Nezařazené

Obyčejná Amerika

Je to protimluv, ona žádná cizí země není obyčejná, proto do světa jezdíme, abychom viděli neobyčejné. Takže, dejme tomu, všední neobyčejnost, to je to správné označení. Dnešní obrázky nejsou z žádného národního parku. Jsou pořízené – v podstatě všechny – z příkopu u silnice.

Dřevěné sloupy, to je cosi, co k Americe strašně moc patří. Tamní krajina není zdaleka tak zadrátovaná jako naše. Ne že by chyběla snaha, ale je to tam prostě všechno mnohem větší. Někde to je ale docela husté. Na ukázce dole máme taky pěkný dřevěný sloup, ale taky cosi divného technického. Asi to bude zavlažování. Nebo Marťan. Nemusím snad dodávat, že je to foceno širokoúhlým objektivem hodně zblízka – pak se i z docela malého Marťana stane markant…

Vždycky se mi moc líbily detaily. On už ten Marťan je taky takový detail. Následující ukázku jsem pořídil u pumpy, stála u vesnické silnice. Ti lidé tam bydleli v maličkém dřevěném domku. Dřív tu asi byla stanice pro dostavníky – ona je v Americe jedna pumpa tak na sto kilometrech cesty…

Obvykle si zakládám na tom, že takovéto fotky zvingluju, aby tedy bylo všechno svislé a vodorovné a pravoúhlé. Ale nějak jsem si řekl, že zrovna tuhle nechám žít…

I takhle se v Americe žije a to hodně často. Jistě jsou na to statistiky a někdo ví, kolik takových domů na kolech v USA je a jací to jsou lidé, kteří zvolili takový způsob života. Ostatně, takhle žil Billův brácha z filmu Kill Bill, a jak dopad! Tuhle fotku mám rád, je opravdu hodně americká.

Taky je to příklad fakticky\ krajinářské fotky – pořízeno 17 mm objektivem na full frame, tedy je to “opravdu 17 mm”. Vůz vlevo funguje jako markant, sloup vpravo to rámuje, horizont je na spodní třetině, bez mraků by to nemělo smysl, nefotil bych to…

U té další fotky jsme váhal, zdali ji mám zařadit. Nejsem velký příznivec fotek, které stojí a leží na nějakém nápisu, nebo v horším případě na billboardu, na fotce a pod. Nakonec mě přesvědčila vzpomínka na to místo – byl to zkrachovalý motorest, takový ghost motorest, majitel přišel o peníze a odešel a stavba se tam bude zvolna rozpadat… dvacet, třicet, více let.

Takže ji tu mám, jako vzpomínku na krach jednoho snu. Je optimistická – ten strom očividně zvítězil!

No a co by to bylo za Ameriku bez trucků! Fotili jsme je jako vzteklí. Musím přiznat, že tenhle jsem vyfotil za jízdy z okna auta. Dopadla celkem slušně, ale ví bůh, že je to věc náhody! Slunce, nebe… a ta kapička štěstí, která je i při fotce nezbytná součást výbavy.
Obvykle není po ruce, není k nalezení.

Je to protimluv, ona žádná cizí země není obyčejná, proto do světa jezdíme, abychom viděli neobyčejné. Takže, dejme tomu, všední neobyčejnost, to je to správné označení. Dnešní obrázky nejsou z žádného národního parku. Jsou pořízené – v podstatě všechny – z příkopu u silnice.

Dřevěné sloupy, to je cosi, co k Americe strašně moc patří. Tamní krajina není zdaleka tak zadrátovaná jako naše. Ne že by chyběla snaha, ale je to tam prostě všechno mnohem větší. Někde to je ale docela husté. Na ukázce dole máme taky pěkný dřevěný sloup, ale taky cosi divného technického. Asi to bude zavlažování. Nebo Marťan. Nemusím snad dodávat, že je to foceno širokoúhlým objektivem hodně zblízka – pak se i z docela malého Marťana stane markant…

Vždycky se mi moc líbily detaily. On už ten Marťan je taky takový detail. Následující ukázku jsem pořídil u pumpy, stála u vesnické silnice. Ti lidé tam bydleli v maličkém dřevěném domku. Dřív tu asi byla stanice pro dostavníky – ona je v Americe jedna pumpa tak na sto kilometrech cesty…

Obvykle si zakládám na tom, že takovéto fotky zvingluju, aby tedy bylo všechno svislé a vodorovné a pravoúhlé. Ale nějak jsem si řekl, že zrovna tuhle nechám žít…

I takhle se v Americe žije a to hodně často. Jistě jsou na to statistiky a někdo ví, kolik takových domů na kolech v USA je a jací to jsou lidé, kteří zvolili takový způsob života. Ostatně, takhle žil Billův brácha z filmu Kill Bill, a jak dopad! Tuhle fotku mám rád, je opravdu hodně americká.

Taky je to příklad fakticky\ krajinářské fotky – pořízeno 17 mm objektivem na full frame, tedy je to “opravdu 17 mm”. Vůz vlevo funguje jako markant, sloup vpravo to rámuje, horizont je na spodní třetině, bez mraků by to nemělo smysl, nefotil bych to…

U té další fotky jsme váhal, zdali ji mám zařadit. Nejsem velký příznivec fotek, které stojí a leží na nějakém nápisu, nebo v horším případě na billboardu, na fotce a pod. Nakonec mě přesvědčila vzpomínka na to místo – byl to zkrachovalý motorest, takový ghost motorest, majitel přišel o peníze a odešel a stavba se tam bude zvolna rozpadat… dvacet, třicet, více let.

Takže ji tu mám, jako vzpomínku na krach jednoho snu. Je optimistická – ten strom očividně zvítězil!

No a co by to bylo za Ameriku bez trucků! Fotili jsme je jako vzteklí. Musím přiznat, že tenhle jsem vyfotil za jízdy z okna auta. Dopadla celkem slušně, ale ví bůh, že je to věc náhody! Slunce, nebe… a ta kapička štěstí, která je i při fotce nezbytná součást výbavy.
Obvykle není po ruce, není k nalezení.