Je to především telefon. Ani tentokrát se nebudu k telefonickým výkonům tohoto přístroje vyjadřovat, odkazuji na odborné recenze, například na server Mobil nebo Mobilmania.
Jaký je a komu je určen 
Je to prestižní, luxusně vyhlížející přístroj za cenu cca 15 tisíc korun, je tedy určen milovníkům technických hraček. Vysoká cena je na něm vidět – je to poměrně velký (108.4 x 55.2 x 21.3 mm) a těžký (131 g). Nápadný je svým rozměrným displejem 35 × 41 mm, což je 176 × 208 bodů. V dokumentaci čteme že dokáže zobrazit 260 tisíc barev. My se ale zajímáme o fotoaparát. Jeho objektiv je skryt za posuvným krytem – je to „no name“ objektiv s pevným ohniskem a skutečným „fix focus“, tedy nemá autofokus, je pevně nastaven. Snímky se zapisují buď do vnitřní paměti přístroje, nebo na 64 MB paměťovou kartu RS-MMC Dual Voltage – jde o půlený formát karty, který vyžaduje pro použití ve čtečce redukci. Obé je v dodávce přístroje přítomno, ba dokonce je zde i USB čtečka. Vedle objektivu objevíme LED blesk, to jsou svítící diody s dosahem cca 1.5 metru.
Ovládání a menu
Stačí odsunout posuvný kryt a přístroj je ocitne v režimu Foto-video. Pokud nemáme do přístroje vsunutu MMC kartu, upozorní, že bude používat vnitřní paměť (9,1 MB, asi na 10-12 obrázků, mají kolem 600 kB). To je poněkud zbytečné zdržení. Karta se vsouvá do slotu zprava když držíme přístroj tak, abychom viděli na displej a klávesnici). Slot je kryt pěkně řešenou kovovou záklopkou. Pod displejem máme dvě položky menu, volby a konec.
Pod položkou Volby najdeme:
Fotografovat – rovná se stisknutí spouště. Obvykle ale exponujeme palcem, stisknutím potvrzovacího kruhového tlačítka.
Nové – vcelku zbytečná položka menu, znamená, že hodláme pořídit nový snímek nebo videoklip.
Blesk – je zde volba zapnutý, vypnutý a automatický.
Aktivace režimu šero – prodlouží expozici a zároveň se zpomalí překreslovací rychlost displeje, na ISO to nemá vliv.
Aktivace režimu sekvence – je možno pořídit šest snímků v odstupu cca 0,5 sec; jakmile ji aktivujeme, do normálu se vracíme zase přes toto menu, jenže tentokrát je tu uvedena položka normální režim.
Samospoušť – umožňuje volbu 10, 20 a dokonce 30 sec.
Otevřít galerii – to je režim prohlížení
Nastavit – lze nastavit jas, kontrast, vyvážení bílé a barevný tón.
Nastavení – přepnutí mezi foto a video
Nápověda – velmi podrobný help.
Zoom tento přístroj nemá, leda digitální a ten se aktivuje kruhovým tlačítkem pod displejem, tlakem na jeho horní okraj.
Jak se s ním fotí
Náběh byl slušně rychlý, cca 1,8 sec. Zpoždění 0,3 sec, o nějakém namáčknutí nemá smysl hovořit, přístroj nemá autofokus. Připravenost k dalšímu snímku se těžko měří, záleží i na šikovnosti: po exponování se nejdřív zastaví překreslování displeje, pak s e objeví náhled nafoceného snímku a je třeba zmáčknout klávesu zpět a jdeme do režimu focení. To trvá tak tři, čtyři vteřiny. Obrazová kvalita je velmi slušná, záleží ovšem na tom, jak ji hodnotíme. Pokud si obrázky 1280×960 pustíme na kvalitním EIZO monitoru a srovnáme je i s megovými snímky pořízenými běžným „start level“ aparátem za čtyři tisíce, dopadne Nokia špatně. Pokud ale posuzujeme tiskové výstupy, tedy obrázky – konkrétně z tiskárny Epson, jsou to velmi dobře použitelné dokumentární snímky do alba. Jakmile obrázek převzorkujeme na 640×480 bodů, ejhle – vyloupne se snímek, který působí podstatně ostřejším dojmem. Do ženský nevidíš, do mobilu taky ne, ale nepřekvapilo by mě, kdyby se ukázalo, že onem megový rozměr je výsledek interpolace.
V praxi si aparát tak trochu dělá co chce. Jakmile svěřím nastavení bílé automatice, přístroj se zřejmě chytí toho nejsvětlejšího co je v záběru a na to nastaví bílou. Takže ve výsledku můžeme dostat dva snímky těsně po sobě, jeden správně a jeden posunutý. Soudím tak z toho, že „nakopnutý snímek“ se v automatickém režimu nastavení bílé v Zoner PhotoStudiu 7 prakticky nezměnil, a přesně tak (tedy vyhodnocením nejsvětlejšího místa) se v tomto Zoneru bílá nastavuje. Je tedy dobře nastavit v menu režimu „slunečno“ a pak aparát bílou drží. Ne vždy je ale vyhráno ani při ručním nastavením bílé – některý druh „šera“ přístroji sedne, jiný ne. Odchylky naštěstí nejsou veliké, takže je možno je snadno v editoru doladit.
Zajímavý je pohled do EXIF záznamů. Asi to nejsou jenom hausnumera, například záznamy o exposičním čase budí důvěru v tom smyslu, že za špatného světla jsou delší než na prudkém slunci. Clona zůstává táž, tedy F3,2, aparát tedy zřejmě necloní, pochopitelně i ohnisková vzdálenost 4,5 mm je stálá. Co ale skáče jak ztřeštěné je ISO, kdy snímky na sluníčku pořízené v těsném sledu mají jednou 250 ISO (nejnižší zjištěný údaj), podruhé 400 ISO. Na výsledku se to moc neprojeví. Je tedy fakt, že snímky pořízené za špatného světla jsou – někdy – více zašuměné.
Přímý tisk
To je milá atrakce: zkoušená tiskárna Epson měla k disposici Bluetooth anténu. Instalace byla automatická a poté bylo možno z telefonu přes Bluetooth poslat na tiskárnu snímek a ten se vytiskl v pohlednicovém formátu, bezokrajovém tisku.
Shrnutí
Ani fotoaparát v přístroji 6681 nenahradí plnohodnotný digitální fotoaparát, to ani jeho hodně levnou variantu. Poněkud svévolně zachází s barevností a občas mu jasy ujedou a spálí se. Nicméně je to už dobře použitelný obrazový zápisník.
Ukázky
Na první dvojici je vidět, jak za stejných podmínek ujedou barvy, podobně je to i na snímku pořízeném ve stínu stromu (čtvrtá řada). V poslední řadě je snímek ve stínu (vlevo) a při dlouhém čase s nastavením bílé na šero (vpravo).
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Je to především telefon. Ani tentokrát se nebudu k telefonickým výkonům tohoto přístroje vyjadřovat, odkazuji na odborné recenze, například na server Mobil nebo Mobilmania.
Jaký je a komu je určen Je to prestižní, luxusně vyhlížející přístroj za cenu cca 15 tisíc korun, je tedy určen milovníkům technických hraček. Vysoká cena je na něm vidět – je to poměrně velký (108.4 x 55.2 x 21.3 mm) a těžký (131 g). Nápadný je svým rozměrným displejem 35 × 41 mm, což je 176 × 208 bodů. V dokumentaci čteme že dokáže zobrazit 260 tisíc barev. My se ale zajímáme o fotoaparát. Jeho objektiv je skryt za posuvným krytem – je to „no name“ objektiv s pevným ohniskem a skutečným „fix focus“, tedy nemá autofokus, je pevně nastaven. Snímky se zapisují buď do vnitřní paměti přístroje, nebo na 64 MB paměťovou kartu RS-MMC Dual Voltage – jde o půlený formát karty, který vyžaduje pro použití ve čtečce redukci. Obé je v dodávce přístroje přítomno, ba dokonce je zde i USB čtečka. Vedle objektivu objevíme LED blesk, to jsou svítící diody s dosahem cca 1.5 metru.
Ovládání a menu
Stačí odsunout posuvný kryt a přístroj je ocitne v režimu Foto-video. Pokud nemáme do přístroje vsunutu MMC kartu, upozorní, že bude používat vnitřní paměť (9,1 MB, asi na 10-12 obrázků, mají kolem 600 kB). To je poněkud zbytečné zdržení. Karta se vsouvá do slotu zprava když držíme přístroj tak, abychom viděli na displej a klávesnici). Slot je kryt pěkně řešenou kovovou záklopkou. Pod displejem máme dvě položky menu, volby a konec.
Pod položkou Volby najdeme:
Fotografovat – rovná se stisknutí spouště. Obvykle ale exponujeme palcem, stisknutím potvrzovacího kruhového tlačítka.
Nové – vcelku zbytečná položka menu, znamená, že hodláme pořídit nový snímek nebo videoklip.
Blesk – je zde volba zapnutý, vypnutý a automatický.
Aktivace režimu šero – prodlouží expozici a zároveň se zpomalí překreslovací rychlost displeje, na ISO to nemá vliv.
Aktivace režimu sekvence – je možno pořídit šest snímků v odstupu cca 0,5 sec; jakmile ji aktivujeme, do normálu se vracíme zase přes toto menu, jenže tentokrát je tu uvedena položka normální režim.
Samospoušť – umožňuje volbu 10, 20 a dokonce 30 sec.
Otevřít galerii – to je režim prohlížení
Nastavit – lze nastavit jas, kontrast, vyvážení bílé a barevný tón.
Nastavení – přepnutí mezi foto a video
Nápověda – velmi podrobný help.
Zoom tento přístroj nemá, leda digitální a ten se aktivuje kruhovým tlačítkem pod displejem, tlakem na jeho horní okraj.
Jak se s ním fotí
Náběh byl slušně rychlý, cca 1,8 sec. Zpoždění 0,3 sec, o nějakém namáčknutí nemá smysl hovořit, přístroj nemá autofokus. Připravenost k dalšímu snímku se těžko měří, záleží i na šikovnosti: po exponování se nejdřív zastaví překreslování displeje, pak s e objeví náhled nafoceného snímku a je třeba zmáčknout klávesu zpět a jdeme do režimu focení. To trvá tak tři, čtyři vteřiny. Obrazová kvalita je velmi slušná, záleží ovšem na tom, jak ji hodnotíme. Pokud si obrázky 1280×960 pustíme na kvalitním EIZO monitoru a srovnáme je i s megovými snímky pořízenými běžným „start level“ aparátem za čtyři tisíce, dopadne Nokia špatně. Pokud ale posuzujeme tiskové výstupy, tedy obrázky – konkrétně z tiskárny Epson, jsou to velmi dobře použitelné dokumentární snímky do alba. Jakmile obrázek převzorkujeme na 640×480 bodů, ejhle – vyloupne se snímek, který působí podstatně ostřejším dojmem. Do ženský nevidíš, do mobilu taky ne, ale nepřekvapilo by mě, kdyby se ukázalo, že onem megový rozměr je výsledek interpolace.
V praxi si aparát tak trochu dělá co chce. Jakmile svěřím nastavení bílé automatice, přístroj se zřejmě chytí toho nejsvětlejšího co je v záběru a na to nastaví bílou. Takže ve výsledku můžeme dostat dva snímky těsně po sobě, jeden správně a jeden posunutý. Soudím tak z toho, že „nakopnutý snímek“ se v automatickém režimu nastavení bílé v Zoner PhotoStudiu 7 prakticky nezměnil, a přesně tak (tedy vyhodnocením nejsvětlejšího místa) se v tomto Zoneru bílá nastavuje. Je tedy dobře nastavit v menu režimu „slunečno“ a pak aparát bílou drží. Ne vždy je ale vyhráno ani při ručním nastavením bílé – některý druh „šera“ přístroji sedne, jiný ne. Odchylky naštěstí nejsou veliké, takže je možno je snadno v editoru doladit.
Zajímavý je pohled do EXIF záznamů. Asi to nejsou jenom hausnumera, například záznamy o exposičním čase budí důvěru v tom smyslu, že za špatného světla jsou delší než na prudkém slunci. Clona zůstává táž, tedy F3,2, aparát tedy zřejmě necloní, pochopitelně i ohnisková vzdálenost 4,5 mm je stálá. Co ale skáče jak ztřeštěné je ISO, kdy snímky na sluníčku pořízené v těsném sledu mají jednou 250 ISO (nejnižší zjištěný údaj), podruhé 400 ISO. Na výsledku se to moc neprojeví. Je tedy fakt, že snímky pořízené za špatného světla jsou – někdy – více zašuměné.
Přímý tisk
To je milá atrakce: zkoušená tiskárna Epson měla k disposici Bluetooth anténu. Instalace byla automatická a poté bylo možno z telefonu přes Bluetooth poslat na tiskárnu snímek a ten se vytiskl v pohlednicovém formátu, bezokrajovém tisku.
Shrnutí
Ani fotoaparát v přístroji 6681 nenahradí plnohodnotný digitální fotoaparát, to ani jeho hodně levnou variantu. Poněkud svévolně zachází s barevností a občas mu jasy ujedou a spálí se. Nicméně je to už dobře použitelný obrazový zápisník.
Ukázky
Na první dvojici je vidět, jak za stejných podmínek ujedou barvy, podobně je to i na snímku pořízeném ve stínu stromu (čtvrtá řada). V poslední řadě je snímek ve stínu (vlevo) a při dlouhém čase s nastavením bílé na šero (vpravo).
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
