Noc (zatím) naposled – s bleskem

Konec týdne jsme věnovali noční fotografii. Sobotní běžecké události v Praze mi připomněly, že by bylo dobře vytáhnout ze šuplete blesk. Vypravil jsem se s Dílnou na Klárov. Připomenu, že Dílna je celoroční škola fotografie, kterou v rámci Idifu vedu. Bylo nás tam na tom Klárově dvacet a cvičili jsme techniku „blesk do pomalého času“.

Opáčko
Blesk čili správněji zábleskové zařízení je obvykle zabudován do fotoaparátu (všechny kopmpakty, zrcadlovky vyjma profi přístrojů), anebo je vyroben jako samostatný přístroj – říkáme mu externí blesk. Zde na ukázce screenshot progresshop.cz s částí nabídky externích blesků.

Synchronizační čas je taková doba osvitu, při které je citlivá plocha (okénko filmu, deska, elektronický snímač) vystavena světlu procházejícímu objektivem. Obvykle se pod tím pojmem rozumí nejkratší doba osvitu, při které ještě je okno plně vystavené. Samozřejmě všechny delší doby osvitu také splňují tuto podmínku. Dnes je obvyklý synchronizační čas kolem 1/200 sec, bývala to 1/30 sec (na starých přístrojích často najdeme znáček „blesk“ u synchronizačního času). Ale pozor, synchronizační čas je i taková doba osvitu, kterou si aparát sám nastaví v automatickém režimu.

Složité? Tak znovu. Dejme tomu, že zrcadlovka má nejkratší synchronizační čas 1/200 sec. To znamená, že je schopna fotit s bleskem až do rychlosti 1/200 sec. Jakmile ale se vestavěný (nebo externí, to je jedno) blesk aktivuje v jeho automatickém režimu, přístroj nastaví nikoli 1/200 sec, ale obvykle 1/60 sec (záleží na konstrukci, bývá to i jiná hodnota). Pro praxi to má důležité důsledky, jak hned uvidíme.

Tento snímek Daniely Šimkové byl pořízen externím bleskem v automatickém režimu, dobou osvitu 1/80 sec. Fotilo se v noci, tudíž správně exponovaní jsou dva běžci vpředu, skupina o pár metrů vzdálená je méně exponované a pozadí je utopené do tmy. Nicméně, technicky je snímek v pořádku, k dokumentárním účelům výborně slouží. Ovšem snímky pořízené v automatickém režimu vždy vždycky nějak takto vypadají, mají tmavé nebo černé pozadí, právě v důsledku použití synchronizačního času, tedy poměrně velmi krátké doby osvitu.

Blesk do pomalého času (slow flash)
Jak se toho vyvarovat? Blesk má i jiné režimy. Zopakujme je všechny. Blesk lze vypnout (důležitá vlastnost! na př, v divadle, v muzeu a pod.), lze ho používat v automatickém režimu (zapne se v šeru a tmě), lze ho nastavit, aby blýskal za každých okolností (tzv. fill in neboli výplnkový režim, i na sluníčku spustí plnou silou), ale nejzajímavější je právě tento „do pomala“ neboli slow flash.

V tomto režimu se aparát chová, jako kdyby mu blesk nepomáhal, tedy nastavuje expozici podle okolností, tedy i velmi dlouhé expoziční doby za slabého světla, a blesk jenom „doblýskne“, jenom světelně lízne scénu.

Při použití slow flashe lze dosáhnout zajímavých efektů. Především lze při něm úspěšně dělat tzv. panning – tedy sledování objektu v pohybu. Pro tyto účely se dobře osvědčuje rychlost závěrky 1/15 sec. Tuto rychlost nastavíme v režimu priority času, případně v manuálním režimu, ten je pro focení v noci nejvhodnější, jak patrno z předchozích dílů miniseriálu, a sledujeme objekt v pohybu. Na následující ukázce je autorka předchozí ukázky – všimněte si mázlého pozadí, ona sama je dostatečně ostrá. Posluchač Dílny odpálil na protějším chodníku blesk ve stejnou chvíli jako já, tak vznikl pěkný efekt ve vlasech. To ovšem je samozřejmě naprostá náhoda.

V praxi pak vypadal výsledek asi tak, jak vidno na následující ukázce. Fota samozřejmě není tak dokumentární, jako ta na první ukázce, ale myslím, že má větší dynamiku a náladu. To je efekt blesku do pomalého času. Nepovede se to vždycky, nemáme plně pod kontrolou výsledek, záleží na mnoha neovlivnitelných faktorech. Nicméně když se taková fotka povede, zpravidla má zajímavé vlastnosti.

Konec týdne jsme věnovali noční fotografii. Sobotní běžecké události v Praze mi připomněly, že by bylo dobře vytáhnout ze šuplete blesk. Vypravil jsem se s Dílnou na Klárov. Připomenu, že Dílna je celoroční škola fotografie, kterou v rámci Idifu vedu. Bylo nás tam na tom Klárově dvacet a cvičili jsme techniku „blesk do pomalého času“.

Opáčko
Blesk čili správněji zábleskové zařízení je obvykle zabudován do fotoaparátu (všechny kopmpakty, zrcadlovky vyjma profi přístrojů), anebo je vyroben jako samostatný přístroj – říkáme mu externí blesk. Zde na ukázce screenshot progresshop.cz s částí nabídky externích blesků.

Synchronizační čas je taková doba osvitu, při které je citlivá plocha (okénko filmu, deska, elektronický snímač) vystavena světlu procházejícímu objektivem. Obvykle se pod tím pojmem rozumí nejkratší doba osvitu, při které ještě je okno plně vystavené. Samozřejmě všechny delší doby osvitu také splňují tuto podmínku. Dnes je obvyklý synchronizační čas kolem 1/200 sec, bývala to 1/30 sec (na starých přístrojích často najdeme znáček „blesk“ u synchronizačního času). Ale pozor, synchronizační čas je i taková doba osvitu, kterou si aparát sám nastaví v automatickém režimu.

Složité? Tak znovu. Dejme tomu, že zrcadlovka má nejkratší synchronizační čas 1/200 sec. To znamená, že je schopna fotit s bleskem až do rychlosti 1/200 sec. Jakmile ale se vestavěný (nebo externí, to je jedno) blesk aktivuje v jeho automatickém režimu, přístroj nastaví nikoli 1/200 sec, ale obvykle 1/60 sec (záleží na konstrukci, bývá to i jiná hodnota). Pro praxi to má důležité důsledky, jak hned uvidíme.

Tento snímek Daniely Šimkové byl pořízen externím bleskem v automatickém režimu, dobou osvitu 1/80 sec. Fotilo se v noci, tudíž správně exponovaní jsou dva běžci vpředu, skupina o pár metrů vzdálená je méně exponované a pozadí je utopené do tmy. Nicméně, technicky je snímek v pořádku, k dokumentárním účelům výborně slouží. Ovšem snímky pořízené v automatickém režimu vždy vždycky nějak takto vypadají, mají tmavé nebo černé pozadí, právě v důsledku použití synchronizačního času, tedy poměrně velmi krátké doby osvitu.

Blesk do pomalého času (slow flash)
Jak se toho vyvarovat? Blesk má i jiné režimy. Zopakujme je všechny. Blesk lze vypnout (důležitá vlastnost! na př, v divadle, v muzeu a pod.), lze ho používat v automatickém režimu (zapne se v šeru a tmě), lze ho nastavit, aby blýskal za každých okolností (tzv. fill in neboli výplnkový režim, i na sluníčku spustí plnou silou), ale nejzajímavější je právě tento „do pomala“ neboli slow flash.

V tomto režimu se aparát chová, jako kdyby mu blesk nepomáhal, tedy nastavuje expozici podle okolností, tedy i velmi dlouhé expoziční doby za slabého světla, a blesk jenom „doblýskne“, jenom světelně lízne scénu.

Při použití slow flashe lze dosáhnout zajímavých efektů. Především lze při něm úspěšně dělat tzv. panning – tedy sledování objektu v pohybu. Pro tyto účely se dobře osvědčuje rychlost závěrky 1/15 sec. Tuto rychlost nastavíme v režimu priority času, případně v manuálním režimu, ten je pro focení v noci nejvhodnější, jak patrno z předchozích dílů miniseriálu, a sledujeme objekt v pohybu. Na následující ukázce je autorka předchozí ukázky – všimněte si mázlého pozadí, ona sama je dostatečně ostrá. Posluchač Dílny odpálil na protějším chodníku blesk ve stejnou chvíli jako já, tak vznikl pěkný efekt ve vlasech. To ovšem je samozřejmě naprostá náhoda.

V praxi pak vypadal výsledek asi tak, jak vidno na následující ukázce. Fota samozřejmě není tak dokumentární, jako ta na první ukázce, ale myslím, že má větší dynamiku a náladu. To je efekt blesku do pomalého času. Nepovede se to vždycky, nemáme plně pod kontrolou výsledek, záleží na mnoha neovlivnitelných faktorech. Nicméně když se taková fotka povede, zpravidla má zajímavé vlastnosti.