Na mini – fotoexpedici do Istanbulu jsem měl příležitost si zopakovat abecedu noční fotky. Jako všechna pravidla a zásady jsou i tato pravidla překročitelná, nicméně je dobře si je připomenout.
Pravidla mají jeden základ společný v podstatě jakémukoli efektnímu focení: motiv je to, co dobře vypadá na fotce. Tedy i noční atmosféra má dobře vypadat na fotce. Z toho ovšem plyne, že naprosto nemusí vzniknout opravdu v noci. Pak totiž by nejlepší noční fotky vznikaly dejme tomu – o půlnoci a ono tomu tak není.
Na mini – fotoexpedici do Istanbulu jsem měl příležitost si zopakovat abecedu noční fotky. Jako všechna pravidla a zásady jsou i tato pravidla překročitelná, nicméně je dobře si je připomenout.
Pravidla mají jeden základ společný v podstatě jakémukoli efektnímu focení: motiv je to, co dobře vypadá na fotce. Tedy i noční atmosféra má dobře vypadat na fotce. Z toho ovšem plyne, že naprosto nemusí vzniknout opravdu v noci. Pak totiž by nejlepší noční fotky vznikaly dejme tomu – o půlnoci a ono tomu tak není.
Ideální chvíle pro noční fotku je doba, které po vzoru majitelů barů a hospod říkám happy hour, šťastní hodinka. Ta doba je po západu slunce, kdy už svítí pouliční osvětlení, avšak ještě nenastala tma. Těch několik základních pravidel je fakt málo. První jsem už vyslovil:
- Foťme době přechodu dne do noci, kdy ještě všude je plno zbytkového světla a nejsou velké kontrasty.
- Fotíme ze stativu, v horším případě z pevné podložky, ovšem to je opravdu nouzové opatření, které značně omezuje možnosti a zvyšuje riziko neúspěchu.
- Fotíme na nízké ISO. Při focení ze stativu naprosto není nutné nastavovat vysoké ISO.
- Pracujeme se clonou – obvykle nastavíme clonu pro nejlepší kresbu, bývá kolem F8.0 – máme přece stativ a o délku expozice se nestaráme.
- Exponujeme dálkovou spouští anebo pomocí samospouště, nejlépe v režimu live view, aby zrcátko svým pohybem nerozechvělo přístroj.
- Nastavíme automatické vyvážení bílé. Vyzkoušejte si i jiná nastavení a uvidíte, že se k WB AUTO vrátíte. Zvlášť odpudivé výsledky dává nastavení WB – žárovka. Navíc, dnes v nočním městě svítí tolik světelných zdrojů různých typ, že ani není technicky možné na ně všechny současně reagovat „správným vyvážením WB“.
- Samozřejmě nemá smysl používat blesk.
To nejdůležitější
Toto všechno asi více méně každý jen trochu zkušenější fotograf ví. Je ale dobré si uvědomit, jak krátce ta happy hour trvá. Že by hour, tedy hodinu? Ani omylem! Tam v Istanbulu jsem si udělal malý pokus. Přiznám, že jsem nuceně porušil pravidlo stativu – fotil jsem z terasy restaurace a tam mi stativ nedovolili použít a tím pádem i pravidlo clony. Opíral jsem se tudíž o kovové zábradlí. Foceno Olympusem OM-D. Začal jsem brzy:
První fotka – 17 hodin jedna minuta. Už svítí lampy, ale fotka nemá charakter nočního záběru. Mešita je Hagia Sofia, původně křesťanský chrám, pak přistavěli minarety a byla z ní mešita, teď je to muzeum. Foceno bez korekce expozice.
Ve stejnou dobu, s korekcí -0,7 EV. Už je to jaksi nočnější, nicméně je velký nepoměr mezi jasem oblohy a tonalitou spodku.
Uplynuly pouhé 4 minuty a obloha značně ztmavla – je focena bez korekce.
Stačilo 7 dalších minut, 17 hodin 12 minut, čili pouhá desetiminutovka od té první fotky, a světelná situace je zcela jiná – při stejné expoziční době jedné pětiny vteřiny. Začíná happy hour. Mimochodem, všimněte si, že na ulici svítí dva druhy lamp, jeden dává bílé, druhé oranžové světlo. To je pro mě hlavní důvod, proč nechávám WB automatickou – jak tohle chcete pochytat?
Dalších osm minut, je 17.20, tedy 20 minut od první fotky. Začínají se slévat stíny a obloha je hodně tmavá. Happy hour končí – dalo by se pracovat s časem, trochu prodloužit expozici… Buď jak buď, jsme na hraně.
No a tohle je foceno hodinu poté. Že se nad Hagia Sofií objevil Měsíc je pěkné, ale happy hour je dávno pryč, nebe černé., stíny slité… a takhle to bude až do ranní happy hour,kdy je možné taky fotit, ale musí se kvůli tomu vstávat a v hospodách s terasou na střeše mají zavřeno 🙂 .
Poučení z toho všeho
Happy hour trvá dvacet minut. To ovšem má jeden zásadní dopad na naše fotografování.
Musíme přesně vědět, co a odkud chceme fotit a budeme dělat s největší pravděpodobností jen jeden záběr, na víc prostě není čas. Vyhlídnout si záběr, anebo jít tam, odkud vím, že to budu mít zaručené (viz třeba Smetanovo nábřeží v Praze u Novotného lávky a pohled přes Karlův most na Hradčany, sice banální, ale přesto je to jeden z nekrásnějších městských pohledů na světě), počkat si, připravit se a exponovat. Nelze tedy jen tak vyrazit do města a „fotit nočky“. Musím jít na vyhlídnuté místo a pořídit jeden záběr.
No a pak jít po svých. V restauraci je to příjemné a snadné.
K tomu dodává pan O.S.:
Uvědomil jsem si, že vůbec nepočítáte se zeměpisnou šířkou a ročním obdobím.
Velice totiž záleží na tom, pod jakým úhlem slunce za obzor zapadá. Někdy
někde slunce ani nevyjde nebo vůbec nezapadne!
Z vlastní zkušenosti vím, že západy slunce v tropech (například v Karibiku)
trvají pár minut, skoro bez ohledu na roční období.
Zato západy slunce třebas na Islandu trvají celé hodiny.
Jistou roli také hraje samozřejmě nadmořská výška, obzvláště když je značná.
V nadmořské výšce 4km jsou úsvit a soumrak značně posunuté vůči situaci u moře
– ověřeno nesčetněkrát na Hawaii.
Svatá pravda! To co je zde psáno platí zcela jistě v Česku a jak se ukázalo, ani v Turecku to není zásadně jiné. Je třeba vycházet z místních podmínek, ale vždy platí, že noční fotce prospěje doba po západu slunce, ještě dřív, než nastane skutečná černá noc.
