Černobílá fotografie s nástupem digitálu nezmizela ze světa, a naopak. Má nadále svůj význam a své vyznavače, patřím ostatně mezi ně. Neškodí si o ní něco povědět. Konec konců, už proto, že ukázky včerejšího článku o sériovém focení byly černobílé.
Černobílá fotografie s nástupem digitálu nezmizela ze světa, a naopak. Má nadále svůj význam a své vyznavače, patřím ostatně mezi ně. Neškodí si o ní něco povědět. Konec konců, už proto, že ukázky včerejšího článku o sériovém focení byly černobílé.
Inspirovala mě zpráva o tom, že Leica chystá model M10, který bude jenom černobílý. Napadne vás, že je to hloupost, protože každý lepší foťák má ve výbavě režim „černobílá fotografie“, eventuálně „sepie“, to jsou snímky v odstínech hnědé barvy. Jenže ona to taková hloupost není.
Každý digitální fotoaparát běžně prodávaný na trhu má čip vybavený fotodiodami. Těch jsou miliony, dnes už se běžně nevyskytují čipy pod 10 mega, leda v mobilech. Podstatné ale je, že každá ta fotodioda má předřazený barevný filtr. Obvykle jsou to filtry tzv. Bayerovy masky, tedy filtry v primárních barvách červené, zelené a modré.
Víme také, proč tam jsou. Díky jim jsme schopni získat barevný obraz. Ten se děje dvoustupňově. Při expozici vznikne soubor dat zachycující digitální hodnoty vyjadřující velikost náboje získaného z jednotlivých fotodiod. Pokud je fotoaparát schopen tento soubor uložit, vznikne soubor RAW. V přístrojích ,které to uložit nedovedou, nicméně takový soubor na okamžik také vznikne, jako pracovní podklad pro proces, jemuž se říká demozaikování. Výsledkem je barevný obraz, typicky ve formátu JPEG. Jeho každý obrazový bod lze interpretovat – opět typicky a nejčastěji – jako bod s hodnotami červené, zelené a modré . Mluvíme pak o RGB kanálech. Podívejme se na barevný obrázek a jeho histogram.
Photoshop umí zobrazit všechny tři kanály v jednom a také histogramy jednotlivých kanálů. Vidíme tedy, že se červený, zelený a modrý kanál vzájemně liší:
Podstatné je, že čím víc se liší, tím je fotka jaksi barevnější. Když tedy ve fotoaparátu přidáte život, anebo ve vašem editoru laborujete se saturací, jenom zvětšíte rozdíl mezi RGB kanály:
Tady krásně vidíte posun kanálů – červený se přidáním sytosti (saturace) hnul doleva, zelený zůstal více méně na místě a pravý se hnul doprava. Na černobílých histogramech vidíte šedou barvou znázorněné výchozí pozice.
Když naopak stáhneme sytost na nulu, RGB kanály se vyrovnají, budou zcela stejné a vznikne obraz v odstínech šedi, lidově řečeno obraz černobílý.
Vyrobit černobílý obrázek je tedy snadné, stáhneme sytost na nulu a je to. Ovšem to je nejjednodušší a nejméně efektivní způsob. My jsme totiž schopni při převodu barevného na černobílý některé barvy potlačit a jiné zvýraznit. V Photoshopu se to dělá například na kartě převodu do černobílého obrazu, zde vidíte různě posunutí hodnoty barevných odstínů:
Lze to samozřejmě dělat i hrubším způsobem, laděním jednotlivých kanálů. Výsledkem může být takovýto obrázek, kde je modrá v podstatě potlačena a doslova zčernala:
a zde je histogram ukázky zde nahoře, je na něm vidět hrubé splynutí stínů (výrazný sloupec vlevo):
Je jiný než ty předchozí, ovšem i v tomto netypickém případě jsou tři barevné kanály zcela totožné.
Vyplývá z toho, co jsme si ukázali, první poučení.
V digitální fotografii je i černobílý obraz výsledkem demozaikování, tedy výsledkem zpracování barevné informace. Znamená to, že je zcela mylná pověra, že přepnutím do černobílého režimu získáme ostřejší fotky nebo fotky s větším rozlišením. Není to tak. Kresba je totožná, i datový objem je stejný.
Co tedy s tou údajně chystanou černobílou Leicou?
Nevím, zdali je to fáma nebo skutečnost, nicméně si lze představit čip bez Bayerovy masky a existují takové čipy. Tento čip by pak získával jednobarevnou, monochromatickou obrazovou informaci.
Nicméně problémy by s ním byly.
Především, křemík, a to je materiál z něhož se čipy primárně dělají, je jinak citlivý na různé vlnové délky. Nejcitlivější je na delší vlny, tedy na červenou a delší vlnové hodnoty. Proto se před něj předsazují IR filtry a proto jsou problémy s focení růží a jiných červených objektů.
Druhý problém ale je neméně závažný.
Při převodu z barevného do černobílého obrazu jsme schopni výslednou fotku ladit. Viděli jsme, jak je snadné ztmavit oblohu. Pokud by čip byl bez Bayerovy masky a vytvářel by datové soubory bez barevné informace, museli bychom se uchylovat, jako za časů černobílého analogu, k barevným filtrům. To, co jsem udělal s ukázkovou fotkou, odpovídá aplikaci červeného filtru na černobílý materiál a to obvykle znamenalo desetinásobný úbytek světla, tedy prodloužení expozice.
Takže suma sumárum, je možné, že M10 Leica bude černobílá. Bude jistě skvěle kreslit a bude asi citlivější ke světlu, protože její fotodiody budou bez filtrů. Ale starostí neubude, spíš bych řekl, naopak. Ostatně, vzhledem k prodejní ceně Leiky, chválabohu to nebudou starosti naše.
