Olympus E-P5

Řada PEN patří k prestižním modelovým linií Olympusu a není tedy divu, že nasazení pětky číslem a čtvrtého v pořadí vyvolalo na jaře velkou pozornost. Konečně jsem mohl ho vyzkoušet v praxi, v luxusní konfiguraci s elektronickým hledáčkem VF-4 a pevným sklem M.Zuiko 17/1.8.

Jde skutečně o luxusní sestavu – stojí skoro 40 tisíc. Dlužno ale připomenout, že špičkové mirrorless přístroje, a E-P5 mezi ně nepochybně patří – jsou přinejmenším výkonově rovnocenné se zrcadlovkami a v nejvyšší kategorii, a zase musím říci, že E-P5 do ní patří, jde o profi zařízení, určené k seriózní práci. Použitý objektiv s ekvivalentem 34 mm a vysokou světelností F1.4 zapadá do špičkové řady M.Zuiko objektivů s pevným ohniskem a hledáček VF-4 s rozlišením 2,36 Mpx a 100% pokrytí vytváří obraz srovnatelný s tím, co vidíme v hledáčku full frame zrcadlovky. Je to zkrátka výkonný profi přístroj „typu leica“, včetně optiky malý, lehký a nenápadný. K jeho plnému využití je třeba značné míry expertnosti. Olympus samozřejmě nabízí i méně náíročné a podstatně levnější varianty řady PEN.

Základní specifikace
O přístroji jsem už několikrát psal a navíc je v základních parametrech v podstatě totožný s modelem E-PL5 a hlavně s průlomovým modelem OM-D který v dubnu 2012 znamenal převrat v dosavadním vývoji formátu Micro 4/3 a posunul ho do profi třídy.

Takže tedy jde o rozlišení 16.1 Mpx na stabilizovaném snímači 17.3×13 mm CMOS, stabilizace v pěti osách. Vsuvka – tento model počítá i s tím, že by uživatel mohl používat stabilizované Micro 4/3 objektivy Panasonicu – a v mebu v oddíle C (Spoušť) lze nastavit prioritu stabilizace v objektivu nebo na čipu). Prodlužovací faktor ohniska 2x, zápis na RAW a JPEG, video H.264. Oproti předchozím modelům má E-P5 drobná vylepšení. Vyklápěcí třípalcový displej má megové rozlišení, závěrka má nejkratší čas 1/8000 sec, je zde vestavěný blesk se schopností řídit až tři skupiny externích blesků. Už toto jediné opatření posouvá přístroj do třídy „někde jinde“, protože je schopen stát se studiovým fotoaparátem se vším všudy. Rozsah ISO je od 200 do 25600, lze nastavit i 100 ISO za cenu mírného zúžení dynamického rozsahu.

Přístroj nemá vestavěný elektronický hledáček, to je jeden z hlavních principiálních rozdílů mezi jím a OM-D. Je vybaven třípalcovým vyklápěcím dotykovým displejem, ve směru nahoru se otáčí o 80 stupňů, dolů o 50 stupňů. Nemá tedy plně zvratitelný LCD jako E-PL5.

Pracuje v režimech inteligentního Auto, preference času a clony, program, manuál, kde je možno volit time a bulb (time se spouští na stisk a expozice se ukončuje též stiskem). Citlivost dosahuje až 25600 ISO. Závěrka má rychlost až 1/8000 sec, což má kromě akčního a speciálního focení velký efekt při použití vysoce světelných objektivů na denního světla za účelem dosažení malé hloubky ostrosti. Sekvenční focení má až 9 oken / sec, přičemž průběžné ostření je zajištěno i při této vysoké frekvenci. Při focení na JPEG je počet snímků při frekvenci 5 fps neomezený, při 9 omezený na 28 oken. Ve specifikacích se doporučuje užití lepšího setového objektivu Zuiko 12-50 a karty TOSHIBA SDHC UHS-I R95/W90 EXCERIA.

Nechybějí tu známé Art-filtry (drama, cross process atd.), přibyla PhotoStory: to je šablona pro tři obrázky, které postupně nafotíte do jednoho snímku. Video je full HD MOV(MPEG-4AVC/H.264) , AVI(Motion JPEG). Akumulátor je BLN-1, měl by vydržet na jedno nabití 400fotek. Přístroj váží i s baterkou a kartou 420 g, měří 122 x 69 x 37 mm. Ještě podotknu, že na rozudíl od OM-D se zde vkládá karta zespodu, do oddílu s akumulátorem. Z boku je přístup k USB a HMDI slotům. To mě trochu mrzí, aspoň že kovový stativový závit je posazen trochu nalevo od osy, takže pro vyjmutí karty ve většině případů nebude nutno sundat kostičku pro stativ.

Ovládání a menu
Zde došlo k velmi užitečným změnám. Přístroj se zapíná nahoře (jako PL 5) ale páčkou, směr je k sobě. To mi trochu vadí, i když uznávám, že se tím minimalizuje riziko mimoděčného zapnutí. Na přístroji, kde lze prakticky cokoli navolit, bych ale uvítal možnost volby – k sobě nebo od sebe. Přístroj má dva rollery, jeden vpředu, druhý vzadu.

Přepínací páčkou, kterou vidíte na obrázku (pod spouští videa, označena 1 a 2), lze volit kombinace funkčnosti rollerů, takže si můžete na přepnutí dejme tomu na 1 navolit na rollery třeba ovládání clony / času v prioritě A a S na předním rolleru a korekci expozice na zadní, v druhém režimu 2 ISO na předek a WB dozadu. Anebo jak chcete.

Režimy snímání se nastavují kruhovým voličem. Zde mám jedinou vážnější výhradu k ovladatelnosti. Přístroj samozřejmě nabízí uživatelská menu, ale ta nejsou dosažitelná z kruhového voliče. Lze je sice nadefinovat na funkční Fn tlačítko, ale je to neohrabané, s problematickou kontrolou. Na tomto kruhovém voliči prostě položka C1 a C2 chybí. Zato je na kruhovém voliči položka Fotostory – to je montáž tří fotek do jedné. Vcelku je to pouhá hříčka a nic by se nestalo, kdyby ji zakuklili mezi Art filtry, které v Penech už tradičně známe. Na tuhle promarněnou pozici by mohli dát aspoň jeden uživatelský režim… ale nedali. Škoda.

Menu
Je v podstatě totožné s předchozími modely. Existuje tu samozřejmě funkční menu s nejčastěji používanými funkcemi – ISO, WEB atd. To se zapíná tlačítkem OK na čtyřcestném voliči a pak se objeví jako menu na okraji zorného pole. Daleko lepší je tzv. Live SCP režim, který fakticky změní displej ve stavový displej a na něm nastavíte co potřebujete velmi pohodlně, dokonce i dotykově. Bohužel v defaultním nastavení není nastaven. Je třeba jít do Uživatelského menu, položka D – Displ a třetí položka shora je Nast. Ovládání a tak je třeba postupně v jednotlivých režimech vypnout Průvodce a Ovládání a zapnout Live SCP. Je to trochu složité, ale stačí to udělat jednou a je pokoj.

Zmínil jsem se o schopnosti vestavěného blesku řídit externí blesky. K tomu je třeba se také dostat přes menu, tentokrát přes Fotografické menu 2, kde je třeba zapnout Režim blesk. Poté se displej změní v ovládací displej externích blesků a lze je pohodlně ovládat. Je ovšem vypnuto ono Live SCP menu.

Jak se s ním fotí
Rychlost řady PEN už dávno přestala být problémem a tento aparát je vhodný i pro fotografii reportážního typu. Navíc, v oddíle C uživatelského menu lze nastavit urychlení odezvy spouště – a platíme za to zvýšeným odběrem energie z baterky. Kontinuální ostření prudkého pohybu však pořád nepatří k silným stránkám tohoto řešení fotoaparátu – ani při 5 fps nebyl schopen kontinuální AF udržet v ostrosti moji zkušební Noru.

Model E-P5 nabízí funkci Zvýraznění, v angličtině je to „focus peaking“. V režimu ručního ostření pak lze sledovat zaostření tím, že se hrany zaostřených objektů zbarví. Musí se to nastavit na třech různých místech v menu. Jednak je třeba to zapnut, v Uživatelském menu oddíl A – MF Asistent – Zvýraznit zapnout. Poté je třeba v oddíle B nastavit Zvýraznit na tlačítko Fn. Pak to funguje, defaultně je hrana zvýrazněna bílé. To pak lze změnit v oddílu D úplně na konci, tam se nastaví barva zvýraznění – lze ji přepnou na černou.

Wi-fi připojení je tu skvěle řešeno. Musíte mít na smartfonu staženou olumpusí app O.I.share. Nastavení je velmi jednoduché – musíte klepnout na ikonku wi-fi na displeji a poté se zobrazí QR kód. Aktrivujete O.I.share, zapíšete QR kód a tím vznikne ve vašem smartfonu profil spojení. Poté musíte na smartfonu volit wi-fi vysílané fotoaparátem a pak už buď dálkově ovládáte aparát, nebo importujete fotky, abyste je mohli posílat přes smartfon do světa. Importovanou fotku můžete upravit – v podstatě jí můžete nastavit parametry olympusích filtrů.

Elektronický hledáček VF-4 má úžasné rozlišení. Stejně jako předchozí modely VF je výklopný o 90 stupňů. Má výbornou očnici a asi budete méně používat výklopný displej, pokur si VF-4 dopřejete… Vysvětlení prosté, je v něm obraz mnohem lépe vidět. Má samozřejmě jeden háček – zasouvá se do sáněk pro blesk a tím pádem nelze blýskat jinak, než bleskem vestavěným (ovšem ten řídí jiné blesky, takže tím je háček otupen).

Shrnutí
Olympus E-P5 je profesionální systémový kompakt třídy Micro Four Thirds. Tento systém disponuje doslova obrovskou nabídkou optiky a příslušenství, dochází k synergii dvou výrobců plus se k tomu systému přidávají další výrobci. Je to na váhu lehký a skladný systém s vysokým výkonem. Přístroj je určen k serióznímu fotografování a třebaže nabízí i inteligentní automatiku a scénické režimy, na to by ho byla škoda.

No a poměr k OM-D? Paradoxně OM-D vychází levněji, než sada, kterou jsem používal – zde k ceně hodně přispívá nesmyslně nadceněný sic kvalitní, avšak pekelně drahý elektronický hledáček. Kdybyste si pořídili tělo OM-D a k němu onen 17/1.8 objektiv, pořád byste byli na 36 tisících, tedy na nižší ceně než za zmíněnou kombinaci. Ale to už se dostáváme na pole úvah vymykajících se úkolu recenzenta.

Ukázky:

Rozsah jasů – ve stínech už jsou slitiny a bílá zeď je přepálena; 2. ukázka použití 1/8000 – při cloně F1.8 za sluníčka; 3. je Fotostory na téma „pes se válí na kanapi“; 4 Art filtr „jemné světlo a 5 je Toy foto, devítka je autoportrét přes wifinu a 10 je 3200 ISO.