Nezařazené

Olympus E-520 (recenze)

Na našem trhu jsou v současné době čtyři zrcadlovky Olympus, jedna z profi třídy (E-3) a tři cenově dostupné, přičemž modely E-410 a E-510 jsou loňské, kdežto recenzovaná E-5210 je novinka letošního jara. Podívejme se, kam dovedl postupný vývoj tento zajímavý přístroj.

Jaký je a komu je určen

Olympus E-520 je jednooká zrcadlovka s výměnnou optikou. Náleží do systému zvaném 4/3, podporovaného Olympusem a Panasonicem, přičemž právě Macushita (Panasonic je její výrobní značka) vyrábí snímač o rozměru 18×13,5 mm, tedy označovaný podle tradičního pojetí úhlopříčky 4/3 palce. Snímač letošního modelu mají stejné parametry jako obou loňských. Nabízí 10 miliónů snímacích bodů efektivně. Zde se Olympus neúčastní oněch tolikrát (a marně) kritizovaných závodů o navýšení megapixelů. Deset mega je vnímáno jako naprosto dostatečné rozlišení pro pořizování snímků určených i k velkým zvětšeninám. Snímač je stabilizovaný (jako je na E-510), takže veškerá použitá optika může tohoto benefitu používat.Navíc lze nastavit při volbě režimu stabilizace ohnisko použitého objektivu kvůli optimalizaci výkonu. Samozřejmostí celé modelové řady je vysoce účinné protiprachové opatření, které hrozbu prachu na čipu prostě zlikvidovalo.

Rozsah citlivosti se též nemění, jde od 100 do 1600 ISO. Rozsah závěrky je od 1/4000 sec do 60 sec plus neomezené (bulb) otevření. Sériové focení nabízí rychlost 3,5 oken/sec.Kompenzovat expozici lze ve velkém rozsahu +-5 EV po 1/3.

Režim měření expozice se též nezměnil, je ESP zonální, středový a tři režimy bodového (standardní, zaměřený na jasy / stíny).

Ostření má tři měrné body systému fázového posunu a 11 bodů na měření kontrastu. To je významná novinka oproti loňsku. Hledáček je zrcadlový , kryje95% obrazu. LCD se zvětšil, má teď 2,5´´ (přistroj fotí i v režimu live view, tedy “na displej”.

Záznam je buď na CF karty I i II anebo na xD karty jak v JPEG, tak v RAW. USB je standardu 2.0. Akumulátor je li-ion, váha přístroje včetně aku je 490g, rozměry 136x96x68, což jsou identické míry s modelem E-510.

S tímto modelem se nevyhneme srovnání – E-520 stojí i s kitovým objektivem ekv. 28-84 mm skoro 16 tisíc (srpen 2008), kdežto E-510 12,500 Kč. Rozdíl 3,500 kč tedy zaplatíme za větší displej, jedenáctibodové ostření s některými objektivy, rozpoznávání tváře v režimu live view, rozšíření dynamického rozsahu, o něco rychlejší série, bezdrátové řízení externích blesků (u cílové zákaznické skupiny není pravděpodobná využitelnost) a režim stabilizace pro panoramování. Je na každém, aby posoudil, nakolik je navýšení ceny adekvátní výhodám plynoucím z novinek.

První dojem je bezesporu příznivý. Přístroj patří k méně rozměrným a lehčím zrcadlovkám, nicméně dobře se drží v ruce a jeho ovladatelnost je vysoká. Příjemný je výrazný úchop (grip), potažený lisovanou gumou. Hledáček je samozřejmě malý, což vyplývá z rozměru čipu potažmo zrcátka, ovšem to je vlastnost celé této modelové řady.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou pod kruhovým voličem režimů. Páčka je dobře nahmatatelná i poslepu, takže lze snadno zapínat a vypínat přístroj. Na horní stěně vedle spouště je tlačítko pro expoziční kompenzaci – spolupracuje s rollerem, což je výrazné kolečko posazené na zadním okraji horní stěny. Práce je blesková, intuitivní. Na druhé straně hledáčku je tlačítko pro aktivaci vestavěného blesku a tlačítko pro volbu režimů – singl, série, a samospoušť 10 a 2 sec, eventuálně aktivaci infračerveného dálkového ovladače se zpožděním 0 anebo 2 sec.

Kruhový volič nabízí automat, scénické předvolby a PASM, tedy programovatelnou automatiku, prioritu clony/času a plný manuál.

Na zadní stěně toho najdeme hromadu. Vpravo shora je to uzávěr autofokusu, volitelné Fn fukční tlačíko a tlačítko pro volbu zaostřovacího bodu. Ty jsou v zásadě tři vedle sebe, což je bezesporu jedno z velmi slabých míst tohoto přístroje. V režimu live view najdeme 11 ostřicích bodů, ale ne u každého objektivu (na př. setový objektiv ano, kdežto s na př. objektivem 70-300 nikoli. Mimochodem, ten setový objektiv je velmi dobrý.
Dále zde najdeme tlačítko pro volbu režimu stabilizace obrazu a nastavení live view.

Čtyřcestný volič má své čtyři přiřazené funkce. Je to WB (nahoře) a ISO (dole) – velmi chvályhodná volba, vpravo je to režim autofokusu a vlevo volba způsobu měření expozice.
O něm už byla zmínka, režimy hi a sh nastavují kompenzaci expozice podle toho, zdali měříme oblast vysokého jasu nebo stínu. Použitelnost je problematická, jakkoli záleží na zvyklostech toho kterého uživatele. Podle mého názoru bodové měření expozice má smysl k proměřování světelně složité scény, čili v tomto režimu přístroj slouží jako jakýsi bodový expozimetr. Naměřené hodnoty pak je třeba promyslet a v režimu manuální expozice realizovat v expozici. Nicméně funkce to zajímavá je a stojí za vyzkoušení (což jsem učinil s výsledkem “nebrat”…).

Důležité je středové OK tlačítko. Slouží k potvrzování voleb, ale také aktivuje stavový displej. Ten se zobrazuje na LCD, informuje nás velmi podrobně o všem možném (což je dobře, protože v malém hledáčku špatně vidíme clonu a čas, natož pak expoziční kompenzaci) a po stisknutí OK tlačítka lze rollerem volit, co chceme nastavit. Je to vynikající řešení společné zrcadlovkám Olympus a kopírované i jinými výrobci.

Vlevo od LCD je shora tlačítko pro prohlížení, pro mazání (koš), vstup do menu a info, jímž zapneme či vypneme stavový displej (viz poznámku výše).

Menu má charakter spíše setup menu. To je velmi rozumné, protože aktivní stavový displej je tak řešený, že do “velkého menu” nemá moc smysl chodit. Menu je velmi přehledné – první co asi uděláme je že zvolíme jednací jazyk český. Má pět oddílů, dva jsou pro “foto”, jeden pro prohlížení: zde je možno snímek upravit a tzen se pak uloží pod jiným názvem. Zbývající dva jsou čistý setup a zde je především v tom prvním setupu možno nastavovat ovládací prvky podle vlastní potřeby. Přístroj si pak doslova ušijeme na míru – chce to 1) neztratit manuál, 2) vědět co chci, což vyžaduje určité zkušenosti.

Jak se s ním fotí
Leccos už bylo řečeno. Zapnutí je dostatečně rychlé, cca 1 sec, při vypínání uslyšíme “oslíčku otřes se”, to se s vámi loučí stabilizace obrazu na čipu, když ji vypnete, oslíček se přestane otřásat. Zpoždění spouště je minimální, za dobrých světelných podmínek. Na pohled do hledáčku si musíme zvyknout. 4/3 formát má poměr stran 4:3, nikoli tedy 3:2 všech ostatních zrcadlovek. To umožnilo vyšetřit místo pro údaje vpravo od zobrazené scény. Je to jistě věc zvyku, proto to nekritizuji (přestože mi to osobně nevyhovuje).

Obrazová kvalita za dobrých světelných podmínek je velmi dobrá a odpovídá nárokům kladeným na desetimegový přístroj. Při kontrole obrázku si ho můžeme zvětšit rollerem – a správné místo pak vyhledáváme čtyřcestným voličem. Toto pátrání lze usnadnit tlačítkem Fn, jímž do obrázku promítneme “lupu” a opětovným stiskem Fn obraz zvětšíme.

Ostření je slabé místo tohoto přístroje – proto jsem si vyhradil zmínku o rychlosti “za dobrých světelných podmínek”. Horší je to za špatných podmínek a ty nemusí být extrémně špatné. Na chabý výkon autofokusu upozorňovaly recenze už dříve a je škoda, že v tomto směru nešlo úsilí vývojového oddělení Olympusu jako k prvořadému úkolu. V extrémních podmínkách není řešení ani v ruční ostření, protože to se děje elektricky.

Nastavení bílé je velmi dobré, rozhodně nadprůměrné v této třídě fotoaparátů. V žárovkovém osvětlení zachová lehký načervenalý nádech, který pak lze velmi snadno upravovat podle představy o výsledku. S předvolbou žárovka jsou pak barvy velmi přirozené a “bílá bílá byla”. Na ukázce vlevo je auto, vpravo předvolba.

Z užitečných “fíčur” je dobře zmínit v první obrazovce fotomenu čtvrtou položku shora, záhadně nazvanou “působivý”, přičemž zde najdeme další záhady jako je “horní tla” a “dolní tla”. Jde o gradaci, přičemž lze nastavit automat, normální, “high key” a “low key”.

Na těchto ukázkách vidíme nahoře “auto” a “normál”, což jsou v podstatě stejné výsledky, dole pak vlevo “low key”, tedy jsou spíše zachyceny stíny a potlačeny jasy, kdežto u posledního je to naopak. Je zajímavé tím laborovat, nicméně expoziční kompenzace také odvede dobrou práci.

Šum je další kámen úrazu. Snímač je zde malý, takže šum je zřetelnější, to je logické. Omezení šumu lze v menu regulovat. Nastavená na “zap” se vyplácí, omezení šumu je dobře patrné a není příliš na úkor kresby. Dodejme, že nastavení ISO je dobře řešené a je zde i automatické navyšování s volitelnými hranicemi.

Live view je už dlouho silná stránka DSLR Olympusu a nejinak je tomu i zde. Musíme samozřejmě počítat se zpožděním, což je technická nezbytnost související s tímto řešením. LCD je velký, dobře zřetelný a v tomto režimu se s přístrojem dobře pracuje i za silného slunečního světla.

Shrnutí
Olympus E-520 je jednooká zrcadlovka systému 4/3, určená skupině náročnějších amatérů. Je to malý, snadno ovladatelný přístroj s vynikající ergonomií a pěkně řešeným systémem menu. Za dobrých světelných podmínek nejsou s jeho desetimegovými obrázky problémy, při práci za špatného světla je handicapem šum vysokého ISO a loudavost tříbodového autofokusu.

Pro a proti:

Pro:
Ergonomie, ovladatelnost
Stabilizace snímače
Protiprachový filtr
Live view
Proti:
pomalost autofokusu ve špatném světle
šum při vysokém ISO

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu setového objektivu, 3 až 6 při dobrém světle setovým objektivem, 7 objektiv 70-300, 8 šero, setový objektiv, 9 a 10 protisvětlo, 11 a 12 při 1600 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Na našem trhu jsou v současné době čtyři zrcadlovky Olympus, jedna z profi třídy (E-3) a tři cenově dostupné, přičemž modely E-410 a E-510 jsou loňské, kdežto recenzovaná E-5210 je novinka letošního jara. Podívejme se, kam dovedl postupný vývoj tento zajímavý přístroj.

Jaký je a komu je určen

Olympus E-520 je jednooká zrcadlovka s výměnnou optikou. Náleží do systému zvaném 4/3, podporovaného Olympusem a Panasonicem, přičemž právě Macushita (Panasonic je její výrobní značka) vyrábí snímač o rozměru 18×13,5 mm, tedy označovaný podle tradičního pojetí úhlopříčky 4/3 palce. Snímač letošního modelu mají stejné parametry jako obou loňských. Nabízí 10 miliónů snímacích bodů efektivně. Zde se Olympus neúčastní oněch tolikrát (a marně) kritizovaných závodů o navýšení megapixelů. Deset mega je vnímáno jako naprosto dostatečné rozlišení pro pořizování snímků určených i k velkým zvětšeninám. Snímač je stabilizovaný (jako je na E-510), takže veškerá použitá optika může tohoto benefitu používat.Navíc lze nastavit při volbě režimu stabilizace ohnisko použitého objektivu kvůli optimalizaci výkonu. Samozřejmostí celé modelové řady je vysoce účinné protiprachové opatření, které hrozbu prachu na čipu prostě zlikvidovalo.

Rozsah citlivosti se též nemění, jde od 100 do 1600 ISO. Rozsah závěrky je od 1/4000 sec do 60 sec plus neomezené (bulb) otevření. Sériové focení nabízí rychlost 3,5 oken/sec.Kompenzovat expozici lze ve velkém rozsahu +-5 EV po 1/3.

Režim měření expozice se též nezměnil, je ESP zonální, středový a tři režimy bodového (standardní, zaměřený na jasy / stíny).

Ostření má tři měrné body systému fázového posunu a 11 bodů na měření kontrastu. To je významná novinka oproti loňsku. Hledáček je zrcadlový , kryje95% obrazu. LCD se zvětšil, má teď 2,5´´ (přistroj fotí i v režimu live view, tedy “na displej”.

Záznam je buď na CF karty I i II anebo na xD karty jak v JPEG, tak v RAW. USB je standardu 2.0. Akumulátor je li-ion, váha přístroje včetně aku je 490g, rozměry 136x96x68, což jsou identické míry s modelem E-510.

S tímto modelem se nevyhneme srovnání – E-520 stojí i s kitovým objektivem ekv. 28-84 mm skoro 16 tisíc (srpen 2008), kdežto E-510 12,500 Kč. Rozdíl 3,500 kč tedy zaplatíme za větší displej, jedenáctibodové ostření s některými objektivy, rozpoznávání tváře v režimu live view, rozšíření dynamického rozsahu, o něco rychlejší série, bezdrátové řízení externích blesků (u cílové zákaznické skupiny není pravděpodobná využitelnost) a režim stabilizace pro panoramování. Je na každém, aby posoudil, nakolik je navýšení ceny adekvátní výhodám plynoucím z novinek.

První dojem je bezesporu příznivý. Přístroj patří k méně rozměrným a lehčím zrcadlovkám, nicméně dobře se drží v ruce a jeho ovladatelnost je vysoká. Příjemný je výrazný úchop (grip), potažený lisovanou gumou. Hledáček je samozřejmě malý, což vyplývá z rozměru čipu potažmo zrcátka, ovšem to je vlastnost celé této modelové řady.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou pod kruhovým voličem režimů. Páčka je dobře nahmatatelná i poslepu, takže lze snadno zapínat a vypínat přístroj. Na horní stěně vedle spouště je tlačítko pro expoziční kompenzaci – spolupracuje s rollerem, což je výrazné kolečko posazené na zadním okraji horní stěny. Práce je blesková, intuitivní. Na druhé straně hledáčku je tlačítko pro aktivaci vestavěného blesku a tlačítko pro volbu režimů – singl, série, a samospoušť 10 a 2 sec, eventuálně aktivaci infračerveného dálkového ovladače se zpožděním 0 anebo 2 sec.

Kruhový volič nabízí automat, scénické předvolby a PASM, tedy programovatelnou automatiku, prioritu clony/času a plný manuál.

Na zadní stěně toho najdeme hromadu. Vpravo shora je to uzávěr autofokusu, volitelné Fn fukční tlačíko a tlačítko pro volbu zaostřovacího bodu. Ty jsou v zásadě tři vedle sebe, což je bezesporu jedno z velmi slabých míst tohoto přístroje. V režimu live view najdeme 11 ostřicích bodů, ale ne u každého objektivu (na př. setový objektiv ano, kdežto s na př. objektivem 70-300 nikoli. Mimochodem, ten setový objektiv je velmi dobrý.
Dále zde najdeme tlačítko pro volbu režimu stabilizace obrazu a nastavení live view.

Čtyřcestný volič má své čtyři přiřazené funkce. Je to WB (nahoře) a ISO (dole) – velmi chvályhodná volba, vpravo je to režim autofokusu a vlevo volba způsobu měření expozice.
O něm už byla zmínka, režimy hi a sh nastavují kompenzaci expozice podle toho, zdali měříme oblast vysokého jasu nebo stínu. Použitelnost je problematická, jakkoli záleží na zvyklostech toho kterého uživatele. Podle mého názoru bodové měření expozice má smysl k proměřování světelně složité scény, čili v tomto režimu přístroj slouží jako jakýsi bodový expozimetr. Naměřené hodnoty pak je třeba promyslet a v režimu manuální expozice realizovat v expozici. Nicméně funkce to zajímavá je a stojí za vyzkoušení (což jsem učinil s výsledkem “nebrat”…).

Důležité je středové OK tlačítko. Slouží k potvrzování voleb, ale také aktivuje stavový displej. Ten se zobrazuje na LCD, informuje nás velmi podrobně o všem možném (což je dobře, protože v malém hledáčku špatně vidíme clonu a čas, natož pak expoziční kompenzaci) a po stisknutí OK tlačítka lze rollerem volit, co chceme nastavit. Je to vynikající řešení společné zrcadlovkám Olympus a kopírované i jinými výrobci.

Vlevo od LCD je shora tlačítko pro prohlížení, pro mazání (koš), vstup do menu a info, jímž zapneme či vypneme stavový displej (viz poznámku výše).

Menu má charakter spíše setup menu. To je velmi rozumné, protože aktivní stavový displej je tak řešený, že do “velkého menu” nemá moc smysl chodit. Menu je velmi přehledné – první co asi uděláme je že zvolíme jednací jazyk český. Má pět oddílů, dva jsou pro “foto”, jeden pro prohlížení: zde je možno snímek upravit a tzen se pak uloží pod jiným názvem. Zbývající dva jsou čistý setup a zde je především v tom prvním setupu možno nastavovat ovládací prvky podle vlastní potřeby. Přístroj si pak doslova ušijeme na míru – chce to 1) neztratit manuál, 2) vědět co chci, což vyžaduje určité zkušenosti.

Jak se s ním fotí
Leccos už bylo řečeno. Zapnutí je dostatečně rychlé, cca 1 sec, při vypínání uslyšíme “oslíčku otřes se”, to se s vámi loučí stabilizace obrazu na čipu, když ji vypnete, oslíček se přestane otřásat. Zpoždění spouště je minimální, za dobrých světelných podmínek. Na pohled do hledáčku si musíme zvyknout. 4/3 formát má poměr stran 4:3, nikoli tedy 3:2 všech ostatních zrcadlovek. To umožnilo vyšetřit místo pro údaje vpravo od zobrazené scény. Je to jistě věc zvyku, proto to nekritizuji (přestože mi to osobně nevyhovuje).

Obrazová kvalita za dobrých světelných podmínek je velmi dobrá a odpovídá nárokům kladeným na desetimegový přístroj. Při kontrole obrázku si ho můžeme zvětšit rollerem – a správné místo pak vyhledáváme čtyřcestným voličem. Toto pátrání lze usnadnit tlačítkem Fn, jímž do obrázku promítneme “lupu” a opětovným stiskem Fn obraz zvětšíme.

Ostření je slabé místo tohoto přístroje – proto jsem si vyhradil zmínku o rychlosti “za dobrých světelných podmínek”. Horší je to za špatných podmínek a ty nemusí být extrémně špatné. Na chabý výkon autofokusu upozorňovaly recenze už dříve a je škoda, že v tomto směru nešlo úsilí vývojového oddělení Olympusu jako k prvořadému úkolu. V extrémních podmínkách není řešení ani v ruční ostření, protože to se děje elektricky.

Nastavení bílé je velmi dobré, rozhodně nadprůměrné v této třídě fotoaparátů. V žárovkovém osvětlení zachová lehký načervenalý nádech, který pak lze velmi snadno upravovat podle představy o výsledku. S předvolbou žárovka jsou pak barvy velmi přirozené a “bílá bílá byla”. Na ukázce vlevo je auto, vpravo předvolba.

Z užitečných “fíčur” je dobře zmínit v první obrazovce fotomenu čtvrtou položku shora, záhadně nazvanou “působivý”, přičemž zde najdeme další záhady jako je “horní tla” a “dolní tla”. Jde o gradaci, přičemž lze nastavit automat, normální, “high key” a “low key”.

Na těchto ukázkách vidíme nahoře “auto” a “normál”, což jsou v podstatě stejné výsledky, dole pak vlevo “low key”, tedy jsou spíše zachyceny stíny a potlačeny jasy, kdežto u posledního je to naopak. Je zajímavé tím laborovat, nicméně expoziční kompenzace také odvede dobrou práci.

Šum je další kámen úrazu. Snímač je zde malý, takže šum je zřetelnější, to je logické. Omezení šumu lze v menu regulovat. Nastavená na “zap” se vyplácí, omezení šumu je dobře patrné a není příliš na úkor kresby. Dodejme, že nastavení ISO je dobře řešené a je zde i automatické navyšování s volitelnými hranicemi.

Live view je už dlouho silná stránka DSLR Olympusu a nejinak je tomu i zde. Musíme samozřejmě počítat se zpožděním, což je technická nezbytnost související s tímto řešením. LCD je velký, dobře zřetelný a v tomto režimu se s přístrojem dobře pracuje i za silného slunečního světla.

Shrnutí
Olympus E-520 je jednooká zrcadlovka systému 4/3, určená skupině náročnějších amatérů. Je to malý, snadno ovladatelný přístroj s vynikající ergonomií a pěkně řešeným systémem menu. Za dobrých světelných podmínek nejsou s jeho desetimegovými obrázky problémy, při práci za špatného světla je handicapem šum vysokého ISO a loudavost tříbodového autofokusu.

Pro a proti:

Pro:
Ergonomie, ovladatelnost
Stabilizace snímače
Protiprachový filtr
Live view
Proti:
pomalost autofokusu ve špatném světle
šum při vysokém ISO

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu setového objektivu, 3 až 6 při dobrém světle setovým objektivem, 7 objektiv 70-300, 8 šero, setový objektiv, 9 a 10 protisvětlo, 11 a 12 při 1600 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: