Nezařazené

Ohlédnutí za Photokinou

Celý minulý týden jsem strávil v Kolíně nad Rýnem na největší světové výstavě fotografické (a příbuzné) techniky Photokina. Je načase udělat za Photokinou tečku. Nuže, jaká byla?

Severní vstup na výstaviště.


Začněme čísly. Výstavy se zúčastnilo 1579 vystavovatelů ze 46 zemí. Nejvíc jich bylo z Německa (550), pak z Číny (189), USA (142) a Británie (98). Japonských společností bylo 55, korejských 37, českých firem bylo pět. Čekalo se 160 tisíc návštěvníků, konečné číslo není ještě známé. Výstavní prostor je jiný, než v roce 2004 (výstava se koná každý druhý rok) – dříve bylo výstaviště přetnuté železniční tratí, nyní je sloučené do jednoho prostoru: část byla opuštěna a nová severní část přistavěna. Sestává z jedenácti obrovských hal, přičemž některé jsou dvoupodlažní.

Naprosto se nepotvrdily předpovědi úpadku výstav. Je sice pravda, že zejména internet bere těmto podnikům vítr z plachet – ostatně s několika výjimkami všechny zde předvedené novinky byly už známé u internetu – ovšem přece jen je dobré vidět a vzít do ruky, to zaprvé, zadruhé lze snáze srovnávat a pozorovat souvislosti a zatřetí návštěvník objeví leckterou lahůdku a zajímavost, která by mu na internetu unikla.

Personál na stáncích byl většinou ochotný a informovaný – a anglického jazyka znalý.


Fotoaparáty byly samozřejmě v popředí zájmu, především to byly jednooké zrcadlovky. Ty dnes vyrábějí všichni významní výrobci, k nimž se připojily firmy zabývající se elektronikou v širokém spektru – tedy Sony, Panasonic a Samsung. Jejich nástup znamená obecný trend – a zde v Kolíně se hovořilo o „křišťálové kouli“: pohltí elektroničtí giganti tradiční fotografickou výrobu? Duch mrtvé Minolty tu strašil po chodbách. Po Agfě se už nikdo neptal, Rollei nabízel fotopapíry, Leica doufá, že příští rok bude zisková. Je na řadě Olympus? A co Fujifilm? Kodak tu měl obrovský stánek, ale vcelku nic na něm nepředvedl. Až budoucnost přinese odpovědi.

Zdá se, že se přestalo bláznit s počtem pixelů. Deset mega se stává slušným standardem, nabízejí ho (skoro všechny) zrcadlovky a proniká i do kompaktů nižší třídy. Dominantním senzorem v zrcadlovkách se stal APS-C, třebaže čtyřtřetinový formát dostal nový impuls nástupem Panasoniku a Leicy do této třídy zrcadlovek. O „Live View“ se mluvilo jako o zajímavé inovaci, tedy o možnosti zobrazit záběr na LCD ještě před expozicí na zrcadlovce.Zatím v provedení 4/3.

Samsung předvádí výstup HDMI na Digimaxu L85. Rozdíl bije do očí.


Stabilizátor se zvolna stává nutností. Právě stabilizátor, tedy pochopení jeho potřebnosti, pomohl Panasoniku se dostat do špice peletonu. Je to prvek či funkce v dosahu pochopení i neinformovaného zákazníka. Významné inovace se ovšem dějí uvnitř, jak v rovině hardwaru, tak softwaru: stoupá citlivost, úspěšněji se bojuje se šumem a zavádějí se takové inovace, jako je „face detection“ – Canon a Fujifilm a této funkci hodně stavěly svoji propagaci. Připomenu, že jde o identifikaci obličeje a zaostření a nastavení expozice.

Dalším trendem je zapojení fotoaparátu do jaksi „sítě zábavy“. Fotopřístroje přímo komunikují s tiskárnami, to už je standard. Bluetooth a wi-fi se vyskytují stále častěji. Samsung jako první zavedl propojení HDMI s televizorem s vysokým rozlišením. Brzy se stanou součástí sítě, bude možno snímky předávat ke zpracování fotolaboratořím.

Mobily už patří do rodiny. Všichni významní výrobci nabízejí alespoň čtyřmegové fotoaparáty v mobilech. V této oblasti ovšem Evropa kulhá za Asií – v Koreji se už prodávají desetimegové „fotomobily“.

Video nabízí vysoké rozlišení, malé rozměry a váhu – a stále častěji ukládání videa na DVD, na disky a na karty. Za dostupné peníze jsou k dispozici tříčipové videokamery. Tyto videokamery pořizují tří i čtyřmegové fotografie. Analogová videa mizí z trhu.

Záznamová média též prožívají prudký vývoj. Vysokorychlostní formát SDHC je zřejmě momentálně nejvíc perspektivní – na Photokině byly předvedeny čtyřgigové karty tohoto typu, přičemž se čeká, že časem dosáhnou limitu 32 GB. Vysokokapacitní karty jsou nutné už proto, že s růstem počtu megapixelů rostou nároky na ukládací prostor, což je ještě výraznější, jakmile pracujeme s RAW formátem (na mém Nikonu D200 se vejde na gigovou kartu smutných 32 snímků v RAWu, tedy míň, než kolik je okének v jedné kazetě kinofilmu…). Běžné jsou i externí disky – za dostupnou cenu jich bylo v nabídce zde na Photokině mnoho. Mají kapacitu až 120 GB, jsou schopné přehrávat MP3 a některé dovedou zpracovat i TV vysílání. Pokud jde o samotné karty, „profi“ formátem zůstává Compact Flash – SanDisk předvedl 16 GB Extreme III kartu se zápisem 20 MB/sec.

Tradiční šrumec kolem objektivů Canon.


Ceny TIPA též patří k Photokině – udělují se v zahajovací den. Nikon ji dostal za „nejlepší expertní zrcadlovku D200“, Fujifilm za kompakt F30, Olympus za technickou novinku – „live view“ v zrcadlovce E330, Panasonic za ulrazoom Lumix DMC-TZ1, Ricoh za prestižní fotoaparát GR-D, za multimediální fotoaparát ji dostal Samsung za Digimax i6, abych jmenoval některé z nich.

Ekonomické aspekty se zde také probíraly. Pro nás je zajímavé, že především Evropa jako celek je momentálně neživější trh, přičemž východní Evropa e stále zajímavějším trhem. Už přestává být jen „emerging market“ a zvláště pak český trh je mimořádně úspěšný. Celkově je ve východní Evropě 26 procent domácností vybaveno digitálním aparátem, kdežto průměr západní Evropy je 45%. Toto číslo je zkresleno tím, že se do východní Evropy počítá i Rusko, které průměr sráží hodně dolů. Podle údajů GfK dosahuje kupní síla v Česku 58% celoevropského průměru (z oblasti někdejšího komunistického bloku je před námi Slovinsko s 81%). Zdejší specialisté si dobře všímali situace u nás, včetně padesátiprocentní penetrace internetu.

Česká účast pěti vystavovatelů byla skromná – asi nejvýraznější byl stánek hradecké Fomy, která si drží a dokonce upevňuje pozici dodavatele černobílých filmových i pozitivních materiálů v celosvětovém měřítku. Možná, že y její produkty zasloužily nový design, takhle opravdu vypadají, jako kdyby je tam někdo zapomněl od roku 1976…

Celý minulý týden jsem strávil v Kolíně nad Rýnem na největší světové výstavě fotografické (a příbuzné) techniky Photokina. Je načase udělat za Photokinou tečku. Nuže, jaká byla?

Severní vstup na výstaviště.


Začněme čísly. Výstavy se zúčastnilo 1579 vystavovatelů ze 46 zemí. Nejvíc jich bylo z Německa (550), pak z Číny (189), USA (142) a Británie (98). Japonských společností bylo 55, korejských 37, českých firem bylo pět. Čekalo se 160 tisíc návštěvníků, konečné číslo není ještě známé. Výstavní prostor je jiný, než v roce 2004 (výstava se koná každý druhý rok) – dříve bylo výstaviště přetnuté železniční tratí, nyní je sloučené do jednoho prostoru: část byla opuštěna a nová severní část přistavěna. Sestává z jedenácti obrovských hal, přičemž některé jsou dvoupodlažní.

Naprosto se nepotvrdily předpovědi úpadku výstav. Je sice pravda, že zejména internet bere těmto podnikům vítr z plachet – ostatně s několika výjimkami všechny zde předvedené novinky byly už známé u internetu – ovšem přece jen je dobré vidět a vzít do ruky, to zaprvé, zadruhé lze snáze srovnávat a pozorovat souvislosti a zatřetí návštěvník objeví leckterou lahůdku a zajímavost, která by mu na internetu unikla.

Personál na stáncích byl většinou ochotný a informovaný – a anglického jazyka znalý.


Fotoaparáty byly samozřejmě v popředí zájmu, především to byly jednooké zrcadlovky. Ty dnes vyrábějí všichni významní výrobci, k nimž se připojily firmy zabývající se elektronikou v širokém spektru – tedy Sony, Panasonic a Samsung. Jejich nástup znamená obecný trend – a zde v Kolíně se hovořilo o „křišťálové kouli“: pohltí elektroničtí giganti tradiční fotografickou výrobu? Duch mrtvé Minolty tu strašil po chodbách. Po Agfě se už nikdo neptal, Rollei nabízel fotopapíry, Leica doufá, že příští rok bude zisková. Je na řadě Olympus? A co Fujifilm? Kodak tu měl obrovský stánek, ale vcelku nic na něm nepředvedl. Až budoucnost přinese odpovědi.

Zdá se, že se přestalo bláznit s počtem pixelů. Deset mega se stává slušným standardem, nabízejí ho (skoro všechny) zrcadlovky a proniká i do kompaktů nižší třídy. Dominantním senzorem v zrcadlovkách se stal APS-C, třebaže čtyřtřetinový formát dostal nový impuls nástupem Panasoniku a Leicy do této třídy zrcadlovek. O „Live View“ se mluvilo jako o zajímavé inovaci, tedy o možnosti zobrazit záběr na LCD ještě před expozicí na zrcadlovce.Zatím v provedení 4/3.

Samsung předvádí výstup HDMI na Digimaxu L85. Rozdíl bije do očí.


Stabilizátor se zvolna stává nutností. Právě stabilizátor, tedy pochopení jeho potřebnosti, pomohl Panasoniku se dostat do špice peletonu. Je to prvek či funkce v dosahu pochopení i neinformovaného zákazníka. Významné inovace se ovšem dějí uvnitř, jak v rovině hardwaru, tak softwaru: stoupá citlivost, úspěšněji se bojuje se šumem a zavádějí se takové inovace, jako je „face detection“ – Canon a Fujifilm a této funkci hodně stavěly svoji propagaci. Připomenu, že jde o identifikaci obličeje a zaostření a nastavení expozice.

Dalším trendem je zapojení fotoaparátu do jaksi „sítě zábavy“. Fotopřístroje přímo komunikují s tiskárnami, to už je standard. Bluetooth a wi-fi se vyskytují stále častěji. Samsung jako první zavedl propojení HDMI s televizorem s vysokým rozlišením. Brzy se stanou součástí sítě, bude možno snímky předávat ke zpracování fotolaboratořím.

Mobily už patří do rodiny. Všichni významní výrobci nabízejí alespoň čtyřmegové fotoaparáty v mobilech. V této oblasti ovšem Evropa kulhá za Asií – v Koreji se už prodávají desetimegové „fotomobily“.

Video nabízí vysoké rozlišení, malé rozměry a váhu – a stále častěji ukládání videa na DVD, na disky a na karty. Za dostupné peníze jsou k dispozici tříčipové videokamery. Tyto videokamery pořizují tří i čtyřmegové fotografie. Analogová videa mizí z trhu.

Záznamová média též prožívají prudký vývoj. Vysokorychlostní formát SDHC je zřejmě momentálně nejvíc perspektivní – na Photokině byly předvedeny čtyřgigové karty tohoto typu, přičemž se čeká, že časem dosáhnou limitu 32 GB. Vysokokapacitní karty jsou nutné už proto, že s růstem počtu megapixelů rostou nároky na ukládací prostor, což je ještě výraznější, jakmile pracujeme s RAW formátem (na mém Nikonu D200 se vejde na gigovou kartu smutných 32 snímků v RAWu, tedy míň, než kolik je okének v jedné kazetě kinofilmu…). Běžné jsou i externí disky – za dostupnou cenu jich bylo v nabídce zde na Photokině mnoho. Mají kapacitu až 120 GB, jsou schopné přehrávat MP3 a některé dovedou zpracovat i TV vysílání. Pokud jde o samotné karty, „profi“ formátem zůstává Compact Flash – SanDisk předvedl 16 GB Extreme III kartu se zápisem 20 MB/sec.

Tradiční šrumec kolem objektivů Canon.


Ceny TIPA též patří k Photokině – udělují se v zahajovací den. Nikon ji dostal za „nejlepší expertní zrcadlovku D200“, Fujifilm za kompakt F30, Olympus za technickou novinku – „live view“ v zrcadlovce E330, Panasonic za ulrazoom Lumix DMC-TZ1, Ricoh za prestižní fotoaparát GR-D, za multimediální fotoaparát ji dostal Samsung za Digimax i6, abych jmenoval některé z nich.

Ekonomické aspekty se zde také probíraly. Pro nás je zajímavé, že především Evropa jako celek je momentálně neživější trh, přičemž východní Evropa e stále zajímavějším trhem. Už přestává být jen „emerging market“ a zvláště pak český trh je mimořádně úspěšný. Celkově je ve východní Evropě 26 procent domácností vybaveno digitálním aparátem, kdežto průměr západní Evropy je 45%. Toto číslo je zkresleno tím, že se do východní Evropy počítá i Rusko, které průměr sráží hodně dolů. Podle údajů GfK dosahuje kupní síla v Česku 58% celoevropského průměru (z oblasti někdejšího komunistického bloku je před námi Slovinsko s 81%). Zdejší specialisté si dobře všímali situace u nás, včetně padesátiprocentní penetrace internetu.

Česká účast pěti vystavovatelů byla skromná – asi nejvýraznější byl stánek hradecké Fomy, která si drží a dokonce upevňuje pozici dodavatele černobílých filmových i pozitivních materiálů v celosvětovém měřítku. Možná, že y její produkty zasloužily nový design, takhle opravdu vypadají, jako kdyby je tam někdo zapomněl od roku 1976…