Nikon J1

Jako poslední recenzi tohoto roku jsem si schoval žhavou a velmi inzerovanou novinku Nikonu, mirrorless J1. Je určen vyznavačům vysoké kvality, bez ambice proniknout až na dno fotografické vědy.

Jako poslední recenzi tohoto roku jsem si schoval žhavou a velmi inzerovanou novinku Nikonu, mirrorless J1. Je určen vyznavačům vysoké kvality, bez ambice proniknout až na dno fotografické vědy.

Jaký je a komu je určen Má své dvojče nebo staršího bratra, model V1. Recenzoval jsem ho zde v říjnu s poukazem na to, že existuje i jednodušší model. Hlavní rozdíl je v absenci elektronického hledáčku – model J1 má jenom LCD displej na zadní stěně – tento displej má 460 tisíc bodů, kdežto V1 se chlubí dvojnásobkem. Rozdíl ale není vizuálně nijak markantní, tenhle třípalcový displej je vysoce kvalitní a jistě patří k silným stránkám přístroje. Naproti tomu má J1 vestavěný blesk, kdežto V1 ho má volitelný jako příslušenství – je velmi elegantně a důvtipně řešen, avšak musí se nasazovat. Další rozdíly jsou laikem sotva postřehnutelné – například V1 má synchronizační čas blesku až 1 / 250 sec, kdežto J1 1 / 60 sec a V1 má kromě elektronické závěrky ještě mechanickou, kdežto J1 ji má jen elektronickou.

Podstatné charakteristiky jsou však shodné. Přístroj má 10.1 Mpx snímač CMOS velký 13.2 x 8.8mm , v nomenklatuře Nikonu označovaný jako rozměr CX, procesor Expeed 3, rozsah citlivosti 100-3200 rozšiřitelný na 6400 ISO, rychlost snímání při plném rozlišení až 60 fps a HD video 1080 bodů na 60 / 30 oken. Cenový rozdíl mezi oběma model je však značný. Model J1 stojí vybaven základním zoomem 10-30 mm 13 tisíc (závěr roku 2011) a V1 s týmž objektivem 19 tisíc.

CX čip má čtyřikrát větší plochu než běžné čipy kompaktů a je třetinový než DX čip užívaný v běžných zrcadlovkách Nikonu. Čip užívaný v mirrorlessech Olympusu a Panasonicu je někde mezi CX a DX. Nikon řeší nevýhodu rozměru čipu relativní výhodou velikosti fotodiody – tím že se drží rozumného počtu pixelů lehce nad 10 mega vycházejí i na malé ploše jeho fotodiody v příznivém rozměru ve srovnání s většími čipy, které však dnes mívají větší počet megapixelů. Zajímavé je, že obrázky jsou v poměru stran 3:2 (3872 x 2592 pixelů) jako to mají zrcadlovky – a kinofilm.

Přístroj míří především na laickou část publika. Tu jistě zajímá kromě výkonu i rozměr, váha a elegance. V těchto kategoriích je J1 bezpochyby vynikající. Čistá, důstojná elegance, jak jinak popsat ten tvar, popsaný jen minimalisticky řešenými ovládacími prvky. A z tohoto záměru plyne i řešení ovládacích prvků. Na zahraničních stránkách jsem v recenzích objevil stížnosti na to, že přístroj nemá grip, tedy úchop. Dala se přednost eleganci a myslím, že u tohoto přístroje se zaměřením na specifickou skupinu uživatelů je to dobře. Nestalo se mi, že by mi aparát vyklouzl z prstů! Vzadu má opěrku pro palec z drsné gumy a ta dává uživateli příjemný pocit jistoty. Objektiv má pogumovaný kroužek s pojistkou – lze ho zasunout, takže nepřekáží a před fotografováním se uvolní a vysune. Velmi důvtipné, elegantní řešení.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná elegantním tlačítkem zapuštěným do povrchu horní stěny – opravdu je těžké si představit, že by ho někdo nechtěně stiskl. Vedle je dvojice spouští, jedna na fotografování, druhá na snímání videa. Na horní stěně je ještě zapuštěn vyskakovací blesk.

Ten se uvolňuje šoupátkem pod horní hranou vlevo na zadní stěně. Vpravo pak najdeme tlačítko F, kterým se volí sériové a singl snímání, a ovládací tlačítko s několikerou funkcí – slouží jako uzávěr expozice, případně se jím dají zvětšovat obrázky při prohlížení, eventuálně slouží k ovládání clony, respektive času v kreativních režimech A, S, eventuálně M.

Pod tím je kruhový volič pouze se čtyřmi položkami. Je to položka Pohyblivá momentka, dále je to automatika (inteligentní výběr snímku v terminologii přístroje) a programovatelná automatika. Čtvrtou položkou je video. Zajímavé je, že volič je víc než z poloviny prázdný, takže režimy PASM, eventuálně scénické předvolby je třeba najít v menu. Výrobce zřejmě předpokládá, že většina uživatelů jímž je přístroj určen bude využívat inteligentní automatiku a do experimentů s prioritou toho či onoho se nebudou pouštět.

Pohyblivá momentka je specialitou přístrojů J1 a V1. Výsledkem expozice v tomto režimu je fotka v plné velikosti plus MOV video, které roztáhne vteřinový děj do dvouapůlvteřinového zpomaleného muvíčka. Spolu s přístrojem je v dodávce software, který dokáže pospojovat tato muvíčka do jednoho videoklipu – je to poměrně snadno ovladatelný nástroj, nabízí jednoduché seřazení zdrojových klipů, dále se k tomu zvolí doprovodná muzika, případně mluvený záznam a tím je prakticky vše hotovo. Je to zajímavé, nad praktickou použitelností jsem lehce zapochyboval už v recenzi na V1 a když jsem pak četl zahraniční recenze, nejsem zdaleka s pochybnostmi sám. Nicméně musím uznat, že je třeba ocenit vše nové, zábavné a ozvláštňující, a to tyhle pohyblivé momentky bezesporu jsou – a my nad nimi budeme tak dlouho kroutit hlavou, až přijde někdo kreativní a udělá z toho prezentaci, která nás posadí na zadek.

Inteligentní výběr snímku je druhá položka kruhového voliče. V tomto režimu je aparát plně automatický a navíc je zde aktivován zásadně zdokonalený systém „výběru nejlepšího z mnohých“, tedy systém známý z jiných modelů Nikonu jako BSS – best shot selector. Díky schopnosti vysokorychlostního snímání přístroj si uloží dvacet snímků a z nich vybere pět nejlepších, někdy nabídne tři nebo i dvě. Je to výhodné při snímání živé fotografie – zkoušel jsem „mrkací fotky“, přičemž se přístroj dokázal mrknutí zbavit a vyfotil mě s otevřenýma očima. Je tu ovšem omezení, při oněch extrémně rychlých režimech je rychlost závěrky omezena na spodní hranici 1/60 sec. Pokud někdo chce laborovat s ovládacími prvky, musí se spokojit s frekvencí 5 fps klasického sériového snímání (nicméně i 5 fps je velmi rychlé snímání).

Elektronickou závěrku lze nastavit na 10 oken / sec. Pak lze snímat sériové záběry, s vědomím onoho omezení 1/60. Má to svoji logiku, takové série budeme dělat např. při sportovních snímcích nebo při živé fotografii za dobrého osvětlení. Při tomto sériovém focení lze sledovat obraz na displeji a autofokus je schopen doostřovat. Je však blokována volba PASM, nelze tedy nastavit specifickou clonu, přístroj jede v plné automatice bez ovlivnění fotografem.

Menu je velice jednoduché, žádné hlavolamy zde nejsou. Jsou zde tři oddíly menu, přehrávání, fotomenu a setup. Ze starých známých tu objevíme D-lighting, tedy tradiční nikonské zjasňování stínů. Má dvě polohy, vypnout/zapnout, není tedy odstupňovaný, právě tak není odstupňovaná redukce šumu. Poměrně často do něho musíme vstupovat, už proto, že na kruhovém voliči není přístup na PASM režimy, natož aby někde na povrchu bylo ovládání ISO a WB (ze „svaté trojice“ je na čtyřcestném voliči vzadu jen kompenzace expozice). Nalezneme zde položku SCENE se srdíčkem, avšak nejsou to scénické předvolby, nýbrž tradiční inteligentní automatika – ovšem bez inteligentního výběru z více fotek rychle po sobě nasnímaných.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje svižně, do 1,5 sec. Reakce na spoušť je velmi dobrá a první snímek lze tedy pořídit do 2 vteřin. Přístroj má hybridní autofokus, sestávající ze 135 bodů pro kontrastní měření a 73 bodů pro fázovou detekci. Toto je bezesporu jedna ze silných stránek přístroje – spolu se zvládáním vysokého ISO. Ostří bleskově, zcela jistě při dobrém osvětlení, nicméně dobře si vede i v nižších světelných hladinách. Obrazová kvalita je velmi dobrá. Setový objektiv 10-30 (ekv. 27- 81 mm) kreslí velmi dobře v celé ploše obrazu. Při krátkém ohnisku je patrná soudkovitá vada, nikoli značná, na delším ohnisku je obraz zcela v pořádku. Každopádně jsou fotky mnohem lepší, než jaké by dokázal i velmi kvalitní kompakt. Na ukázce je srovnání čtyř snímků s hodnotou ISO 6400, 3200, 1600 a 800.

Barevnost je střízlivá, spíše jemná. Je třeba hlídat přepaly, expoziční kompenzace je zde dosti zapotřebí. Přístroj lze nastavit i na zápis v RAW a komu záleží na technicky perfektním výsledku, měl by této možnosti využít. Velkou atrakcí je samozřejmě vysokofrekvenční snímání. Při 60 fps pořídíme 12 obrázků, při 30 a 10 o jeden víc. Při snímání ve frekvenci 5 fps záleží na tom, na jak vysokou kompresi je nastavený JPEG. Při vysokofrekvenčním snímání bere přístroj veškerou kontrolu na sebe a zde oceníme jeho schopnost snímání při vysokém ISO v naprosto uspokojivé kvalitě.

K přístroji se dodávají zatím tři objektivy s bajonetem CX, setový 10-30, dále pancake 10 mm a teleobjektiv 30-110. Snímky byly pořízeny setovým objektivem, pokud by někoho zajímal zejména pancake, odkazuji ho na svoji recenzi modelu V1.

Shrnutí
Nikon J1 je inovativní, velmi elegantní kompaktní přístroj s výměnnými objektivy, s unikátním CX formátem. Je určen především k bezproblémovému focení v automatickém režimu. K tomu pomáhá režim inteligentního výběru fotek, případně automatický výběr scén. Poučený uživatel dokáže využít i jeho možnosti ručního nastavení clony nebo času, eventuálně plně manuálního režimu. K silným stránkám patří rychlost autofokusu a rychlost snímání, které dosahuje až 60 fps v plném formátu. Respekt budí i schopnost zvládat vysoké ISO v uspokojivé kvalitě.

Ukázky:
Snímek č. 7 je pořízen při 6400 ISO

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Nikon 1 J1?