Nezařazené

Nový senzor od Fujifilmu


PEN News Weekly (orgán PhotoImaging Enterprises Association International) oznámil, že Fujifilm vyvíjí nový typ snímače, který by měl mít trojnásobnou citlivost vůči světlu a bohatší barevnou hloubku, než stávající senzory. V současných senzorech CCD nebo CMOS světlo přijímají světlocitlivé buňky, kryte barevnými filtry, zpravidla v základních barvách RGB (červená, zelená, modrá). Tyto buňky jsou v sousedících trojicích a obraz se získává porovnáváním hodnot ze sousedních buněk. V analogové fotografii se pracuje s barevnými pigmenty také v základních barvách, které jsou ve vrstvách umístěných nad sebou.
Právě na tomto principu je založen nový systém vyvíjený Fujifilmem. Používá se v nich organických pigmentů citlivých na červenou, zelenou a modrou složku světla. Tyto pigmentové vrstvy jsou vloženy mezi průhledné elektrody a naskládány na sebe. Jakmile do pigmentové vrstvy pronikne světlo, mezi elektrodami prochází elektrický proud a ten je v AD převodníku digitalizován.
Fujifilm zatím vyvinul prototyp reagující na zelenou složku. Získává jednobarevné obrázky, které mají dynamický rozsah filmu. Nyní pracuje na prototypu pro červené a modré světlo. Společnost tento princip patentovala a věří, že nové senzory bude moci uvést na trh za tři až čtyři roky.
Tolik PEN News Weekly.
Nad touto zprávou si jistě vzpomeneme na americký systém firmy Foveon, který je starý právě už čtyři roky – v únoru 2002 jsme zde vysvětlovali jeho princip. Když pak jsme měli možnost o rok později se podívat na výsledek v zrcadlovce Sigma SD9, nastalo velké protažení obličejové části, jelikož z přístroje ani nebylo možno vydolovat obrázky (pracoval v RAW formátu a konvertor nebyl k disposici). Zdroj problémů nebyl nikdy zveřejněn, ale zřejmě spočíval v tom, jak oddělit červenou, zelenou a modrou složku? Světlo mění vlnovou délku spojitě, postupně. Co s mezními hodnotami? Však taky je dnes ticho po pěšině, protože Foveon má sice revoluční vlastnosti, ale opravdu skvěle funguje – podobně jako socialismus – jenom na papíře.
Čímž netvrdím, že Fujifilm pracuje na něčem nesmyslném. Pigmentové vrstvy jedna na druhé ve filmovém materiálu očividně fungují a v případě filmů od Fujifilmu dokonce skvěle! Nad kusými informacemi z PEN News se však nemohu zbavit určité pochybnosti: píší, že se nejdřív vyvinula vrstva zelená a pak se bude pracovat na červené a modré. Problém ale zřejmě nebude ve vývoji jednotlivých vrstev, ale v jejich spojení a vyhodnocení signálu.
Buď jak buď, CMOS i CCD jsou zařízení třicet let stará a bylo by na čase přijít s něčím jiným, novým, co by posunulo vývoj kupředu.

PEN News Weekly (orgán PhotoImaging Enterprises Association International) oznámil, že Fujifilm vyvíjí nový typ snímače, který by měl mít trojnásobnou citlivost vůči světlu a bohatší barevnou hloubku, než stávající senzory. V současných senzorech CCD nebo CMOS světlo přijímají světlocitlivé buňky, kryte barevnými filtry, zpravidla v základních barvách RGB (červená, zelená, modrá). Tyto buňky jsou v sousedících trojicích a obraz se získává porovnáváním hodnot ze sousedních buněk. V analogové fotografii se pracuje s barevnými pigmenty také v základních barvách, které jsou ve vrstvách umístěných nad sebou.
Právě na tomto principu je založen nový systém vyvíjený Fujifilmem. Používá se v nich organických pigmentů citlivých na červenou, zelenou a modrou složku světla. Tyto pigmentové vrstvy jsou vloženy mezi průhledné elektrody a naskládány na sebe. Jakmile do pigmentové vrstvy pronikne světlo, mezi elektrodami prochází elektrický proud a ten je v AD převodníku digitalizován.
Fujifilm zatím vyvinul prototyp reagující na zelenou složku. Získává jednobarevné obrázky, které mají dynamický rozsah filmu. Nyní pracuje na prototypu pro červené a modré světlo. Společnost tento princip patentovala a věří, že nové senzory bude moci uvést na trh za tři až čtyři roky.
Tolik PEN News Weekly.
Nad touto zprávou si jistě vzpomeneme na americký systém firmy Foveon, který je starý právě už čtyři roky – v únoru 2002 jsme zde vysvětlovali jeho princip. Když pak jsme měli možnost o rok později se podívat na výsledek v zrcadlovce Sigma SD9, nastalo velké protažení obličejové části, jelikož z přístroje ani nebylo možno vydolovat obrázky (pracoval v RAW formátu a konvertor nebyl k disposici). Zdroj problémů nebyl nikdy zveřejněn, ale zřejmě spočíval v tom, jak oddělit červenou, zelenou a modrou složku? Světlo mění vlnovou délku spojitě, postupně. Co s mezními hodnotami? Však taky je dnes ticho po pěšině, protože Foveon má sice revoluční vlastnosti, ale opravdu skvěle funguje – podobně jako socialismus – jenom na papíře.
Čímž netvrdím, že Fujifilm pracuje na něčem nesmyslném. Pigmentové vrstvy jedna na druhé ve filmovém materiálu očividně fungují a v případě filmů od Fujifilmu dokonce skvěle! Nad kusými informacemi z PEN News se však nemohu zbavit určité pochybnosti: píší, že se nejdřív vyvinula vrstva zelená a pak se bude pracovat na červené a modré. Problém ale zřejmě nebude ve vývoji jednotlivých vrstev, ale v jejich spojení a vyhodnocení signálu.
Buď jak buď, CMOS i CCD jsou zařízení třicet let stará a bylo by na čase přijít s něčím jiným, novým, co by posunulo vývoj kupředu.