Nezařazené

Nokia N90

Koncem dubna jsme byli svědky prvního předvedení fotomobilu Nokia N90 a přinesli jsme o té události aktuální zpravodajství. Byl to “předprodukční vzorek”. Konečnou verzi jsme získali teď -a příjemně překvapila.

Jaký je a komu je určen
Jak jsme už zahájili tradici – nebudu tu recenzovat mobil, nýbrž se pokusím posoudit fotoaparát v mobilu. Lepší, než jme doufali, nazvali svoji recenzi tohoto přístroje kolegové v MobilManii. Jde o mobil nadupaný funkcemi, má v sobě MP3 přehrávač, komunikátor a samozřejmě fotoaparát. Je to dvoumegový přístroj s optikou Carl Zeiss. Jeho rozměry jsou 112x51x24 mm, váží 173 g. Je typu “véčko”, tedy rozvírací kolem pantu – a v tomto pantu je umístěn fotoaparát. Displej je 35×41 mm s 262 tisíci barvami, podává mimořádně krásný, barevně sytý a ostrý obraz. Je stylizován velmi střízlivě, nepouští se tedy do stylistických extravagancí, jak jsme viděli na některých prestižních modelech této značky. S velkými rozměry a poměrně značnou váhou se musí uživatel smířit, i s určitými nepříjemnostmi s obsluhou, jak ještě o nich budeme mluvit. Jeho 1,92 Mpx snímač dává podklady pro vytvoření snímků 1600×1200 bodů, tedy “dvoumego”, lze dělat i snímky 800×600 a 640×480 bodů, ve formátu JPEG. Video je ve formátu MP4, 3GP velké 352×288 bodů. Přístroj má vnitřní paměť, ale dodává se k němu i karta 64 MB velká (jde o “půlený” SD formát, v dodávce je i adaptér, aby kartu bylo možno číst v běžných čtečkách.

Komu je tedy určen? Milovníkům špičkové techniky, kteří nehledí na korunu. Těžko potkáme běžného studentíka s tímto aparátem. V současné době znamená určitou špičku, ale na ní se neudrží dlouho – to je třeba poctivě říct už v úvodu recenze.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná otevřením véčka. Přetočením displeje zapneme fotoaparát. Na pravé straně přístroje je spoušť přístroje a pod ním maličký joystick pro pohyb v menu fotoaparátu. Další joystickové kolečko najdeme na panelu s tlačítky a klávesami.



Znamená to duální ovládání? Ano. Svoje tlačítka má i displej a je třeba zvládnout prstoklad a naučit se “piáno”, jak přístroj ovládat. Aby to nebylo moc snadné, do menu je někdy třeba jít i dvakrát a třikrát, nejdřív nastavíte dejme tomu bílou, pak nastavíte velikost obrazu a takto se dopracujete kýžené chvíle, kdy můžete fotit. Navíc, ono joystickové kolečko (s potvrzovacím tlačítkem uprostřed) je zapuštěno velmi hluboko (jinak by véčko nešlo zavřít) a čtveřice ovládacích tlačítek je v těsné blízkosti, takže při troše nepozornosti se můžeme bavit rozmanitými překvapujícími výsledky našeho mačkacího úsilí.

Co menu nabízí?
Tlačítkem na displeji se dostaneme na přepnutí foto ( video, do galerie obrázků,a konečně k nastavení fotografií:
především je to scéna, tedy auto, makro, noc, sport a portrét.
Další položkou je blesk: auto, červené oči, výplňkový a vypnout.
Vyvážení bílé nabízí auto, sluníčko, mraky, žárovka, zářivka. V kontrolním okénku hned vidíme výsledek, to je hodné pochvaly.
Následuje kompenzace expozice +- 2 EV po 1/2 EV.
Poslední položka je barevnost: přirozená, hnědá, černobílá a negativ.

Pak se lze vrátit do snímání a stisknutím tlačítka Volby se dostaneme k režimu sekvence – získáme 6 snímků v odstupech cca 0,8 sec.
V menu lze nastavit i samospoušť 2/10 sec. To je velmi užitečné, zejména 2 sec samospoušť. Samotná spoušť je totiž na palec a to vede k rozhýbání fotoaparátu: už proto, že nás jeho tvar svádí ke snímání jednou rukou.
Poslední položkou je nastavení, tedy setup. Zde volíme, jak velký snímek chceme, zda ho chceme řadit do alba, ukázat bod ostření, zda ukázat fotografii po expozici a zda ukládat do interní paměti nebo na kartu.

K položkám scéna / blesk / bílá / kompenzace expozice / barevnost se lze dostat i kolmém stiskem joysticku.

Z režimu fotografování lze přejít do galerie, kde si můžeme snímky prohlédnout i ve zvětšené podobě (až na 800%)
Zajímavá je funkce úprav: implicitně je zde ořez snímku, ale lze obraz i zvětšit/zmenšit, odstranit červené oči, převést do hnědé nebo čb, doostřit, upravit jas a kontrast, přidat komiksovou bublinu, doplnit kresbou z nabídky (poté lze umístit na správné místo formátu nebo přidat text a pak vše dát do rámečku. Tohle má smysl při posílání fotek přes MMS, což je u nás zatím luxus.

Jak se s ním fotí
Máte dvě možnosti. Jednak ho lze otevřít coby “véčko” a fotit palcem, jednak lze při zavřeném aparátu otočit objektiv (třeba i na sebe) a pak se fotí na malý vnější displej. Pak lze tisknout spoušť jako na fotoaparátu – avšak levou rukou.



Oproti megovým Nokiím jsou obrázky bezesporu kvalitnější. Top konec konců ukáží naše snímky. Nicméně, kvalita ještě zdaleka nedosahuje kvality běžných dvoumegových fotoaparátů. Je to skutečně “legracový fotoaparát” na snímání běžných obrázků kolem sebe. Poměrně slušně si vede za ztížených světelných podmínek. Jednak zvedne ISO z obvyklých 250 až na 1000, jednak si účinně přisvěcuje diodovým bleskem. Je zřejmé, že mu spíše svědčí nekontrastní světlo. Při velkých jasových rozdílech obětuje vysoké jasy a utopí stíny.
Poněkud nevyzpytatelně si vede při automatickém nastavování bílé. Někdy vyjde obrázek přirozeně barevný, ale hned v zápětí se barevnost hne výrazně do červené.
Přístroj má fix focus, takže “zoom” je digitální, navíc se při něm zmenšuje rozměr, tudíž nedoporučuji používat, pokud nejsou snímky určeny jenom pro MMS.
Přenášení fotek – doporučuji používat Bluetooth. Karta se z přístroje obtížně doluje (je třeba ji nejdřív zamáčknout – a nehtem se mi to nikdy nepodařilo, musel jsem použít sirku) a opětovné zasunutí karty musí být přesné, jinak přístroj brblá, že nemůže kartu najít.

Shrnutí
Digitální fotografie udělala obrovskou cestu od svého objevení na komerční scéně v roce 1996 a je tedy trochu kruté srovnávat výsledky tohoto přístroje s fotkami ze současného “dvoumega”. Spíč by bylo dobré snímky vytisknout – a pak o nich hovořit. Výsledky jsou totiž překvapivě dobré, kdežto při zobrazení na monitoru leckdo protáhne obličej. Jsou určeny pro pohlednicový formát a ne pro studium na kvalitním EIZO monitoru z 5 cm blízkosti!
Výhrady mám vůči rychlosti (náběh, intervaly mezi fotkami, to vše je v řádu cca 3 sec) a vůči ovládání, které je poněkud chaotické a obsluha joystickového kolečka značně obtížná. Nicméně celkový dojem je v danou chvíli velmi dobrý a jako vývojový mezistupeň je tato Nokia N90 v kategorii fotomobilů určitě významný počin.

Ukázky
Nejdřív “domečky”. Dvojice Marií: vlevo s bleskem, vpravo bez, i ta noční fotka dole je ISO 1000. Pak je ukázka ranního protisvětla a makro. Alžběta a další makro a pak pár normálních fotek. V EXIFech si můžete najít všechny údaje.




Koncem dubna jsme byli svědky prvního předvedení fotomobilu Nokia N90 a přinesli jsme o té události aktuální zpravodajství. Byl to “předprodukční vzorek”. Konečnou verzi jsme získali teď -a příjemně překvapila.

Jaký je a komu je určen
Jak jsme už zahájili tradici – nebudu tu recenzovat mobil, nýbrž se pokusím posoudit fotoaparát v mobilu. Lepší, než jme doufali, nazvali svoji recenzi tohoto přístroje kolegové v MobilManii. Jde o mobil nadupaný funkcemi, má v sobě MP3 přehrávač, komunikátor a samozřejmě fotoaparát. Je to dvoumegový přístroj s optikou Carl Zeiss. Jeho rozměry jsou 112x51x24 mm, váží 173 g. Je typu “véčko”, tedy rozvírací kolem pantu – a v tomto pantu je umístěn fotoaparát. Displej je 35×41 mm s 262 tisíci barvami, podává mimořádně krásný, barevně sytý a ostrý obraz. Je stylizován velmi střízlivě, nepouští se tedy do stylistických extravagancí, jak jsme viděli na některých prestižních modelech této značky. S velkými rozměry a poměrně značnou váhou se musí uživatel smířit, i s určitými nepříjemnostmi s obsluhou, jak ještě o nich budeme mluvit. Jeho 1,92 Mpx snímač dává podklady pro vytvoření snímků 1600×1200 bodů, tedy “dvoumego”, lze dělat i snímky 800×600 a 640×480 bodů, ve formátu JPEG. Video je ve formátu MP4, 3GP velké 352×288 bodů. Přístroj má vnitřní paměť, ale dodává se k němu i karta 64 MB velká (jde o “půlený” SD formát, v dodávce je i adaptér, aby kartu bylo možno číst v běžných čtečkách.

Komu je tedy určen? Milovníkům špičkové techniky, kteří nehledí na korunu. Těžko potkáme běžného studentíka s tímto aparátem. V současné době znamená určitou špičku, ale na ní se neudrží dlouho – to je třeba poctivě říct už v úvodu recenze.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná otevřením véčka. Přetočením displeje zapneme fotoaparát. Na pravé straně přístroje je spoušť přístroje a pod ním maličký joystick pro pohyb v menu fotoaparátu. Další joystickové kolečko najdeme na panelu s tlačítky a klávesami.



Znamená to duální ovládání? Ano. Svoje tlačítka má i displej a je třeba zvládnout prstoklad a naučit se “piáno”, jak přístroj ovládat. Aby to nebylo moc snadné, do menu je někdy třeba jít i dvakrát a třikrát, nejdřív nastavíte dejme tomu bílou, pak nastavíte velikost obrazu a takto se dopracujete kýžené chvíle, kdy můžete fotit. Navíc, ono joystickové kolečko (s potvrzovacím tlačítkem uprostřed) je zapuštěno velmi hluboko (jinak by véčko nešlo zavřít) a čtveřice ovládacích tlačítek je v těsné blízkosti, takže při troše nepozornosti se můžeme bavit rozmanitými překvapujícími výsledky našeho mačkacího úsilí.

Co menu nabízí?
Tlačítkem na displeji se dostaneme na přepnutí foto ( video, do galerie obrázků,a konečně k nastavení fotografií:
především je to scéna, tedy auto, makro, noc, sport a portrét.
Další položkou je blesk: auto, červené oči, výplňkový a vypnout.
Vyvážení bílé nabízí auto, sluníčko, mraky, žárovka, zářivka. V kontrolním okénku hned vidíme výsledek, to je hodné pochvaly.
Následuje kompenzace expozice +- 2 EV po 1/2 EV.
Poslední položka je barevnost: přirozená, hnědá, černobílá a negativ.

Pak se lze vrátit do snímání a stisknutím tlačítka Volby se dostaneme k režimu sekvence – získáme 6 snímků v odstupech cca 0,8 sec.
V menu lze nastavit i samospoušť 2/10 sec. To je velmi užitečné, zejména 2 sec samospoušť. Samotná spoušť je totiž na palec a to vede k rozhýbání fotoaparátu: už proto, že nás jeho tvar svádí ke snímání jednou rukou.
Poslední položkou je nastavení, tedy setup. Zde volíme, jak velký snímek chceme, zda ho chceme řadit do alba, ukázat bod ostření, zda ukázat fotografii po expozici a zda ukládat do interní paměti nebo na kartu.

K položkám scéna / blesk / bílá / kompenzace expozice / barevnost se lze dostat i kolmém stiskem joysticku.

Z režimu fotografování lze přejít do galerie, kde si můžeme snímky prohlédnout i ve zvětšené podobě (až na 800%)
Zajímavá je funkce úprav: implicitně je zde ořez snímku, ale lze obraz i zvětšit/zmenšit, odstranit červené oči, převést do hnědé nebo čb, doostřit, upravit jas a kontrast, přidat komiksovou bublinu, doplnit kresbou z nabídky (poté lze umístit na správné místo formátu nebo přidat text a pak vše dát do rámečku. Tohle má smysl při posílání fotek přes MMS, což je u nás zatím luxus.

Jak se s ním fotí
Máte dvě možnosti. Jednak ho lze otevřít coby “véčko” a fotit palcem, jednak lze při zavřeném aparátu otočit objektiv (třeba i na sebe) a pak se fotí na malý vnější displej. Pak lze tisknout spoušť jako na fotoaparátu – avšak levou rukou.



Oproti megovým Nokiím jsou obrázky bezesporu kvalitnější. Top konec konců ukáží naše snímky. Nicméně, kvalita ještě zdaleka nedosahuje kvality běžných dvoumegových fotoaparátů. Je to skutečně “legracový fotoaparát” na snímání běžných obrázků kolem sebe. Poměrně slušně si vede za ztížených světelných podmínek. Jednak zvedne ISO z obvyklých 250 až na 1000, jednak si účinně přisvěcuje diodovým bleskem. Je zřejmé, že mu spíše svědčí nekontrastní světlo. Při velkých jasových rozdílech obětuje vysoké jasy a utopí stíny.
Poněkud nevyzpytatelně si vede při automatickém nastavování bílé. Někdy vyjde obrázek přirozeně barevný, ale hned v zápětí se barevnost hne výrazně do červené.
Přístroj má fix focus, takže “zoom” je digitální, navíc se při něm zmenšuje rozměr, tudíž nedoporučuji používat, pokud nejsou snímky určeny jenom pro MMS.
Přenášení fotek – doporučuji používat Bluetooth. Karta se z přístroje obtížně doluje (je třeba ji nejdřív zamáčknout – a nehtem se mi to nikdy nepodařilo, musel jsem použít sirku) a opětovné zasunutí karty musí být přesné, jinak přístroj brblá, že nemůže kartu najít.

Shrnutí
Digitální fotografie udělala obrovskou cestu od svého objevení na komerční scéně v roce 1996 a je tedy trochu kruté srovnávat výsledky tohoto přístroje s fotkami ze současného “dvoumega”. Spíč by bylo dobré snímky vytisknout – a pak o nich hovořit. Výsledky jsou totiž překvapivě dobré, kdežto při zobrazení na monitoru leckdo protáhne obličej. Jsou určeny pro pohlednicový formát a ne pro studium na kvalitním EIZO monitoru z 5 cm blízkosti!
Výhrady mám vůči rychlosti (náběh, intervaly mezi fotkami, to vše je v řádu cca 3 sec) a vůči ovládání, které je poněkud chaotické a obsluha joystickového kolečka značně obtížná. Nicméně celkový dojem je v danou chvíli velmi dobrý a jako vývojový mezistupeň je tato Nokia N90 v kategorii fotomobilů určitě významný počin.

Ukázky
Nejdřív “domečky”. Dvojice Marií: vlevo s bleskem, vpravo bez, i ta noční fotka dole je ISO 1000. Pak je ukázka ranního protisvětla a makro. Alžběta a další makro a pak pár normálních fotek. V EXIFech si můžete najít všechny údaje.


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: