Aktuality, Recenze

Nikon Z 24-70 mm f/2,8 S

Ve čtyřkové světelnosti nabídl Nikon tento rozsah ohnisek hned při uvedení své řady pplnoformátových bezzrcadlovek Z. Oba dosud uvedené modely, jak Z6 tak jeho padesátimegový dvojník Z7, aspirují na profesionální použíti, a co je to platné, k profi výbavě se jaksi slušní světelnost F2.8. A tu ho máme, základní zoom coby pátý dedikovaný Z objektiv. Dá se tedy čekat, že k existujícímu objektivu 14-30/4.0 v řadě Z přibude dva osmičkový širokáč a telezoom 70-200/2.8, tahle svatá trojice prostě musí být, kdyby čert na koze jezdil.

Sestává ze 17 členů v 15 skupinách. Vybaven je krokovým autofokusovým motorem, ostření je vnitřní. Irisová clona má 9 lamel, největší clona je F22. V sestavě jsou čtyři ED členy a dva asférické a ke kvalitě přispívají nanovrstvy, ty opravdu zásadně zlepšují obraz zejména při protisvětle.

Vzhledem k pětiosé stabilizace čipu není třeba objektiv zatěžovat stabilizací, chválabohu. Už tak váží 805 g a měří 89-126 mm v pohotovostní poloze, při zoomování se jeho délka zvětšuje. Závit pro filtr má 82 mm, je to tedy hodně velký kalibr.
Nemá prstenec pro clonu, nicméně má displejík a na něm lze kontrolovat clonu nebo nastavené ohnisko a dokonce i vzdálenost s náznakem stupnice pro hloubku ostrosti. Tyhle displeje jsou poslední móda, praktické použití venku, zejména na slunci je nulové, protože na displeji nic nevidíme. Hračka je to ale hezká. Užitečnější je funkční tlačítko, to je další móda, ale vítaná. Je příjemné si tam navolit ostření nebo přidržení ostřicí vzdálenosti. Objektiv je plně utěsněn proti vlhkosti a prachu.

Prstence jsou tři, hned u těla ovládací prstenec, opět volitelný, uprostřed těla je široký prstenec pro zoomování a nejdál od těla úzký prstenec pro ruční ostření , přepínač je pěkně po levé straně, šoupátko A – M. Objektiv je speciálně upraven pro použití při snímání profi videa. Dbalo se i na takové detaily, jako je stálost úhlu záběru při přeostřování. Při videu lze plynule měnit clonu a na funkční prstenec lze navolit korekci expozice.

Jak se s ním fotí
Z řadě Z má Nikon k disposici teprve sedm objektivů, z toho dvě pevná ohniska (35/1.8 a 50/1.8). Dvě 24-70 na tak skromný výběr tedy vypadají jako luxus. Je ale třeba mít na paměti, že tento rozsah je skutečně ten nejpraktičtější základ (klasický setový 18-55 na přístrojích APS-C je úhly záběru velmi příbuzný). Ten čtyřkový stojí míň než půlku dva osmičkového a je podstatně lehčí 500 g) a menší (78-89 mm). To je objektiv pro běžné focení, kdežto toto je náročná ultrakvalita pro profi přístup. Optické vady zde nejsou nic k řešení. Vinětace při 24 mm:

Tohle je vinětace na F2.8 při 70 mm.


Pokud o zjištění nějaké aberace – motiv je z rohu, proti přezářenému nebi, navíc je to ukázka kresby v roku. Můžete počítat šupiny na šiškách…

Kresba je velmi vyrovnaná v plném rozsahu clon. Drží i na F11 a F16, při F22 jsem musel zkoumat obraz při 200% zvětšení, aby rozdíly vynikly. Při pouze 100% si ničeho pohoršujícího nepovšimnete. Tady je to ve středu, ohnisko 24 mm:

V kraji je to jen o málo horší:


O tom ostatně svědčí i MFT křivka, ta zkoumá pokles kresby a kontrastu od středu (vlevo) ke kraji (směrem doprava).

Pravda, stojí skoro 60 tisíc, cena odpovídá kvalitě. Kdyby si ho někdo měl kupovat jen tak pro radost, asi bych mu to rozmlouval i kdybych věděl, že má na chalupě naftový vrt. Jednoznačně patří do rodiny objektivů, která se tu objevila v posledních dejme tomu pěti letech: ohromný výkon, ovšem taky ohromná váha a olbřímí rozměry. To samozřejmě není výtka, to je prosté konstatování holého faktu. Není to nic na hraní. Je to na práci.

Ukázky:

Obrázky 19 a 20 jsou srovnání objektivů Samyang 24 a Sony Zeiss 28.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14