Nezařazené

Nikon S1

Na jaře jsem tu zveřejnil před-recenzi maličkého kompaktu od Nikonu. Byla to novinka ještě předprodukční, takže jsem nemohl publikovat víc, než funkční popis. Bylo tedy třeba se k přístroji vrátit a vše potřebné doplnit.
K recenzi zapůjčila firma Megapixel.

Jaký je a komu je určen
Zápisník do kapsy, stálý průvodce, nerozlučný společník – navymýšlet bychom si toho mohli hodně. Určující jsou skutečně miniaturní rozměry – 90 x 58 x 20 mm a váha 118 g. Napájen je li-ion aku EN-EL8. Je kovový a zde je třeba dodat: vypadá opravdu kovově, nikoli plechově, což je jemný citový rozdíl. Budí dojem solidnosti, pečlivého vypracování, takže se mi do prstů dere pojem, který jsme kdysi vymysleli a pak opustili, totiž digitální šperk.
Z přední strany nás zaujme vtipné “brýlové řešení”. Plocha je prázdná, jenom v pravém horním rohu dvojice kruhových prohlubní. Do levé je zapuštěn reflektor blesku, do pravé objektiv. Ten je periskopový, takže i když to je zoom 35 – 105 mm (ekv.) světelný F3.0-5.4, pohyby optických členů se dějí uvnitř těla aparátu, nic nevyčnívá ven ani při nastavení nejdelšího ohniska: v soustavě je vsazen hranol, který obrací optickou osu dolů, na dno přístroje, kde je umístěn CCD o kapacitě 5,1 Mpx a fyzické velikosti 1/2.5´´.


Zadní stěně dominuje obrovský displej (úhlopříčka 2,5´´): ten je zde jediným hledáčkem, přístroj nemá průhledový hledáček. Vpravo od něho nalezneme solidně provedená kovová tlačítka: zdá se, že na provedení tlačítek opravdu hodně záleží a tato jsou příkladně dobře navržena. Vpravo nahoře je kolébka pro zoom, pod tim je vlevo tlačítko pro aktivaci menu, uprostřed je dostatečně velké “joystickové kolečko” a pod ním vlevo aktivace režimu prohlížení a vpravo tlačítko pro mazání.


Úplně dole je šoupátko pro volbu režimu programového fotografování, volbu scénických režimů a video.

Žádná záplava ovládacích prvků: však taky aparát je určen pro lidi, kteří si přejí být zbaveni maxima problémů, které fotografování může přinést. K tomu slouží i kolébka COOL-STATION MV-1, která je tu součástí výbavy. Má funkci napájecí – na spodní straně aparátu je kontakt, do něhož vklouzne kontakt kolébky, a také přenosovou, jelikož kolébku lze propojit přes USB s počítačem a pak není třeba vytahovat ven SD kartu (mimochodem, přístroj má i 12 MB vnitřní paměti). Napáječem ale lze akumulátor v přístroji dobíjet i bez kolébky – konektor na spodní stěně slouží i k přímému napájení. To je velmi praktické na cestách, kdy by používání kolébky bylo přece jen nepohodlné.

Nikon S1 nabízí dvě specialitky.
Varování před rozhýbáním je vtipné řešení typu “sám sobě stabilizátorem”. Jakmile totiž senzor zjistí neblahé pohyby kamer, červená varovná ručička na displeji dá najevo, že výsledek bude mázlý. Když přesto fotíme, aparát se ozve dotazem, zdali má snímek uložit, přestože není ostrý. Ostatně, jelikož jde o Nikon, najdeme i zde jeho oblíbenou funkci BSS, tedy “best shot selector”: přístroj pořídí tři snímky a uloží ten nejostřejší (má největší datový objem).
D-lighting je druhá specialita – je to onen “digitální flash”, který se začíná v digitálním světě ujímat. Softwarovým způsobem se v tomto režimu zjasňují temné partie, takže se výrazně zvětšuje “dynamický rozsah” obrázku. Musíme ovšem “exponovat na světla”, abychom se vyvarovali vypáleních světlých míst, ale o tom až níže.

Jak se s ním fotí
Náběh aparátu je 1,4 sec, jakmile si ale v setupu zapneme “welcome screen”, tedy uvítací obrázek, přidáme si dalších 1,4 sec, takže radím – nepoužívat. Rychlost spouště je taky velmi příjemná – zpoždění při namáčknuté spoušti bylo 0,1 sec, bez namáčknutí průměrně 0,6 sec.

Nahoře výřez z “rozmazané verze”, dole z “ostré verze”. Rozdíl nevidím, nicméně dole v tabulce je “ostrá verze”.


Obrazová kvalita je velmi dobrá. Na kontrolním snímku naší “Alžbětky” zobrazí nejvyšší hustotu čas 64, ale jen s nepatrným moaré. Pokud jde o fialové kontury, na snímcích z jara záleželo na pozadí – jako kdyby modré nebe barvilo větvičky, kdežto proti bílému oblaku se fialové kontury tolik neprojevily. U produkčního kusu fialové kontury výrazné nebyly. Šum při 400 ISO je nevýrazný, rozhodně to není žádný “šumák”.
Varování před rozhýbání je vynikající zařízení. Nečekejme ale zázraky. Ona je to především kontrolka dlouhého času, protože za špatných světelných podmínek červená ručička poblikává, i když máme přístroj na stativu. Zajímavější je varování, že jsme pořídili rozmazaný snímek. To se projevilo při kontrolním snímání “Marie” ze stativu. Přístroj si nedal pokoj, dokud jsem nefotil se samospouští. Rozdíl v datovém objemu byl 4 kB při celkovém objemu 1,7 MB! Barvy jsou příjemně syté. Přístroj zachoval kresbu i na okvětních lístcích červených růží -“digi” mívá tendenci je přepalovat.
Obrazové výsledky, jak bylo řečeno, jsou velmi dobré. Pokud bych měl nějaké výhrady, tak k řešení menu. Je graficky dobré – velká černá písmena na bílém podkladě jsou dobře čitelná i za slunečného počasí. Přes menu je ovladatelných jen sedm položek: velikost obrazu (2592 x 1944, 2048 x 1536, 1024 x 768 a 640 x 480 pixelů), dále nastavení bílé (5 předvoleb a dobře řešené ruční nastavení), expoziční kompenzace, volba “drive” (jednotlivé obrázky, série, “multishot” 16 snímků na jedno okno a intervalové snímání, lze volit od 1 minuty do jedné hodiny), BSS (zapnout, vypnout) , citlivost (50 – 400 ISO a automat) a volba barev (obyčejné, živé, černobílé, hnědé a modré). Z menu musíme vyskočit zase stisknutím tlačítka “menu”, místo aby stačilo stisknout spoušť. Totéž platí pro prohlížení – zde nejde o “náhled”, ale o opravdové přepnutí do režimu a z něho zase musíme zpátky přes fyzický dotyk tlačítka. Také příchod a odchod do makra musíme dokonce přes potvrzení yes/no. To zbytečně zdržuje.
Ovládání blesku, makra a samospouště je vyvedeno do multifunkčního “joystickového kolečka”. Blesk má i režim “slow flash”, tedy “blesk do pomalého času” – ten odmítal fungovat, když rychlost závěrky byla příliš vysoká (obvykle totiž tyto “slow” blesky blýskají i do pozoruhodně vysokých hodnot času). Použitelnost pro protisvětlo je omezena, je třeba fotit “fill in” čili výplňkový blesk, který blýská vždycky, i na svatbě čertů.
Scénické režimy jsou zde pečlivě vypracované. Portrét, krajina a sport jsou běžně řešeny, zajímavý je “noční portrét”, který zohledňuje, zdali je portrétovaná osoba vlevo, vpravo, uprostřed, dvě vedle sebe nebo na výšku: je to volba zaostřovacího bodu ve špatných světelných podmínkách). Pak ale při volbě tohoto režimu se objeví na displeji rámeček v podobě – a velikosti – panáčka přes celý displej. Velmi dobře – to totiž laického uživatele nutí umisťovat obličej do horní třetiny obrazu a ne do poloviny, jak je to v 90% případů. Režim “uvnitř” (indoor) prodlouží expozici na 1 sec, při pokusech, pravda, ne v noci nastavil citlivost na 200 ISO. V režimu sníh/moře nebyl patrný žádný rozdíl mezi kontrolními snímky, bude třeba prověřit na konečném produkčním modelu. V režimech východ slunce / soumrak je patrný posun barevnosti, snímky za těchto zvláštních světelných podmínek lépe vypadají. Režim “noční krajina” nastavuje expoziční kompenzaci na -1 EV (tedy, oproti automatu nastaví dvojnásob kratší čas. V režimu “muzeum” se automaticky zapne BSS a citlivost 100 ISO – zřejmě jde o maximální kvalitu obrazu, rozhodně se doporučuje použití stativu (ale v muzeu??). Při “ohňostroji” se sníží ISO na 50 a čas se prodlouží na 4 sec. “Copy” je černobílý obraz s vyšším kontrastem, určeno na kopírování dokumentů. Výborný je “back light”, to je fakticky “slow flash”, ale bez protivných předblesků, určených k zúžení zornic, velmi doporučuji užití tohoto režimu. “Panorama assist” pomáhá trefit se do přesahů a pasování snímků na sebe. “Pod vodou” upravuje barevnost – “chyběla” mi legrační hláška, že pod vodou je třeba použít pouzdro (představa, že nějaký pitomec vleze pod vodubez pouzdra jen proto , že nastavil režim… V posledním režimu lze nastavit velikost obrazu a přidat hlasovou poznámku. Ostatně, tu lze nastavit i jinak, prostě při prohlížení stisknutím tlačítka OK.
Technicky zajímavou funkcí je Face priority. Je to jedna z možností použití scénického režimu Portrét. Jde o systém autofokusu, kdy přístroj dává přednost lidskému obličeji jako zóně, na niž má být ostřeno. Namíříme aparát a aniž se dotkneme spouště, po ploše obrazu poletuje červený čtvereček a zastaví se na lidském obličeji. Pak je možno tisknout spoušť. Trvá to ale dosti dlouho a myslím, že je to spíš technická zvláštnost, než prakticky použitelná funkce.
Pokud jde o zvukovou poznámku, ta je – podobně jako v modelu 3700, 7600, 5900 a 7900 – omezena jen kapacitou karty, kde tedy o plnohodnotný diktafon.

Shrnutí
Přístroj typu “namiř a stiskni spoušť” s vynikajícími obrazovými výsledky, elegantní, skladný, nenáročný na obsluhu, takový je Coolpix S1. Zdá se, že se zrodila specifická kategorie kompaktních přístrojů. I pro vážně pracujícího fotografa to může být příjemný doplněk k jeho profi výbavě: kdo by se pořád tahal s taškou plnou objektivů, ale zase: kdo potom naříká nad ztracenou příležitostí, protože nechal tašku doma? Výhradu mám vskutku jen kvůli (zbytečné) nutnosti odcházet z menu tlačítkem. Ono to je opravdu prkotina, jenže protivná právě proto, že úplně zbytečná. Rozhodně doporučuji používat scénické režimy, zvláště pak “back light” k snímání snímků v protisvětle se “slow bleskem”.

K recenzi zapůjčila firma Megapixel.

Ukázky:
1,2 – domeček nám zarůstá…, 3 – digitální zoom4, 4,5 – další ukázka rozsahu zoomu a barevnosti, 6, 7 – vzpomínka na jaro, 8 – zvládnuté růže, 9 – “umění”, 10 při ISO 400.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10




Na jaře jsem tu zveřejnil před-recenzi maličkého kompaktu od Nikonu. Byla to novinka ještě předprodukční, takže jsem nemohl publikovat víc, než funkční popis. Bylo tedy třeba se k přístroji vrátit a vše potřebné doplnit.
K recenzi zapůjčila firma Megapixel.

Jaký je a komu je určen
Zápisník do kapsy, stálý průvodce, nerozlučný společník – navymýšlet bychom si toho mohli hodně. Určující jsou skutečně miniaturní rozměry – 90 x 58 x 20 mm a váha 118 g. Napájen je li-ion aku EN-EL8. Je kovový a zde je třeba dodat: vypadá opravdu kovově, nikoli plechově, což je jemný citový rozdíl. Budí dojem solidnosti, pečlivého vypracování, takže se mi do prstů dere pojem, který jsme kdysi vymysleli a pak opustili, totiž digitální šperk.
Z přední strany nás zaujme vtipné “brýlové řešení”. Plocha je prázdná, jenom v pravém horním rohu dvojice kruhových prohlubní. Do levé je zapuštěn reflektor blesku, do pravé objektiv. Ten je periskopový, takže i když to je zoom 35 – 105 mm (ekv.) světelný F3.0-5.4, pohyby optických členů se dějí uvnitř těla aparátu, nic nevyčnívá ven ani při nastavení nejdelšího ohniska: v soustavě je vsazen hranol, který obrací optickou osu dolů, na dno přístroje, kde je umístěn CCD o kapacitě 5,1 Mpx a fyzické velikosti 1/2.5´´.


Zadní stěně dominuje obrovský displej (úhlopříčka 2,5´´): ten je zde jediným hledáčkem, přístroj nemá průhledový hledáček. Vpravo od něho nalezneme solidně provedená kovová tlačítka: zdá se, že na provedení tlačítek opravdu hodně záleží a tato jsou příkladně dobře navržena. Vpravo nahoře je kolébka pro zoom, pod tim je vlevo tlačítko pro aktivaci menu, uprostřed je dostatečně velké “joystickové kolečko” a pod ním vlevo aktivace režimu prohlížení a vpravo tlačítko pro mazání.


Úplně dole je šoupátko pro volbu režimu programového fotografování, volbu scénických režimů a video.

Žádná záplava ovládacích prvků: však taky aparát je určen pro lidi, kteří si přejí být zbaveni maxima problémů, které fotografování může přinést. K tomu slouží i kolébka COOL-STATION MV-1, která je tu součástí výbavy. Má funkci napájecí – na spodní straně aparátu je kontakt, do něhož vklouzne kontakt kolébky, a také přenosovou, jelikož kolébku lze propojit přes USB s počítačem a pak není třeba vytahovat ven SD kartu (mimochodem, přístroj má i 12 MB vnitřní paměti). Napáječem ale lze akumulátor v přístroji dobíjet i bez kolébky – konektor na spodní stěně slouží i k přímému napájení. To je velmi praktické na cestách, kdy by používání kolébky bylo přece jen nepohodlné.

Nikon S1 nabízí dvě specialitky.
Varování před rozhýbáním je vtipné řešení typu “sám sobě stabilizátorem”. Jakmile totiž senzor zjistí neblahé pohyby kamer, červená varovná ručička na displeji dá najevo, že výsledek bude mázlý. Když přesto fotíme, aparát se ozve dotazem, zdali má snímek uložit, přestože není ostrý. Ostatně, jelikož jde o Nikon, najdeme i zde jeho oblíbenou funkci BSS, tedy “best shot selector”: přístroj pořídí tři snímky a uloží ten nejostřejší (má největší datový objem).
D-lighting je druhá specialita – je to onen “digitální flash”, který se začíná v digitálním světě ujímat. Softwarovým způsobem se v tomto režimu zjasňují temné partie, takže se výrazně zvětšuje “dynamický rozsah” obrázku. Musíme ovšem “exponovat na světla”, abychom se vyvarovali vypáleních světlých míst, ale o tom až níže.

Jak se s ním fotí
Náběh aparátu je 1,4 sec, jakmile si ale v setupu zapneme “welcome screen”, tedy uvítací obrázek, přidáme si dalších 1,4 sec, takže radím – nepoužívat. Rychlost spouště je taky velmi příjemná – zpoždění při namáčknuté spoušti bylo 0,1 sec, bez namáčknutí průměrně 0,6 sec.

Nahoře výřez z “rozmazané verze”, dole z “ostré verze”. Rozdíl nevidím, nicméně dole v tabulce je “ostrá verze”.


Obrazová kvalita je velmi dobrá. Na kontrolním snímku naší “Alžbětky” zobrazí nejvyšší hustotu čas 64, ale jen s nepatrným moaré. Pokud jde o fialové kontury, na snímcích z jara záleželo na pozadí – jako kdyby modré nebe barvilo větvičky, kdežto proti bílému oblaku se fialové kontury tolik neprojevily. U produkčního kusu fialové kontury výrazné nebyly. Šum při 400 ISO je nevýrazný, rozhodně to není žádný “šumák”.
Varování před rozhýbání je vynikající zařízení. Nečekejme ale zázraky. Ona je to především kontrolka dlouhého času, protože za špatných světelných podmínek červená ručička poblikává, i když máme přístroj na stativu. Zajímavější je varování, že jsme pořídili rozmazaný snímek. To se projevilo při kontrolním snímání “Marie” ze stativu. Přístroj si nedal pokoj, dokud jsem nefotil se samospouští. Rozdíl v datovém objemu byl 4 kB při celkovém objemu 1,7 MB! Barvy jsou příjemně syté. Přístroj zachoval kresbu i na okvětních lístcích červených růží -“digi” mívá tendenci je přepalovat.
Obrazové výsledky, jak bylo řečeno, jsou velmi dobré. Pokud bych měl nějaké výhrady, tak k řešení menu. Je graficky dobré – velká černá písmena na bílém podkladě jsou dobře čitelná i za slunečného počasí. Přes menu je ovladatelných jen sedm položek: velikost obrazu (2592 x 1944, 2048 x 1536, 1024 x 768 a 640 x 480 pixelů), dále nastavení bílé (5 předvoleb a dobře řešené ruční nastavení), expoziční kompenzace, volba “drive” (jednotlivé obrázky, série, “multishot” 16 snímků na jedno okno a intervalové snímání, lze volit od 1 minuty do jedné hodiny), BSS (zapnout, vypnout) , citlivost (50 – 400 ISO a automat) a volba barev (obyčejné, živé, černobílé, hnědé a modré). Z menu musíme vyskočit zase stisknutím tlačítka “menu”, místo aby stačilo stisknout spoušť. Totéž platí pro prohlížení – zde nejde o “náhled”, ale o opravdové přepnutí do režimu a z něho zase musíme zpátky přes fyzický dotyk tlačítka. Také příchod a odchod do makra musíme dokonce přes potvrzení yes/no. To zbytečně zdržuje.
Ovládání blesku, makra a samospouště je vyvedeno do multifunkčního “joystickového kolečka”. Blesk má i režim “slow flash”, tedy “blesk do pomalého času” – ten odmítal fungovat, když rychlost závěrky byla příliš vysoká (obvykle totiž tyto “slow” blesky blýskají i do pozoruhodně vysokých hodnot času). Použitelnost pro protisvětlo je omezena, je třeba fotit “fill in” čili výplňkový blesk, který blýská vždycky, i na svatbě čertů.
Scénické režimy jsou zde pečlivě vypracované. Portrét, krajina a sport jsou běžně řešeny, zajímavý je “noční portrét”, který zohledňuje, zdali je portrétovaná osoba vlevo, vpravo, uprostřed, dvě vedle sebe nebo na výšku: je to volba zaostřovacího bodu ve špatných světelných podmínkách). Pak ale při volbě tohoto režimu se objeví na displeji rámeček v podobě – a velikosti – panáčka přes celý displej. Velmi dobře – to totiž laického uživatele nutí umisťovat obličej do horní třetiny obrazu a ne do poloviny, jak je to v 90% případů. Režim “uvnitř” (indoor) prodlouží expozici na 1 sec, při pokusech, pravda, ne v noci nastavil citlivost na 200 ISO. V režimu sníh/moře nebyl patrný žádný rozdíl mezi kontrolními snímky, bude třeba prověřit na konečném produkčním modelu. V režimech východ slunce / soumrak je patrný posun barevnosti, snímky za těchto zvláštních světelných podmínek lépe vypadají. Režim “noční krajina” nastavuje expoziční kompenzaci na -1 EV (tedy, oproti automatu nastaví dvojnásob kratší čas. V režimu “muzeum” se automaticky zapne BSS a citlivost 100 ISO – zřejmě jde o maximální kvalitu obrazu, rozhodně se doporučuje použití stativu (ale v muzeu??). Při “ohňostroji” se sníží ISO na 50 a čas se prodlouží na 4 sec. “Copy” je černobílý obraz s vyšším kontrastem, určeno na kopírování dokumentů. Výborný je “back light”, to je fakticky “slow flash”, ale bez protivných předblesků, určených k zúžení zornic, velmi doporučuji užití tohoto režimu. “Panorama assist” pomáhá trefit se do přesahů a pasování snímků na sebe. “Pod vodou” upravuje barevnost – “chyběla” mi legrační hláška, že pod vodou je třeba použít pouzdro (představa, že nějaký pitomec vleze pod vodubez pouzdra jen proto , že nastavil režim… V posledním režimu lze nastavit velikost obrazu a přidat hlasovou poznámku. Ostatně, tu lze nastavit i jinak, prostě při prohlížení stisknutím tlačítka OK.
Technicky zajímavou funkcí je Face priority. Je to jedna z možností použití scénického režimu Portrét. Jde o systém autofokusu, kdy přístroj dává přednost lidskému obličeji jako zóně, na niž má být ostřeno. Namíříme aparát a aniž se dotkneme spouště, po ploše obrazu poletuje červený čtvereček a zastaví se na lidském obličeji. Pak je možno tisknout spoušť. Trvá to ale dosti dlouho a myslím, že je to spíš technická zvláštnost, než prakticky použitelná funkce.
Pokud jde o zvukovou poznámku, ta je – podobně jako v modelu 3700, 7600, 5900 a 7900 – omezena jen kapacitou karty, kde tedy o plnohodnotný diktafon.

Shrnutí
Přístroj typu “namiř a stiskni spoušť” s vynikajícími obrazovými výsledky, elegantní, skladný, nenáročný na obsluhu, takový je Coolpix S1. Zdá se, že se zrodila specifická kategorie kompaktních přístrojů. I pro vážně pracujícího fotografa to může být příjemný doplněk k jeho profi výbavě: kdo by se pořád tahal s taškou plnou objektivů, ale zase: kdo potom naříká nad ztracenou příležitostí, protože nechal tašku doma? Výhradu mám vskutku jen kvůli (zbytečné) nutnosti odcházet z menu tlačítkem. Ono to je opravdu prkotina, jenže protivná právě proto, že úplně zbytečná. Rozhodně doporučuji používat scénické režimy, zvláště pak “back light” k snímání snímků v protisvětle se “slow bleskem”.

K recenzi zapůjčila firma Megapixel.

Ukázky:
1,2 – domeček nám zarůstá…, 3 – digitální zoom4, 4,5 – další ukázka rozsahu zoomu a barevnosti, 6, 7 – vzpomínka na jaro, 8 – zvládnuté růže, 9 – “umění”, 10 při ISO 400.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: