Nikon Df

První informace jsem o této neobvyklé zrcadlovce v retrostylu a s formátem 24 x 36 jsem už tady zveřejnil, teď bylo možné si přístroj vyzkoušet. Opravdu to nebyla banální zkušenost.

Jaký je a komu je určen

První informace jsem o této neobvyklé zrcadlovce v retrostylu a s formátem 24 x 36 jsem už tady zveřejnil, teď bylo možné si přístroj vyzkoušet. Opravdu to nebyla banální zkušenost.

Jaký je a komu je určen

Na první pohled je to atraktivní přístroj. Kdo ho poznal jen z obrázků bude překvapen, jak je malý a lehký, váží 760 g a měří 144 x 110 x 67 mm. Tělo je z hořčíkové slitiny utěsněné proti prachu a vlhkosti. Je kryté vrapovanou gumou a dobře se drží v ruce díky výraznému gripu a opoře pro palec na zadní stěně. V přístroji Df je stejný obrazový snímač CMOS formátu FX s 16,2 milionu pixelů a systém zpracování obrazu EXPEED 3, jaké lze nalézt i v přístroji D4. Jde o full frame, tedy formát kinofilmového okénka bez desetinky 36 x 24 mm. Základní rozsah citlivosti je 100 až 12800, lze rozšířit až na šílených 204800. Procesor je Expeed 3, data zpracovává v 16 bitech. Přístroj startuje za 0,14 sec a zpoždění spouště je 0,052 sec. Sériové focení je 5,5 fps. Bez baterky váží 701 g, tělo z hořčíkové slitiny je odolné proti vodě a prachu. Závěrka je stavěna na 150 tisíc expozic, nejkratší expoziční doma je 1/4000 a synchro je při 1/200. Při použití baterky EN-EL14a výrobce slibuje 1400 fotek. Tolik jsem nestačil pořídit, ale je bezesporu, že je baterka velmi výkonná a o nabití opravdu nejsou starosti. Baterka je přístupná zespodu, na tom není nic divného. Je tam ale i karta rodiny SD – a jenom jeden slot, a přístupnost je hodně obtížná a omezení na jeden slot je u tak prestižního přístroje na pováženou.

K vymoženostem přístroje patří kompatibilita s historickými objektivy bez systému AI. Autofokus má 39 zaostřovacích bodů v modulu Multi-Cam 4800, funguje do clony F8 a ve světelné hladině -1EV. V režimu živého náhledu lze bodově nastavovat vyvážení bílé. Obrazový snímač s 2016 pixely umožňuje analyzovat a detekovat scénu a optimalizovat nastavení. Hledáček je hranolové se 100% zobrazením. Displej má 3,2 palce a 921 tisíc bodů. Ve výbavě je režim tiché expozice a jak už patří ke specialitám full frame Nikonů, lze používat DX objektivy a přístroj je automaticky detekuje a nastaví malý DX formát, což ovše je společná a vítaná vlastnost full frame aparátů Nikon.

Kromě tradičního D-lightingu je k disposici i automatické HDR. Přístroj se dodává s objektivem 50mm/F1.8. , který je doslova skvělý, jak si ještě řekneme. Přístroj je kompatibilní s další příslušenstvím, samozřejmě se systémovými blesky, s adaptérem pro mobilní přenos Nikon WU-1a, dálkovým ovládáním WR-R10 a WR-T10.

Jakmile začneme uvažovat o určení, musíme nutně vzít v úvahu cenu. Za kit s pevnou padesátkou F1.8 zaplatíte 76 tisíc (únor 2014). Za tělo osmistovky zaplatíte osmdesát tisíc, to je hodně, ale za full frame D610 48 tisíc za tělo, 62 tisíc s objektivem 24-85/3.5-4.5 (což je ideální univerzální záklaďák) a nastává hlavolam. D610 nabízí 24 megapixelů oproti 16 nabízené Df, stejný počet zaostřovacích bodů, stejný pevný displej 3,2 palce s 921 tisíci body, stejný rozsah časů 30 sec .- 1/4000 sec, navíc vestavěný blesk, stejnou frekvenci sériového focení 6 fps, navíc video HD 1920. Musí tu tedy být něco, co vás přiměje vytlačit o 24 tisíc víc, a za to byste koupili k osazenému D610 navíc ještě DX tělo D7000 a ještě by vám pět tisíc zbylo. Nebudu dělat záhadného a vyklopím to hned: to „něco“ je příjemný pocit, je to čistě subjektivní záležitost. Buď si Df zamilujete a pak těch 24 litrů navíc vyklopíte a ani nemrknete, anebo od toho půjdete.

Ovládání a menu
Tohle je asi nejdůležitější oddíl celé recenze, protože to „retro“ vězí hlavně v ovládání.
S ovládáním jsou spojené četné útrapy, ale i ty k retro stylu patří. Začne to zapínáním. To mají nikonní zrcadlovky bezkonkurenčně nejlepší, zobáček u spouště. Tady je kroužek u spouště. Jedním prstem přístroj zapnete / vypnete, ale dvěma to jde líp. Spoušť má závit pro drátěnou spoušť, to staromila potěší. Vpravo od spouště je volič PSAM, tedy program, priorita času / clony a manuál. Není to kolečko, je to klobouček a ten musíte nadzvednout a protože je maličký, není vždy jednoduché se trefit. Vlevo od spouště je kruhový aretovaný volič časů. Pokud na něm nastavíte čas a přejdete na prioritu clony A, přístroj mechanicky nastavený čas ignoruje a volí expozici sám. Volič skáče po 1EV (na př. 60 – 125 – 250 atd., lze ale nastavit na tvrdo volbu 1 / 3 STEP a pak časy nastavujeme rollerem po třetinkách EV – tím ovšem se z voliče stane parádička. Pod tímto voličem je páčka, jí se nastavuje snímání jednotlivých obrázků, série pomalá a rychlá, tichý režim, samospoušť a zvednutí zrcátka. Na horní stěně je ještě cosi jako stavový displej, ukazuje časy, clonu, stav baterky a počet zbývajících snímků. Moc dobře to na něm vidět není, lepší je info tlačítko na zadní stěně, které zapne stavový displej na LCD.

Na druhé straně od hledáčku je aretovatelná kompenzace expozice. Ta aretace je dosti velká otrava, protože nelze korigovat jednou rukou u oka, ani nelze tu věc přepnout na roller, ale naproti tomu přístroj má tak úžasný dynamický rozsah, že vlastně nic korigovat nepotřebujete. Pod ním je aretovatelný volič citlivosti ISO. I na tuto volbu potřebujete dva prsty. Není na něm pozice AUTO, tu musíte nastavit ve fotomenu, třetí řádka třetí obrazovky. A pozor – automatické ISO funguje i na režimu M – manuální nastavení expozice!

Na přední stěně je přední roller, neobvykle tvarovaný, je to kolečko s osou kolmo do těla přístroje. Pod ním je tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti a ještě níž pro elektronickou vodováhu, kterou vidíte v hledáčku přístroje. Obě tlačítka jsou ale snadno předefinovatelná – je třeba stisknout i-tlačítko na zadní stěně a pak lze snadno přiřadit v podstatě libovolnou nabízenou funkci. Vlevo dole najdeme přepínáni AF – M, tedy autofokus – ruční ostření; stiskem středového tlačítka lze přepnout jednorázové a průběžné ostření, nikoli ale automatické (přepínání z AF-S na AF – C podle toho, zdali se snímaný objekjt hýbá); zmiňuji se o tom jen pro pořádek, mně tahle funkce nechybí, pokládám ji za zbytečnou.

Vpravo od hledáčku je uzávěr ostření a expozice – tlačítko je volitelné, v menu uživatelských funkcí ho lze stiskem f6 nastavit na jinou funkci, aktivace autofokusu a zadní roller. Na zadní stěně pod hranou je zleva tlačítko pro prohlížení a hned vedle je mazání. Vlevo od displeje jsou shora tlačítka pro menu, nastavení bílé, nastavení kvality obrazu, nastavení blesku (zadní roller mění režim blesku, přední nastavuje sílu záblesku nasazeného externího blesku. Dole je i-tlačítko. Po jeho stisku lze kromě definování tlačítek na přední stěně nastavovat sofistikované funkce, jako je míra D-lightingu (projasnění stínů), HDR, redukce šumu při vysokém ISO a při dlouhé expozici. Na druhé straně je vedle displeje volba režimu měření expozice a pod tím je čtyřcestný volič s aretací a středovým OK tlačítkem. Dole je tlačítko pro live view (fotografování přes displej) a info tlačítko, což je autentický stavový displej. Na něm lze nastavovat jen umístění zaostřovacího bodu.

Všechno je tedy pěkně po ruce, dosažitelné zvenčí, bez nutnosti vstupu do menu. To je bezesporu sympatické, jen mi těch aretací připadá fakt hodně. Zvláště pak aretace kompenzačního kroužku. Tam nehrozí nebezpečí, že něco pokazíme – když je nastaven jinam než na nulu, vidíme to v hedáčku.

Menu je klasické nikonské se šesti oddíly, menu fotografování a menu uživatelských funkcí (ikona tužky). Ve fotomenu je třeba pamatovat na volbu obrazového pole. Výchozí nastavení je automatická volba formátu DX (když nasadíme DX objektiv, přístroj se přepne a snímá jen omezené pole). Na druhé obrazovce lze editovat Picture Control – tedy sady nastavení ostrosti, sytosti, jasu, odstínu. Tady lze nastavit způsob skládání HDR obrazu. Korekce vinětace a zkreslení jsou vypnuté, můžete si je zapnout.

V menu uživatelských funkcí lze naplnit čtyři pozice ABCD a ty se pak dají přepínat po stisku i-tlačítka na zadní stěně. Položka a4 ovlivňuje aktivaci zaostřování. Implicitně je to souběh tlačítka spouště a tlačítka AF-ON, praktické je zapnout jen AF-ON a průběžné zaostřování C a ostříme pak „na palec“. V oddílu b lze ovlivnit velikost oblasti měření při režimu se zdůrazněným středem a lze také doladit expozici s pevně nastavenou korekcí. Důležitá je i pozice e4. Implicitně se korekce blesku promítne i do korekce expozice, lze ale nastavit, , aby korekce ovlivňovala jen pozadí a blesk aby se neměnil. Je dobře si projít i f7, kde se nastavují ovladače, rozumějme rollery. Jejich funkci lze prohodit a lze jim nastavit otáčení. Následující oddíly Nastavení, Retušování a Poslední nastavení jsou bez záhad.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje okamžitě, tohle bych snad v souvislosti s jakoukoli zrcadlovkou neměl uvádět, do té míry je to dnes už samozřejmé. Zpoždění spouště je neznatelné, tady opravdu není co řešit. V cizích recenzích jsem nalezl nářky na autofokus. Pravda, fotil jsem s objektivem 50/1.8, s ním ale žádné problémy s autofokusem nebyly ani v nižších světelných hladinách, tedy v místnosti při umělém světle.

Kresba použitého objektivu 50/1.8 je doslova ultimativní a velký dojem vyvolává i dynamický rozsah snímků. Ovládání expoziční korekce je pěkná otrava, ale je to v podstatě zbytečná funkce (neberte to doslova…). Dynamický rozsah přístroje je udivující a věru jsem neměl potřebu něco s korekcí expozice dělat. Na obrázku č. 7 vidíte doslova extrémní situaci, foceno z hlubokého stínu za prudkého slunce, protější stěny jsou bílé. Tyrkysová označuje slité stíny, žlutá přepaly – jde o JPG, přirozeně že z RAW by se dal získat kompletnější snímek.

Bylo by třeba vyzkoušet autofokus v praxi sportovního zápasu, abychom mohli prověřit, zdali je skutečně tak pomalý, jak se někde píše. V běžné praxi byla rychlost naprosto standardní a kdybych nebyl četl kritiky, vůbec bych nad ní nedumal. Rozhodně není pravda, že začne haprovat, jakmile jste v místnosti. Pravda ovšem, že jsme měl k disposici extrémně kvalitní objektiv, 50/1.8, který byl k tomuto tělu konstruován. Naproti tomu si nemyslím, že by právě toto byl ideální sportovní fotoaparát. Přece jen D4S nabízí svižnější ovládání a právě tak D610. Nikony mají pověst sov vidících potmě a Nikon Df se pověsti nezpronevěřuje.

Do 1600 naprosto není co řešit a pak už záleží na citlivosti ne aparátu, ale toho kdo fotí. Podle mě ke potřebná rozumná citlivost 5000 ISO a tu Df bez problémů zvládá. Co nad to je do cirkusu patří, řekl bych v nadsázce…

Shrnutí
Nikon Df je zrcadlovka s čipen 24 x 36 velikým, vycházející vstříc zastáncům tradiční koncepce ovládání. Top si, myslím, že přesnější označení než „retro“. Tlačítka a kolečka, to jsou ovládací prvky a je mnoho lidí, kteří to tak mají rádi bez ohledu na nějaké retro nebo neretro. Nepochybná přednosti přístroje je špičková obrazová kvalita. Tradiční ovládání je někdy nepohodlné (korekce expozice) a nepříjemná je absence druhého slotu pro kartu a přístup ke slotu z prostoru pro baterku (která má neuvěřitelnou výdrž). Nejvíce polemik ovšem vyvolává cena, která v únoru 2014 dosahuje 76 tisíc za tělo s objektivem 50/1.8. Asi málo kdo při tom zůstane, full frame zrcadlovce sluší jako základní objektiv 24-70/2.8, ovšem ten stojí 46 tisíc, tak aspoň 24-85/3.5-4.5 za patnáct a i tak se blížíme magické hranici sta tisíc. Ovšem zde recenzentova role končí. Takový balík vydá jen ten, kdo se do přístroje zamiluje a pokud jde o sám akt zamilování do Nikonu Df přiznám, že je to velmi snadné a že jsem ho po testu vracel se srdcem zkrvaveným.

Ukázky:

7 a 8 extrémy jasů, 12 a 13 protisvětlo, 14 při 1600 ISO, 15 při 3200 ISO, 16 ateliér, 17 při 3200 a 18 při 6400 ISO.