Odstraňujeme šum v ZPS 9

Zašuměný obrázek si můžete kliknutím zvětšit. Dole je jeho výřez.

Nejdříve si připomeneme, co to šum je a jak vzniká.
Víme, že obraz vzniká přeměnou energie světla na elektrický náboj ve světlocitlivých buňkách snímače. Bohužel, náboj nevzniká jen dopadem světla – v buňce vzniká náboj i působením především elektromagnetického vlnění (rozhlas, televize, mobily) a také působením tepla. Pokud je světla hodně a my pracujeme s nízkou hodnotou ISO, větší část náboje v buňce vznikla působením světla a jen zanedbatelná část jinými vlivy. Pokud ale je světla málo a my zvyšujeme hodnotu ISO, poměr náboje vyvolaného světlem a jinými vlivy se mění, dokonce je to až 01:1 a po následném zesílení se tyto nežádoucí náboje projeví – po digitalizaci a vygenerování obrazu – jako drobné nepravidelné skvrnky.

Sum redukují už fotoaparáty při vytváření obrazu. Nicméně při použití vysokého ISO, zvláště pak pokud pracujeme s kompakty a s přístroji malých fyzických rozměrů snímače, šum se projeví vždycky. Zde je ukázka, jde o výřez snímku zvětšeného na obrazovce na 100%:

Na snímku je šum dobře vidět. Je zřejmé, že se výrazněji projevuje v tmavých partiích, na lépe osvětlených není tolik vidět. Pokusíme se ho tedy odstranit v Photo Studiu (zde používáme verzi 9, ale postup ve starších verzích je prakticky stejný):

Po aktivaci funkce se nám objeví tato obrazovka, je typická pro moderně řešené editory: vlevo nahoře je původní stav, vpravo po úpravě a dole ovládací prvky.
Zde se rozeznávají dva druhy šumu: šum „pepř a sůl“ jsou tzv. „hot pixels“, to jsou skvrnky, které vznikají dlouhou expozicí. Ve výchozím nastavení této funkce je úprava skvrnek „pepř a sůl“ vypnuta, odstraňuje se jen výše popsaný šum vyvolaný prostředím. Funkce nabízí volbu, zdali chceme upravovat fotografii nebo skenovaný text, samozřejmě volíme fotografii. Dále je tu síla filtru od nuly do 200 set a zachování hran od 0 také do 200. Výchozí nastavení je 100 a 25.

Nejdříve tedy vyzkoušíme, jaký efekt bude toto základní nastavení mít. Časem lze přitvrdit, ovšem redukcí šumu se zhoršuje kvalita obrazu, ztrácí se kresba! Výsledek je tento, jde opět o výřez:

Efekt oproti výchozímu stavu je zřetelný. Můžeme ale konat pokusy: funkce má několik stupňů charakteru šumu, výchozí je jemný přes normální a silný až po velmi silný. Podobně můžeme regulovat i sílu filtru. Je dobré si náhledové obrázky zvětšit nástrojem lupa a pokračovat v pokusech. Už při nastavení normální dochází ke značnému rozmazání snímku. Částečně ho lze odstranit nastavením zachování hran na vyšší hodnotu, třeba až na 200. Podívejme se tedy, jak to dopadne při nastavení šumu na normální, sílu filtru na 200 a zachování hran také na 200:

Existuje ale ještě jedna metoda: je možné nastavit velmi malé hodnoty pro ostranění šumu, a pak některé partie, u tohoto obrázku mé vnučky Dominiky její tváře, dát do výběru funkcí laso a aplikací Gaussovského rozostření. A naopak, některé partie můžeme zase dát do výběru a rozostřit metodou doostření (na př. řasy, oči v tomto případě. Obrázek zde dole je opět na proklik a je pak vidět výsledný snímek. Zdá se, že tato metoda jemného odstranění šumu a pak následného místního rozostření vede k nejméně násilným výsledkům, hodně ale záleží na charakteru obrázku, na tom, jak velkou chceme mít zvětšeninu a jaké jsou naše představy o technické kvalitě snímku.

Zašuměný obrázek si můžete kliknutím zvětšit. Dole je jeho výřez.

Nejdříve si připomeneme, co to šum je a jak vzniká.
Víme, že obraz vzniká přeměnou energie světla na elektrický náboj ve světlocitlivých buňkách snímače. Bohužel, náboj nevzniká jen dopadem světla – v buňce vzniká náboj i působením především elektromagnetického vlnění (rozhlas, televize, mobily) a také působením tepla. Pokud je světla hodně a my pracujeme s nízkou hodnotou ISO, větší část náboje v buňce vznikla působením světla a jen zanedbatelná část jinými vlivy. Pokud ale je světla málo a my zvyšujeme hodnotu ISO, poměr náboje vyvolaného světlem a jinými vlivy se mění, dokonce je to až 01:1 a po následném zesílení se tyto nežádoucí náboje projeví – po digitalizaci a vygenerování obrazu – jako drobné nepravidelné skvrnky.

Sum redukují už fotoaparáty při vytváření obrazu. Nicméně při použití vysokého ISO, zvláště pak pokud pracujeme s kompakty a s přístroji malých fyzických rozměrů snímače, šum se projeví vždycky. Zde je ukázka, jde o výřez snímku zvětšeného na obrazovce na 100%:

Na snímku je šum dobře vidět. Je zřejmé, že se výrazněji projevuje v tmavých partiích, na lépe osvětlených není tolik vidět. Pokusíme se ho tedy odstranit v Photo Studiu (zde používáme verzi 9, ale postup ve starších verzích je prakticky stejný):

Po aktivaci funkce se nám objeví tato obrazovka, je typická pro moderně řešené editory: vlevo nahoře je původní stav, vpravo po úpravě a dole ovládací prvky.
Zde se rozeznávají dva druhy šumu: šum „pepř a sůl“ jsou tzv. „hot pixels“, to jsou skvrnky, které vznikají dlouhou expozicí. Ve výchozím nastavení této funkce je úprava skvrnek „pepř a sůl“ vypnuta, odstraňuje se jen výše popsaný šum vyvolaný prostředím. Funkce nabízí volbu, zdali chceme upravovat fotografii nebo skenovaný text, samozřejmě volíme fotografii. Dále je tu síla filtru od nuly do 200 set a zachování hran od 0 také do 200. Výchozí nastavení je 100 a 25.

Nejdříve tedy vyzkoušíme, jaký efekt bude toto základní nastavení mít. Časem lze přitvrdit, ovšem redukcí šumu se zhoršuje kvalita obrazu, ztrácí se kresba! Výsledek je tento, jde opět o výřez:

Efekt oproti výchozímu stavu je zřetelný. Můžeme ale konat pokusy: funkce má několik stupňů charakteru šumu, výchozí je jemný přes normální a silný až po velmi silný. Podobně můžeme regulovat i sílu filtru. Je dobré si náhledové obrázky zvětšit nástrojem lupa a pokračovat v pokusech. Už při nastavení normální dochází ke značnému rozmazání snímku. Částečně ho lze odstranit nastavením zachování hran na vyšší hodnotu, třeba až na 200. Podívejme se tedy, jak to dopadne při nastavení šumu na normální, sílu filtru na 200 a zachování hran také na 200:

Existuje ale ještě jedna metoda: je možné nastavit velmi malé hodnoty pro ostranění šumu, a pak některé partie, u tohoto obrázku mé vnučky Dominiky její tváře, dát do výběru funkcí laso a aplikací Gaussovského rozostření. A naopak, některé partie můžeme zase dát do výběru a rozostřit metodou doostření (na př. řasy, oči v tomto případě. Obrázek zde dole je opět na proklik a je pak vidět výsledný snímek. Zdá se, že tato metoda jemného odstranění šumu a pak následného místního rozostření vede k nejméně násilným výsledkům, hodně ale záleží na charakteru obrázku, na tom, jak velkou chceme mít zvětšeninu a jaké jsou naše představy o technické kvalitě snímku.