Nezařazené

Objektiv Petzval 85/2.2 a živá fotka

Už jsem zde tuhle kuriozitu mezi objektivy představoval. Jde o mechanicky ovládaný objektiv pro Canon a Nikon, odvozený od původní Petzvalovy konstrukce z roku 1840. Na magické portréty je skvělý. Dá se s ním fotit i na živo? Vypravil jsem se s ním do Břežan na slavnost autoveteránů Jízda Slunovratu, režírovanou Janem Zvelebilem, zástupcem Morganu v Česku .

Už jsem zde tuhle kuriozitu mezi objektivy představoval. Jde o mechanicky ovládaný objektiv pro Canon a Nikon, odvozený od původní Petzvalovy konstrukce z roku 1840. Na magické portréty je skvělý. Dá se s ním fotit i na živo? Vypravil jsem se s ním do Břežan na slavnost autoveteránů Jízda Slunovratu, režírovanou Janem Zvelebilem, zástupcem Morganu v Česku .

Bylo mi jasné, že působivé fotky ladných tvarů a kuriozních mřížek a roztodivných reflektorů nasekám několik habadějů. Ale dá se s tím fotit naživo?

Petzval se ostří ručně, dokonce takovým srandovním kolečkem dole pod tělem objektivu. To kolečko nahoře, to je caplík, za který vytáhnete clonu, dodává se od F2.2 do F16, já pracoval na plnou díru, aby to mělo grády.


Dlužno dodat, že dnešní výrobci nepočítají s ručním ostřením, takže nebudete v žádné digi zrcadlovce hledat matnici vybavenou nějakou pomůckou pro ruční ostření. Já si vypomáhal – při prvních setkáních – tak, že jsem se přepnul na přímý náhled, zvětšil jsem obraz desetkrát a pak jsem pohodlně – a přesně – zaostřil.

Jenže to funguje, když máte přístroj na stativu a objekt se nehýbe.

Jestli tedy čekáte, že vám dám radu se stoprocentní účinností, čekáte marně. Podívejme se tedy na pár fotek a jejich genezi. Tuhle fotku jsem udělal na – snad – patnáctý pokus. Holčička věděla, že ji fotím, to holčičky vědívají. Mají z toho potěšení a vydrží jim to hodně dlouho, až do vrásek. Pak začnou být protivné. Všechny ty fotky byly neostré, tahle jediná ostrá. V hledáčku jsem je viděl stejně ostře. Záhada? Ne, je to prostě tak.


Následující fotka se jmenuje Bugatti. Ono to ohnisko 85 na plnoformátové zrcadlovce je v podstatě na živou fotku typu street velmi vhodné, zobrazí pěknou perspektivu, a má – tento objektiv – malou hloubku ostrosti. Zde jsem ostřil na volant, ale kupodivu i oba pánové, mladý a ještě mladší, se vcelku vešli do přijatelného pásma zobrazení. Není to hloubka ostrosti. Je to prostě zobrazení, jak to umí Petzval.


Zde je pokus o prvorepublikový glamour. Ale ať jsem ostřil, jak jsem ostřil, v podstatě mi vyšli oba neostří. Prohlásím to za umělecký záměr, ale neostré to je ,a věc zachraňuje magický šarm zobrazené dámy a elegance a mužná síla zobrazeného pána.


Pro zpestření dodám dva další obrázky. Holčička pizizubka se mihla v ostrém světle – a ejhle, je to ostré v řádu Petzvala 1840:


Chlapeček, stejně jako já obdivovatel miníka, se ocitl v částečném protisvětla, a Petzval zaperlil úžasnými světelnými efekty.


Čímž se dostávám k holčičce s modrým balónkem. Vyfotil jsem ji bez přehánění 24krát, podle desátého pravidla Astonova desatera, že pokud situace trvá, fotím. Skákala, pobíhala, kmitala – a všechny ty fotky jsou ostré (v normě Petzvala). Jak je to možné? Nevím. Pak ovšem nastala ta krušná chvíle, kdy mám vybrat tu nejlepší, a co naplat, je to podle mě tahle:


Klíč je v zaostření. Objektiv je mechanický, když tam dáte clonu F2.2, tak holt to jsou tisíciny, tahle fotka je 1/4000 sec na ISO 100. Takže zaostřit.

Nejsem znalec, za půl roku tu budu sypat moudra a rady. Zatím se mi zdá, že se líp ostří při prudkém slunci než při rozptýleném… ale ono je to drobátko logické, ne?

Petzvala budu zkoumat dál.
Dokonalost a automatika je nuda.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: