Nezařazené

Noční fotka neobvykle

Také na seminářích opakuji zásadu, že na noční fotce musí být světelný zdroj a opakoval jsem to i posledně, na semináři na Hradčanech. A co když tam světelný zdroj není? I pak to může být zajímavé. Ale vezměme to popořádku. Proč tam má být světelný zdroj? Protože když není, nemusí být hned patrné, že jde o noční fotku. Pěkně to ilustruje snímek Ivany Tačíkové – třebaže tam je světlo, ale vcelku bezvýznamné. Podotýkám, že všechny snímky zde uvedené vznikly na zmíněném semináři:

Světelný zdroj a temnější tóny snímku, to jsou jakési samoznaky typické noční fotky. Takže například o snímku Petra Slezáka nebude nikdo pochybovat, kdy byl pořízen:

Zopakuji tedy zásady, jak se takové fotky dělají.

  • Stativ je nezbytný, pokud ho nemáme, pak je třeba přístroj někam položit, ale nedotýkat se ho. Jakýkoli kontakt s lidskou rukou vede k rozhýbání.
  • Dálkové ovládání, případně samospoušť používáme, i když fotíme ze stativu. V žádném případě bychom se přístroje neměli v okamžiku expozice dotýkat.
  • WB neboli wyvážení bílé nastavíme na automatiku (AUTO WB), nemá smysl laborovat s předvolbami. Samozřejmě lze fotit v RAW a při zpracování zkoušet nastavení bílé, nicméně podle mého ta AUTO WB vede k nejlepším výsledkům.
  • Nízké ISO – jelikož fotíme ze stativu dlouhými časy, není důvod zvyšovat ISO a tudíž zvyšovat šum.
  • Cloníme podle potřeby, na malou clonu (= malé clonové číslo), pokud chceme dosáhnout malé hloubky ostrosti, na velkou clonu (= vysoké clonové číslo) když chceme mít velkou hloubku ostrosti.
  • Manuální expoziční režim – to je další nutnost. Pokud totiž fotíme v kterémkoli automatickém režimu (auto, P, A nebo S ev. T) , naše expozice je ovlivňována rozložením světel v záběru a stačí pohnout aparátem a je “vše jinak”, Takže: jenom režim M je vhodný.
  • Kontrolujeme výsledek pomocí histogramu. Jeho křivka by měla končit někde v polovině. Očekávejme přepaly, ty se na fotce vyskytnou vždy vyskytnou, s nimi je třeba počítat. Toto je histogram fotky P. Slezáka, vidíme, že sice většina tónů je v tmavé oblasti (vlevo), ale střed je obsazen:

Žádné další čarování kolem noční fotky není. Ovšem je tu jeden trik: nejlépe se to fotí , když se rozsvítí světla a ještě není opravdu černá tma. Pak totiž zbytkové světlo na nebi obrázek rozjasní a nejsou na něm příliš tvrdé stíny. A teď k té zvláštnosti.

Fotili jsme hodně chrám svatého Víta. Na straně od Víkárky , tedy z druhé strany, než je nádvoří, je chrám pěkně osvícen odspodu a přímo nad vámi jsou chrliče. Je třeba si pohlídat, aby nesplývaly s ostatní výzdobou. Pokud splývají, je třeba je odpíchnout malou clonou, ale lépe je postavit se tak, aby za chrličem bylo vidět nebe. No a když tam jsme v té happy hour, jak tomu říkám, nebe je modré. Pak vznikne zajímavé osvětlení, jak je to vidět na fotce Ivany Tačíkové:

Na první pohled byste nepoznali, že jde o fotku pořízenou v noci. Jenže ve dne nikdy takto ty chrliče neuvidíte, protože jsou ve stínu a shora je přezáří denní obloha. Musíte tam jít za soumraku, se stativem… a použít všechny zásady, které jsem vypočítal nahoře. No a pak vznikne neobvyklá noční fotka, která nevypadá jako noční fotka a komu ji ukážete, bude si lámat hlavu, jak jste to mohli takhle vyfotit. 🙂

Také na seminářích opakuji zásadu, že na noční fotce musí být světelný zdroj a opakoval jsem to i posledně, na semináři na Hradčanech. A co když tam světelný zdroj není? I pak to může být zajímavé. Ale vezměme to popořádku. Proč tam má být světelný zdroj? Protože když není, nemusí být hned patrné, že jde o noční fotku. Pěkně to ilustruje snímek Ivany Tačíkové – třebaže tam je světlo, ale vcelku bezvýznamné. Podotýkám, že všechny snímky zde uvedené vznikly na zmíněném semináři:

Světelný zdroj a temnější tóny snímku, to jsou jakési samoznaky typické noční fotky. Takže například o snímku Petra Slezáka nebude nikdo pochybovat, kdy byl pořízen:

Zopakuji tedy zásady, jak se takové fotky dělají.

  • Stativ je nezbytný, pokud ho nemáme, pak je třeba přístroj někam položit, ale nedotýkat se ho. Jakýkoli kontakt s lidskou rukou vede k rozhýbání.
  • Dálkové ovládání, případně samospoušť používáme, i když fotíme ze stativu. V žádném případě bychom se přístroje neměli v okamžiku expozice dotýkat.
  • WB neboli wyvážení bílé nastavíme na automatiku (AUTO WB), nemá smysl laborovat s předvolbami. Samozřejmě lze fotit v RAW a při zpracování zkoušet nastavení bílé, nicméně podle mého ta AUTO WB vede k nejlepším výsledkům.
  • Nízké ISO – jelikož fotíme ze stativu dlouhými časy, není důvod zvyšovat ISO a tudíž zvyšovat šum.
  • Cloníme podle potřeby, na malou clonu (= malé clonové číslo), pokud chceme dosáhnout malé hloubky ostrosti, na velkou clonu (= vysoké clonové číslo) když chceme mít velkou hloubku ostrosti.
  • Manuální expoziční režim – to je další nutnost. Pokud totiž fotíme v kterémkoli automatickém režimu (auto, P, A nebo S ev. T) , naše expozice je ovlivňována rozložením světel v záběru a stačí pohnout aparátem a je “vše jinak”, Takže: jenom režim M je vhodný.
  • Kontrolujeme výsledek pomocí histogramu. Jeho křivka by měla končit někde v polovině. Očekávejme přepaly, ty se na fotce vyskytnou vždy vyskytnou, s nimi je třeba počítat. Toto je histogram fotky P. Slezáka, vidíme, že sice většina tónů je v tmavé oblasti (vlevo), ale střed je obsazen:

Žádné další čarování kolem noční fotky není. Ovšem je tu jeden trik: nejlépe se to fotí , když se rozsvítí světla a ještě není opravdu černá tma. Pak totiž zbytkové světlo na nebi obrázek rozjasní a nejsou na něm příliš tvrdé stíny. A teď k té zvláštnosti.

Fotili jsme hodně chrám svatého Víta. Na straně od Víkárky , tedy z druhé strany, než je nádvoří, je chrám pěkně osvícen odspodu a přímo nad vámi jsou chrliče. Je třeba si pohlídat, aby nesplývaly s ostatní výzdobou. Pokud splývají, je třeba je odpíchnout malou clonou, ale lépe je postavit se tak, aby za chrličem bylo vidět nebe. No a když tam jsme v té happy hour, jak tomu říkám, nebe je modré. Pak vznikne zajímavé osvětlení, jak je to vidět na fotce Ivany Tačíkové:

Na první pohled byste nepoznali, že jde o fotku pořízenou v noci. Jenže ve dne nikdy takto ty chrliče neuvidíte, protože jsou ve stínu a shora je přezáří denní obloha. Musíte tam jít za soumraku, se stativem… a použít všechny zásady, které jsem vypočítal nahoře. No a pak vznikne neobvyklá noční fotka, která nevypadá jako noční fotka a komu ji ukážete, bude si lámat hlavu, jak jste to mohli takhle vyfotit. 🙂