Nikon D750

Tímto modelem se Nikon zasloužil o jedno z mála překvapení letošní Photokiny. Nasadil model, který se uchází o titul nástupce modelu D700, který se stal legendou. Právem nebo neprávem? Možná, že se touto otázkou dostáváme do normálních dimenzí. Plnoformátový model D700 je z roku 2008 a šestiletá prodleva je slušná. Kinofilmový Nikon F4 přišel v roce 1988 a F5 následoval v roce 1996 a F6 v roce 2004, tedy také po osmi letech. Srovnání kulhá v tom smyslu, že paralelně s vývojem analogových fotoaparátů šel vývoj filmového materiálu a vyvolávacích procesů, takže Fujifilmy v roce 96 byly jinde než v roce 2008. Oproti tomu digitální fotoaparát nese ten svůj film uvnitř, je zaklíčovaný v hardwaru a ovšem i firmware, který se může měnit – a v následnosti se mohou měnit i parametry softwarové podpory.

Na první pohled je patrný skok z dvanáctimegového D700 na čtyřiadvacetimegový D750. Numericky je to pokrok obrovský, otázka je, zdali z toho povstane výhoda obrazově. Nicméně nepochybujme, že i na vytištěných výstupech je posun v kresbě vidět.

Nepochybný a zřetelný je posun v citlivosti. D700 měl horní hranici 6400 ISO, kdežto D750 ji má na 12800. Jde sice jen o 1 EV navýšení, avšak ve skutečnosti je rozdíl v podání obrazu při vysokých citlivostech enormní. Ve své recenzi D700 jsem ujišťoval, že při ISO 1600 není co řešit, ale už ukázková fotka při 1250 ISO má na dnešní poměry značné problémy. Šum na 6 let staré fotce je větší než šum na současné fotce s citlivostí 12800. To je, myslím, zásadní a dominantní vlastnost nového modelu. Je schopen seriózně fotit do 12800 ISO a hranice problémů je na 20 tisících ISO, berte to ukazatel pro někoho, kdo chce fotit a fotky nějak publikovat, místo aby jezdil nosem po monitoru 27 palce úhlopříčky a zkoumal čárky na milimetr ve stoprocentním zvětšení.

Jaký je a komu je určen
Zde mohu parafrázovat svůj šest let starý text. Jde o zrcadlovku nejvyšší kategorie, s full frame snímačem (velkým jako pole kinofilmu, proto použitá optika má opravdu takový úhel záběru, jaký odpovídá označení ohniskové vzdálenosti, přístroj tedy nemá tzv. crop faktor jako mají APS-C zrcadlovky). Přístroj tedy vytváří obrázky v poměru 3:2 velké 6016 x 4016 pixelů a menší. Snímač je CMOS, procesor Expeed 4. V běžném režimu je citlivost systému 100 až 12800, ale lze rozšířit do 51200 ISO. Zapisuje ve formátu JPEG nebo RAW (NEF) ve 12 nebo 14 bitech. Hledáček je hranolový se 100% pokrytím, displej je vyklápěcí nedotykový, 3,2 palce úhlopříčka TFT-LCD. Rozsah časů je od 30 sed do 1/4000 sec, sériové focení má frekvenci 6,5 fps, tedy kupodivu menší než D700. Video má rozlišení HD 1920 a zápis v PMEG-4 anebo H.264, mikrofon je stereo. Přístroj má dva sloty na karty formátu SD, samozřejmě podporuje i vysokorychlostní karty s nejvyšší kapacitou. Kovové a karbonové tělo je utěsněné proti prachu a vlhkosti. Akumulátor EN-EL15 vydrží podle CIPA 1230 fotek, tělo včetně baterky váží 750 g a měří 141 x 113 x 78 mm. Jde tedy takříkajíc o poloprofesionální fotoaparát, nemá battery pack s druhou sadou spouště a ultrarychlý autofokus a další vymoženosti, nutné zejména pro sportovní fotografii. A naopak má vestavěný blesk, což je také stigma pro vyloučení z kruhu profi přístrojů. Jinak ovšem splňuje ty nejvyšší standardy a je schopen se vyrovnat s náročnými úkoly. Svou cenou 55 tisíc (říjen 2014) se vklínil mezi D810 (82 tisíc), D800 (70 tisíc) a D610 ta 47 tisíc ( v Megapixelu 2700 cashback, tedy 44500 Kč). Už tato nabídka svědčí o velkém zájmu Nikonu o full frame formát.

Ovládání a menu

Přístroj se zapíná páčkou u spouště. Hned u spouště je další spoušť pro video a tlačítko pro korekci expozice, na příhodném místě, poslepu je snadno nahmatatelné. O něco více vzadu je tlačítko pro nastavení režimu měření expozice, načež následuje stavový displej.

Vlevo od hledáčku je kruhový volič režimu aretovaný tlačítkem v ose kroužku. Najdeme tu obvyklou čtveřici PSAM (program, priorita času / clony a plný manuál), dále pak „zelený automat“ pro začátečníky, blokaci blesku, scénické režimy, dvě pozice pro uživatelské nastavení a „effects“, soubor legrácek typu „miniatura“ a „silueta“. Ovládá se to po stisku info tlačítka vzadu u displeje a zadním rollerem. Myslím, že pro přístroj tohoto typu je to nedůstojný přílepek, tím spíš, že to dovoluje jen automatické focení a nelze simultánně zapisovat do RAW a JPEG pro eventuální další zpracování za důstojnějších podmínek. Pod kruhovým voličem je kroužek s volbou toho, co se označuje „drive“ – tedy singl snímání a dvě rychlosti sériového, tichý režim Q a QC, tedy tichý a kontinuální tichý režim), samospoušť a zvednutí zrcátka.

Další sada ovládacích prvků je na zadní straně. Pod hranou je zleva tlačítko na prohlížení a mazání , na druhé straně hledáčku je blokace expozice a ostření a zadní roller. Vlevo od displeje je tlačítko pro menu, WB, kvalitu obrazu, ISO a dole I tlačítko, což je fakticky jakýsi pomocný setup anebo, chcete-li, sada zkratek do různých částí menu.

Odtud je přímý vstup do uživatelského menu pro definici tlačítka Fn na přední stěně přístroje pod objektivem vpravo. Defaultně je to vypnuté, nabízí dvě možnosti, jednorázovou funkci anebo funkci plus možnost volby rollerem. Takže je možné např. volit změnu formátu DX-DXx1,4 crop, jednorázově, anebo třeba HDR a na rollerech pak nastavujete vypnout/zapnout a sílu HDR. Podobně lze nadefinovat tlačítko, které je opět defaultně vypnuté, teoreticky slouží k kontrole hloubky ostrosti reálným zacloněním, ve skutečnosti je na nic z téhož důvodu a může se hodit jako uživatelské tlačítko libovolně definovatelné.

Důležité je i info tlačítko na druhé straně displeje. To otevře stavový displej a zde máme přehled o umístění zaostřovacího bodu a dalších nastaveních. bohužel to není Quick menu a nelze tu nic měnit – jen kontrolovat a měnit dalšími ovládacími prvky. Vlevo od displeje jsou tlačítka pro ISO, WB i velikost a kompresi obrázku, po stisknutí lze pohodlně nastavovat hodnoty na displeji – mimo tradiční menu. Vpravo od displeje je čtyřcestný volič s OK tlačítkem uprostřed a aktivace Live view s přepínáním foto – video. Na přední stěně u objektivu je tlačítko aktivující blesk a po stisku lze nastavovat funkce blesku, pod ním je tlačítko pro bracketing a úplně dole přepínání AF a M ostření s tlačítkem uprostřed. Jím nastavujeme detailní nastavení autofokusu, předním rollerem se ovládá počet zaostřovacích bodů a zadním se zapne jednorázové nebo průběžné ostření.

Menu má položky prohlížení, fotografování, video, uživatelské funkce, nastavení a pak další dvě pozice pro retuš fotek a pozice s posledními funkcemi, je to vlastně výběr toho, co pořád používáme.

Doporučené vychytávky
V menu fotografování zvažte, zda si zapnete redukci šumu při dlouhé expozici, defaultně je to vypnuté. Automatické nastavení bílé má režim Auto1 a Auto2, to druhé zachovává teplejší tóny, nicméně velký rozdíl v tom nevidím (upřímně: žádný).

V menu uživatelských funkcí (u Canonu je obdoba Fn menu). Zde je v oddílu a (Automatické zaostřování) důležitá položka 3 Sledování objektu s blokací. Je to důležité hlavně pro sportovní fotografii, když sledujete objekt v režimu AF-C (průběžné ostření). Když nastavíte volbu 5 (dlouhé), trvá to dlouho, než přeostří na jiný objekt (typicky: sledujete běhat psa po lese, zaběhne za strom, v režimu 5 to trvá dlouho, než by se zaostřilo na strom a pes vypadl z ostrosti.). Defaultně je to na střední hodnotě 3 – zvažte, na co to nastavíte.

Další důležitá vychytávka je položka b3 Snadná korekce expozice. Když ji zapnete, nemusíte kvůli korekci tisknout tlačítko korekce expozice a korigujete ji zadním rollerem bez tohoto mezikroku. A pozor: když si nastavíte automatické ISO a režim Manuál, tak typicky, defaultně (lze změnit) zadní roller nastavuje čas, přední clonu. Když ale zapnete tlačítko Korekce expozice (třebaže máte nastavenou Snadnou korekci), korekce zafunguje a snižuje / zvyšuje ISO. Velmi vychytané, mohu doporučit.

Fotoreportéři mě naučili „ostřit na hvězdičku“, na Nikonech není hvězdička, ale je tam tlačítko AE-L/AF-LV vlevo od zadního rolleru. Toto tlačítko nastavíte v oddílu f4 Funkce tlačítka E-L na Aktivaci automatického zaostřování a v oddílu c1 je nastavíte Tlačítko spouště jako AE-L na ON. Potom nastavíte průběžné zaostřování tlačítkem AF vlevo dole u bajonetu objektivu a zadním rollerem na stavovém displeji. Od této chvíle ostříte palcem, který máte na AF-L tlačítku a když ho pustíte, přístroj přestane ostřit, i když tisknete spoušť. Tím dostanete ostrost pod absolutní kontrolu.

Důležitý je i oddíl C4, tam si nastavíte, co se kdy po jaké době samo vypne. Tento model to má v defaultním nastavení celkem rozumně nastaveno, ale je možno si to udělat podle sebe.

Oddíl d5 umožní nastavit, jak rychlou sekvenci chcete v „pomalé sérii“ CL, od 1 fps do 6 fps, defaultně je to 3 fps.

Jak se s ním fotí
Jeho ovládání je v podstatě totožné s ovládáním DX špičkového modelu D7100. Velmi pohodlně se drží a postupem vývoje Nikon velmi důvtipně dotáhl k dokonalosti ovladatelnost pomocí kombinace tlačítek a obou rollerů – např. WB se zadním rollerem ladí předvolba a předním rollerem se dolaďuje barevnost; při ISO se hodnota ladí vzadu, vpředu se zapne automatické ISO. Přitom automatické ISO funguje i při manuální expozici a lze na něm nastavit – při manuální expozici – korekci expozice. To je v praxi velmi užitečné: fotíme sport, nastavíme 1/800 na F.5.6, automatické ISO a pojistíme se -0.7EV proti přepalům – a je to!

Velmi vítám výklopný displej, jen škoda, že není dotykový, pak by se asi řešil i problém info menu. Naprosto mi nevadí, že je jen v jedné rovině nahoru – dolů a není překlápěcí: většinou fotíme na šířku a vyklopení displeje jen v jedné rovině je pohodlné a rychlé, kdežto v přetáčecím displeji musíme udělat obvykle minimálně dva pohyby. Ale to jistě je individuální přístup, někomu přetáčecí displej vyhovuje a zda ho bude postrádat.

Start je bleskurychlý, ostření právě tak – fotil jsem s ním na 16-35/4.0 a 20/1.8 a v obou případech byly prodlevy neznatelné i za velmi nízkých světelných hladin. Vzhledem k tomu, že velká síla tohoto přístroje je v podání obrazu za vysokého ISO je chování autofokusu za šera velmi důležité.

Velký dojem na mě udělala práce s vysokým ISO. Je to první fotoaparát, který mi prošel rukama, abych mohl s klidným svědomím někomu doporučit, že může fotit při 10 tisíc ISO. Přirozeně že je nutno počítat s určitou degradací obrazu. Přístroj umožňuje nastavit různé stupně odšumění, na ukázce je vlevo defaultní, normální odšumění, uprostřed nejvyšší a vpravo je odšumění vypnuto.

Upřímně, já bych to odšumění nechal na vypnuto. Jsou to čtyřiadvacetimegové obrázky a na výstupu, tedy v tisku, žádný šum vidět nebude. Ale s tím ať se každý vyrovná podle svého.

V nízkých světelných hladinách mívají problémy autofokusy. Tento přístroj má shodný AF s modelem D810 a vede si velmi dobře až na úroveň takřka tmy. A to jsem převážně fotil objektivem se světelností F4.0.

Určitý problém mám už tradičně s přepaly. Přestože laboratoř DxO uvádí až neuvěřitelné hodnoty dynamického rozsahu, mám s přepaly problém a musím mít nastavenou korekci expozice. Navíc i v RAW formátu, vyvoláno v NX-D , mi „highlight recovery“ nepřijde tak efektivní, jako v canonském RAW.

Na ukázce je fotka v protisvětle, přes korekci -2 /3 EV je část oblohy přepálená:

Simultánně jsem ji zapsal v RAW a po zpracování v NX-D, stáhnuté jasy a projasněné stíny, přepaly zmizely:

Práci v RAW tedy doporučuji a tento přístroj si ji zaslouží (a je dobře že už je beta Adobe CR 8.7, výsledek je mnohem lepší než z NX-D.

Live view ve spojení s výklopným displejem je veliká atrakce tohoto přístroje a je třeba ji velmi uvítat. Ostří se tu na kontrast, ostřicí body jsou rozprostřeny na mnohem větší ploše než AF body fázové detekce, používané při standardním focení. K dokonalosti chybí dvě věci – jednak dotykový displej, jednak režim rychlý AF, kdy se sklopí zrcátko a ostří se fázově. To až příště, snad dříve než za šest let.

K připojení přes wi-fi je třeba mít na chytrém telefonu mít aplikaci Wireless Mobile Utility. Spojení je jednoduché, wifinu zapneme v třetí obrazovce Menu nastavení, na iPhonu jsem si navolil síť- a nechtělo to po mně žádné heslo, třebaže se tím v návodu vyhrožuje. Rovnou do iPhonu mi to odeslalo prťavý snímek, tak akorát pro poslání jako MMS. Lze ale vybrat fotku a poslat mailem, ale i pak se datový objem brutálně skrouhne. Na plnohodnotné přenosy potřebujeme mobilní adaptéry jako je WU – 1a a navíc, appka WMU je velmi omezená, je to v podstatě dálková spoušť a lze nastavit zaostřovací bod, nic víc. A to je dnes hodně málo.

Shrnutí
Nikon D750 je zrcadlovka formátu 24×36, určená pro seriózní fotografování včetně specificky vyhraněné profi práce. Jako první FF zrcadlovka přinesla výklopný displej a už za to zaslouží aplaus. Výtečně ostří i za ztížených podmínek a dělá krásné obrázky i při vysokých ISO. Když jsem recenzoval D700 před šesti lety, nenalezl jsem nic, co bych měl významně kritizovat.
A dnes na tom jsem stejně.

Přirozeně, že tu jsou specifika a limity, týkající se nejen tohoto přístrooje.
Full frame není záruka úspěšného fotografování. Je a vždy bude dražší než zrcadlovky s APS-C snímačem a vyžaduje odpovídající optiku. Objektiv 16-35 je obluda ve srovnání s 10-20 mm objektivem pro APS-C (v nikonském pojetí DX) formát. Má ostřejší a plnější obraz a odstup se zvětší, jakmile jsou horší světelné podmínky – nižší světelná hladina a vyšší kontrast. To platí o FF formátu obecně. Tento model je na první pohled výjimečný svým výklopným displejem. Po modelu D700 nastupuje po šesti letech a dá se čekat, že morálně nezestárne ani ve dvacátých létech.

Ukázky:

15 a 16 při vysokém ISO.