Nezařazené

Olympus E-500

Rok jsme čekali na nový model cenově dostupné zrcadlovky v systému 4/3. Výsledkem je tento přístroj, který znamená ve vývoji modelové řady E velký krok kupředu. Olympus zachoval snímač, osmimegový CCD od Kodaku o velikosti 13×18 mm, jinak ale nabízí kompletně přepracovaný přístroj.

Jaký je a komu je určen
Řez přístrojem – je vidět protiprachový filtr a „low pass“ filtr proti vzniku moiré.


Před dvěma, třemi lety by to byl sen: za cenu pod 25 tisíc jednooká zrcadlovka se dvěma objektivy, pouhé tělo pod 20 tisíc. Přitom to není žádný okudlaný chudáček. Je to plnohodnotná jednooká zrcadlovka s velkým výkonem a nabitá funkcemi. Přirozeně – tělo by nevydrželo námahu spojenou s profesionálním provozem. Přístroj není určen k fotografování války v Afghánistánu. Je nabízen poučeným amatérům a ti ocení jeho vlastnosti i poměr cena/výkon.

V úvodu bylo řečeno, že E500 je zcela jinde než byla E300. To rozhodně nebyl špatný přístroj, v mnoha ohledech byl vtipně řešený, jenže tne,kdo si chce koupit zrcadlovku, chce, aby také vypadala jako zrcadlovka. Takže E500 je návrat k tradičnímu řešení: robustní tělo s „kapličkou“ pro hledáček. Ten je poněkud malý, ale lze přikoupit jako přídavné zařízení zvětšovací modul. V této kapličce je i vyskakovací vestavěný blesk. Svými rozměry 130 x 95 x 66 mm přístroj velmi dobře padne do ruky. Ergometrické řešení patří k jeho silným stránkám. Padne dobře do ruky – úchop je právě tak velký,m aby se dobře držel a tak vzdálený od těla objektivu, aby prsty měly dost prostoru. Všechny ovládací prvky jsou na dosah, nebudeme muset přehmatávat a pátrat: po několika fotografických výletech zcela přirozeně poslepu nahmatáme vše, co k ovládání potřbeujeme, aniž bychom dávali aparát od oka.
Přístroj nemá stavový displej, takže využívá k tomuto účelu velký LCD displej na zadní stěně (2,5´´) ve dvou módech, méně a více podrobný. K tomu se ještě dostaneme – řešení tohoto displeje je – sáhnu k superlativu – skvělé. Obrázky 3264 x 2448 (v menších rozlišeních 3200 x 2400, 2560 x 1920, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768, 640 x 480) zapisuje na xD kartu nebo CompactFlash,je zde duální slot. Povšimněte si, že E systém má poměr stran 4:3, nikoli 3:2, jak bývá zvykem u jiných zrcadlovek. Čímž se dostáváme k CCD. Ten patří k systému 4/3, má tedy rozměry 18.00 x 13.5 mm,tento má 8,9 milionů buněk fyzicky, k tvorbě obrazu se využívá osm miliónů. V běžném režimu je ciltivost systému mezi 100 a 400 ISO, lze navolit až 1600 ISO. Závěrka má rozsah od 60 sec (v BULB režimu až 8 minut!!) do 1/4000 sec. Bracketing má rozsah +- 5 EV (rád bych, aby mi někdo někdy vysvětlil praktický smysl rozsahu 10 expozičních stupňů!). Snímky jsou ve formátu JPEG a samozřejmě i RAW

Ovládání a menu
Už jsem naznačil, že k přednostem patří ovladatelnost.
Přístroj se zapíná páčkou, umístěnou pod kruhovým voličem režimů na horní stěně. Nemůže se stát, abychom ji nechtěně zapnuli. Nahoře na úchopu je spoušť a důležité tlačítko pro ovládání expoziční kompenzace. Ta se ovládá rollerem, ovládacím kolečkem. Ten nevyčnívá jen svým segmentem, jak bývá zvykem – je obnažen celý, ale nehrozí u něho nebezpečí, že bychom ho samovolně pootočili.
Volič režimů nabízí čistě automatický režim, pak program (=auto, ale s možností voleb), pak prioritu clony/času a manuál, dále pět nejčastěji používaných scénických režimů: portrét, krajina, makro, sport a noční portrét. Lze zapnout i SCENE, pak se dobereme plného počtu patnácti scénických režimů.
Na zadní stěně, pod hranou je uzávěr autofokusu a expozice, toto tlačítko je programovatelné; pod rollerem je tlačítko v základním nastavení pro okamžité nastavení bílé, i to je programovatelné (lze mu přiřadit náhled obrázku, a hlavně přechod do uživatelského režimu, v němž jsou nastaveny specifické nestandardní parametry podle našeho uvážení a volby). Vedle tohoto tohoto tlačítka je volba jednoho ze tří zaostřovacích bodů (je to málo? já myslím, že to až až stačí).

Na zadní stěně je pak volba pro dálkové ovládání/samospoušť a sériové focení (4 fps), dole pak je čtyřcestný volič (čtyři tlačítka do kruhu a OK tlačítko uprostřed. Slouží k pohybu v menu, bez menu jsou mu přiřazeny funkce: volba nastavení bílé, autofokusu, ISO a režimu měření expozice.

Vlevo od displeje je pětice tlačítek. Tím nahoře se aktivuje blesk, následuje prohlížení obrázků, mazání, menu a INFO, což je volba buď stavového displeje, anebo v režimu prohlížení, co chceme vidět: obrázek bez údajů, s málo údaji, s hodně údaji, s histogramem a ukázkou přepalů, s velkým histogramem, s přepaly, se slitými stíny – výběr, jak vidět, je opravdu náramný.

Stavový displej není obvykle nic, co by stálo za nějakou širší poznámku v recenzi. Zde je to jeden z nejdůležitějších prvků, přispívajících k ovládacímu komfortu.
Bylo řečeno, že ho lze vypnout. Na displeji velkém 2,5´´ je to prvek velmi výrazný a při fotografování poněkud překáží, protože ho periferním viděním vidíte, i když se díváte do hledáčku. Vypíná se / zapíná, jak víme, tlačítkem DISP. Na ukázce vlevo vidíme, jak je řešen. Je na něm vidět citlivost, WB, barevnost v oboru červená a zelená (lze přidat či ubrat), barevnost, v další řádce synchronizační čas, způsob měření, režim fotoaparátu, volbu barevného prostoru a dole velikost a volbu karty plus samozřejmě počet zbývajících snímků. Do tohoto displeje lze kdykoli vstoupit a zvolit ten prvek, který chceme ovlivňovat, v našem případě (spodní ukázka) je to volba měření – zde je segmentová, lze navolit dejme tomu bodovou. Díky tomuto stavovému displeji se v podstatě nemusí do opravdového menu chodit, v praxi s touto nabídkou bohatě vystačíte.


Ukázka stavového displeje, vpravo aktivována funkce „způsob měření“

Menu tohoto přístroje je vcelku jednoduché, má několik oddílů, dva pro focení, jeden pro prohlížení a dva „setup“. Zde se nastavují i velmi neobvykléfunkce, jako je například bracketing nastavení bílé (například různá nastavení v rozmezí červená – modrá a zelená – purpurová anebo dokonce bracketing ostření. Není funkcí recenze vyjmenovávat všechny nastavitelné funkce, nebo dokonce opisovat manuál. Zmíním se tedy už jen o editační funkci v režimu prohlížení, kdy lze dodatečně nastavovat na př. sytost. V tomto režimu lze na př. konvertovat RAW do JPEG. Osobně jsem ale skeptický k editacím v terénu na pěticentimetrovém LCD displeji – jsem rád, když editaci zvládám doma na kalibrovaném EIZO profi LCD monitoru! 🙂

Jak se s ním fotí
Přístroj je vybaven zařízením, které setřásá prach, to je unikátní utilita, kterou v současné době nenajdeme nikde, než na 4/3 zrcadlovkách řady E. Za vše se platí, i za aktivaci zařízení platíme zdržením při náběhu aparátu, takže po zapnutí lze fotit až po 1,7 sec. Fotografoval jsem převážně kitovým objektivem Zuiko 14-45 mm F3,5-F5,6. Jak po stránce kresebné, tak co se týká rychlosti ostření nebyly s tímto objektivem žádné problémy. Přirozeně, že Olympus ve své řadě Zuiko objektivů nabízí podstatně sofistikovanější optické systémy, ovšem poměr cena / výkon je úžasná a když uvážíte, že oproti holému tělu za tento objektiv v kitu platíte 2,5 tisíce a za další objektiv EZ-4015 s ohniskem 40-150 mm platíte patnáct setv double kitu, pak by byl hodně pošetilý ten, kdo by zde chtěl šetřit. Oba objektivy jsou velmi kvalitní, kreslí do rohů, nevinětují, nemají barevnou vadu, a že jsou z plastu? Nehodlám objektivem zatloukat skoby do zdi.
Aparáty systému 4/3 mají menší rozměr snímače CCD, než běžné zrcadlovky, které mají formáty blízké APS formátu, tedy prakticky je to 13×18 mm oproti 14×22 mm. Mají tedy o něco menší energetický zisk vinou menších rozměrů fotodiod. Proto zde Olympus nabízí „normální“ rozsah citlivosti 100 – 400 ISO a výše musíte si v menu nastavit „boost“ citlivosti až do 1600 ISO. Setkal jsem se s kritikou tohoto šumu, posuďte sami na ukázce, zda ho budete pokládat za důvod k panice: jde o osmimegové obrázky a na zvětšeninách v běžných formátech šum je prakticky nepostřehnutelný.
Při fotografování oceníme především hračkově snadnou ovladatelnost. O stavovém displeji jsem se už zmiňoval, on vlastně patří sem, do sekce jak se s ním fotí. Dalším vysoce praktickým zařízením je roller, který se opravdu dobře umístěný. Mimořádně příjemně se chová v režimu prohlížení, kdy lze měnit počet náhledů na displeji, plynule přejít k plné obrazovce až po detaily, přičemž tlačítkem DISP měníme způsoby prohlížení. Zajímavou funkcí je porovnání snímků, kdy na displej lze umístit vedle sebe dva výřezy po sobě následujících obrázků. Obávám se ale, že je to spíš zajímavá funkce pro recenze, než pro praxi.Takových funkcí, které mohou určitému typu uživatelů vyhovovat, najdeme v přístroji skoro nepřeberné množství. Lze tu ladit vše, co je laditelné, počínaje kompresním poměrem v HQ kvalitě (tato HQ kvalita je tak vysoká, že vyšší stupně SHQ a TIFF jsou fakticky zbytečné – kdyby někdo opravdu chtěl super kvalitní obrázky, ať fotí rovnou v RAW formátu), přes nastavení kontrastu, barevnosti a sytosti barev. Zajímavou funkcí je „testovací obrázek“ – tedy snímek určený jen pro prohlížení a kontrolu, ne pro zápis na kartu.
Výtek rozhodně nemám mnoho, pokud vůbec nějaké. Poněkud jsem zápasil s načervenalým večerním světlem. I po ručním nastavení bílé mi obrázky připadaly načervenalé. Překvapil mě „sleep režim“. I při zapnutém přístroji a dojde u usnutí a po namáčknutí spouště aparát obživne, to je normální. Že se ale přes noc baterka vybila, to mě překvapilo.Také je překvapující, že USB spojení je jen v 1.1 – u osmimegového přístroje bych čekal 2.0.Jsem zvyklý pracovat se čtečkou, takže mi to zvlášť nevadilo, ale chyba to bezesporu je.

Shrnutí
Olympus E-500 je osmimegová jednooká zrcadlovka s výměnnými objektivy, určená především pro náročné neprofesionální použití. S výbavou „dojitého kitu“ máme rozsah optiky v ekvivalentu 28 – 300 mm za cenu pod 24 tisíc, to je bez přehánění ohromující poměr cena / výkon a rozhodně je to konejšivá náplast na bolestné vědomí, že jinak jsme nuceni kupovat drahé Zuiko objektivy (třebaže se už i Sigma připojila ke čtyřtřetinovému systému a nabízí objektivy v cenách 140 – 290 dolarů). Přístroj je lehký a jeho rozměry jsou velmi příjemné, je skvěle ovladatelný a zkušenému uživateli vychází vstříc neobvykle širokou nabídkou nastavitelných funkcí. Nemusí se ho bát ani začátečníci, nabízí jim automatický režim a patnáct předvolených scénických situací. Není divu, že se tento přístroj okamžitě setkává s doslova nadšenou reakcí, k níž se rád přidávám.

Ukázky 1 – 6 při běžném denním osvětlení, 7 je při 1600 ISO, 8 při umělém ateliérovém světle, 9-10 ukázka vlevo 1600 ISO při ručním nastavení bílé (a stejně táhne do červené), vpravo je automaticky nastaveno 800 ISO při scénickém režimu „svíčka“ – je zajímavé, že režim nekompenzuje teplotu osvětlení, spíš ji zdůrazňuje.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10




Rok jsme čekali na nový model cenově dostupné zrcadlovky v systému 4/3. Výsledkem je tento přístroj, který znamená ve vývoji modelové řady E velký krok kupředu. Olympus zachoval snímač, osmimegový CCD od Kodaku o velikosti 13×18 mm, jinak ale nabízí kompletně přepracovaný přístroj.

Jaký je a komu je určen
Řez přístrojem – je vidět protiprachový filtr a „low pass“ filtr proti vzniku moiré.


Před dvěma, třemi lety by to byl sen: za cenu pod 25 tisíc jednooká zrcadlovka se dvěma objektivy, pouhé tělo pod 20 tisíc. Přitom to není žádný okudlaný chudáček. Je to plnohodnotná jednooká zrcadlovka s velkým výkonem a nabitá funkcemi. Přirozeně – tělo by nevydrželo námahu spojenou s profesionálním provozem. Přístroj není určen k fotografování války v Afghánistánu. Je nabízen poučeným amatérům a ti ocení jeho vlastnosti i poměr cena/výkon.

V úvodu bylo řečeno, že E500 je zcela jinde než byla E300. To rozhodně nebyl špatný přístroj, v mnoha ohledech byl vtipně řešený, jenže tne,kdo si chce koupit zrcadlovku, chce, aby také vypadala jako zrcadlovka. Takže E500 je návrat k tradičnímu řešení: robustní tělo s „kapličkou“ pro hledáček. Ten je poněkud malý, ale lze přikoupit jako přídavné zařízení zvětšovací modul. V této kapličce je i vyskakovací vestavěný blesk. Svými rozměry 130 x 95 x 66 mm přístroj velmi dobře padne do ruky. Ergometrické řešení patří k jeho silným stránkám. Padne dobře do ruky – úchop je právě tak velký,m aby se dobře držel a tak vzdálený od těla objektivu, aby prsty měly dost prostoru. Všechny ovládací prvky jsou na dosah, nebudeme muset přehmatávat a pátrat: po několika fotografických výletech zcela přirozeně poslepu nahmatáme vše, co k ovládání potřbeujeme, aniž bychom dávali aparát od oka.
Přístroj nemá stavový displej, takže využívá k tomuto účelu velký LCD displej na zadní stěně (2,5´´) ve dvou módech, méně a více podrobný. K tomu se ještě dostaneme – řešení tohoto displeje je – sáhnu k superlativu – skvělé. Obrázky 3264 x 2448 (v menších rozlišeních 3200 x 2400, 2560 x 1920, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768, 640 x 480) zapisuje na xD kartu nebo CompactFlash,je zde duální slot. Povšimněte si, že E systém má poměr stran 4:3, nikoli 3:2, jak bývá zvykem u jiných zrcadlovek. Čímž se dostáváme k CCD. Ten patří k systému 4/3, má tedy rozměry 18.00 x 13.5 mm,tento má 8,9 milionů buněk fyzicky, k tvorbě obrazu se využívá osm miliónů. V běžném režimu je ciltivost systému mezi 100 a 400 ISO, lze navolit až 1600 ISO. Závěrka má rozsah od 60 sec (v BULB režimu až 8 minut!!) do 1/4000 sec. Bracketing má rozsah +- 5 EV (rád bych, aby mi někdo někdy vysvětlil praktický smysl rozsahu 10 expozičních stupňů!). Snímky jsou ve formátu JPEG a samozřejmě i RAW

Ovládání a menu
Už jsem naznačil, že k přednostem patří ovladatelnost.
Přístroj se zapíná páčkou, umístěnou pod kruhovým voličem režimů na horní stěně. Nemůže se stát, abychom ji nechtěně zapnuli. Nahoře na úchopu je spoušť a důležité tlačítko pro ovládání expoziční kompenzace. Ta se ovládá rollerem, ovládacím kolečkem. Ten nevyčnívá jen svým segmentem, jak bývá zvykem – je obnažen celý, ale nehrozí u něho nebezpečí, že bychom ho samovolně pootočili.
Volič režimů nabízí čistě automatický režim, pak program (=auto, ale s možností voleb), pak prioritu clony/času a manuál, dále pět nejčastěji používaných scénických režimů: portrét, krajina, makro, sport a noční portrét. Lze zapnout i SCENE, pak se dobereme plného počtu patnácti scénických režimů.
Na zadní stěně, pod hranou je uzávěr autofokusu a expozice, toto tlačítko je programovatelné; pod rollerem je tlačítko v základním nastavení pro okamžité nastavení bílé, i to je programovatelné (lze mu přiřadit náhled obrázku, a hlavně přechod do uživatelského režimu, v němž jsou nastaveny specifické nestandardní parametry podle našeho uvážení a volby). Vedle tohoto tohoto tlačítka je volba jednoho ze tří zaostřovacích bodů (je to málo? já myslím, že to až až stačí).

Na zadní stěně je pak volba pro dálkové ovládání/samospoušť a sériové focení (4 fps), dole pak je čtyřcestný volič (čtyři tlačítka do kruhu a OK tlačítko uprostřed. Slouží k pohybu v menu, bez menu jsou mu přiřazeny funkce: volba nastavení bílé, autofokusu, ISO a režimu měření expozice.

Vlevo od displeje je pětice tlačítek. Tím nahoře se aktivuje blesk, následuje prohlížení obrázků, mazání, menu a INFO, což je volba buď stavového displeje, anebo v režimu prohlížení, co chceme vidět: obrázek bez údajů, s málo údaji, s hodně údaji, s histogramem a ukázkou přepalů, s velkým histogramem, s přepaly, se slitými stíny – výběr, jak vidět, je opravdu náramný.

Stavový displej není obvykle nic, co by stálo za nějakou širší poznámku v recenzi. Zde je to jeden z nejdůležitějších prvků, přispívajících k ovládacímu komfortu.
Bylo řečeno, že ho lze vypnout. Na displeji velkém 2,5´´ je to prvek velmi výrazný a při fotografování poněkud překáží, protože ho periferním viděním vidíte, i když se díváte do hledáčku. Vypíná se / zapíná, jak víme, tlačítkem DISP. Na ukázce vlevo vidíme, jak je řešen. Je na něm vidět citlivost, WB, barevnost v oboru červená a zelená (lze přidat či ubrat), barevnost, v další řádce synchronizační čas, způsob měření, režim fotoaparátu, volbu barevného prostoru a dole velikost a volbu karty plus samozřejmě počet zbývajících snímků. Do tohoto displeje lze kdykoli vstoupit a zvolit ten prvek, který chceme ovlivňovat, v našem případě (spodní ukázka) je to volba měření – zde je segmentová, lze navolit dejme tomu bodovou. Díky tomuto stavovému displeji se v podstatě nemusí do opravdového menu chodit, v praxi s touto nabídkou bohatě vystačíte.


Ukázka stavového displeje, vpravo aktivována funkce „způsob měření“

Menu tohoto přístroje je vcelku jednoduché, má několik oddílů, dva pro focení, jeden pro prohlížení a dva „setup“. Zde se nastavují i velmi neobvykléfunkce, jako je například bracketing nastavení bílé (například různá nastavení v rozmezí červená – modrá a zelená – purpurová anebo dokonce bracketing ostření. Není funkcí recenze vyjmenovávat všechny nastavitelné funkce, nebo dokonce opisovat manuál. Zmíním se tedy už jen o editační funkci v režimu prohlížení, kdy lze dodatečně nastavovat na př. sytost. V tomto režimu lze na př. konvertovat RAW do JPEG. Osobně jsem ale skeptický k editacím v terénu na pěticentimetrovém LCD displeji – jsem rád, když editaci zvládám doma na kalibrovaném EIZO profi LCD monitoru! 🙂

Jak se s ním fotí
Přístroj je vybaven zařízením, které setřásá prach, to je unikátní utilita, kterou v současné době nenajdeme nikde, než na 4/3 zrcadlovkách řady E. Za vše se platí, i za aktivaci zařízení platíme zdržením při náběhu aparátu, takže po zapnutí lze fotit až po 1,7 sec. Fotografoval jsem převážně kitovým objektivem Zuiko 14-45 mm F3,5-F5,6. Jak po stránce kresebné, tak co se týká rychlosti ostření nebyly s tímto objektivem žádné problémy. Přirozeně, že Olympus ve své řadě Zuiko objektivů nabízí podstatně sofistikovanější optické systémy, ovšem poměr cena / výkon je úžasná a když uvážíte, že oproti holému tělu za tento objektiv v kitu platíte 2,5 tisíce a za další objektiv EZ-4015 s ohniskem 40-150 mm platíte patnáct setv double kitu, pak by byl hodně pošetilý ten, kdo by zde chtěl šetřit. Oba objektivy jsou velmi kvalitní, kreslí do rohů, nevinětují, nemají barevnou vadu, a že jsou z plastu? Nehodlám objektivem zatloukat skoby do zdi.
Aparáty systému 4/3 mají menší rozměr snímače CCD, než běžné zrcadlovky, které mají formáty blízké APS formátu, tedy prakticky je to 13×18 mm oproti 14×22 mm. Mají tedy o něco menší energetický zisk vinou menších rozměrů fotodiod. Proto zde Olympus nabízí „normální“ rozsah citlivosti 100 – 400 ISO a výše musíte si v menu nastavit „boost“ citlivosti až do 1600 ISO. Setkal jsem se s kritikou tohoto šumu, posuďte sami na ukázce, zda ho budete pokládat za důvod k panice: jde o osmimegové obrázky a na zvětšeninách v běžných formátech šum je prakticky nepostřehnutelný.
Při fotografování oceníme především hračkově snadnou ovladatelnost. O stavovém displeji jsem se už zmiňoval, on vlastně patří sem, do sekce jak se s ním fotí. Dalším vysoce praktickým zařízením je roller, který se opravdu dobře umístěný. Mimořádně příjemně se chová v režimu prohlížení, kdy lze měnit počet náhledů na displeji, plynule přejít k plné obrazovce až po detaily, přičemž tlačítkem DISP měníme způsoby prohlížení. Zajímavou funkcí je porovnání snímků, kdy na displej lze umístit vedle sebe dva výřezy po sobě následujících obrázků. Obávám se ale, že je to spíš zajímavá funkce pro recenze, než pro praxi.Takových funkcí, které mohou určitému typu uživatelů vyhovovat, najdeme v přístroji skoro nepřeberné množství. Lze tu ladit vše, co je laditelné, počínaje kompresním poměrem v HQ kvalitě (tato HQ kvalita je tak vysoká, že vyšší stupně SHQ a TIFF jsou fakticky zbytečné – kdyby někdo opravdu chtěl super kvalitní obrázky, ať fotí rovnou v RAW formátu), přes nastavení kontrastu, barevnosti a sytosti barev. Zajímavou funkcí je „testovací obrázek“ – tedy snímek určený jen pro prohlížení a kontrolu, ne pro zápis na kartu.
Výtek rozhodně nemám mnoho, pokud vůbec nějaké. Poněkud jsem zápasil s načervenalým večerním světlem. I po ručním nastavení bílé mi obrázky připadaly načervenalé. Překvapil mě „sleep režim“. I při zapnutém přístroji a dojde u usnutí a po namáčknutí spouště aparát obživne, to je normální. Že se ale přes noc baterka vybila, to mě překvapilo.Také je překvapující, že USB spojení je jen v 1.1 – u osmimegového přístroje bych čekal 2.0.Jsem zvyklý pracovat se čtečkou, takže mi to zvlášť nevadilo, ale chyba to bezesporu je.

Shrnutí
Olympus E-500 je osmimegová jednooká zrcadlovka s výměnnými objektivy, určená především pro náročné neprofesionální použití. S výbavou „dojitého kitu“ máme rozsah optiky v ekvivalentu 28 – 300 mm za cenu pod 24 tisíc, to je bez přehánění ohromující poměr cena / výkon a rozhodně je to konejšivá náplast na bolestné vědomí, že jinak jsme nuceni kupovat drahé Zuiko objektivy (třebaže se už i Sigma připojila ke čtyřtřetinovému systému a nabízí objektivy v cenách 140 – 290 dolarů). Přístroj je lehký a jeho rozměry jsou velmi příjemné, je skvěle ovladatelný a zkušenému uživateli vychází vstříc neobvykle širokou nabídkou nastavitelných funkcí. Nemusí se ho bát ani začátečníci, nabízí jim automatický režim a patnáct předvolených scénických situací. Není divu, že se tento přístroj okamžitě setkává s doslova nadšenou reakcí, k níž se rád přidávám.

Ukázky 1 – 6 při běžném denním osvětlení, 7 je při 1600 ISO, 8 při umělém ateliérovém světle, 9-10 ukázka vlevo 1600 ISO při ručním nastavení bílé (a stejně táhne do červené), vpravo je automaticky nastaveno 800 ISO při scénickém režimu „svíčka“ – je zajímavé, že režim nekompenzuje teplotu osvětlení, spíš ji zdůrazňuje.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10