Nezařazené

Nikon DF

Digitální full frame v totálním retrostylu – lahůdka pro milovníky krásných hraček! Na šest pokračování nás Nikon šponoval svými videoklipy (ne každý pochopil umělecký záměr, snad to byl náznak, že to není aparát pro každého). Dočkali jsme se mašinky tak retro, že by nebylo překvapující, kdyby byl uvnitř parní stroj. Ale je to čisté digi.

Digitální full frame v totálním retrostylu – lahůdka pro milovníky krásných hraček! Na šest pokračování nás Nikon šponoval svými videoklipy (ne každý pochopil umělecký záměr, snad to byl náznak, že to není aparát pro každého). Dočkali jsme se mašinky tak retro, že by nebylo překvapující, kdyby byl uvnitř parní stroj. Ale je to čisté digi.

Nejdřív technická data. V přístroji Df je stejný obrazový snímač CMOS formátu FX s 16,2 milionu pixelů a systém zpracování obrazu EXPEED 3, jaké lze nalézt i v přístroji D4. Jde o full frame, tedy formát kinofilmového okénka bez desetinky 36 x 24 mm. Základní rozsah citlivosti je 100 až 12800, lze rozšířit až na šílených 204800. Procesor je Expeed 3, data zpracovává v 16 bitech. Přístroj startuje za 0,14 sec a zpoždění spouště je 0,052 sec. Sériové focení je 5,5 fps. Bez baterky váží 701 g, tělo z hořčíkové slitiny je odolné proti vodě a prachu. Závěrka je stavěna na 150 tisíc expozic, nejkratší expoziční doma je 1/4000 a synchro je při 1/200. Při použití baterky EN-EL14a výrobce slibuje 1400 fotek. Dodává se v černém a stříbrném provedení.


K vymoženostem přístroje patří kompatibilita s historickými objektivy bez systému AI. Autofokus má 39 zaostřovacích bodů v modulu Multi-Cam 4800, funguje do clony F8 a ve světelné hladině -1EV. V režimu živého náhledu lze bodově nastavovat vyvážení bílé. Obrazový snímač s 2016 pixely umožňuje analyzovat a detekovat scénu a optimalizovat nastavení. Hledáček je hranolové se 100% zobrazením. Displej má 3,2 palce a 921 tisíc bodů. Ve výbavě je režim tiché expozice a jak už patří ke specialitám full frame Nikonů, lze používat DX objektivy a přístroj je automaticky detekuje a nastaví malý DX formát.


Kromě tradičního D-lightingu je k disposici i automatické HDR. Přístroj se bude dodávat s objektivem 50mm/F1.8. Přístroj je kompatibilní s další příslušenstvím, samozřejmě se systémovými blesky, s adaptérem pro mobilní přenos Nikon WU-1a, dálkovým ovládáním WR-R10 a WR-T10.


Co k tomu dodat?
Píši tento článek zatím jen na základě tiskových podkladů, tisková konference je až v poledne. Při pohledu ze zadní strany nás žádné velké překvapení nečeká – Nikony mají své ovládání už tradičně dobře ošéfované. Vlevo najdeme ovládání WB a na druhé straně displeje čtyřcestný volič, vpravo nahoře roller. Ovšem pravý masakr nás čeká při pohledu shora. Vlevo od hledáčku nad sebou kruhové voliče pro ISO a korekci expozice, vpravo kruhový volič pro nastavení doby osvitu a přepínání režimu pohonu, singl snímání, rychlá a pomalá série, tichý režim a samospoušť plus zvednutí zrcátka. Vypínač je tradičně u spouště a vpravo je maličký kruhový volič režimů, zřejmě bez aretace. Nechybí tu stavový displej.

Těžko soudit, zdali se přístroj takzvaně vyplatí ve srovnání s jinými full frame Nikony, D610, D800 anebo D4. Má nesporně obrovskou estetickou a pocitovou hodnotu. Jeho cena je stanovena na kit s objektivem 50/1.8 72 tisíc, přičemž objektiv stojí 7 tisíc. Tělo tedy vychází podstatně dražší než tělo D610, ovšem… to je obyčejný foťák… 🙁

Letmé dojmy

Na tiskové konferenci předvedl Nikon jediný exemplář momentálně dosažitelný v Česku. Byl v provedení černá barva. Šlo o předprodukční vzorek, tudíž nebylo možno pořídit žádné zkušební fotky. Jde tedy skutečně o dojmy:

Přístroj je překvapivě lehký. Ano, znám jeho specifikace, nicméně něco jiného je číst kolik váží a mít ho v ruce. Je i docela malý do ruky, D610 vedle něho působí mohutným dojmem. Pohled do hledáčku je jasný a ostrý. I v přítmí ostřil bleskurychle se setovým objektivem 50/1.8. Pozoruhodně tichý je chod závěrky, po přepnutí do Q režimu (tichý chod) se ozve příjemné dvojí mlasknutí. Ovládací prvky jsou dokonale přístupné – tak tohle je skutečně intuitivní ovládání. Stavový displej na horní stěně ukazuje jen clonu a čas, moc k užitku není. Volič režimu PASM se musí před otočením povytáhnout, je to vtipná pojistka proti bezděčné změně režimu, nicméně je to o pohyb víc.

Bylo možné si vyzkoušet i starý ne – AI objektiv, 20/3.5, donesl si ho jeden z kolegů. Nejdřív je nutno zadat jeho parametry, tedy ohnisko a nejmenší clonu, do registru přístroje a poté už aparát dokázal clonu číst – údaj se přenáší mechanicky z obruby objektivu do těla přístroje pomocí ploché páčky zapuštěné do bajonetu.

Ke skutečnému retro – pocitu tedy opravdu mi  chybí – smějte se mi –  jenom ta váha. Přitom je to důkladný kovový přístroj z hořčíkové slitiny. Ale já holt kdysi fotil i s tou FM2 a tu váhu mám v rukách… No a pak bude záležet na vkusu a zálibě, zdali nízká váha bude na překážku nebo ne. Když retro, tak retro. Uvědomuji si ovšem, že zejména těm mladším čtenářům může připadat trotlovské, že někdo pokládá nízkou váhu za nedostatek. Přátelé, jde ovzpomínky a pocity…

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: