mi Olympus přístroj svěřil pod podmínkou, že nezveřejním fotografie v plné velikosti – je to předprodukční vzorek a takové je pravidlo, že se obraz hodnotí až na finálním, tedy prodejním přístroji.
Mohl jsem pár dní pracovat s předprodukčním vzorkem novinky v olympusí řadě PEN. Zde jsou moje první poznatky. Podotknu úvodem, že mi Olympus přístroj svěřil pod podmínkou, že nezveřejním fotografie v plné velikosti – je to předprodukční vzorek a takové je pravidlo, že se obraz hodnotí až na finálním, tedy prodejním přístroji.
První dojmy
Přístroje, které dobře znám protože s nimi pravidelně pracuji, tedy Olympus OM-D a PL5 jsou kvalitativně tak daleko, že jsem nečekal nějaké zásadní zlepšení v tomto ohledu. Už v pátečním článku založeném na tiskové zprávě a poznatcích z dubnového semináře v Berlíně jsem zdůrazňoval vylepšenou ergonomii. Jsou zde především dva rollery – a ty jsou do značné míry konfigurovatelné, tedy můžete určit v široké míře, co a jak bude který z nich dělat. Kromě toho tu jsou volitelná tlačítka, Fn tlačítko na horní stěně, volitelná je i spoušť videa a dvě směrovky čtyřcestného voliče. Navíc, je zde páčka, která přepíná rollery do režimu 1 a 2. Takže v jednom režimu můžete mít – dejme tomu – ovládání clony respektive času na předním rolleru a korekci expozice na druhém a po přepnutí na pozici 2 vpředu WB a vzadu ISO. Třeba. Můžete i jiné volby. Je to velmi důmyslné. Ty dva rollery bezezbytku vítám, ta páčka mě trochu pletla. ISO jsem si navolil na videospoušť a WB na Fn tlačítko a budu muset přemýšlet, čím pověřím rollery. Jiný je vypínač, je vpravo nahoře v podobě páčky. Pohybem k sobě se zapíná, to mi přijde trochu nepohodlné, ale je to asi proto, aby se náhodně přístroj nezapínal: spíš páčku náhodným pohybem dostaneme od sebe než k sobě. Vlevo pod horní hranou je nápadné tlačítko přesně v místě, kde vám spočine palec při výměně objektivu. A vyskočí blesk, hodně snadno – šlo o předprodukční vzorek, doufám, že u prodejního kusu bude tlačítko klást větší odpor.
Displej je výklopný, dotykový – skvělá věc! Právě LCD mi na modelu PEN3 nejvíc vadil, že byl pevný a samozřejmě nedotykový. Na pětce je shora kryt kovovou lištou, je to elegantní, ovšem ztěžuje (spíš znemožňuje) to vyklopení za horní okraj. Ale to je opravdu minimální problém.
Oproti OM-D má PEN5 přístup ke kartě zespodu, karta sdílí bydlení s baterkou. Vítal bych, kdyby to bylo ze strany, kvůli stativu, ale i toto je maličkost.
Další nastavení Model E-P5 má v podstatě stejné menu jako OM-D, nebo PL-5 a jistě i další modely. Je tu široká škála možností, co nastavit a ne vždy je to jednoduché (týká se všech jmenovaných). Především doporučuji jít do Uživatelského menu (zubatá kolečka) a tam v oddělení disp/pc – nast. ovládání zapneme Live SPC, tedy Super Control Panel. Bohužel není aktivovaný ve výchozím nastavení, nechápu proč – ten zprostředkuje přístup k hlavním funkcím na displeji a lze je aktivovat dotykově. Dále pak je velmi užitečné v oddílu InfoNast. nastavit Světla a stíny. To aktivuje zbarvení přepalů červeně a slitých stínů modře – je to daleko lepší než histogram, okamžitě můžete reagovat korekcí expozice. O nastavení rollerů jsem už psal, užitečné je obsadit i další tlačítka, zejména tedy spoušť videa (pokud nejste videista) a lupu – zvětšení. Tam jsem si dal Moje nastavení 1 a 2. Na jednu pozici jsem dal vysokorychlostní snímání 9 fps plus průběžné ostření a na druhou pozici HDR. Každý samozřejmě může nastavit co chce – do každé ze 4 pozic se uloží aktuální nastavení přístroje. Nicméně tím to nekončí. Ono totiž to použití dejme tomu tlačítka lupa je trochu nešikovné, protože Moje menu tam funguje jen během stisku a na Fn tlačítko Moje menu nelze navolit. Zato ho lze navolit dejme tomu na pozici kruhového voliče Art. Ta tedy funguje jako uživatelská pozice a to je něco, co na kruhovém voliči MFT Olympusů chybělo.
Výkon
Opakuji, že nesmím zveřejňovat plné rozlišení fotek. Moc jich nemám, článek píší v sobotu a fotil jsem jen dvě tři hoďky v mizerném počasí na semináři Dílny, téma Krajina, lokalita Dívčí hrady nad Hlubočepy. Počasí prachmizerné, fotky dopadly výborně, mají živé, avšak přirozené barvy a kromě daného slova není důvod, proč nezveřejnit plnou velikost – tak aspoň zmenšeninu.
S obrazovou kvalitou tedy nejsou problémy, právě tak ne s šumem při vysokém ISO. Zde je ukázka, výřez 100% při 6400.
Pro názornost, jak velký výřez to je.
Přístroj má i 100 ISO, tedy LOW pozici – pak ale je omezený dynamický rozsah a zvýší se sklon k přepalům, kresbu to nezvýší, takže to má smysl jenom když potřebujeme dlouhé časy a nemáme ND filtr.
Rychlost autofokusu je další důležité kritérium. Fotím naši Noru, říkám tomu norský test. Fotil jsem objektivem Olympus 75-300, to je důležité poznamenat, protože rychlost ovlivňují dva faktory, vlastnosti objektivu a fotoaparátu. Přístroj ostří výborně, nicméně stačí zvládat prvních sedm fotek a pak Nora začne vybíhat z ostrosti. Kartu jsem měl Kingston Class 10, takže by to měla být rychlá karta, nicméně opatřím si Olympusem doporučovanou kartu TOSHIBA SDHC UHS-I R95/W90 EXCERIA. Přístroj udržel Noru v ostrosti i při běhu lesem mezi stromy, další hvězdička do notýsku.
Hledáček VF4
Ten je naprosto uhrančivý. Obrovský jasný obraz, bez blikání, se všemi údaji které potřebuji (lze vypnout). Krom toho má výbornou očnici, očividně solidní, kdežto ty na VF2 a VF3 mají neblahý zvyk padat a ztrácet se (ostatně i očnici OM-D jsem přilepil vteřinovým lepidlem). Zatím není určena cena, bude pořádně mastná, takže to bude spíš sen než realita.
První závěry
Je to přístroj pro lidi, kteří potřebují výkonný nástroj a mají potřebu si ho přizpůsobit. Samozřejmě dokáže fotit v režimu inteligentní automatiky a se setovým objektivem 12-50 udělá i tak hodně radosti, ale bude, abych tak řekl, nevyužitý. Ve třídě MFT mu konkuruje taktéž šestnáctimegový Panasonic GX1, ten ovšem je půldruhého roku starý model a netrpělivě čekáme dvojku. Ta jednička je dnes přece jen už překonaná a není divu, že na rumorových stránkách stoupáme na špičky, abychom se podívali k panasonikům za plot, kdy už konečně dvojku vytáhnou z kolny. Zajímavé bude soupeření tohoto PENu s OM-D. V některých ohledech má přednost (1/8000 sec, wi-fi, průběžné stření při 9fps, přece jen lepší ergonomice), ale s hledáčkem v kombu bude asi dražší a je otázka, zdali zahraje o to víc muziky, aby se to vyplatilo. Tím spíš, že už pomalu zraje doba na nové OM-D, zvlášť poté, kdy Panasonic vytlačil svou GH3. Má ovšem i velkou hodnotu estetickou. On ten OM-D je tak trochu srandovní miniatura, kdežto tohle je důstojní přístroj v leikařské tradici
