Nezařazené

Nikon P7000 (recenze)

Raději bych recenzoval D7000, ale je mi zatím nedostupná, takže postupuju podle sloganu – nedáte-li červený, dejte aspoň kompakt. Zde ho tedy máte, konkurenta canonské G12, poprvé jsme se tu o něm zmínili v září – tiskovou zprávou Nikonu. Sedmitisícovka následuje po šestitisícovce, která držela vlajku nikonských kompaktů přes dva roky! Za zmínku stojí některé trendy: například že 7000 snížila počet megapixelů, avšak zvětšila fyzický rozměr čipu (i když to nejsou změny ohromné, konkrétně 13,9->10,4 a 7,40×5,55mm -> 7,60×5,70 mm). Přístroj je tedy osazen originál nikonským CCD čipem. Také rozsah zoomu není ohromující, nicméně je dostačující, od širokoúhlého ekv. 28 mm po slušný tele 200 mm objektiv. Podstatná je světelnost, od F2.8 po F5.6. A jsme u prvního hlavolamu. Co je lepší, kratší rozsah a získat lepší světelnost na delším konci, nebo takto, tedy větší rozsah a snížit světelnost? Canon G12 má rozsah 5x a světelnost na delším konci (ekv. 140 mm) F4,5. Jenže takovou světelnost má na ekv. 140 mm tenhle Nikon taky. Ale, znáte to, když zoomujeme, tak obvykle na maximum. Zkrátka, toto je na zvážení. Jde o přístroj už na první pohled připomínající klasické kompakty, jak vznikly se zrozením leicy přes – skoro – sto lety, nechybí tady ani průhledový hledáček! Te to tedy přístroj, jak se říká, určený pro vážnou fotografickou práci, nicméně i běžný a ne moc zasvěcený uživatel ho dobře vychutná a postupně třeba vstoupí i do komnat vyššího svěcení.

Jaký je
Takže znovu, je to desetimego se snímačem CCD 1/1,7´´, objektiv má rozsah 6-42,6 mm (ekvivalent 28-200 mm u kinofilmu) se světelností f/2,8-5,6. Ten má 11 čoček/9 členů (včetně dvou optických členů ze skel ED a čtyř asférických optických členů). Rozsah u zoomu lze digitálně rozšířit na čtyřnásobek, tedy až na 800 mm, arciť na úkor kvality. Objektiv je stabilizovaný mechanicky i elektronicky. Citlivost je v rozmezí ISO 100, 200, 400, 800, 1600, 3200 (3648 × 2736) a Hi 1 [ekvivalent ISO 6400 (3647 × 2736), lze nastavit i automatickou regulaci ISO a noční režim od 400 do nereálných 128000 ISO. Vysoké kontrasty zvládá tradiční nikonský d-Lighting (lze uplatnit i v post-processingu na již vytvořené fotce). Snímky lze ukládat jak v JPEG, tak v RAW formátu, konverze je možná přes přibalený software.Procesor je EXPEED C2, zápis, jak je dnes obvyklé, na karty rodiny SD, napájení z lion akumulátoru EN-EL14. Na jedno nabití přístroj vydrží cca 350 snímků. Rozměry jsou 114,2 × 77 × 44,8 mm a váha 360 g včetně baterky.

První dojem dělá P7000 velmi příznivý. Máme pocit, že držíme v ruce něco opravdu solidního, určeného pro vážnou práci. Není to hračička pro slečinky a není kam nalepit veselou tapetu s medvídky. Přístroj je samozřejmě černý, je přece profi. Dnes už se mnoho takových přístrojů nedělá, už jsem zmínil G12 od Canonu (stojí cca 12,5 tisíc, listopad 2010), případně Panasonic LX5 (12 tisíc) – a čekáme na Fujifilm X100 (digitální leicu s pevným sklem). Měl by to být vážný doplněk k zrcadlovce pro člověka, který umí se zrcadlovkou zacházet. Dobrý záměr, až na to, že k tomuto účelu dnes slouží především kompakty s výměnnými objektivy, jako je PEN od Olympusu nebo GF1 úGF2 Panasoniku či NEX3/5 od Sonyho či NX od Samsungu. Takže maximum, co může tento koncept nabídnout je “all in one” řešení, tedy naopak ne-potřebost výměny objektivů a srovnatelná kvalita obrazu.

Ovládání a menu
Vážnému fotografovi padne přístroj do oka množstvím externích ovládacích prvků. Ke korekci expozice se nemusíme prodírat přes zapatlaný dotykový displej, jak se stává módou (pozor, tento přístroj nemá dotykový displej, dodávám pro méně pozorné čtenáře). Korekce má vlastní kruhový volič. Další kruhový volič nastavuje režim focení, a třetí do počtu – což není zas tak obvyklé – nabízí volbu nastavení ISO, WB, plní inteligentní automat, velikost a kvalitu obrazu, uživatelské nastavení a postupnou expozici bracketing. Volitelné funkční tlačítko Fn je na přední stěně, trochu nepohodlné na nahmatání. Nahoře je Av/Tv tlačítko, taktéž volitelné: defaultně se jím přepíná vertikální a horizontální roller. Tuhle funkci moc nechápu, funkčnost rollerů samozřejmě bývá volitelná, ale vždy v setupu někde hodně hluboko zahrabané. Zde je tlačítko 1/2 cm od spouště/zoomu a dovedu si představit kadenci nadávek, až bych si to někdy přepnul ve vypjaté situaci a chtěl dejme tomu clonit. Zajímavější je možnost navolit sem virtuální horizont, tedy jakousi vodováhu – moc užitečné pro nás, kteří držíme aparát křivě. Alternativně lze navolit histogram, mřížku anebo ND filtr. že po aktivaci se mi virtuální horizont na obrazovce usadil a nešel vypnout ani systémem vypnout/zapnout, známým z PC praxe. Histogram se choval vychovaně, objevil se na zavolání a pak zase zmizel jako džin z flašky.

Na zadní stěně najdeme dokonce dva rollery, jeden je zapuštěný pod horní hranu a druhý je postavený naplocho, kolem čtyřcestného voliče. Kromě nich je tu ještě tlačítko na režim zobrazování 3palcového displeje, prohlížení a menu. Vpravo v koutě je nezbytný koš.

Menu je na pohled přehledné, graficky strohé. Má tři oddíly, foto, prohlížení a setup. To jak je rozřazeno menu a setup ale není příliš logické. Je to neobvyklé nicméně chvályhodné, že tu není ISO a WB, jak to bývá zvykem, jelikož to (a samozřejmě korekce) má své ovládání na povrchu. Na prvním místě tu je picture control, tedy nastavení standardní, potlačené a zvýšené živosti barev plus čb zobrazení. Na druhé pozici si můžete sestavit vlastní picture control, nicméně i v přednastavených sestavách můžete sáhnout do kontrastu, sytosti a doostření. Pro milovníky složitostí je tu možnost otevřít “mřížku”, tedy graf zobrazující rozložení těchto parametrů. Je to laboratorně působivé, praktické použití si jaksi nedovedu představit. V menu dále najdeme běžné věci, jako je režim snímání, autofokus, korekce záblesku flashe,, nastavení redukce šumu, nicméně nastavení pro širokoúhlou předsádku bych spíš čekal v setupu a naopak ND filtr ve foto menu (ND filtr je umělé snížení citlivosti pro případ, že kvůli nějakému efektu chceme dosáhnout dlouhých expozičních dob).

Jak se s ním fotí
Startuje svižně za 1,2 sec, zpoždění při namáčknuté spoušti je zanedbatelné, nicméně samo ostření hodně závisí na povaze scény. V nekontrastním prostředí a za nízké světelné hladiny přístroj hodně bloudí, než zaostří. Ostření je bezesporu slabé místo tohoto přístroje, vyžaduje hodně kontrastní scénu a vysokou světelnou hladinu.

Objektiv má velmi dobrou kresbu, to je ostatně patrné na ukázkových snímcích. V tomto ohledu nezklame očekávání. Bez vady ale není, překvapující je míra jeho soudkové vady, která je při krátkém ohnisku abnormální.

Lze to samozřejmě řešit, ale lepší je, když se taková věc řeší ve výrobě. Vinětace je omezená na velmi malé oblasti v rozích, na naší ukázce je zvýrazněna silným posunem v úrovních – na praktických snímcích její stopy asi ani nenajdete.

Chromatická vada je nezbadatelná, není patrná ani na světlém pozadí nebo na přechodech jasů.

Obrazový šum nedělá žádné problémy při 800 ISO, je patrný při 1600 ISO, nicméně i 3200 ISO nepřesahuje meze použitelnosti (jen riziko výtek ze strany pixelpichů). Na ukázce je výkon při 800, 1600 a 3200 ISO, zleva.

Výkon VR = stabilizátoru je velmi dobrý, funguje i při rozumném vyzoomování na 1/8 sec a to je opravdu krajnost. Bez VR byly obrázky silně rozmazané. Na ukázce je vlevo VR zapnuté, vpravo vypnuté při 1/8. Citlivost byla nastavena na 3200 ISO, foceno v šeru.

Optický hledáček přidává na každé straně 15%. Má korekci optické vady, ale to je asi tak jediné dobré, co se o něm dá říct.

D-lighting je už tradiční nikonské zjasňování stínů. Je zde dvojí druhu. Lze ho použít při fotografování – zde je výsledek, vlevo s aplikovaným silným filtrem, vpravo bez:

Rozdíl je zřetelný, nikoli do očí bijící. Je zajímavé, že při aplikaci přístroj volil kratší dobu osvitu (1/18 oproti 1/15 sec), čímž korigoval jasy – a aplikací filtru pak zmírnil tmavé partie. Lze uplatnit i “ex.post” v režimu prohlížení. Pak je efekt ještě větší než rovnou při fotografování, ale je to trochu zdlouhavá věc.

Shrnutí
Nikon P7000 je kompakt určený pro náročné fotografy si ambicí umožnit vážnou práci i při kapesním rozměru a stát se tak alternativou k DSLR systému, případně ho nahradit. Určitě se najde segment zájemců, které uspokojí. Umí vše, co vážný fotoaparát má umět a je limitován jen rozměrem čipu, který je sice na horní hranici, nicméně v kategorii “kompaktových” čipů. Musí ovšem čelit tuhé konkurenci kompaktů s výměnnými objektivy, jimž se podobá vzhledem, rozměry, váhou – jenže je levnější a to může být smysl existence tohoto typu přístrojů, spolu s pohodlím nevýměnného objektivu. Stojí cca 13 tisíc, lze sehnat levněji, za něco přes 11 (listopad 2010).

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14

Raději bych recenzoval D7000, ale je mi zatím nedostupná, takže postupuju podle sloganu – nedáte-li červený, dejte aspoň kompakt. Zde ho tedy máte, konkurenta canonské G12, poprvé jsme se tu o něm zmínili v září – tiskovou zprávou Nikonu. Sedmitisícovka následuje po šestitisícovce, která držela vlajku nikonských kompaktů přes dva roky! Za zmínku stojí některé trendy: například že 7000 snížila počet megapixelů, avšak zvětšila fyzický rozměr čipu (i když to nejsou změny ohromné, konkrétně 13,9->10,4 a 7,40×5,55mm -> 7,60×5,70 mm). Přístroj je tedy osazen originál nikonským CCD čipem. Také rozsah zoomu není ohromující, nicméně je dostačující, od širokoúhlého ekv. 28 mm po slušný tele 200 mm objektiv. Podstatná je světelnost, od F2.8 po F5.6. A jsme u prvního hlavolamu. Co je lepší, kratší rozsah a získat lepší světelnost na delším konci, nebo takto, tedy větší rozsah a snížit světelnost? Canon G12 má rozsah 5x a světelnost na delším konci (ekv. 140 mm) F4,5. Jenže takovou světelnost má na ekv. 140 mm tenhle Nikon taky. Ale, znáte to, když zoomujeme, tak obvykle na maximum. Zkrátka, toto je na zvážení. Jde o přístroj už na první pohled připomínající klasické kompakty, jak vznikly se zrozením leicy přes – skoro – sto lety, nechybí tady ani průhledový hledáček! Te to tedy přístroj, jak se říká, určený pro vážnou fotografickou práci, nicméně i běžný a ne moc zasvěcený uživatel ho dobře vychutná a postupně třeba vstoupí i do komnat vyššího svěcení.

Jaký je
Takže znovu, je to desetimego se snímačem CCD 1/1,7´´, objektiv má rozsah 6-42,6 mm (ekvivalent 28-200 mm u kinofilmu) se světelností f/2,8-5,6. Ten má 11 čoček/9 členů (včetně dvou optických členů ze skel ED a čtyř asférických optických členů). Rozsah u zoomu lze digitálně rozšířit na čtyřnásobek, tedy až na 800 mm, arciť na úkor kvality. Objektiv je stabilizovaný mechanicky i elektronicky. Citlivost je v rozmezí ISO 100, 200, 400, 800, 1600, 3200 (3648 × 2736) a Hi 1 [ekvivalent ISO 6400 (3647 × 2736), lze nastavit i automatickou regulaci ISO a noční režim od 400 do nereálných 128000 ISO. Vysoké kontrasty zvládá tradiční nikonský d-Lighting (lze uplatnit i v post-processingu na již vytvořené fotce). Snímky lze ukládat jak v JPEG, tak v RAW formátu, konverze je možná přes přibalený software.Procesor je EXPEED C2, zápis, jak je dnes obvyklé, na karty rodiny SD, napájení z lion akumulátoru EN-EL14. Na jedno nabití přístroj vydrží cca 350 snímků. Rozměry jsou 114,2 × 77 × 44,8 mm a váha 360 g včetně baterky.

První dojem dělá P7000 velmi příznivý. Máme pocit, že držíme v ruce něco opravdu solidního, určeného pro vážnou práci. Není to hračička pro slečinky a není kam nalepit veselou tapetu s medvídky. Přístroj je samozřejmě černý, je přece profi. Dnes už se mnoho takových přístrojů nedělá, už jsem zmínil G12 od Canonu (stojí cca 12,5 tisíc, listopad 2010), případně Panasonic LX5 (12 tisíc) – a čekáme na Fujifilm X100 (digitální leicu s pevným sklem). Měl by to být vážný doplněk k zrcadlovce pro člověka, který umí se zrcadlovkou zacházet. Dobrý záměr, až na to, že k tomuto účelu dnes slouží především kompakty s výměnnými objektivy, jako je PEN od Olympusu nebo GF1 úGF2 Panasoniku či NEX3/5 od Sonyho či NX od Samsungu. Takže maximum, co může tento koncept nabídnout je “all in one” řešení, tedy naopak ne-potřebost výměny objektivů a srovnatelná kvalita obrazu.

Ovládání a menu
Vážnému fotografovi padne přístroj do oka množstvím externích ovládacích prvků. Ke korekci expozice se nemusíme prodírat přes zapatlaný dotykový displej, jak se stává módou (pozor, tento přístroj nemá dotykový displej, dodávám pro méně pozorné čtenáře). Korekce má vlastní kruhový volič. Další kruhový volič nastavuje režim focení, a třetí do počtu – což není zas tak obvyklé – nabízí volbu nastavení ISO, WB, plní inteligentní automat, velikost a kvalitu obrazu, uživatelské nastavení a postupnou expozici bracketing. Volitelné funkční tlačítko Fn je na přední stěně, trochu nepohodlné na nahmatání. Nahoře je Av/Tv tlačítko, taktéž volitelné: defaultně se jím přepíná vertikální a horizontální roller. Tuhle funkci moc nechápu, funkčnost rollerů samozřejmě bývá volitelná, ale vždy v setupu někde hodně hluboko zahrabané. Zde je tlačítko 1/2 cm od spouště/zoomu a dovedu si představit kadenci nadávek, až bych si to někdy přepnul ve vypjaté situaci a chtěl dejme tomu clonit. Zajímavější je možnost navolit sem virtuální horizont, tedy jakousi vodováhu – moc užitečné pro nás, kteří držíme aparát křivě. Alternativně lze navolit histogram, mřížku anebo ND filtr. že po aktivaci se mi virtuální horizont na obrazovce usadil a nešel vypnout ani systémem vypnout/zapnout, známým z PC praxe. Histogram se choval vychovaně, objevil se na zavolání a pak zase zmizel jako džin z flašky.

Na zadní stěně najdeme dokonce dva rollery, jeden je zapuštěný pod horní hranu a druhý je postavený naplocho, kolem čtyřcestného voliče. Kromě nich je tu ještě tlačítko na režim zobrazování 3palcového displeje, prohlížení a menu. Vpravo v koutě je nezbytný koš.

Menu je na pohled přehledné, graficky strohé. Má tři oddíly, foto, prohlížení a setup. To jak je rozřazeno menu a setup ale není příliš logické. Je to neobvyklé nicméně chvályhodné, že tu není ISO a WB, jak to bývá zvykem, jelikož to (a samozřejmě korekce) má své ovládání na povrchu. Na prvním místě tu je picture control, tedy nastavení standardní, potlačené a zvýšené živosti barev plus čb zobrazení. Na druhé pozici si můžete sestavit vlastní picture control, nicméně i v přednastavených sestavách můžete sáhnout do kontrastu, sytosti a doostření. Pro milovníky složitostí je tu možnost otevřít “mřížku”, tedy graf zobrazující rozložení těchto parametrů. Je to laboratorně působivé, praktické použití si jaksi nedovedu představit. V menu dále najdeme běžné věci, jako je režim snímání, autofokus, korekce záblesku flashe,, nastavení redukce šumu, nicméně nastavení pro širokoúhlou předsádku bych spíš čekal v setupu a naopak ND filtr ve foto menu (ND filtr je umělé snížení citlivosti pro případ, že kvůli nějakému efektu chceme dosáhnout dlouhých expozičních dob).

Jak se s ním fotí
Startuje svižně za 1,2 sec, zpoždění při namáčknuté spoušti je zanedbatelné, nicméně samo ostření hodně závisí na povaze scény. V nekontrastním prostředí a za nízké světelné hladiny přístroj hodně bloudí, než zaostří. Ostření je bezesporu slabé místo tohoto přístroje, vyžaduje hodně kontrastní scénu a vysokou světelnou hladinu.

Objektiv má velmi dobrou kresbu, to je ostatně patrné na ukázkových snímcích. V tomto ohledu nezklame očekávání. Bez vady ale není, překvapující je míra jeho soudkové vady, která je při krátkém ohnisku abnormální.

Lze to samozřejmě řešit, ale lepší je, když se taková věc řeší ve výrobě. Vinětace je omezená na velmi malé oblasti v rozích, na naší ukázce je zvýrazněna silným posunem v úrovních – na praktických snímcích její stopy asi ani nenajdete.

Chromatická vada je nezbadatelná, není patrná ani na světlém pozadí nebo na přechodech jasů.

Obrazový šum nedělá žádné problémy při 800 ISO, je patrný při 1600 ISO, nicméně i 3200 ISO nepřesahuje meze použitelnosti (jen riziko výtek ze strany pixelpichů). Na ukázce je výkon při 800, 1600 a 3200 ISO, zleva.

Výkon VR = stabilizátoru je velmi dobrý, funguje i při rozumném vyzoomování na 1/8 sec a to je opravdu krajnost. Bez VR byly obrázky silně rozmazané. Na ukázce je vlevo VR zapnuté, vpravo vypnuté při 1/8. Citlivost byla nastavena na 3200 ISO, foceno v šeru.

Optický hledáček přidává na každé straně 15%. Má korekci optické vady, ale to je asi tak jediné dobré, co se o něm dá říct.

D-lighting je už tradiční nikonské zjasňování stínů. Je zde dvojí druhu. Lze ho použít při fotografování – zde je výsledek, vlevo s aplikovaným silným filtrem, vpravo bez:

Rozdíl je zřetelný, nikoli do očí bijící. Je zajímavé, že při aplikaci přístroj volil kratší dobu osvitu (1/18 oproti 1/15 sec), čímž korigoval jasy – a aplikací filtru pak zmírnil tmavé partie. Lze uplatnit i “ex.post” v režimu prohlížení. Pak je efekt ještě větší než rovnou při fotografování, ale je to trochu zdlouhavá věc.

Shrnutí
Nikon P7000 je kompakt určený pro náročné fotografy si ambicí umožnit vážnou práci i při kapesním rozměru a stát se tak alternativou k DSLR systému, případně ho nahradit. Určitě se najde segment zájemců, které uspokojí. Umí vše, co vážný fotoaparát má umět a je limitován jen rozměrem čipu, který je sice na horní hranici, nicméně v kategorii “kompaktových” čipů. Musí ovšem čelit tuhé konkurenci kompaktů s výměnnými objektivy, jimž se podobá vzhledem, rozměry, váhou – jenže je levnější a to může být smysl existence tohoto typu přístrojů, spolu s pohodlím nevýměnného objektivu. Stojí cca 13 tisíc, lze sehnat levněji, za něco přes 11 (listopad 2010).

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: