Nezařazené

Olympus C-770 Movie

V únoru jsem tu recenzoval model C-760. Sedmistovková řada se zase rozrostla a momentálně na špičce stojí čtyřmegová varianta v “profi” černém kabátě, tradičně se zoomem 1:10. Hlavní atrakcí je zde “movie”, tedy video ve formátu 640×480 bodů a 30 oken/sec, doposud byly formát i frekvence poloviční. Sedmistovková řada se zase rozrostla a momentálně na špičce stojí čtyřmegová varianta v “profi” černém kabátě, tradičně se zoomem 1:10. Hlavní atrakcí je zde “movie”, tedy video ve formátu 640×480 bodů a 30 oken/sec, doposud byly formát i frekvence poloviční.

Koncepce a design:

Sedmistovková řada patří ke klasice Olympusu. Původně dvoumegový přístroj byl uveden na trh v březnu 2001. Jestli mě paměť neklame, C-770 je už přinejmenším osmá varianta. Koncepce je pořád stejná a osvědčila se: střízlivě designované tělo, elektronický hledáček EVF a širokorozsahový zoom 1:10, odpovídající ohniskům 38-380 mm kinofilmového aparátu. Nejde ovšem o stále stejný objektiv, od modelu 740 má v sobě ED člen – speciální čočku omezující chromatickou vadu, a dvě asférické čočky. Rozhraní PictBridge umožňuje přímý tisk.
Od modelu C-760 je tělo menší, tedy 105x60x69 mm, bylo to mj. umožněno přechodem na li-ion akumulátor (nabíječka v dodávce). Zápis je na xD kartu – a zde se Olympus pochlapil, dodává přístroj se 128 MB kartou. Je to samozřejmě otázka marketingová, až dosud se škudlilo, aparáty se dodnes obvykle dodávají s 16MB nebo 32MB anebo dokonce bez karty, zákazníku, kup si co chceš. Teď je to se 128kou a to už je slušná kapacita i pro čtyřmegový přístroj – samozřejmě zákazník kartu zaplatí (C-Movie 770 je skoro o 6 tisíc dražší než čtyřmegový C-765 UZ).
Rozlišení je 2288 x 1712 a menší 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768, 640 x 480, lze volit poměr 4:3 nebo 3:2. Zajímavou funkcí je super zoom – jde fakticky o výřez 1600×1200, což umožňuje – fakticky – až 14x optický zoom! Snímač je CCD s úhlopříčkou 1/ 2,5´´, tedy o poznání větší než u modelů 740 a 750. Citlivost lze volit mezi 64 až 400 ISO.O rozsahu objektivu už šla řeč, jeho světelnost je 2.8-3.7 (tedy i v maximálním “vyjetí” má vcelku velkou světelnost, tato vlastnost se obvykle málo doceňuje!). Ostří od 60 cm, v makrorežimu od 7 cm. Rozsah závěrky je od 16 sec do 1/1000 sec, blesk je vyskakovací – plus aktivní sáňky pro externí blesk. To je atraktivní novinka tohoto modelu. LCD displej má úhlopříčku 1,8´´ (114 tisíc pixelů).

Ovládání a menu

Na horní stěně je spoušť s ovladačem zoomu a za ním je volicí kotouč s volbami automat/ program (=auto s možností ovlivňování), manuální režimy, osobní nastavení (čtyři možnosti si namixovat svoje preference, na př. citlivost, bílou, barevnost, kontrast a pod.) a 6 scénických režimů. Na zadní stěně je pod horní hranou tlačítko pro individuální nastavení (na př. si navolíme, že jím budeme měnit citlivost nebo bílou atd.), dále pak tlačítko pro režim samospouště a dálkového ovládání a tlačítko pro blesk.
O “patro níž” je vypínač, ten je tentokrát řešen jako šoupátko, s volbami vypnout – prohlížení – fotografování – video. Dřív byly tyto volby nahoře na kolečku, tam by se teď kvůli scénickým ¨režimům nevešly. Vedle je tlačítko pro aktivaci blesku. Vpravo od displeje je “quick view”, tedy náhled posledního snímku, a pětice ovladačů v kruhu, ten prostřední zapíná menu a potvrzuje volby (OK). Čtveřicí tlačítek se pohybujeme v menu anebo bez menu levým a pravým přidáváme / ubíráme expozici. Dole je přepínání z EVF hledáčku na displej a naopak.

Menu je tradiční, tedy po zapnutí objevíme čtyřcestí, vpravo je cesta do menu a zbylé tři lze navolit jako zkratky – já tam vždycky dávám nahoru ISO, doleva velikost obrazu a dolů nastavení bílé. Problémy nejsou, leda drobné. Například: panorama nelze zapnout, když jsme v režimu manuálního nastavení expozice. Jediné co mi šlo opravdu na nervy: v režimu EVF, tedy při zapnutém elektronickém hledáčku, se menu zobrazilo nejdřív na LCD displeji a musel jsem si ho tlačítkem přepnout do hledáčku. To je poměrně vážné zhoršení funkčnosti aparátu a tato změna k horšímu je těžko pochopitelné a ospravedlnitelná. A když už se mračím – nedostatečný je manuál, měl jsem k disposici anglo/franko/německo/holandský, u takto funkčně vybaveného přístroje přinejmenším střední třídy bychom čekali pořádnou příručku a ne jen stručný výlet po funkcích.

V praxi
Tím jsme se dostali do oblasti praxe. Náběh je na dnešní poměry pomalý, 4,8 sec, zpoždění pouště s namáčknutím 0,1 sec, bez namáčknutí 0,8 sec – to jsou slušné výkony pro přístroj se širokorozsahovým zoomem. Co je ale fantastické a lze to ocenit velikánským vykřičníkem a hvězdičkou, je schopnost sériového focení – s odstupy 0,6 sec fotí a fotí tak dlouho, dokud je třeba! Kupodivu “vysokorychlostní” sekvenční focení má odstupy 0,4 až 0,5, ale vejde se na kartu jen 5 obrázků – bez ohledu na to, jaký je to formát, třeba i ve formátu VGA. Má tedy smysl fotit jen v běžném sériovém režimu. Za zmínku stojí ještě AF Hi režim sériového focení, kdy na každý snímek je zvlášť zaostřeno. Odstup je zhruba vteřinový, zato počet neomezený.

Pokud jde o obrazovou kvalitu, schopnost kresby je výtečná, plně na úrovni očekávané od čtyřmegového přístroje. Není třeba se obávat ani menšího rozlišení, takže “super zoom”, což je fakticky výřez, je vítané zlepšení – přístroj je v tomto režimu de facto dvoumegový aparát s 14násobným zoomem, čili jeho ohnisko odpovídá neuvěřitelným 532 mm! To už můžete fotit intimní život Veverky Zrzečky. Barevnost je příjemná, neutrální. Horší je to s barevnou aberací, ta dokonce roste s ISO a je markantní i na vcelku ne moc velkých rozdílech jasů. Ostatně, podívejte se na to zde vpravo, na ukázce, jde o výřez 1:1. KOntura je modrá, nikoli obvykle fialová.Video má VGA formát, pohyb je příjemný díky 30 fps frekvenci. Nejde při něm zoomovat a musíte si nainstalovat QuickTime, je v dodávce na CD.

Shrnutí
Sedmistovková řada je právem oblíbená a jistě si i tento poslední model najde svoje fanoušky. Černá profi barva novému modelu sluší. Problém je s cenou. Počítejte se mnou. Karta 128 MB stojí cca 2000 Kč. C-770 Movie stojí cca 20000, jemu blízký model C650 je za 14000 (plus 2000 karta=16 tisíc). Je třeba zvážit, zda video a sáňky pro blesk stojí za čtyři tisíce navíc. Anebo zvážit cenu, což je problém Olympusu. 🙂

Ukázky:

Věž v druhé řadě vlevo je “super zoomem” 1600×1200 bodů. Vedle je večerní Praha – 400 ISO. Pak je vše jasné, Marie je při 400 ISO a tady vlevo je ukázka “umění”, jak se dá vyrobit rovnou z menu.


V únoru jsem tu recenzoval model C-760. Sedmistovková řada se zase rozrostla a momentálně na špičce stojí čtyřmegová varianta v “profi” černém kabátě, tradičně se zoomem 1:10. Hlavní atrakcí je zde “movie”, tedy video ve formátu 640×480 bodů a 30 oken/sec, doposud byly formát i frekvence poloviční. Sedmistovková řada se zase rozrostla a momentálně na špičce stojí čtyřmegová varianta v “profi” černém kabátě, tradičně se zoomem 1:10. Hlavní atrakcí je zde “movie”, tedy video ve formátu 640×480 bodů a 30 oken/sec, doposud byly formát i frekvence poloviční.

Koncepce a design:

Sedmistovková řada patří ke klasice Olympusu. Původně dvoumegový přístroj byl uveden na trh v březnu 2001. Jestli mě paměť neklame, C-770 je už přinejmenším osmá varianta. Koncepce je pořád stejná a osvědčila se: střízlivě designované tělo, elektronický hledáček EVF a širokorozsahový zoom 1:10, odpovídající ohniskům 38-380 mm kinofilmového aparátu. Nejde ovšem o stále stejný objektiv, od modelu 740 má v sobě ED člen – speciální čočku omezující chromatickou vadu, a dvě asférické čočky. Rozhraní PictBridge umožňuje přímý tisk.
Od modelu C-760 je tělo menší, tedy 105x60x69 mm, bylo to mj. umožněno přechodem na li-ion akumulátor (nabíječka v dodávce). Zápis je na xD kartu – a zde se Olympus pochlapil, dodává přístroj se 128 MB kartou. Je to samozřejmě otázka marketingová, až dosud se škudlilo, aparáty se dodnes obvykle dodávají s 16MB nebo 32MB anebo dokonce bez karty, zákazníku, kup si co chceš. Teď je to se 128kou a to už je slušná kapacita i pro čtyřmegový přístroj – samozřejmě zákazník kartu zaplatí (C-Movie 770 je skoro o 6 tisíc dražší než čtyřmegový C-765 UZ).
Rozlišení je 2288 x 1712 a menší 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768, 640 x 480, lze volit poměr 4:3 nebo 3:2. Zajímavou funkcí je super zoom – jde fakticky o výřez 1600×1200, což umožňuje – fakticky – až 14x optický zoom! Snímač je CCD s úhlopříčkou 1/ 2,5´´, tedy o poznání větší než u modelů 740 a 750. Citlivost lze volit mezi 64 až 400 ISO.O rozsahu objektivu už šla řeč, jeho světelnost je 2.8-3.7 (tedy i v maximálním “vyjetí” má vcelku velkou světelnost, tato vlastnost se obvykle málo doceňuje!). Ostří od 60 cm, v makrorežimu od 7 cm. Rozsah závěrky je od 16 sec do 1/1000 sec, blesk je vyskakovací – plus aktivní sáňky pro externí blesk. To je atraktivní novinka tohoto modelu. LCD displej má úhlopříčku 1,8´´ (114 tisíc pixelů).

Ovládání a menu

Na horní stěně je spoušť s ovladačem zoomu a za ním je volicí kotouč s volbami automat/ program (=auto s možností ovlivňování), manuální režimy, osobní nastavení (čtyři možnosti si namixovat svoje preference, na př. citlivost, bílou, barevnost, kontrast a pod.) a 6 scénických režimů. Na zadní stěně je pod horní hranou tlačítko pro individuální nastavení (na př. si navolíme, že jím budeme měnit citlivost nebo bílou atd.), dále pak tlačítko pro režim samospouště a dálkového ovládání a tlačítko pro blesk.
O “patro níž” je vypínač, ten je tentokrát řešen jako šoupátko, s volbami vypnout – prohlížení – fotografování – video. Dřív byly tyto volby nahoře na kolečku, tam by se teď kvůli scénickým ¨režimům nevešly. Vedle je tlačítko pro aktivaci blesku. Vpravo od displeje je “quick view”, tedy náhled posledního snímku, a pětice ovladačů v kruhu, ten prostřední zapíná menu a potvrzuje volby (OK). Čtveřicí tlačítek se pohybujeme v menu anebo bez menu levým a pravým přidáváme / ubíráme expozici. Dole je přepínání z EVF hledáčku na displej a naopak.

Menu je tradiční, tedy po zapnutí objevíme čtyřcestí, vpravo je cesta do menu a zbylé tři lze navolit jako zkratky – já tam vždycky dávám nahoru ISO, doleva velikost obrazu a dolů nastavení bílé. Problémy nejsou, leda drobné. Například: panorama nelze zapnout, když jsme v režimu manuálního nastavení expozice. Jediné co mi šlo opravdu na nervy: v režimu EVF, tedy při zapnutém elektronickém hledáčku, se menu zobrazilo nejdřív na LCD displeji a musel jsem si ho tlačítkem přepnout do hledáčku. To je poměrně vážné zhoršení funkčnosti aparátu a tato změna k horšímu je těžko pochopitelné a ospravedlnitelná. A když už se mračím – nedostatečný je manuál, měl jsem k disposici anglo/franko/německo/holandský, u takto funkčně vybaveného přístroje přinejmenším střední třídy bychom čekali pořádnou příručku a ne jen stručný výlet po funkcích.

V praxi
Tím jsme se dostali do oblasti praxe. Náběh je na dnešní poměry pomalý, 4,8 sec, zpoždění pouště s namáčknutím 0,1 sec, bez namáčknutí 0,8 sec – to jsou slušné výkony pro přístroj se širokorozsahovým zoomem. Co je ale fantastické a lze to ocenit velikánským vykřičníkem a hvězdičkou, je schopnost sériového focení – s odstupy 0,6 sec fotí a fotí tak dlouho, dokud je třeba! Kupodivu “vysokorychlostní” sekvenční focení má odstupy 0,4 až 0,5, ale vejde se na kartu jen 5 obrázků – bez ohledu na to, jaký je to formát, třeba i ve formátu VGA. Má tedy smysl fotit jen v běžném sériovém režimu. Za zmínku stojí ještě AF Hi režim sériového focení, kdy na každý snímek je zvlášť zaostřeno. Odstup je zhruba vteřinový, zato počet neomezený.

Pokud jde o obrazovou kvalitu, schopnost kresby je výtečná, plně na úrovni očekávané od čtyřmegového přístroje. Není třeba se obávat ani menšího rozlišení, takže “super zoom”, což je fakticky výřez, je vítané zlepšení – přístroj je v tomto režimu de facto dvoumegový aparát s 14násobným zoomem, čili jeho ohnisko odpovídá neuvěřitelným 532 mm! To už můžete fotit intimní život Veverky Zrzečky. Barevnost je příjemná, neutrální. Horší je to s barevnou aberací, ta dokonce roste s ISO a je markantní i na vcelku ne moc velkých rozdílech jasů. Ostatně, podívejte se na to zde vpravo, na ukázce, jde o výřez 1:1. KOntura je modrá, nikoli obvykle fialová.Video má VGA formát, pohyb je příjemný díky 30 fps frekvenci. Nejde při něm zoomovat a musíte si nainstalovat QuickTime, je v dodávce na CD.

Shrnutí
Sedmistovková řada je právem oblíbená a jistě si i tento poslední model najde svoje fanoušky. Černá profi barva novému modelu sluší. Problém je s cenou. Počítejte se mnou. Karta 128 MB stojí cca 2000 Kč. C-770 Movie stojí cca 20000, jemu blízký model C650 je za 14000 (plus 2000 karta=16 tisíc). Je třeba zvážit, zda video a sáňky pro blesk stojí za čtyři tisíce navíc. Anebo zvážit cenu, což je problém Olympusu. 🙂

Ukázky:

Věž v druhé řadě vlevo je “super zoomem” 1600×1200 bodů. Vedle je večerní Praha – 400 ISO. Pak je vše jasné, Marie je při 400 ISO a tady vlevo je ukázka “umění”, jak se dá vyrobit rovnou z menu.