V Americe je tento model uváděn jako C-7000. Je to lepší, protože C-70 zbytečně svádí ke srovnávání s modelem C-60. Přitom jde o absolutně nové řešení, návaznost je prakticky nulová. Nicméně držme se pojmenování zdejšího a konstatujme, že modelem C-70 nastává v této modelové řadě nová éra.
Jaký je a komu je určen
 |
 |
Jde o kompakt nejvyšší technické třídy. Tedy, na rozdíl od modelů C-5060 a C-8080 je to přístroj kapesních rozměrů (102 x 59 x 42.5 mm , 280 g), lze ho nosit v kapse. Má snímač stejné velikosti jako C-60 (7,18×5,32 mm, 1/1.8´´), avšak se 7,4 Mpx fyzicky a 7.1 Mpx efektivně. Zcela nový je objektiv – má ohniskovou vzdálenost ekv. 38 – 190 mm, tedy pětinásobné rozpětí. Není to tedy žádný širokoúhlý objektiv, 38 mm je dnes pokládán za běžný „základní objektiv“. Ostří od 60 cm, v makrorežimu od 2 cm. Světelný je F2.8 až F4.8. Úbytek světelnosti je tedy víc než jedna clona, což je politováníhodné, viděli jsme už pokrokovější řešení. Rozsah času je od 15 sec do 1/200 sec, rozsah citlivosti od 80 do 400 ISO. Expozici lze měřit systémem ESPi (tedy „inteligentní automatické měření“, nebo volbou zaostřovacího bodu anebo bodově. Video má sice velikost 640×480 bodů, ale záběr může trvat jen 20 sec. Čekali bychom, že by mohl být až do plné kapacity xD karty, tak snad až příště. Kromě JPEG formátu lze zapisovat i v TIFF a RAW formátu. Hledáček je průhledový, LCD je příjemně velký (2´´).
Ergonomicky je přístroj velmi dobře řešen. Drží se dobře díky výstupku pro prtsy, potažené drsnou šedou gumou. Ukazovákem ovládáme spoušť plus zoom a hlavní vypínač. Pro pravou ruku máme tlačítka „uzávěr expozice“, což může být i volitelné funkční tlačítko po námi nejčastěji používanou funkci. Vedle je tlačítko pro aktivaci samospouště nebo IR dálkového ovládání a ovládání blesku. Ten je vyskakovací, umístěný vlevo nahoře. Setkal jsem se s výtkou na toto umístění, osobně s ní nesouhlasím, navíc jinde není místo, protože hledáček je ve středu a pravá část je obsazena tlačítky. Blesk by si mohl vyměnit s hledáčkem místo, ale věru nevím, proč by to tak mělo být.
Na zadní stěně je kotoučový volič režimů. Ten je moc dobře řešen. Obvykle bývá na horní stěně a často s e pak stává, že při manipulaci (vytahování/zasouvání) v kapse si hneme voličem a ve chvatu jsme pak překvapeni, v jakém režimu nám aparát fotí. Zde se můžeme spolehnout, že naše volba platí trvale: prohlížení, program, priorita času/clony, manuál, osobní nastavení, scény a video. Vpravo od LCD je AEL tlačítko (viz výše), tlačítko pro okamžitý náhled a pětice tlačítek pro ovládání menu, mimo menu je vlevo/vpravo ovládání kompenzace expozice. Je samozřejmé, že přístroj je plně vybaven funkcemi pro manuální ovládání a kontrolu kvality obrazu.
Vzhledově je řešen příjemně střízlivě. Má kovový plášť doplněný plastem a na některých částech tak povrchově řešený, že vypadá, jako by byl plastový – rozhodně nekřičí do světa „já jsem z kovu“. Přesto aparát nevypadá lacině. Mohutný objektiv mu sluší. Je to vážně vyhlížející přístroj pro vážné fotografování, patří do rukou člověka, který s ním bude umět zacházet – začátečník nevyužije ani jeho obrazových kvalit, ani jeho funkčních možností.
Jak se s ním fotí
Startuje za 0,9 sec, to je velmi dobrý výsledek, s namáčknutím má spoušť zpoždění neměřitelné na stopkách, bez namáčknutí průměr 0,67, taky velmi slušný, byť ne špičkový výsledek. Sériové focení není oslnivé, čtyři snímky za 2,8 sec, odstupy mezi nimi nepravidelné mezi 1,2 a 0,8 sec. V režimu „high speed“ byly obrázky v plném rozlišení jen dva, zato s odstupem 0,5 sec. Dodejme, že i při sekvenčním fotografování LCD ukazuje obraz, nezamrzá.
Obrazová kvalita je u těchto sedmimegových přístrojů velmi dobrá a ani s C-70 s ní nejsou problémy. Kresba vynikající, velmi dobrá i v rozích, barevnost uměřená. Barevně je takřka absolutně vyrovnaný, tedy neutrální barvy jsou vyvážené ve všech třech kanálech takřka identicky. Při ISO 400 je patrný vyšší šum hlavně v modrých oblastech. Mytizovaná barevná aberace je tu zanedbatelná (fialové kontury na přechodech velmi tmavých a světlých míst). Při nastaveném ohnisku ekv 38 mm (široký úhel záběru) se projevuje značná soudková vada, což je jedna z chyb tohoto jinak velmi povedeného přístroje. Ohnisko 38 není „nic moc“ široké, takže k soudkové vadě nejsou objektivní důvody. Přístroj ostří rychle a přesně, při špatném světle si na krátkou vzdálenost pomáhá přisvětlením. Obraz je na LCD dobře vidět i při špatném světle, jen vypadá poněkud zrnitý.
Vyrovnávací paměť není silná stránka tohoto přístroje, proto jsou výkony při sekvenčním fotografování vcelku slabé. Při fotografování v TIFFu přístroj 15 vteřin ukládá fotku, RAW ukládá 10 sec.
Vestavěný blesk pracoval velmi dobře, hlavně v režimu SLOW, kdy dobleskává přirozenou expozici. Takto fungoval spolehlivě i v makrorežimu, při fotografování z velké blízkosti.
Přesnost hledáčku je jakž takž, kolem 80% formátu, LCD je přesný. Výrobci si zřejmě myslí, že optický hledáček je mrtvé maso a není třeba se jím zabývat – zde je rozhodně odfláknutý.
Přístroj má neobvyklý průběh nastavení režimu program – křivky poměru clona/čas, snaží se držet kolem clony 4 i za cenu expozice třebas 1/640: při této cloně má objektiv zřetelně nejlepší výkon.
Přímý histogram patří k velkým atrakcím tohoto přístroje. Je zde samozřejmě i „normální histogram“, tedy graf. Lze ale přepnout do přímého histogramu a pak všechna místa, která hrozí buď přepálením jasů nebo slitím stínů se zbarví červeně, respektive modře. Vede to ale k pesimistickému odhalení, že velmi často jsou v záběru jak přepálená, tak i slitá místa – prostě ideální expozice neexistuje! Buď jak buď, tento přímý histogram je velmi užitečná funkce.
Nedostatky nejsou patrné, snad s výjimkou té soudkové vady. Nicméně je zde nespící konkurence, takže začneme hledat, co tu chybí. Především je to vyklápěcí displej, ten by přístroji této třídy opravdu slušel. Absenci korekce oční vady hledáčku též těžce nesu, stejně jako si myslím, že tu vysloveně chybí sáňky pro externí blesk. Méně nároční uživatelé sáhnou po jednodušších výrobcích Olympusu a kdo chce „pořádně fotit“, bude se po těchto vymoženostech shánět a ty zde nejsou. Bude zřejmě srovnávat hlavně s G6 od Canonu. Ten je o čtyři tisíce dražší, je větší a těžší a má zoom s menším rozsahem, avšak má sáňky pro externí blesk, možnost předsádek a výklopný displej. V jiných kategoriích je srovnání velmi těsné, ale tyto „fíčury“ bijí do očí a zbytečně srážejí C-70 o patýrko níže, než je nutno. Ovšem, ty čtyři tisíce dolů, to je 20% ceny! A je třeba vzít v úvahu, že přístroj je při svém výkonu rozměrově malý, což je silná stránka i dalších modelů od Olympusu.
Ukázky:
Snímek Hradčan je při 400 ISO. Stín je můj.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Závěr
Olympus spustil letos ofenzívu skutečných novinek na všech frontách. I tento sedmimegový kompakt je zcela nově řešený přístroj. Malý a výkonný, ušlechtile designovaný a pohodlně ovladatelný, vhodný pro začátečníka, ale především pro zkušenějšího uživatele, který dokáže využít jeho přednosti.
V Americe je tento model uváděn jako C-7000. Je to lepší, protože C-70 zbytečně svádí ke srovnávání s modelem C-60. Přitom jde o absolutně nové řešení, návaznost je prakticky nulová. Nicméně držme se pojmenování zdejšího a konstatujme, že modelem C-70 nastává v této modelové řadě nová éra.
Jaký je a komu je určen
| |
| |
Jde o kompakt nejvyšší technické třídy. Tedy, na rozdíl od modelů C-5060 a C-8080 je to přístroj kapesních rozměrů (102 x 59 x 42.5 mm , 280 g), lze ho nosit v kapse. Má snímač stejné velikosti jako C-60 (7,18×5,32 mm, 1/1.8´´), avšak se 7,4 Mpx fyzicky a 7.1 Mpx efektivně. Zcela nový je objektiv – má ohniskovou vzdálenost ekv. 38 – 190 mm, tedy pětinásobné rozpětí. Není to tedy žádný širokoúhlý objektiv, 38 mm je dnes pokládán za běžný „základní objektiv“. Ostří od 60 cm, v makrorežimu od 2 cm. Světelný je F2.8 až F4.8. Úbytek světelnosti je tedy víc než jedna clona, což je politováníhodné, viděli jsme už pokrokovější řešení. Rozsah času je od 15 sec do 1/200 sec, rozsah citlivosti od 80 do 400 ISO. Expozici lze měřit systémem ESPi (tedy „inteligentní automatické měření“, nebo volbou zaostřovacího bodu anebo bodově. Video má sice velikost 640×480 bodů, ale záběr může trvat jen 20 sec. Čekali bychom, že by mohl být až do plné kapacity xD karty, tak snad až příště. Kromě JPEG formátu lze zapisovat i v TIFF a RAW formátu. Hledáček je průhledový, LCD je příjemně velký (2´´).
Ergonomicky je přístroj velmi dobře řešen. Drží se dobře díky výstupku pro prtsy, potažené drsnou šedou gumou. Ukazovákem ovládáme spoušť plus zoom a hlavní vypínač. Pro pravou ruku máme tlačítka „uzávěr expozice“, což může být i volitelné funkční tlačítko po námi nejčastěji používanou funkci. Vedle je tlačítko pro aktivaci samospouště nebo IR dálkového ovládání a ovládání blesku. Ten je vyskakovací, umístěný vlevo nahoře. Setkal jsem se s výtkou na toto umístění, osobně s ní nesouhlasím, navíc jinde není místo, protože hledáček je ve středu a pravá část je obsazena tlačítky. Blesk by si mohl vyměnit s hledáčkem místo, ale věru nevím, proč by to tak mělo být.
Na zadní stěně je kotoučový volič režimů. Ten je moc dobře řešen. Obvykle bývá na horní stěně a často s e pak stává, že při manipulaci (vytahování/zasouvání) v kapse si hneme voličem a ve chvatu jsme pak překvapeni, v jakém režimu nám aparát fotí. Zde se můžeme spolehnout, že naše volba platí trvale: prohlížení, program, priorita času/clony, manuál, osobní nastavení, scény a video. Vpravo od LCD je AEL tlačítko (viz výše), tlačítko pro okamžitý náhled a pětice tlačítek pro ovládání menu, mimo menu je vlevo/vpravo ovládání kompenzace expozice. Je samozřejmé, že přístroj je plně vybaven funkcemi pro manuální ovládání a kontrolu kvality obrazu.
Vzhledově je řešen příjemně střízlivě. Má kovový plášť doplněný plastem a na některých částech tak povrchově řešený, že vypadá, jako by byl plastový – rozhodně nekřičí do světa „já jsem z kovu“. Přesto aparát nevypadá lacině. Mohutný objektiv mu sluší. Je to vážně vyhlížející přístroj pro vážné fotografování, patří do rukou člověka, který s ním bude umět zacházet – začátečník nevyužije ani jeho obrazových kvalit, ani jeho funkčních možností.
Jak se s ním fotí
Startuje za 0,9 sec, to je velmi dobrý výsledek, s namáčknutím má spoušť zpoždění neměřitelné na stopkách, bez namáčknutí průměr 0,67, taky velmi slušný, byť ne špičkový výsledek. Sériové focení není oslnivé, čtyři snímky za 2,8 sec, odstupy mezi nimi nepravidelné mezi 1,2 a 0,8 sec. V režimu „high speed“ byly obrázky v plném rozlišení jen dva, zato s odstupem 0,5 sec. Dodejme, že i při sekvenčním fotografování LCD ukazuje obraz, nezamrzá.
Obrazová kvalita je u těchto sedmimegových přístrojů velmi dobrá a ani s C-70 s ní nejsou problémy. Kresba vynikající, velmi dobrá i v rozích, barevnost uměřená. Barevně je takřka absolutně vyrovnaný, tedy neutrální barvy jsou vyvážené ve všech třech kanálech takřka identicky. Při ISO 400 je patrný vyšší šum hlavně v modrých oblastech. Mytizovaná barevná aberace je tu zanedbatelná (fialové kontury na přechodech velmi tmavých a světlých míst). Při nastaveném ohnisku ekv 38 mm (široký úhel záběru) se projevuje značná soudková vada, což je jedna z chyb tohoto jinak velmi povedeného přístroje. Ohnisko 38 není „nic moc“ široké, takže k soudkové vadě nejsou objektivní důvody. Přístroj ostří rychle a přesně, při špatném světle si na krátkou vzdálenost pomáhá přisvětlením. Obraz je na LCD dobře vidět i při špatném světle, jen vypadá poněkud zrnitý.
Vyrovnávací paměť není silná stránka tohoto přístroje, proto jsou výkony při sekvenčním fotografování vcelku slabé. Při fotografování v TIFFu přístroj 15 vteřin ukládá fotku, RAW ukládá 10 sec.
Vestavěný blesk pracoval velmi dobře, hlavně v režimu SLOW, kdy dobleskává přirozenou expozici. Takto fungoval spolehlivě i v makrorežimu, při fotografování z velké blízkosti.
Přesnost hledáčku je jakž takž, kolem 80% formátu, LCD je přesný. Výrobci si zřejmě myslí, že optický hledáček je mrtvé maso a není třeba se jím zabývat – zde je rozhodně odfláknutý.
Přístroj má neobvyklý průběh nastavení režimu program – křivky poměru clona/čas, snaží se držet kolem clony 4 i za cenu expozice třebas 1/640: při této cloně má objektiv zřetelně nejlepší výkon.
Přímý histogram patří k velkým atrakcím tohoto přístroje. Je zde samozřejmě i „normální histogram“, tedy graf. Lze ale přepnout do přímého histogramu a pak všechna místa, která hrozí buď přepálením jasů nebo slitím stínů se zbarví červeně, respektive modře. Vede to ale k pesimistickému odhalení, že velmi často jsou v záběru jak přepálená, tak i slitá místa – prostě ideální expozice neexistuje! Buď jak buď, tento přímý histogram je velmi užitečná funkce.
Nedostatky nejsou patrné, snad s výjimkou té soudkové vady. Nicméně je zde nespící konkurence, takže začneme hledat, co tu chybí. Především je to vyklápěcí displej, ten by přístroji této třídy opravdu slušel. Absenci korekce oční vady hledáčku též těžce nesu, stejně jako si myslím, že tu vysloveně chybí sáňky pro externí blesk. Méně nároční uživatelé sáhnou po jednodušších výrobcích Olympusu a kdo chce „pořádně fotit“, bude se po těchto vymoženostech shánět a ty zde nejsou. Bude zřejmě srovnávat hlavně s G6 od Canonu. Ten je o čtyři tisíce dražší, je větší a těžší a má zoom s menším rozsahem, avšak má sáňky pro externí blesk, možnost předsádek a výklopný displej. V jiných kategoriích je srovnání velmi těsné, ale tyto „fíčury“ bijí do očí a zbytečně srážejí C-70 o patýrko níže, než je nutno. Ovšem, ty čtyři tisíce dolů, to je 20% ceny! A je třeba vzít v úvahu, že přístroj je při svém výkonu rozměrově malý, což je silná stránka i dalších modelů od Olympusu.
Ukázky:
Snímek Hradčan je při 400 ISO. Stín je můj.
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
Závěr
Olympus spustil letos ofenzívu skutečných novinek na všech frontách. I tento sedmimegový kompakt je zcela nově řešený přístroj. Malý a výkonný, ušlechtile designovaný a pohodlně ovladatelný, vhodný pro začátečníka, ale především pro zkušenějšího uživatele, který dokáže využít jeho přednosti.
