Nezařazené

Nokia N95 (recenze)

Už dlouho jsem se tu nezabýval žádným mobilem. Důvodem nebyla lenost. Prostě, fotoaparáty zabudované do mobilu nesnesly rozumné srovnání s běžnými, byť i levnými digitálními foťáky. Nokia N95 je první mobil, který jsem měl v ruce – aby se o fotoaparátu dalo mluvit jakž takž vážně.

Vymezení
Asi zavětříte čertovinu. Jaképak jakž takž vážně? Tahle Nokia nabízí pětimegové snímky. Přitom se vždycky tvrdilo, že pět mega je hranice kvality srovnatelné s kinofilmem. Proč tedy “jakž takž”?

Pohled na displej je samozřejmě simulovaný. Přístroj je zobrazen v otevřené poloze, tedy vysunovací klávesnice je vysunuta. Fotografovat se dá i v zavřeném stavu, stačí pootočit krytem objektivu. Pod objektivem je “blesk”. Bližší pohled na uspořádání menu je na obrázku o něco níže.

Záleží na smyslu fotografování. Pokud bychom mobil brali jako fotografický zápisník, aspirující na snímky v kvalitě odpovídající tisku na pohlednicový formát, pak mohu prohlásit s plnou vážností, že N95 tyto parametry splňuje. S běžným pětimegovým fotoaparátem ovšem výsledky srovnávat nelze a pravděpodobně to nebude hned tak (pokud vůbec někdy) možné. Je třeba brát v úvahu, že Nokia N95 je multifunkční přístroj. Je to samozřejmě telefon, zároveň je to platforma pro web, pro správu dat, je to GPS navigační přístroj doslova narvaný funkcemi, takže “fotoaparát” je “jeden z mnoha”. Za to “mnoho” se také mnoho platí, 23 tisíc, takže jen šílenec by si koupil N95 proto, aby fotil – za 23 litrů dostane vynikající jednookou zrcadlovku. Takže, když se tady budu zabývat fotoaparátem, je třeba to brát relativně k jiným mobilům, ně k jiným fotoaparátům. V tomto článku se tedy budu zabývat jen focením, koho zajímá mobil, ať se podívá na Mobil.cz, tam je první česká recenze tohoto přístroje.

Ovládání a menu
Přístroj je vybaven objektivem Zeiss Tessar s neuvedeným ohniskem (v EXIFu je 5,6 mm fyzické ohniskové vzdálenosti, ale ne ekvivalent, experimentálně jsem porovnávací metodou dospěl k hodnotě asi 36 mm ekv.) a rozsahem clon F2.8 – F5.6. Záběry vyhledáváme displejem TFT 40×53 mm s 76800 body. Má 160 MB vnitřní paměti a slot na paměťovou kartu formátu microSD. Jakmile fotíme bez této karty, přístroj nás upozorní, že bude zapisovat do vnitřní paměti.

Objektiv je chráněn clonkou, kterou odsuneme šoupátkem v okruží kolem něho. Po odklopení následuje start dlouhý průměrně 5,2 sec. S namáčknutím je zpoždění 0,3 sec, bez namáčknutí je to opulentních 1,7 sec.To je samozřejmě obecná vlastnost všech těchto “smart” mobilů – procesor nestíhá, budeme muset počkat na další generace, na další stupně integrace, než se dostanou na úroveň rychlosti procesorů (jednoúčelových) v dnešních fotoaparátech (ovšem v tu dobu budou foťáky zase “jinde”).

Teď to příjemnější.
Přístroj se ovládá kromě spouště i čtyřcestným voličem, která je ergonomicky velmi dobře řešen – ovládáme aparát “na šířku”. Po pravé straně displeje se objeví menu, které stisknutí doleva nebo doprava čtyřcestným voličem zmizí a udělá místo škále pro digitální zoom.

Menu má tyto položky:

  • Režim snímání – zde volíme uživatelské, makro, portrét, krajina, sport, noc (bez blesku) a portrét v noci (s bleskem).
  • Blesk – automat, vynucený, červené oči, vypnutý
  • Samospoušť – 2 – 10 a 20 sec
  • Sekvence – to je sběrné snímání, série a pak intervaly až 15 minut
  • Kompenzace expozice
  • Vyvážení bílé – auto + 4 předvolby
  • Barevný tón – hnědé, čb, živé a barevný negativ
  • ISO – číselně neuvedeno, ale podle EXIF 100 až 400 ISO
  • kontrast
    doostření

Kromě toho je zde cosi, jako setup, pod položkou volby. Zde volíme hlavně velikost obrazu a nastavené parametry lze vrátit do defaultu. Potíž je ale v tom, že se do základního nastavení vše vrátí po vypnutí přístroje. To je trochu nešikovné a je škoda, že v tomto nastavení není volba mezi “vrátit” a “nevrátit”.

V praxi

 
  Výřez ze snímku pořízeném při WB AUTO a při 1/18 sec,


Nabíhací časy jsem už uvedl. Přístroj namíříme, exponujeme obrázek a pak se čeká v řádu 5 sec na zpracování, přístroj nám nabídne, co s fotkou udělat (poslat mailem atd., to vše dobře nastavení N95 dovede) a pak stiskem tlačítka Vrátit jdeme zpátky do režimu fotografování. To celé trvá asi 7 sec. Takže: Obrazová kvalita je “na to že je to mobil” vynikající v tom smyslu, že lze pořídit v podstatě slušné zvětšeniny 10×15 cm. Barevně jsou snímky hodně syté – zkoušel jsem aparát za pošmourného počasí a přesto výsledky jsou hodně barevné, se sklonem k přezáření vyšších jasů. Na položku menu “kontrast” doporučuji nesahat. Lze ladit po půl jakýchsi stupních, přičemž už první krok “dolů” vede k nepoužitelně vybledlému snímku, zatímco půl stupně nahoru přesaturuje obrázek taktéž až k nepoužitelnosti. Optickou kvalitu objektivu těžko posuzovat, jelikož v detailech je obraz rozmydlený (akvarelizovaný). V přezářených místech je v rozích značná fialová kontura.
Šum je i při 400 ISO velmi slušný, zdá se, že při generování obrazu se dějí s daty takové divy udatenství, že se šum ztratí v té tlačenici.
Nastavení bílé – podobně jako předchozí modely fotoaparátů Nokie si vede tento přístroj velmi slušně, bílou při žárovkovém osvětlení zvládá lépe, než běžné fotoaparáty v automatickém režimu.
Ostrost – ve smyslu rozhýbání snímků: zde je mi dokonce zdá, že je do přístroje implementována nějaká digitální “shake reduction”, protože i při delších expozicích přístroj drží vcelku slušnou míru ostrosti. Je tedy zřejmé, že s přístrojem můžete i do horších světelných podmínek, tedy že vám poslouží jako společník v široké škále světelných situací. Zajímavé je, jak reaguje datově na množství detailů – objem kolísá mezi 500 kB až 2,5 MB.

Shrnutí
Nokia N95 je momentálně špičkový smart mobilní telefon, nepochybně v popředí technického pokroku. V něm zabudovaný fotoaparát je bezesporu to nejlepší, co jsem zatím měl možnost v oboru mobilů vyzkoušet. Jako obrazový zápisník ho lze bezvýhradně doporučit. Přirozeně že nesnese svým výkonem srovnání se současnou úrovní fotografické techniky. Tento odstup mu nevytýkám, námitky mám spíše proti některým firmwarovým detailům. Nepokládám za šťastné, že se přístroj nevrací do režimu fotografování a nutí nás manuálně překonat režim komunikace. Neznám mnoho situací, kdy bych měl potřebu hned po každém snímku ho někomu mailovat. Není šťastné, že se po vypnutí vrací do defaultu – už první recenze upozorňovaly na jeho energetickou žravost. Mně sice nepřišla přehnaná ve srovnání například s předchozím modelem N75,ale oproti mé Nokii 6310i (která mě doprovodí až do hrobu) je to samozřejmě Bumbrlíček. Pro milovníky drahých technických novinek je N95 radostná událost a je třeba jim ji doporučit. Rozhodně je to náznak, jak budou za pár let vypadat všechny lepší telefony.

Ukázky:
1 při nastavení AUTO, 2 a 3 při nejmenší možné úpravě kontrastu do mínusu a do plusu, 4 a 5 je rozpětí digitálního zoomu, 5 až 9 běžné focení, 10makro, 11 při žárovkovém osvětlení na WB AUTO z ruky 1/26 sec na makro v natažených rukách, 12 při 400 ISO na 1/15 sec z ruky

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Už dlouho jsem se tu nezabýval žádným mobilem. Důvodem nebyla lenost. Prostě, fotoaparáty zabudované do mobilu nesnesly rozumné srovnání s běžnými, byť i levnými digitálními foťáky. Nokia N95 je první mobil, který jsem měl v ruce – aby se o fotoaparátu dalo mluvit jakž takž vážně.

Vymezení
Asi zavětříte čertovinu. Jaképak jakž takž vážně? Tahle Nokia nabízí pětimegové snímky. Přitom se vždycky tvrdilo, že pět mega je hranice kvality srovnatelné s kinofilmem. Proč tedy “jakž takž”?

Pohled na displej je samozřejmě simulovaný. Přístroj je zobrazen v otevřené poloze, tedy vysunovací klávesnice je vysunuta. Fotografovat se dá i v zavřeném stavu, stačí pootočit krytem objektivu. Pod objektivem je “blesk”. Bližší pohled na uspořádání menu je na obrázku o něco níže.

Záleží na smyslu fotografování. Pokud bychom mobil brali jako fotografický zápisník, aspirující na snímky v kvalitě odpovídající tisku na pohlednicový formát, pak mohu prohlásit s plnou vážností, že N95 tyto parametry splňuje. S běžným pětimegovým fotoaparátem ovšem výsledky srovnávat nelze a pravděpodobně to nebude hned tak (pokud vůbec někdy) možné. Je třeba brát v úvahu, že Nokia N95 je multifunkční přístroj. Je to samozřejmě telefon, zároveň je to platforma pro web, pro správu dat, je to GPS navigační přístroj doslova narvaný funkcemi, takže “fotoaparát” je “jeden z mnoha”. Za to “mnoho” se také mnoho platí, 23 tisíc, takže jen šílenec by si koupil N95 proto, aby fotil – za 23 litrů dostane vynikající jednookou zrcadlovku. Takže, když se tady budu zabývat fotoaparátem, je třeba to brát relativně k jiným mobilům, ně k jiným fotoaparátům. V tomto článku se tedy budu zabývat jen focením, koho zajímá mobil, ať se podívá na Mobil.cz, tam je první česká recenze tohoto přístroje.

Ovládání a menu
Přístroj je vybaven objektivem Zeiss Tessar s neuvedeným ohniskem (v EXIFu je 5,6 mm fyzické ohniskové vzdálenosti, ale ne ekvivalent, experimentálně jsem porovnávací metodou dospěl k hodnotě asi 36 mm ekv.) a rozsahem clon F2.8 – F5.6. Záběry vyhledáváme displejem TFT 40×53 mm s 76800 body. Má 160 MB vnitřní paměti a slot na paměťovou kartu formátu microSD. Jakmile fotíme bez této karty, přístroj nás upozorní, že bude zapisovat do vnitřní paměti.

Objektiv je chráněn clonkou, kterou odsuneme šoupátkem v okruží kolem něho. Po odklopení následuje start dlouhý průměrně 5,2 sec. S namáčknutím je zpoždění 0,3 sec, bez namáčknutí je to opulentních 1,7 sec.To je samozřejmě obecná vlastnost všech těchto “smart” mobilů – procesor nestíhá, budeme muset počkat na další generace, na další stupně integrace, než se dostanou na úroveň rychlosti procesorů (jednoúčelových) v dnešních fotoaparátech (ovšem v tu dobu budou foťáky zase “jinde”).

Teď to příjemnější.
Přístroj se ovládá kromě spouště i čtyřcestným voličem, která je ergonomicky velmi dobře řešen – ovládáme aparát “na šířku”. Po pravé straně displeje se objeví menu, které stisknutí doleva nebo doprava čtyřcestným voličem zmizí a udělá místo škále pro digitální zoom.

Menu má tyto položky:

  • Režim snímání – zde volíme uživatelské, makro, portrét, krajina, sport, noc (bez blesku) a portrét v noci (s bleskem).
  • Blesk – automat, vynucený, červené oči, vypnutý
  • Samospoušť – 2 – 10 a 20 sec
  • Sekvence – to je sběrné snímání, série a pak intervaly až 15 minut
  • Kompenzace expozice
  • Vyvážení bílé – auto + 4 předvolby
  • Barevný tón – hnědé, čb, živé a barevný negativ
  • ISO – číselně neuvedeno, ale podle EXIF 100 až 400 ISO
  • kontrast
    doostření

Kromě toho je zde cosi, jako setup, pod položkou volby. Zde volíme hlavně velikost obrazu a nastavené parametry lze vrátit do defaultu. Potíž je ale v tom, že se do základního nastavení vše vrátí po vypnutí přístroje. To je trochu nešikovné a je škoda, že v tomto nastavení není volba mezi “vrátit” a “nevrátit”.

V praxi

 
  Výřez ze snímku pořízeném při WB AUTO a při 1/18 sec,


Nabíhací časy jsem už uvedl. Přístroj namíříme, exponujeme obrázek a pak se čeká v řádu 5 sec na zpracování, přístroj nám nabídne, co s fotkou udělat (poslat mailem atd., to vše dobře nastavení N95 dovede) a pak stiskem tlačítka Vrátit jdeme zpátky do režimu fotografování. To celé trvá asi 7 sec. Takže: Obrazová kvalita je “na to že je to mobil” vynikající v tom smyslu, že lze pořídit v podstatě slušné zvětšeniny 10×15 cm. Barevně jsou snímky hodně syté – zkoušel jsem aparát za pošmourného počasí a přesto výsledky jsou hodně barevné, se sklonem k přezáření vyšších jasů. Na položku menu “kontrast” doporučuji nesahat. Lze ladit po půl jakýchsi stupních, přičemž už první krok “dolů” vede k nepoužitelně vybledlému snímku, zatímco půl stupně nahoru přesaturuje obrázek taktéž až k nepoužitelnosti. Optickou kvalitu objektivu těžko posuzovat, jelikož v detailech je obraz rozmydlený (akvarelizovaný). V přezářených místech je v rozích značná fialová kontura.
Šum je i při 400 ISO velmi slušný, zdá se, že při generování obrazu se dějí s daty takové divy udatenství, že se šum ztratí v té tlačenici.
Nastavení bílé – podobně jako předchozí modely fotoaparátů Nokie si vede tento přístroj velmi slušně, bílou při žárovkovém osvětlení zvládá lépe, než běžné fotoaparáty v automatickém režimu.
Ostrost – ve smyslu rozhýbání snímků: zde je mi dokonce zdá, že je do přístroje implementována nějaká digitální “shake reduction”, protože i při delších expozicích přístroj drží vcelku slušnou míru ostrosti. Je tedy zřejmé, že s přístrojem můžete i do horších světelných podmínek, tedy že vám poslouží jako společník v široké škále světelných situací. Zajímavé je, jak reaguje datově na množství detailů – objem kolísá mezi 500 kB až 2,5 MB.

Shrnutí
Nokia N95 je momentálně špičkový smart mobilní telefon, nepochybně v popředí technického pokroku. V něm zabudovaný fotoaparát je bezesporu to nejlepší, co jsem zatím měl možnost v oboru mobilů vyzkoušet. Jako obrazový zápisník ho lze bezvýhradně doporučit. Přirozeně že nesnese svým výkonem srovnání se současnou úrovní fotografické techniky. Tento odstup mu nevytýkám, námitky mám spíše proti některým firmwarovým detailům. Nepokládám za šťastné, že se přístroj nevrací do režimu fotografování a nutí nás manuálně překonat režim komunikace. Neznám mnoho situací, kdy bych měl potřebu hned po každém snímku ho někomu mailovat. Není šťastné, že se po vypnutí vrací do defaultu – už první recenze upozorňovaly na jeho energetickou žravost. Mně sice nepřišla přehnaná ve srovnání například s předchozím modelem N75,ale oproti mé Nokii 6310i (která mě doprovodí až do hrobu) je to samozřejmě Bumbrlíček. Pro milovníky drahých technických novinek je N95 radostná událost a je třeba jim ji doporučit. Rozhodně je to náznak, jak budou za pár let vypadat všechny lepší telefony.

Ukázky:
1 při nastavení AUTO, 2 a 3 při nejmenší možné úpravě kontrastu do mínusu a do plusu, 4 a 5 je rozpětí digitálního zoomu, 5 až 9 běžné focení, 10makro, 11 při žárovkovém osvětlení na WB AUTO z ruky 1/26 sec na makro v natažených rukách, 12 při 400 ISO na 1/15 sec z ruky

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12