Nezařazené

Olympus E-330 v ruce

České zastoupení Olympusu nám poskytlo ke zběžné prohlídce předprodukční vzorek nové zrcadlovky, která nabízí jako nejvýznamnější inovaci možnost kontroly obrazu na LCD. O tomto přístroji jsme referovali už minulý týden, kdy jsme přinesli rozsáhlou tiskovou zprávu. Tento materiál je tedy hlavně obrazovým průvodcem a komentářem.
Zatím zůstává neznámé to, na co jsme nejvíc zvědavi, totiž obrazové výsledky. Nový přístroj má snímač typu MOS od Panasonicu (Matsushita), což jen zřejmá předzvěst spolupráce obou firem. Souvisí to i s očekávaným uvedením pravé zrcadlovky Panasonic na nadcházející výstavě PMA v Orlandu na Floridě? Necháme se překvapit. Nuže, výsledky práce nového sedmimegového snímače neznáme, takže můžeme komentovat opravdu jen vnější dojmy.

Řešení, design
Na obrázcích přístroj působí líbivějším dojmem. Ve skutečnosti je hodně velký a těžký a vypadá poněkud neohrabaně. To byl asi důvod, proč veřejnost přijala model E-300 s rozpaky. Zdá se nyní, že byl připravován už s vizí inovace, k níž se přistoupilo už dnes. V horní části je “Live View” senzor – dal by se umístit do obvyklé “kapličky” vídané na jednookých zrcadlovkách? To bychom museli vědět, co je v prostoru vpravo od hledáčkového systému. Design ale zůstává diskutabilní. Připomeňme, jak příznivě byl na podzim minulého roku přijat přístroj E-500, který převzal tradiční design zrcadlovky: fotografická komunita, domnívám se, chce, aby zrcadlovka vypadala jako zrcadlovka. Málo kdo touží mít na krku viset bachratý předmět, o kterém bude vysvětlovat: “Ale slečno, ona je to opravdu zrcadlovka”! Design by měl opodstatnění, kdyby se podařilo vytvořit přístroj podstatně menší než bývají zrcadlovky. K tomu ovšem nedošlo.

Z praktického hlediska výtky nemám. Byl jsem hlavně zvědav na to, zdali bude obraz v hledáčku jasný – polopropustné zrcadlo přece jen odvádí část světelné energie jinam, tedy na Senzor.. Nebylo možno nijak měřit (taky – jak?), ale na první pohled byl obraz velmi jasný. Podivuji se tedy komentářům, které jsem též na webu objevil, tvrdícím něco jiného. Hledáček je – stejně jako u E-300 – umístěn hodně vlevo, přístroj tedy dobře přilne k tváři. Drží se velmi dobře, ergonomicky je bezchybný. Roller má jen jeden, těsně pod voličem režimů, dobře nahmatatelný palcem pravé ruky a ovladatelný.
Systém live view umožňuje sledovat obraz přímo na LCD. Ten je výklopný, nikoli natáčecí. Lze se na něj dívat shora kolmo, při fotografování nad hlavou ho lze “podrazit”, takže je šikmo – v úhlu bezpečně umožňujícím tento způsob fotografování. Oceníme to při fotografování makrofotografických obrázků i při živé fotografii. Obraz na LCD je velmi ostrý a jasný, v této oblasti odvádí Olympus tradičně dobrou práci.


Na snímku nahoře krajní poloha displeje. Ten se dá sklopit do úhlu, který vidíme na držáku displeje, cca 45 stupňů.


Přístroj je velmi dobře ovladatelný. Je určen k amatérské, nikoli profesionální práci. To je vidět už na voliči režimů, kde je nabídka nejdůležitějších scénických předvoleb, tedy portrét, krajina, makro, sport a noční portrét. Programový režim, priority času a clony a plný manuál jsou samozřejmostí. Na zadní stěně nalezneme nabídku ovládacích prvků k nejdůležitějším funkcím. Nás samozřejmě nejvíc upoutá tlačítko live view, režim A a B. Režim A zprostředkuje obraz na displeji přes senzor v horní části přístroje, kdežto režim B způsobí sklopení zrcátka a obraz pak pozorujeme jenom na displeji. Připomeňme si, že sklopení zrcátka je funkce umožněná na profesionálních zrcadlovkách – se sklopeným zrcátkem se při expozici eliminuje nebezpečí otřesu a následné snížení ostrosti, způsobeného pohybem a nárazem zrcátka.


Zajímavý je samozřejmě pohled dovnitř přístroje. Stejně jako v E-300 je zrcátko sklopné do strany, jako dveře… Pod zrcátkem jsou vidět kontakty pro čipové objektivy Zuiko. Ty zprostředkují přenos informace pro autofokus i clonu , ale také zpětně přenášejí informaci o nastavení zoomu a ta je zpracovávána při optimalizaci generování obrazu. I tento proces je součástí systému 4/3.

Pokud jde o menu, to je prakticky totožné s modelem E-500. Je to doslova špičkově řešení menu. Má buď tradiční tvářnost, anebo se dá změnit ve stavový displej, roztažitelný po celém LCD a do něho se velmi snadno vstupuje a jeho prostřednictvím se nastavují ovládací prvky. Tento systém jsem velmi oceňoval už v recenzi E-500 a zde nelze než chválu opakovat.

Shrnutí
Shrnutí není žádné a býti nemůže, dokud neuvidíme obrázky. První zprávy od MOS Matsushita se zmiňovaly hlavně o úspoře energie. Spotřeba ale není hlavním problémem digitálních zrcadlovek, vybavených výkonnými akumulátory, typicky vystačujícími na 500 snímků v plném rozlišení. Hlavní problém je v dynamickém rozsahu a ve zvládání vysokých hodnot ISO. To bude významné kritérium, které ovlivní hodnocení tohoto technicky nesporně zajímavého fotoaparátu.

České zastoupení Olympusu nám poskytlo ke zběžné prohlídce předprodukční vzorek nové zrcadlovky, která nabízí jako nejvýznamnější inovaci možnost kontroly obrazu na LCD. O tomto přístroji jsme referovali už minulý týden, kdy jsme přinesli rozsáhlou tiskovou zprávu. Tento materiál je tedy hlavně obrazovým průvodcem a komentářem.
Zatím zůstává neznámé to, na co jsme nejvíc zvědavi, totiž obrazové výsledky. Nový přístroj má snímač typu MOS od Panasonicu (Matsushita), což jen zřejmá předzvěst spolupráce obou firem. Souvisí to i s očekávaným uvedením pravé zrcadlovky Panasonic na nadcházející výstavě PMA v Orlandu na Floridě? Necháme se překvapit. Nuže, výsledky práce nového sedmimegového snímače neznáme, takže můžeme komentovat opravdu jen vnější dojmy.

Řešení, design
Na obrázcích přístroj působí líbivějším dojmem. Ve skutečnosti je hodně velký a těžký a vypadá poněkud neohrabaně. To byl asi důvod, proč veřejnost přijala model E-300 s rozpaky. Zdá se nyní, že byl připravován už s vizí inovace, k níž se přistoupilo už dnes. V horní části je “Live View” senzor – dal by se umístit do obvyklé “kapličky” vídané na jednookých zrcadlovkách? To bychom museli vědět, co je v prostoru vpravo od hledáčkového systému. Design ale zůstává diskutabilní. Připomeňme, jak příznivě byl na podzim minulého roku přijat přístroj E-500, který převzal tradiční design zrcadlovky: fotografická komunita, domnívám se, chce, aby zrcadlovka vypadala jako zrcadlovka. Málo kdo touží mít na krku viset bachratý předmět, o kterém bude vysvětlovat: “Ale slečno, ona je to opravdu zrcadlovka”! Design by měl opodstatnění, kdyby se podařilo vytvořit přístroj podstatně menší než bývají zrcadlovky. K tomu ovšem nedošlo.

Z praktického hlediska výtky nemám. Byl jsem hlavně zvědav na to, zdali bude obraz v hledáčku jasný – polopropustné zrcadlo přece jen odvádí část světelné energie jinam, tedy na Senzor.. Nebylo možno nijak měřit (taky – jak?), ale na první pohled byl obraz velmi jasný. Podivuji se tedy komentářům, které jsem též na webu objevil, tvrdícím něco jiného. Hledáček je – stejně jako u E-300 – umístěn hodně vlevo, přístroj tedy dobře přilne k tváři. Drží se velmi dobře, ergonomicky je bezchybný. Roller má jen jeden, těsně pod voličem režimů, dobře nahmatatelný palcem pravé ruky a ovladatelný.
Systém live view umožňuje sledovat obraz přímo na LCD. Ten je výklopný, nikoli natáčecí. Lze se na něj dívat shora kolmo, při fotografování nad hlavou ho lze “podrazit”, takže je šikmo – v úhlu bezpečně umožňujícím tento způsob fotografování. Oceníme to při fotografování makrofotografických obrázků i při živé fotografii. Obraz na LCD je velmi ostrý a jasný, v této oblasti odvádí Olympus tradičně dobrou práci.


Na snímku nahoře krajní poloha displeje. Ten se dá sklopit do úhlu, který vidíme na držáku displeje, cca 45 stupňů.


Přístroj je velmi dobře ovladatelný. Je určen k amatérské, nikoli profesionální práci. To je vidět už na voliči režimů, kde je nabídka nejdůležitějších scénických předvoleb, tedy portrét, krajina, makro, sport a noční portrét. Programový režim, priority času a clony a plný manuál jsou samozřejmostí. Na zadní stěně nalezneme nabídku ovládacích prvků k nejdůležitějším funkcím. Nás samozřejmě nejvíc upoutá tlačítko live view, režim A a B. Režim A zprostředkuje obraz na displeji přes senzor v horní části přístroje, kdežto režim B způsobí sklopení zrcátka a obraz pak pozorujeme jenom na displeji. Připomeňme si, že sklopení zrcátka je funkce umožněná na profesionálních zrcadlovkách – se sklopeným zrcátkem se při expozici eliminuje nebezpečí otřesu a následné snížení ostrosti, způsobeného pohybem a nárazem zrcátka.


Zajímavý je samozřejmě pohled dovnitř přístroje. Stejně jako v E-300 je zrcátko sklopné do strany, jako dveře… Pod zrcátkem jsou vidět kontakty pro čipové objektivy Zuiko. Ty zprostředkují přenos informace pro autofokus i clonu , ale také zpětně přenášejí informaci o nastavení zoomu a ta je zpracovávána při optimalizaci generování obrazu. I tento proces je součástí systému 4/3.

Pokud jde o menu, to je prakticky totožné s modelem E-500. Je to doslova špičkově řešení menu. Má buď tradiční tvářnost, anebo se dá změnit ve stavový displej, roztažitelný po celém LCD a do něho se velmi snadno vstupuje a jeho prostřednictvím se nastavují ovládací prvky. Tento systém jsem velmi oceňoval už v recenzi E-500 a zde nelze než chválu opakovat.

Shrnutí
Shrnutí není žádné a býti nemůže, dokud neuvidíme obrázky. První zprávy od MOS Matsushita se zmiňovaly hlavně o úspoře energie. Spotřeba ale není hlavním problémem digitálních zrcadlovek, vybavených výkonnými akumulátory, typicky vystačujícími na 500 snímků v plném rozlišení. Hlavní problém je v dynamickém rozsahu a ve zvládání vysokých hodnot ISO. To bude významné kritérium, které ovlivní hodnocení tohoto technicky nesporně zajímavého fotoaparátu.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: