Není to ani rok, kdy jsem tu recenzoval ultrazoom P 500. Jeho následovníka jsem získal jako žhavou novinku na fotograficky vděčný víkend, od slunečného počasí s nádhernými mraky až po fujavici se sněhem, vše jsem s tímto přístrojem zažil. No a zde jsou výsledky mých pozorování.
Není to ani rok, kdy jsem tu recenzoval ultrazoom P 500. Jeho následovníka jsem získal jako žhavou novinku na fotograficky vděčný víkend, od slunečného počasí s nádhernými mraky až po fujavici se sněhem, vše jsem s tímto přístrojem zažil. No a zde jsou výsledky mých pozorování.
Jádro přístroje se za rok nezměnilo. Tvoří ho snímač BSI-CMOS 1 / 2.3 palce (6.17 – 4.55 mm, BSI znamená, že pracovní obvody jsou schovány pod vrstvou fotodiod, filtrů a sběrných čoček, kdežto u tradičních CMOS jsou nad fotodiodami a ubírají světlo) a pocesor Expeed C2. Snímač však má 16 milionů místo 12 milionů pixelů, takže obrázky jsou 4608 x 3456 pixelů velké, v poměru 4:3. Citlivost 3200 ISO zůstala stejná, tedy aspoň zde se výrobce nehoní za nesmyslně vysokými číselnými hodnotami. Neplatí to o objektivu. Loni jsem napsal sáhodlouhou litanii na téma obtíží práce s objektivem o ekvivalentním ohnisku 810 mm, což byl tehdy rekord, a letos je to rovný metr a zoom má poměr 1:42! Objektiv se tedy změnil, naštěstí zůstalo to dobré v něm, totiž úctyhodná kvalita kresby a až neuvěřitelná odolnost vůči soudkové vadě. Na krátkém konci (ekv. 24 mm) je to suprově kreslící, skvěle širokoúhlý objektiv s vysokou světelností F 3.5 – F 5.6 podotýkám, že šestikilo od Nikonu se světelností F 4.0 stojí čtvrt mega… a tohle je METR se světelností jen o jeden stupeň menší 🙂 ). A to dlouhé ohnisko?
Je to metr a dokonce v digitálním zoomu ho vytáhnete na dvoumetrové ohnisko, což mě provokuje k comicsovým citoslovcům typu ARRRGH a GRRR. Nicméně po zklidnění musím kostatovat, že i na tom dlouhém konci objektiv velmi dobře kreslí a dokonce ten digitální zoom je první, který jsem viděl, aby nebyl totální humus – viz ukázku č. 3. Přirozeně je třeba používat stabilizaci. Ta je velmi výkonná (4 stupně) a nemá smysl ji vypínat (však taky není snadné přepínání stabilizace najít).
A co stativ, namítne čtenář, který si pamatuje, že zde občas varuji před kombinací stativ / stabilizace.
U některých stabilizovaných přístrojů a některých stabilizovaných objektivů dochází k paradoxnímu jevu, kdy stabilizace je pod proudem a zřejmě ji ovlivňují i jiné popudy než signály z gyroskopických čidel a to pak vede k rozostření. Zde jsem to zkoušel a nebyl zřetelný rozdíl v kresbě fotky pořízené ze stativu se stabilizací a bez stabilizace. Což vede k úlevnému zjištění, že se o stabilizaci nemusíme starat a stačí ji nechat zapnutou, ať už fotíme z ruky nebo ze stativu.
Což neznamená, že nám to dovoluje fotit metrovým ohniskem setinou z ruky. Ne. Pořád je třeba myslet na to, že čím kratší osvit, tím větší naděje na použitelnou ostrost při extrémní hodnotě ohniska a že „stativ to jistí“.
Na skutečně živou fotografii to není nejlepší řešení.
Při krátkém ohnisku a rozumném osvětlení přístroj zaostřuje podivuhodně rychle, i na to mám ukázku Agáty (obr. 11) , jak dělá hvězdu. S prodlouženým ohniskem ale jeho schopnost beskurychlého ostření slábne. Navíc, jsou zde potom problémy s udržením objektivu v záběru. To začíná být problém už př ekvivalentu nějakých 400 mm, a to máme do 1000 neřkuli 2000 sakra dlouhou cestu. Takže fotbalovou ligu s tím nebudete fotit právě snadno.
Je ale fakt, že milovníkovi přírodních záběrů ten širokorozsahový zoom značně uvolňuje ruce. Jde v podstatě o statické záběry a objektiv vám dovolí si z scenérie vybrat prakticky jakýkoli motiv – a ten efekt optického zkracování perspektivy je tu obrovský.
Nicméně, procházka růžovým sadem to není. Málo platné, i fyzicky je to potom 180 mm objektiv a jeho hloubka ostrosti je malá. Je nutné fotit v režimu jednobodového ostření. Při celoplošném ostření si přístroj dělá co chce a zaostření je sázka do loterie. Takže znovu, jednobodové ostření s možností posunu je nutnost. Ale i potom není zcela snadné se trefit do žádoucí roviny ostrosti, pokud fotíme s metrovým sklem.
Jaký je a komu je určen
Tak jsem se rozpovídal, že jsem opomněl zavedený řád, jak zde aparáty uvádím. Hlavní technická data jsem uvedl a že jde o superzoom s elektronickým hledáčkem je snad každému jasné. Už loni jsem velebil výborný vyklápěcí LCD, třípalcový s 921 tisíci pixely. EVF zůstal nezměněn, už by si to zasloužilo konstrukční upgrade. Ergonomicky je přístroj řešený příjemně, má tělo pokryté na exponovaných místech zdrsněnou gumou, příjemnou na dotyk. Ne moc příjemné je zapínání zapuštěným tlačítkem, mačkáte a při zapnutém EVF pořád nevíte, jestli to bylo naostro nebo naplano. Zoom se dá ovládat od spouště nebo tlačítkem na boku a má vychytávky, jako jsou předvolené body, kam má zoomovat. Přístroj je to sympatický a úhledný, výhradu mám k přístupu ke konektorům USB a HDMI, je krytý plandavou gumičkou. Neurval jsem ji, ale měl jsem přístroj v ruce dva dny, za další dny bych neručil. Potíž je v tom, že akumulátor EN-EL5 Lithium-Ion musíte nabíjet v přístroji kabelem, takže ten přístup by měl být chráněn fortelněji než gumovou záslepkou. Ovládání rozebírat nebudu, toto není recenze, koho by to zajímalo, je prakticky stejné jako na modelu P500, takže zvu k návštěvě loňské recenze. Příjemnou změnou je vyvedení obrazových efektů z menu na kruhový volič, kde mají efekty své místo: najdeme tu změkčovací filtr, sépii, high key a low key, malbu (viz ukázku č. 12), selektivní barvu a legrační efekt „černobílá při vysokém ISO“, to pak vypadá jako nějaká reportážní fotka z roku 1960. Na kruhovém voliči najdeme krom jiného o scény, a v nich, zase krom jiného, průběžné panorama. Není tu přímý vstup na ISO a WB, nicméně na horní stěně je volitelné Fn tlačítko a tam lze podle svého navolit třeba právě ISO.
Určen tedy je, a zde se musím opakovat, těm kdo mají rádi širokorozsahové zoomy s jejich přednostmi i nectnostmi. Pryč jsou doby, kdy přístroje této třídy suplovaly funkci zrcadlovek – ty tehdy stály v řádu set tisíc korun. To je naštěstí pryč, takže ultrazoomy nabízejí myšlenku „vše v jednom“. Žádné příslušenství přikupovat nemusíte, žádné objektivy, mezikrooužky, externí blesky. Můžete fotit kytičky ze vzdálenosti 2 cm anebo kamzíky na špice stometrové skály a stačí vám jedne přístroj, který vám visí na krku. Ale abyste se vyvarovali zklamání, nečekejte totožný výkon jako má Nikon D4.
Jak se s tím fotí
Přístroj je velmi svižný, nabíhá v řádu jedné vteřiny a odezva spouště je velmi dobrá. Prodlevy má ostření, úměrně s prodloužením ohniska a nejasností scény. O kvalitě objektivu jsem se už zmiňoval a tak tedy zopakuji, že je mimořádná a excelentní. Soudek žádný, aberace žádná a protisvětlo vadí minimálně – i slunce v záběru vyvolalo jen jeden reflex, co bychom měli chtít víc od takto extrémního objektivu (ukázka č.9)! Světelnost je udivující, ta F 5.6 na metrový ekvivalent je za hranicí mého chápání. Ukázka zachycuje takřka nulové soudkové zkreslení:
Přístroj má dva rollery (ovládací kolečka), jeden je zapuštěný vpravo pod horní hranou, druhý je naplocho, kolem čtyřcestného voliče. Uživatelské rozhraní je lidumilně řešeno, takže nemusíte bádat, čím se co ovládá, je to tam vždy názorně a přehledně označeno. Neškodí trochu přidat expoziční kompenzace, už – 1 / 3 udělá svoji práci. Je dobré se seznámit s položkou Picture control. Jsou to základní nastavení barevnosti obrazu, standard, neutrální, živý a monochromatický. V monochromatickém volíte černobílá, sépii nebo modrý a v černobílém, což je velmi dobré, je možno nastavit filtr, např. žlutý nebo dokonce červený na zvýraznění mraků na modré obloze. O kompenzaci jsem se zmínil, je třeba zvážit nastavení Picture control. Každá z položek se dá doladit, ovšem je něco jiného, když nastavíte v položce Standard život o jeden dílek do plusu a když uděláte totéž v položce Živý. Je to dobře vyzkoušet a přizpůsobit to vlastním potřebám a vkusu. Sytost mi při výchozím nastavení přišla trochu mdlá, ale může to být roční dobou. V icture control „živá“ je ale třeba se krotit, dva dílky vedou ke křiklavé barevnosti. Asi nejrozumnější je tedy normál plus jeden dílek do plusu v sytosti barev, ale opakuji, je to individuální věc.
Obrazová kvalita je plně na úrovni prvotřídního kompaktu, eventuální problémy s ostrostí je třeba obvykle přičíst na vrub potížím s dlouhým ohniskem. Ukázka je výřez 1:1 z rohu snímku:
Vysoké ISO a šum jsou na slušné úrovni moderního kompaktu, 800 ISO v pohodě, 1600 s přimhouření oka, když to musí být, na 3200 je to už hodně vidět a Hi režim 6400 ISOP je nouzovka, ovšem to je citlivost problematická i v zrcadlovkách.
Sériové focení má 7 oken/ vteřinu, bohužel ale při totálním vypnutí obrazu – neobjeví se ani náhledy pořízených obrázků, takže fotíte naslepo a to je nepříjemné mínus. Na ukázce jsou čtyři po sobě jdoucí fotky, Nora si hraje s klackem:
Shrnutí
Nikon Coolpix P510 je špičkový ultrazoom s rekordním rozsahem zoomu od 24 mm do ekv. 1000 mm. Stojí rozumných 10 tisíc (únor 21012). Umožňuje rozsáhlou individualizaci a ručí ovlivňování parametrů obrazu. Nabízí ovšem i automatický režim, nikoli však tzv. inteligentní automatiku vybírající z nabídky scénických režimů. Jeho silnou stránkou je svižnost v režimu kratších ohnisek a vynikající kvalita objektivu. Hodí se pro spíše statickou fotografii, zvláště pak pro cestovní prázdninové fotografování. Jeho extrémně rozsáhlý zoom se dobře využije při snímání videa, které je tu dobře ošetřeno v rozlišení plného HD. Cestovní fotografii usnadní i zpříjemní vestavěný modul GPS. Přístroj spolupracuje i se systémem EyeFi, tedy s bezdrátovým přenosem snímků.
Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu 24 až 1000 mm , 3 digitální zoom ekv. 2000 mm, 4 ekv. 800 mm, už je patrný vliv atmosféry na tu dálku, 5 ekv. 200 mm, 9 slunce v záběru, 10 vlastně taky, 11 režim elektr. záblesku, 12 efekt „malování“.
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
4 |
 |
| 5 |
 |
6 |
 |
| 7 |
 |
8 |
 |
| 9 |
 |
10 |
 |
| 11 |
 |
12 |
 |
Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Nikon Coolpix P510 ?
