Na našem Facebooku často čtu zmínky o nehorázné ceně toho či onoho fotoaparátu. Co je to nehorázná cena, a je nějaká horázná cena? Leží mi to v hlavě a zkusím naznačit, co se mi v ní v této souvislosti honí.
Na našem Facebooku často čtu zmínky o nehorázné ceně toho či onoho fotoaparátu. Co je to nehorázná cena, a je nějaká horázná cena? Leží mi to v hlavě a zkusím naznačit, co se mi v ní v této souvislosti honí.
Především vycházím ze základní danosti: našimi partnery nejsou státní organizace a instituce. Jsou to komerční firmy, které vyrábějí zboží a jejich cílem není šíření dobra. nýbrž generování zisku. Jelikož fungují v konkurenčním prostředí, každá z nich nabízí přibližně totéž co někdo jiný a proto míra zisku v porovnání s náklady musí být držena v rozumných mezích. Co jsou rozumné meze ukáže trh, nikoli nějaký rozumprd nebo státní úředník.
Dále: Tento trh je celosvětový. Evropa a Amerika ztratila konkurenceschopnost a přestala fotografickou techniku určenou obecnému použití vyrábět (jako tuto schopnost ztratila prakticky ve všech technických oborech, ale to je jiná otázka). Výroba je dnes jinde, v Japonsku, Číně, Koreji a reálně v Thajsku, Singapuru a dalších zemích. Navíc, zákaznické jádro se také odsouvá z Evropy. Asie bohatne a Evropa chudne. Drahé věci se lépe prodávají bohatým než chudým, takto prosté to je.
Tohle se týká jakéhokoli zboží. Bavme se o fotografických přístrojích.
Můj pohled na problematiku je zkreslený, protože jsem „byl u toho“ od začátku, brzy to bude dvacet let a pamatuji tedy doby, kdy kompakt s rozlišením 640 x 480 bodů s vestavěnou pamětí (karty ještě nebyly) stál čtyřicet tisíc. Zrcadlovky se už taky dělaly a stály přes milion. Je to teprve deset let, kdy přišly na trh zrcadlovky které stály jenom čtyřicet tisíc. To bylo jásotu! Je mi ovšem jasné, že toto je pohled pošetilý. Co na tom, kolik co stálo před deseti, patnácti lety, podstatné je to, kolik to stojí dnes.
Frustrace pramení z toho, že bychom rádi platili tolik, kolik stojí nejlevnější kategorie foťáku a chceme, aby foťák dovedl to, co umí nejdražší kategorie. Což přirozeně nelze.
Cena čehokoli se odvíjí od toho, kolik práce je do výrobku vloženo. Je z kvalitnějšího materiálu, ale i dop toho materiálu je vložena práce. Zrcadlovka z hořčíkové slitiny bude vždycky dražší než plastový výlisek. Navíc tyhle kovové zrcadlovky bývají utěsněné proti prachu a vodě. Mechanické součásti mají přesnější a důkladnější uchycení, takže déle vydrží. Je v nich složitější – tedy výrobně náročnější – elektronika.
Cena ale má svoji složku obchodní. Výrobci se snaží nabízet celý vějíř podobného výrobku cenově odstupňovaný a míří na různé skupiny lidí. Různí lidé jsou ochotni věnovat na nákup fotoaparátu různou sumu peněz. Jak hezky napsal Ken Rockwell: jsou lidé, kteří za jednu noc v hotelu Ritz v Paříži utratí víc, než kolik stojí cokoli v obchodě s fotografickými potřebami. V úvahu je třeba brát i konkurenci. Sony stanovil cenu svého XR1 osmdesát tisíc, protože nikdo jiný než Sony podobný přístroj nevyrábí a pokud chcete mít kompakt s pevnou pětatřícou a full frame čipem, musíte osmdesát tisíc vyklopit, tečka.
Jsme také svědky praxe, že výrobce přijde s technicky hodně dokonalým modelem, nasadí vysokou cenu a pak po čase nabídne jednodušší variantu – abych zůstal u Sonyho, je to třeba NEC7 a NEX6. Úvahu uzavřu možná ne moc povzbudivě. Nehorázná cena je taková, která nenajde žádného kupce. Nad třistatisícovou cenou objektivu Canon 200-400/4.0 se pozastavil nejeden recenzent. Ale je nehorázná? Má svoje kupce a je tudíž v pořádku. Jenomže na ni nemám a mohu tudíž na ni jenom koukat s nosem přitisknutým na výkladní skříň, řečeno s mírnou nadsázkou.
