|
Raději bych recenzoval D7000, ale je mi zatím nedostupná, takže postupuju podle sloganu – nedáte-li červený, dejte aspoň kompakt. Zde ho tedy máte, konkurenta canonské G12, poprvé jsme se tu o něm zmínili v září – tiskovou zprávou Nikonu. Sedmitisícovka následuje po šestitisícovce, která držela vlajku nikonských kompaktů přes dva roky! Za zmínku stojí některé trendy: například že 7000 snížila počet megapixelů, avšak zvětšila fyzický rozměr čipu (i když to nejsou změny ohromné, konkrétně 13,9->10,4 a 7,40×5,55mm -> 7,60×5,70 mm). Přístroj je tedy osazen originál nikonským CCD čipem. Také rozsah zoomu není ohromující, nicméně je dostačující, od širokoúhlého ekv. 28 mm po slušný tele 200 mm objektiv. Podstatná je světelnost, od F2.8 po F5.6. A jsme u prvního hlavolamu. Co je lepší, kratší rozsah a získat lepší světelnost na delším konci, nebo takto, tedy větší rozsah a snížit světelnost? Canon G12 má rozsah 5x a světelnost na delším konci (ekv. 140 mm) F4,5. Jenže takovou světelnost má na ekv. 140 mm tenhle Nikon taky. Ale, znáte to, když zoomujeme, tak obvykle na maximum. Zkrátka, toto je na zvážení. Jde o přístroj už na první pohled připomínající klasické kompakty, jak vznikly se zrozením leicy přes – skoro – sto lety, nechybí tady ani průhledový hledáček! Te to tedy přístroj, jak se říká, určený pro vážnou fotografickou práci, nicméně i běžný a ne moc zasvěcený uživatel ho dobře vychutná a postupně třeba vstoupí i do komnat vyššího svěcení. Jaký je    První dojem dělá P7000 velmi příznivý. Máme pocit, že držíme v ruce něco opravdu solidního, určeného pro vážnou práci. Není to hračička pro slečinky a není kam nalepit veselou tapetu s medvídky. Přístroj je samozřejmě černý, je přece profi. Dnes už se mnoho takových přístrojů nedělá, už jsem zmínil G12 od Canonu (stojí cca 12,5 tisíc, listopad 2010), případně Panasonic LX5 (12 tisíc) – a čekáme na Fujifilm X100 (digitální leicu s pevným sklem). Měl by to být vážný doplněk k zrcadlovce pro člověka, který umí se zrcadlovkou zacházet. Dobrý záměr, až na to, že k tomuto účelu dnes slouží především kompakty s výměnnými objektivy, jako je PEN od Olympusu nebo GF1 úGF2 Panasoniku či NEX3/5 od Sonyho či NX od Samsungu. Takže maximum, co může tento koncept nabídnout je „all in one“ řešení, tedy naopak ne-potřebost výměny objektivů a srovnatelná kvalita obrazu. Ovládání a menu Na zadní stěně najdeme dokonce dva rollery, jeden je zapuštěný pod horní hranu a druhý je postavený naplocho, kolem čtyřcestného voliče. Kromě nich je tu ještě tlačítko na režim zobrazování 3palcového displeje, prohlížení a menu. Vpravo v koutě je nezbytný koš. Menu je na pohled přehledné, graficky strohé. Má tři oddíly, foto, prohlížení a setup. To jak je rozřazeno menu a setup ale není příliš logické. Je to neobvyklé nicméně chvályhodné, že tu není ISO a WB, jak to bývá zvykem, jelikož to (a samozřejmě korekce) má své ovládání na povrchu. Na prvním místě tu je picture control, tedy nastavení standardní, potlačené a zvýšené živosti barev plus čb zobrazení. Na druhé pozici si můžete sestavit vlastní picture control, nicméně i v přednastavených sestavách můžete sáhnout do kontrastu, sytosti a doostření. Pro milovníky složitostí je tu možnost otevřít „mřížku“, tedy graf zobrazující rozložení těchto parametrů. Je to laboratorně působivé, praktické použití si jaksi nedovedu představit. V menu dále najdeme běžné věci, jako je režim snímání, autofokus, korekce záblesku flashe,, nastavení redukce šumu, nicméně nastavení pro širokoúhlou předsádku bych spíš čekal v setupu a naopak ND filtr ve foto menu (ND filtr je umělé snížení citlivosti pro případ, že kvůli nějakému efektu chceme dosáhnout dlouhých expozičních dob). Jak se s ním fotí Objektiv má velmi dobrou kresbu, to je ostatně patrné na ukázkových snímcích. V tomto ohledu nezklame očekávání. Bez vady ale není, překvapující je míra jeho soudkové vady, která je při krátkém ohnisku abnormální.  Lze to samozřejmě řešit, ale lepší je, když se taková věc řeší ve výrobě. Vinětace je omezená na velmi malé oblasti v rozích, na naší ukázce je zvýrazněna silným posunem v úrovních – na praktických snímcích její stopy asi ani nenajdete.  Chromatická vada je nezbadatelná, není patrná ani na světlém pozadí nebo na přechodech jasů.  Obrazový šum nedělá žádné problémy při 800 ISO, je patrný při 1600 ISO, nicméně i 3200 ISO nepřesahuje meze použitelnosti (jen riziko výtek ze strany pixelpichů). Na ukázce je výkon při 800, 1600 a 3200 ISO, zleva.  Výkon VR = stabilizátoru je velmi dobrý, funguje i při rozumném vyzoomování na 1/8 sec a to je opravdu krajnost. Bez VR byly obrázky silně rozmazané. Na ukázce je vlevo VR zapnuté, vpravo vypnuté při 1/8. Citlivost byla nastavena na 3200 ISO, foceno v šeru.  Optický hledáček přidává na každé straně 15%. Má korekci optické vady, ale to je asi tak jediné dobré, co se o něm dá říct. D-lighting je už tradiční nikonské zjasňování stínů. Je zde dvojí druhu. Lze ho použít při fotografování – zde je výsledek, vlevo s aplikovaným silným filtrem, vpravo bez:  Rozdíl je zřetelný, nikoli do očí bijící. Je zajímavé, že při aplikaci přístroj volil kratší dobu osvitu (1/18 oproti 1/15 sec), čímž korigoval jasy – a aplikací filtru pak zmírnil tmavé partie. Lze uplatnit i „ex.post“ v režimu prohlížení. Pak je efekt ještě větší než rovnou při fotografování, ale je to trochu zdlouhavá věc.  Shrnutí Ukázky:
|
|
Raději bych recenzoval D7000, ale je mi zatím nedostupná, takže postupuju podle sloganu – nedáte-li červený, dejte aspoň kompakt. Zde ho tedy máte, konkurenta canonské G12, poprvé jsme se tu o něm zmínili v září – tiskovou zprávou Nikonu. Sedmitisícovka následuje po šestitisícovce, která držela vlajku nikonských kompaktů přes dva roky! Za zmínku stojí některé trendy: například že 7000 snížila počet megapixelů, avšak zvětšila fyzický rozměr čipu (i když to nejsou změny ohromné, konkrétně 13,9->10,4 a 7,40×5,55mm -> 7,60×5,70 mm). Přístroj je tedy osazen originál nikonským CCD čipem. Také rozsah zoomu není ohromující, nicméně je dostačující, od širokoúhlého ekv. 28 mm po slušný tele 200 mm objektiv. Podstatná je světelnost, od F2.8 po F5.6. A jsme u prvního hlavolamu. Co je lepší, kratší rozsah a získat lepší světelnost na delším konci, nebo takto, tedy větší rozsah a snížit světelnost? Canon G12 má rozsah 5x a světelnost na delším konci (ekv. 140 mm) F4,5. Jenže takovou světelnost má na ekv. 140 mm tenhle Nikon taky. Ale, znáte to, když zoomujeme, tak obvykle na maximum. Zkrátka, toto je na zvážení. Jde o přístroj už na první pohled připomínající klasické kompakty, jak vznikly se zrozením leicy přes – skoro – sto lety, nechybí tady ani průhledový hledáček! Te to tedy přístroj, jak se říká, určený pro vážnou fotografickou práci, nicméně i běžný a ne moc zasvěcený uživatel ho dobře vychutná a postupně třeba vstoupí i do komnat vyššího svěcení. Jaký je První dojem dělá P7000 velmi příznivý. Máme pocit, že držíme v ruce něco opravdu solidního, určeného pro vážnou práci. Není to hračička pro slečinky a není kam nalepit veselou tapetu s medvídky. Přístroj je samozřejmě černý, je přece profi. Dnes už se mnoho takových přístrojů nedělá, už jsem zmínil G12 od Canonu (stojí cca 12,5 tisíc, listopad 2010), případně Panasonic LX5 (12 tisíc) – a čekáme na Fujifilm X100 (digitální leicu s pevným sklem). Měl by to být vážný doplněk k zrcadlovce pro člověka, který umí se zrcadlovkou zacházet. Dobrý záměr, až na to, že k tomuto účelu dnes slouží především kompakty s výměnnými objektivy, jako je PEN od Olympusu nebo GF1 úGF2 Panasoniku či NEX3/5 od Sonyho či NX od Samsungu. Takže maximum, co může tento koncept nabídnout je „all in one“ řešení, tedy naopak ne-potřebost výměny objektivů a srovnatelná kvalita obrazu. Ovládání a menu Na zadní stěně najdeme dokonce dva rollery, jeden je zapuštěný pod horní hranu a druhý je postavený naplocho, kolem čtyřcestného voliče. Kromě nich je tu ještě tlačítko na režim zobrazování 3palcového displeje, prohlížení a menu. Vpravo v koutě je nezbytný koš. Menu je na pohled přehledné, graficky strohé. Má tři oddíly, foto, prohlížení a setup. To jak je rozřazeno menu a setup ale není příliš logické. Je to neobvyklé nicméně chvályhodné, že tu není ISO a WB, jak to bývá zvykem, jelikož to (a samozřejmě korekce) má své ovládání na povrchu. Na prvním místě tu je picture control, tedy nastavení standardní, potlačené a zvýšené živosti barev plus čb zobrazení. Na druhé pozici si můžete sestavit vlastní picture control, nicméně i v přednastavených sestavách můžete sáhnout do kontrastu, sytosti a doostření. Pro milovníky složitostí je tu možnost otevřít „mřížku“, tedy graf zobrazující rozložení těchto parametrů. Je to laboratorně působivé, praktické použití si jaksi nedovedu představit. V menu dále najdeme běžné věci, jako je režim snímání, autofokus, korekce záblesku flashe,, nastavení redukce šumu, nicméně nastavení pro širokoúhlou předsádku bych spíš čekal v setupu a naopak ND filtr ve foto menu (ND filtr je umělé snížení citlivosti pro případ, že kvůli nějakému efektu chceme dosáhnout dlouhých expozičních dob). Jak se s ním fotí Objektiv má velmi dobrou kresbu, to je ostatně patrné na ukázkových snímcích. V tomto ohledu nezklame očekávání. Bez vady ale není, překvapující je míra jeho soudkové vady, která je při krátkém ohnisku abnormální. Lze to samozřejmě řešit, ale lepší je, když se taková věc řeší ve výrobě. Vinětace je omezená na velmi malé oblasti v rozích, na naší ukázce je zvýrazněna silným posunem v úrovních – na praktických snímcích její stopy asi ani nenajdete. Chromatická vada je nezbadatelná, není patrná ani na světlém pozadí nebo na přechodech jasů. Obrazový šum nedělá žádné problémy při 800 ISO, je patrný při 1600 ISO, nicméně i 3200 ISO nepřesahuje meze použitelnosti (jen riziko výtek ze strany pixelpichů). Na ukázce je výkon při 800, 1600 a 3200 ISO, zleva. Výkon VR = stabilizátoru je velmi dobrý, funguje i při rozumném vyzoomování na 1/8 sec a to je opravdu krajnost. Bez VR byly obrázky silně rozmazané. Na ukázce je vlevo VR zapnuté, vpravo vypnuté při 1/8. Citlivost byla nastavena na 3200 ISO, foceno v šeru. Optický hledáček přidává na každé straně 15%. Má korekci optické vady, ale to je asi tak jediné dobré, co se o něm dá říct. D-lighting je už tradiční nikonské zjasňování stínů. Je zde dvojí druhu. Lze ho použít při fotografování – zde je výsledek, vlevo s aplikovaným silným filtrem, vpravo bez: Rozdíl je zřetelný, nikoli do očí bijící. Je zajímavé, že při aplikaci přístroj volil kratší dobu osvitu (1/18 oproti 1/15 sec), čímž korigoval jasy – a aplikací filtru pak zmírnil tmavé partie. Lze uplatnit i „ex.post“ v režimu prohlížení. Pak je efekt ještě větší než rovnou při fotografování, ale je to trochu zdlouhavá věc. Shrnutí Ukázky:
|
