Nezařazené

Olympus E-330


Poprvé jsme dostali tento originálně řešení přístroj do ruky letos koncem ledna. Připomenu, že je to pravá zrcadlovka s výměnnými objektivy, která je vybavena ještě jedním snímačem. Ten zprostředkuje obraz, který vidíme na výklopném displeji. Takže, zatímco dříve se psalo “DSLR like”, tedy “jakoby jednooká zrcadlovka”, dnes by se mohlo u tohoto modelu psát “EVF like”, tedy “jako by přístroj s elektronickým hledáčkem. postupme však standardně, jak jsme zvyklí.

Jaký je a komu je určen
Přístroj je pravá zrcadlovka s výměnnými objektivy. Náleží k E-systému, vyvinutému Olympusem a Kodakem. Znamená to, že má specifické řešení čipu, optiky i elektronického zpracování: smysl toho všeho je docílit pokud možno ideálně kolmého dopadu paprsků zpracovaných objektivem na plochu snímače. Ten má úhlopříčku 4/3´´ , přesně 18×13,5 mm. Je to čip typu NMOS (N-channel metal-oxide semiconductor) – v podstatě tedy CMOS s přímým odvodem signálu z buněk do analog-digitálního převodníku, jeho výrobcem je Matsushita. Má fyzicky 7,9 Mpx, efektivně 7.4 miliónů buněk, takže vytváří obrázky ve velikostech 3136 x 2352 a také 2560 x 1920, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768, 640 x 480. Citlivost se pohybuje v rozmezí 100 až 400 ISO, eventuálně v “boost režimu” 800 a 1600 ISO. Rozsah závěrky je 60 sec až 1/4000 sec, delší čas lze prodloužit až do 8 minut.
Měření je běžné ESP vyrovnávací (zonální), centrální a bodové, lze ale nastavit i bodové s preferencí nejvyšších stínů anebo nejvyšších jasů.
Sériové focení má rychlost 3 fps.

Hlavní atrakce jsou zde ovšem dvě. Na jednu jsme si už u E-Olympusů zvykli – je to protiprachový filtr, který zabraňuje nečistotě, aby vnikla dovnitř a usadila se na snímači. Oprávněně na ni Olympus poukazuje jako na velikou přednost, protože prach na snímači, přiznejme, je pěkná otrava a zejména v prašném prostředí v terénu působí vážné škody na obrázcích.
Live view čili “živý pohled” je druhá nesporná přednost. Ve dvou režimech (A a B) je možno sledovat na displeji obraz jako na běžném kompaktu.
Režim A používá malý senzor umístěný v komoře hledáčku – vzniká (ve velmi přeneseném slova smyslu) jakási “dvojoká zrcadlovka”, kdy jedno snímací zařízení je použito k vygenerování obrazu a druhé k vyhledávání záběru.
Režim B vyžaduje sklopení zrcátka a na displeji vidíme rovnou to, co “vidí” snímač. Podobně je řešena astronomická komora Canon EOS 20Da. Předpokládá se, že tohoto režimu se bud e používat hlavně při vědecké fotografii, zvláště při makrofotografii.

Přístroj zapisuje jak na xD karty, na CompactFlash. Má 140 x 87 x 72 mm, s akumulátorem váží 617 g. V této souvislosti je třeba se zmínit o designu.
Přístroj vychází z modelu E300. Ten už byl řešen bez obvyklé “kapličky”, která charakterizuje SLR odjakživa – pod tou stříškou se skrývá hranol. V těchto dvou modelech je obraz veden zrcadly, takže hranol zde nemá upotřebení. Sličné to není: vznikl velký kubus, který ne moc dobře padne do ruky a svým estetickým působením asi nepřiláká mnoho zájemců. Nicméně, zvláště v modelu E330 je to řešení tvrdě funkční. Kdo fotografuje z neobvyklých úhlů, hlavně u země a nad hlavou, velice ocení dobrodiní pohledu na živý obraz v LCD. Právě v režimu A se digitální zrcadlovkou stává něčím, co nemůže analog napodobit. Přepokládám i další vývoj – kdyby se podařilo druhý snímač implementovat do “kapličky” a přístroj byl malý a vypadal jako zrcadlovka, jeho atraktivita by vzrostla o neodhadnutelně velké procento, ale rozhodně bych řekl, že by to bylo v řádu set procent.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná na pravé straně nahoře páčkou pod volicím kotoučem režimů. Ten nabízí běžné volby, tedy Program a poloautomatické programy s prioritou času a clony a plný manuál, pak nejpoužívanější scénické režimy (portrét, horizont, makro, sport, noční portrét, a pak plnou nabídku scén – je jich dvacet, včetně dvou podvodních a panoramatickém, která spolupracuje s programem umístěným na speciální Olympus kartě.
Pod tímto kotoučem je roller, který usnadňuje ovládání menu a některých ovládacích prvků.

Podstatné ovládací prvky jsou na zadní stěně přístroje. Úplně nahoře je “blesk up”, jímž aktivujeme zábleskové zařízení. Důležité je tlačítko live view, jímž volíme A nebo B režim promítnutí obrazu na displej (viz výše). Co je ale důležité je to, že se stavový displej dá v plném rozsahu zobrazit na tomto velkém displeji. Toto opatření jsem už velebili v recenzi přístroje Olympus E-500. Příjemně se ovládá i za plného slunce a velmi přispívá k uživatelskému komfortu. Jeho režim se ovládá tlačítkem INFO vlevo od LCD. Když je kruhový volič nastaven na SCENE, na displeji se objeví nabídka scénických režimů.
Ovládání přístroje lze provádět třemi způsoby.
Na displeji si stisknutím tlačítka OK (uprostřed čtyřcestného voliče vpravo od displeje) vysvítíme jednu volbu – poslední použitou: toto vysvícené okénko je fakticky kurzor. Ten pak křížovým voličem nastavíme na tu funkci, kterou chceme ovládat a změny provedeme rollerem.
Přímá tlačítka slouží k okamžitému přístupu k funkcím. Najdeme zde tlačítka pro nastavení bílé, režimu ostření, ISO, režimu měření expozice, spouštění (jednotlivé obrázky a série), expoziční kompensace, reálné zobrazení na displeji (ve spojení s volbou A a B, viz výše). Znamená to, že ty podstatné ovládací prvky mají svoje zvláštní tlačítka.
Menuje zde přirozeně také a pracuje se s ním absolutně stejně, jak je kdo zvyklý z práce v menu a zde lze nastavit jemné finesy. Má pět oddílů, dva pro fotografování, jeden pro prohlížení a dva pro setup.
První foto menu především umožní formátovat kartu. Dále se tu dá nastavit způsob resetu (zda ano či ne a když ano, tak to bude navráceno do výchozího stavu). V oblasti Picture mode se dá nastavit barevnost (kontrast, saturace, doostření), dále pak gradace ve prospěch vyšších tónu (high key) nebo temnějších (low key). velikost obrazu a formát obrazu (JPEG, TIFF, RAW), kompenzace expozice a omezení šumu, nastavení bílé a nastavení ISO, přičemž hodnoty nad 400 je nutno zvlášť zapnout (ISO BOOST – ON). Konečně je tu i způsob měření.
Druhé foto se zabývá režimem blesku, autofokusem, bracketingem a je zde i “anti shock, což je prakticky zvednutí zrcátka.


Ukázka stavového displeje, vpravo aktivována funkce “způsob měření”. Všimněte si ikonky vlevo nahoře – vybité aku, to uvidíte často.

Jak se s ním fotí
První, na co se asi každý zvědavec zaměří, že práce s hledáčkem. Zrcadlové systémy ve srovnání s prismatickými mají přece jen horší výsledek a vše také i pohled do hledáčku tohoto přístroj není oslnivý. Nebyl bych tak pesimistický, jako jsou kolegové z jiných serverů a nemyslím si, že se s přístrojem špatně ostří. Aparát ostří na kontrast a někdy, ve špatných podmínkách, je třeba mu pomoci najít kontrastní přechod a on se potom chytí.
Horší je, že ve špatném světle přejde “hledáčkový” CCD do černobílého velmi zrnitého režimu a to pak je práce s ním dosti těžká. Navíc, oba režimy, A i B, nepříliš věrně informují o tom, jak dopadlo nastavení bílé. To je třeba kontrolovat až na výsledném obrázku a to dosti zdržuje.

Obrazová kvalita je velmi dobrá a i zde bych se chtěl zastat Olympusu E330 oproti tvrzení, že ISIO 1600 je nepoužitelné. Moje kontrolní obrázky vykazují velmi kultivovaný šum bez dramatické a přehnané redukce šumu. Přístroj si velmi dobře vedl i v podmínkách vysokého kontrastu
Pokud jde o rychlosti, snad náběh byl pomalejší (cca l,5 sec, pokud jsme vypnuli reklamu na “dust reduction”, která nás zdrží skoro na 3 sec), ale zpoždění při samotném fotografování nebylo patrné a přístroj si velmi dobře vedl i při živé fotografii. Jedinou výtku bych měl vůči akumulátoru – s tím, že sám princip častého používání displeje vede k vyšší spotřebě: za každou legraci se platí, v tomto případě elektřinou.

Použití výklopného displeje je velmi příjemné. Je třeba se naučit malý grif, při vyklápění, protože očnice hledáčku poněkud vadí při vyklopení a displej je nutno povysunout, než jde sklopit. Pak ovšem se pohybuje snadno a příjemně se jím pracuje v silném podhledu i nad hlavou.

Shrnutí
Olympus E-330 je v několika ohledech novátorský přístroj, především díky svému “live view” zobrazení. Dělá tak trochu dojem pokusného laboratorního přístroje a věřím, že najde své zanícené fanoušky i přísné odpůrce. Líbivý není, zato je praktický. Výborně se hodí pro makrofotografii ve volné přírodě, v takových podmínkách sotva najde mezi SLR rovného soupeře. V praxi je dobře si pořídit ještě jeden akumulátor, protože použití LCD je svůdné a vede k brzkému vymrskání zásob energie. Obrazová kvalita je velmi dobrá, jen ve špatných světelných podmínkách bude třeba přibalit něco mrkve do fotobrašny pro posílení zraku.

Pro a proti:

Pro:
Živý obraz na LCD
protiprachový filtr
vtipně řešené ovládání
Proti:
Neohrabaný vzhled
dražší cena

Ukázky:
1,2,kresba (výborná) a fialové kontury (žádné), 3,4, ve vesnici při hezkém počasí, na obrázku 4 bylo nutno kompenzovat expozici, 5,6,při mírně složitějších podmínkách, vlevo lehké protisvětlo, vpravo značné rozdíly mezi osvětlenou a neosvětlenou stranou ulice, 7 v nízkých tóninách přístroj zvládl dobře expozici bez nutnosti kompenzace, 8 tmavé popředí, světlé pozadí – bylo nutno jít s kompenzací na -0,7 EV, 9 makro, 10 neslavný výsledek automatického nastavení bílé při žárovkovém světle, 11 nastavení předvolby přineslo dobrý výsledek, 12 snímek při 1600 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Poprvé jsme dostali tento originálně řešení přístroj do ruky letos koncem ledna. Připomenu, že je to pravá zrcadlovka s výměnnými objektivy, která je vybavena ještě jedním snímačem. Ten zprostředkuje obraz, který vidíme na výklopném displeji. Takže, zatímco dříve se psalo “DSLR like”, tedy “jakoby jednooká zrcadlovka”, dnes by se mohlo u tohoto modelu psát “EVF like”, tedy “jako by přístroj s elektronickým hledáčkem. postupme však standardně, jak jsme zvyklí.

Jaký je a komu je určen
Přístroj je pravá zrcadlovka s výměnnými objektivy. Náleží k E-systému, vyvinutému Olympusem a Kodakem. Znamená to, že má specifické řešení čipu, optiky i elektronického zpracování: smysl toho všeho je docílit pokud možno ideálně kolmého dopadu paprsků zpracovaných objektivem na plochu snímače. Ten má úhlopříčku 4/3´´ , přesně 18×13,5 mm. Je to čip typu NMOS (N-channel metal-oxide semiconductor) – v podstatě tedy CMOS s přímým odvodem signálu z buněk do analog-digitálního převodníku, jeho výrobcem je Matsushita. Má fyzicky 7,9 Mpx, efektivně 7.4 miliónů buněk, takže vytváří obrázky ve velikostech 3136 x 2352 a také 2560 x 1920, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768, 640 x 480. Citlivost se pohybuje v rozmezí 100 až 400 ISO, eventuálně v “boost režimu” 800 a 1600 ISO. Rozsah závěrky je 60 sec až 1/4000 sec, delší čas lze prodloužit až do 8 minut.
Měření je běžné ESP vyrovnávací (zonální), centrální a bodové, lze ale nastavit i bodové s preferencí nejvyšších stínů anebo nejvyšších jasů.
Sériové focení má rychlost 3 fps.

Hlavní atrakce jsou zde ovšem dvě. Na jednu jsme si už u E-Olympusů zvykli – je to protiprachový filtr, který zabraňuje nečistotě, aby vnikla dovnitř a usadila se na snímači. Oprávněně na ni Olympus poukazuje jako na velikou přednost, protože prach na snímači, přiznejme, je pěkná otrava a zejména v prašném prostředí v terénu působí vážné škody na obrázcích.
Live view čili “živý pohled” je druhá nesporná přednost. Ve dvou režimech (A a B) je možno sledovat na displeji obraz jako na běžném kompaktu.
Režim A používá malý senzor umístěný v komoře hledáčku – vzniká (ve velmi přeneseném slova smyslu) jakási “dvojoká zrcadlovka”, kdy jedno snímací zařízení je použito k vygenerování obrazu a druhé k vyhledávání záběru.
Režim B vyžaduje sklopení zrcátka a na displeji vidíme rovnou to, co “vidí” snímač. Podobně je řešena astronomická komora Canon EOS 20Da. Předpokládá se, že tohoto režimu se bud e používat hlavně při vědecké fotografii, zvláště při makrofotografii.

Přístroj zapisuje jak na xD karty, na CompactFlash. Má 140 x 87 x 72 mm, s akumulátorem váží 617 g. V této souvislosti je třeba se zmínit o designu.
Přístroj vychází z modelu E300. Ten už byl řešen bez obvyklé “kapličky”, která charakterizuje SLR odjakživa – pod tou stříškou se skrývá hranol. V těchto dvou modelech je obraz veden zrcadly, takže hranol zde nemá upotřebení. Sličné to není: vznikl velký kubus, který ne moc dobře padne do ruky a svým estetickým působením asi nepřiláká mnoho zájemců. Nicméně, zvláště v modelu E330 je to řešení tvrdě funkční. Kdo fotografuje z neobvyklých úhlů, hlavně u země a nad hlavou, velice ocení dobrodiní pohledu na živý obraz v LCD. Právě v režimu A se digitální zrcadlovkou stává něčím, co nemůže analog napodobit. Přepokládám i další vývoj – kdyby se podařilo druhý snímač implementovat do “kapličky” a přístroj byl malý a vypadal jako zrcadlovka, jeho atraktivita by vzrostla o neodhadnutelně velké procento, ale rozhodně bych řekl, že by to bylo v řádu set procent.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná na pravé straně nahoře páčkou pod volicím kotoučem režimů. Ten nabízí běžné volby, tedy Program a poloautomatické programy s prioritou času a clony a plný manuál, pak nejpoužívanější scénické režimy (portrét, horizont, makro, sport, noční portrét, a pak plnou nabídku scén – je jich dvacet, včetně dvou podvodních a panoramatickém, která spolupracuje s programem umístěným na speciální Olympus kartě.
Pod tímto kotoučem je roller, který usnadňuje ovládání menu a některých ovládacích prvků.

Podstatné ovládací prvky jsou na zadní stěně přístroje. Úplně nahoře je “blesk up”, jímž aktivujeme zábleskové zařízení. Důležité je tlačítko live view, jímž volíme A nebo B režim promítnutí obrazu na displej (viz výše). Co je ale důležité je to, že se stavový displej dá v plném rozsahu zobrazit na tomto velkém displeji. Toto opatření jsem už velebili v recenzi přístroje Olympus E-500. Příjemně se ovládá i za plného slunce a velmi přispívá k uživatelskému komfortu. Jeho režim se ovládá tlačítkem INFO vlevo od LCD. Když je kruhový volič nastaven na SCENE, na displeji se objeví nabídka scénických režimů.
Ovládání přístroje lze provádět třemi způsoby.
Na displeji si stisknutím tlačítka OK (uprostřed čtyřcestného voliče vpravo od displeje) vysvítíme jednu volbu – poslední použitou: toto vysvícené okénko je fakticky kurzor. Ten pak křížovým voličem nastavíme na tu funkci, kterou chceme ovládat a změny provedeme rollerem.
Přímá tlačítka slouží k okamžitému přístupu k funkcím. Najdeme zde tlačítka pro nastavení bílé, režimu ostření, ISO, režimu měření expozice, spouštění (jednotlivé obrázky a série), expoziční kompensace, reálné zobrazení na displeji (ve spojení s volbou A a B, viz výše). Znamená to, že ty podstatné ovládací prvky mají svoje zvláštní tlačítka.
Menuje zde přirozeně také a pracuje se s ním absolutně stejně, jak je kdo zvyklý z práce v menu a zde lze nastavit jemné finesy. Má pět oddílů, dva pro fotografování, jeden pro prohlížení a dva pro setup.
První foto menu především umožní formátovat kartu. Dále se tu dá nastavit způsob resetu (zda ano či ne a když ano, tak to bude navráceno do výchozího stavu). V oblasti Picture mode se dá nastavit barevnost (kontrast, saturace, doostření), dále pak gradace ve prospěch vyšších tónu (high key) nebo temnějších (low key). velikost obrazu a formát obrazu (JPEG, TIFF, RAW), kompenzace expozice a omezení šumu, nastavení bílé a nastavení ISO, přičemž hodnoty nad 400 je nutno zvlášť zapnout (ISO BOOST – ON). Konečně je tu i způsob měření.
Druhé foto se zabývá režimem blesku, autofokusem, bracketingem a je zde i “anti shock, což je prakticky zvednutí zrcátka.


Ukázka stavového displeje, vpravo aktivována funkce “způsob měření”. Všimněte si ikonky vlevo nahoře – vybité aku, to uvidíte často.

Jak se s ním fotí
První, na co se asi každý zvědavec zaměří, že práce s hledáčkem. Zrcadlové systémy ve srovnání s prismatickými mají přece jen horší výsledek a vše také i pohled do hledáčku tohoto přístroj není oslnivý. Nebyl bych tak pesimistický, jako jsou kolegové z jiných serverů a nemyslím si, že se s přístrojem špatně ostří. Aparát ostří na kontrast a někdy, ve špatných podmínkách, je třeba mu pomoci najít kontrastní přechod a on se potom chytí.
Horší je, že ve špatném světle přejde “hledáčkový” CCD do černobílého velmi zrnitého režimu a to pak je práce s ním dosti těžká. Navíc, oba režimy, A i B, nepříliš věrně informují o tom, jak dopadlo nastavení bílé. To je třeba kontrolovat až na výsledném obrázku a to dosti zdržuje.

Obrazová kvalita je velmi dobrá a i zde bych se chtěl zastat Olympusu E330 oproti tvrzení, že ISIO 1600 je nepoužitelné. Moje kontrolní obrázky vykazují velmi kultivovaný šum bez dramatické a přehnané redukce šumu. Přístroj si velmi dobře vedl i v podmínkách vysokého kontrastu
Pokud jde o rychlosti, snad náběh byl pomalejší (cca l,5 sec, pokud jsme vypnuli reklamu na “dust reduction”, která nás zdrží skoro na 3 sec), ale zpoždění při samotném fotografování nebylo patrné a přístroj si velmi dobře vedl i při živé fotografii. Jedinou výtku bych měl vůči akumulátoru – s tím, že sám princip častého používání displeje vede k vyšší spotřebě: za každou legraci se platí, v tomto případě elektřinou.

Použití výklopného displeje je velmi příjemné. Je třeba se naučit malý grif, při vyklápění, protože očnice hledáčku poněkud vadí při vyklopení a displej je nutno povysunout, než jde sklopit. Pak ovšem se pohybuje snadno a příjemně se jím pracuje v silném podhledu i nad hlavou.

Shrnutí
Olympus E-330 je v několika ohledech novátorský přístroj, především díky svému “live view” zobrazení. Dělá tak trochu dojem pokusného laboratorního přístroje a věřím, že najde své zanícené fanoušky i přísné odpůrce. Líbivý není, zato je praktický. Výborně se hodí pro makrofotografii ve volné přírodě, v takových podmínkách sotva najde mezi SLR rovného soupeře. V praxi je dobře si pořídit ještě jeden akumulátor, protože použití LCD je svůdné a vede k brzkému vymrskání zásob energie. Obrazová kvalita je velmi dobrá, jen ve špatných světelných podmínkách bude třeba přibalit něco mrkve do fotobrašny pro posílení zraku.

Pro a proti:

Pro:
Živý obraz na LCD
protiprachový filtr
vtipně řešené ovládání
Proti:
Neohrabaný vzhled
dražší cena

Ukázky:
1,2,kresba (výborná) a fialové kontury (žádné), 3,4, ve vesnici při hezkém počasí, na obrázku 4 bylo nutno kompenzovat expozici, 5,6,při mírně složitějších podmínkách, vlevo lehké protisvětlo, vpravo značné rozdíly mezi osvětlenou a neosvětlenou stranou ulice, 7 v nízkých tóninách přístroj zvládl dobře expozici bez nutnosti kompenzace, 8 tmavé popředí, světlé pozadí – bylo nutno jít s kompenzací na -0,7 EV, 9 makro, 10 neslavný výsledek automatického nastavení bílé při žárovkovém světle, 11 nastavení předvolby přineslo dobrý výsledek, 12 snímek při 1600 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: