Nikon D7100

Náročnému focení je určena zrcadlovka střední třídy, vybavená 24megovým snímačem CMOS a 51 ostřicími body. Konkurent sedmičky od Canonu má výrazně příjemnější cenu 28 tisíc za novinku oproti 34 tisícům dva roky starého modelu, to už je námět k přemýšlení!

Jaký je a komu je určen
Má důkladné kovové a polykarbonátové tělo utěsněné proti vlhkosti a prachu, se vstupy na infra vpředu i vzadu. Tělo je kryté měkkým plastickým materiálem a velmi příjemně se drží – zvlášť se mi líbí tvar gripu s prohloubením pro prsty, když za něj foťák držím, mám pocit jistoty, že mi nevyklouzne. Hledáček je hranolový se 100% krytím obrazu. Jeho 24megový snímač nemá low pass filter… těžko se ubránit ironickým poznámkám, že tak dlouho se věřilo, že MUSÍ před snímačem být filtr na omezení moaré, až se ukázalo, že nemusí a nikomu low pass filtr nechybí… Nicméně, v této třídě je bez filtru momentálně jen Nikon D7100 a Pentax K-5 IIs. Procesor je Expeed 3. O měření expozice, nastavení bílé a autofokus se stará RGB snímač (stejný jako v D7000 ale také D4 a D800), který má 2016 pixelů.

Ostření Multi-Cam 3500DX AF má 51 bodů včetně 15 bodů křížových, lze nastavit 21 nebo 9 AF bodů. Citlivost má rozsah 100-6400, s rozšířením až 25600 ISO. Displej je pevný, 1.2 milionů bodů na displeji s úhlopříčkou 3,2 palce, s vrstvou pro bílou barvu, takže čitelnost na sluníčku je lepší než obvykle bývá. Zapisuje na karty SD, má dva sloty, to je velká výhoda, kterou se chlubil už předchůdce, D7000. Napájen je akumulátorem EN-EL15, přídavný grip pojme dva tyto aku anebo šest tužkovek. Video má 1080 na 60 oken, tělo váží 765 g a měří 136 x 107 x 76 mm.

Ovládání a menu
Nikon má doslova desetiletí vývoje za sebou v ovládacích prvcích zrcadlovek a není tedy divu, že k žádným revolucím nedošlo ani tentokrát. Přístroj se zapíná páčkou u spouště. Nikon není jediný, kdo volil toto řešení, nicméně toto řešení je jedinečné a nepochybně nejpohodlnější a nejrychlejší ze všech ostatních. Hned u spouště je další spoušť pro video a tlačítko pro korekci expozice, na příhodném místě, poslepu je snadno nahmatatelné. O něco vice vzadu je tlačítko pro nastavení režimu měření expozice, načež následuje stavový displej.

Vlevo od hledáčku je kruhový volič režimu. Ten je aretovaný tlačítkem v ose kroužku, takže je vyloučeno mimoděčné přenastavení (které zničilo už tolik – obvykle nejlepších – obrázků…). Najdeme tu obvyklou čtveřici PSAM (program, priorita času / clony a plný manuál), dále pak „zelený automat“ pro začátečníky, blokaci blesku, scénické režimy, dvě pozice pro uživatelské nastavení a „effects“, soubor legrácek typu „miniatura“ a „silueta“, známý už z předchozího modelu (a ze všech současných lepších kompaktů).

Pod tímto voličem mají Nikony včetně tohoto kroužek s volbou toho, co se označuje „drive“ – tedy singl snímání a dvě rychlosti sériového, tichý režim, samospoušť a zvednutí zrcátka. Kdysi byly s tím problémy, protože nebylo možno spustit samospouští přístroj se zvednutým zrcátkem, ale Live view (snímání na displej při zvednutém zrcátku) tento problém odstranil.

Další sada ovládacích prvků je na zadní straně.
Pod hranou je zleva tlačítko na prohlížení a mazání , blokace expozice a ostření a zadní roller. Vlevo od displeje je tlačítko pro menu, WB, kvalitu obrazu, ISO a dole I tlačítko, což je fakticky jakýsi pomocný setup anebo, chcete-li, sada zkratek do různých částí menu. Odtud je přímý vstup do uživatelského menu pro definici tlačítka, jež defaultně slouží k ověření hloubky ostrosti (je a vždycky bylo k ničemu, protože sice po stisku zacloníte, ale houbeles pak vidíte, natož abyste mohli odpovědně posoudit hloubku ostrosti… ale vždycky to zrcadlovky měly). Dále je tu možnost nastavit a naladit HDR (skládání obrazů o různé expozici). Nicméně mimořádně důležité jsou dvě položky, které umožňují nastavit funkci na funkční tlačítka umístěná na přední stěně. Vždy nabízí dvě možnosti, jednorázovou funkci anebo funkci plus možnost volby rollerem. Takže je možné např. volit změnu formátu DX-DXx1,4 crop, jednorázově, anebo třeba HDR a na rollerech pak nastavujete vypnout/zapnout a sílu HDR.

Důležité je i info tlačítko na druhé straně displeje. To otevře stavový displej a zde máme přehled o umístění zaostřovacího bodu (lze ho měnit čtyřcestným voličem) a zde je možno nastavovat pomocí tlačítek vlevo od displeje ISO, WB i velikost a kompresi obrázku.

Čímž jsme se nenápadně přesunuli vpravo od displeje, kde je čtyřcestný volič s OK tlačítkem uprostřed a aktivace Live view s přepínáním foto – video.

Další ovládací prvky jsou vpředu, vlevo od bajonetu objektivu. Je tam tlačítko aktivující blesk a po stisku lze nastavovat funkce blesku, pod ním je tlačítko pro bracketing a úplně dole přepínání AF a M ostření s tlačítkem uprostřed. Jím nastavujeme detailní nastavení autofokusu. To je relativní novinky Nikonu, bývá to předmětem kritiky, taky jsem zprvu brblal, ale to je vždycky, když se zavede novinka, teď si myslím, že je to rozumně a šikovně vymyšlené.

Menu
Má položky prohlížení, fotografování, uživatelské funkce, nastavení a pak další dvě pozice pro retuš fotek (můj jediný komentář: odmítám upravovat fotky na notebooku, protože na displeji notebooku to není pořádně vidět… stačí to ke komentování?). a poslední pozice s posledními funkcemi, je to vlastně výběr toho, co pořád používáme. Je to klasické nikonské menu, kde na obeznalého uživatele nečíhá žádné překvapení.

Doporučené vychytávky
V menu fotografování zvažte, zda si zapnete redukci šumu při dlouhé expozici, defaultně je to vypnuté. HDR a D-Lighting se dají zapnout jinde, na to nepotřebujete chodit do menu. Automatické nastavení bílé ma režim Auto1 a Auto2, to druhé zachovává teplejší tóny, nicméně velký rozdíl v tom nevidím (upřímně: žádný). U Nikonů je nejdůležitější oddíl Menu uživatelských funkcí (u Canonu je obdoba Fn menu). Zde je v oddílu a (Automatické zaostřování)ú důležitá položka 3 Sledování objektu s blokací. Je to důležité hlavně pro sportovní fotografii, když sledujete objekt v režimu AF-C (průběžné ostření). Když nastavíte volbu 5 (dlouhé), trvá to dlouho, než přeostří na jiný objekt (typicky: sledujete běhat psa po lese, zaběhne za strom, v režimu 5 to trvá dlouho, než by se zaostřilo na strom a pes vypadl z ostrosti.¨). Defaultně je to na střední hodnotě 3 – zvažte, na co to nastavíte.

Další důležitá vychytávka je položka b3 Snadná korekce expozice. Když ji zapnete, nemusíte kvůli korekci tisknout tlačítko korekce expozice a korigujete ji zadním rollerem bez tohoto mezikroku. A pozor: když si nastavíte automatické ISO a režim Manuál, tak typicky, defaultně (lze změnit) zadní roller nastavuje čas, přední clonu. Když ale zapnete tlačítko Korekce expozice (třebaže máte nastavenou Snadnou korekci), korekce zafunguje a snižuje / zvyšuje ISO. Velmi vychytané, mohu doporučit.

Když už jsme u ISO, automatické ISO je bohužel nutné nastavovat přes menu (Fotografické menu, třetí obrazovka), nelze ho nastavit přes tlačítko ISO a stavový displej, to je bezesporu chyba, o to smutnější, že zbytečná, softwarová, snadno odstranitelná.

Fotoreportéři mě naučili „ostřit na hvězdičku“, na Nikonech není hvězdička, ale je tam tlačítko AE-L/AF-LV vlevo od zadního rolleru. Toto tlačítko nastavíte v oddílu f4 Funkce tlačítka E-L na Aktivaci automatického zaostřování a v oddílu c1 je nastavíte Tlačítko spouště jako AE-L na ON. Potom nastavíte průběžné zaostřování tlačítkem AF vlevo dole u bajonetu objektivu a zadním rollerem na stavovém displeji. Od této chvíle ostříte palcem, který máte na AF-L tlačítku a když ho pustíte, přístroj přestane ostřit, i když tisknete spoušť. Tím dostanete ostrost pod absolutní kontrolu. Je třeba si na to zvyknout a když si zvyknete, bude vás štvát aparát, který to neumí.

Důležitý je i oddíl C4, tam si nastavíte, co se kdy po jaké době samo vypne. Tento model to má v defaultním nastavení celkem rozumně nastaveno, ale je možno si to udělat podle sebe.

Oddíl d5 umožní nastavit, jak rychlou sekvenci chcete v „pomalé sérii“ CL, od 1 fps do 6 fps, defaultně je to 3 fps.

V oddílu e2 se nastavuje synchronizační čas pro práci s bleskem v režimu „blesk“, tedy stálý výplňkový blesk. Defaultně je to 1/60, lze prodloužit. Lépe je ale mít trvale nastavený Slow blesk (stisk tlačítka Blesk plus zadní roller, kontrolujeme na stavovém displeji).

Jak se s ním fotí
Nebude zklamán ten, kdo čekal přístroj vyšší střední třídy. Start je bleskurychlý, ostření právě tak – fotil jsem s ním na 16-85/3.5-5.6 a s testovaným dlouhoohniskovým 80-400 nové generace a s rychlostí ostření nebyly žádné problémy. Kresba je výtečná. Byl jsem zvědav, co udělá absence low pass filtru. Moaré je někdy nazýváno „efekt proužkových košil“, proto jsem do referenčních snímků jednu košili zařadil. Hrom mě prašť, jestli tam nějaké moaré vidím.

Přístroj už patří k té generaci, kde nemusíme nervózně hlídat korekci expozice. Nemá sklon k přepalům a dokonce se mi stalo, že jsem omylem nastavil korekci +1EV a obrázek byl naprosto použitelný – šlo o protisvětlo, zde je ukázka:

Přístroj nabízí zajímavou funkci 1,3 ořezu či výřezu, pak fotí na rozlišení 4800 x 3200 bodů. V hledáčku není zmenšená obraz vymaskován, je ale vyznačen obdélníkem. V tomto režimu samozřejmě AF body kryjí takřka celou plochu záběru. Přepočet ohniska pak je plus mínus 2x, takže dejme tomu 85 mm bude mít úhel jako 170 mm kinofilmového formátu.

Pokud jde o dynamický rozsah, i tentokrát krčím rameny nad D-Lightingem. I tentokrát si myslím, že D-Lighting není účinný, rozdíly mezi off a high jsou minimální. Ukázky, zde bez D-Lightingu:

Toto je s aplikací D-Lighting high:

Zato HDR režim je velmi efektivní. Snadno se k němu dostaneme přes i-tlačítko vlevo od displeje. Nastavuje se buď na jeden snímek HDR, nebo opakovaně a pak je tu volba buď automat, anebo úroveň nízká, normální, vysoká a velmi vysoká. Není třeba dělat kumšty s korekcí expozice, klidně foťte bez korekce, v krajním případě s korekcí do mínusu, ale ne moc. Ovšem extra vysoký HDR je hodně nepřirozený, leč velmi účinný.
Když tedy nastavíme HDR, je to o něčem jiném:

Dojdeme až k nepřirozeně vyrovnanému obrazu:

Šum má Nikon velmi dobře zvládnutý a ani tento model není na tom hůř. Zde je ukázka 1600 – 3200 – 5000 a 8000 ISO, nicméně si myslím, že 3200 ISO je dostatečná citlivost pro živou fotografii i ve velmi špatných světelných podmínkách. IOS nad 5000 podle mého názoru patří tam, kam odkazoval Bruce Lee kopy na hlavu: do cirkusu.

Narazil jsem na jediný problém, který stojí za záznam – v RAW režimu přístroj zapsal jen 5 fotek v plném rozlišení v režimu vysokorychlostní série. Já si tedy myslím, že focení sportu do RAW opravdu není nutné a v JPEG zapisuje docela svižně, nicméně je třeba na slabou vyrovnávací paměť upozornit.

Shrnutí
Nikon D7100 je vyzrálý model náležící ke střední třídě digitálních zrcadlovvek. Má 24megový čip bez změkčovacího low pass filtru a zaslouží si kvalitní optiku. Je schopen plnit většinu úkolů kladených na DX zrcadlovku. Cenově si stojí proti konkurenci velmi dobře, tím spíš, že jde o novinku. Zájemcům o rozsáhle vybavenou a cenově rozumně posazenou zrcadlovku ho lze rozhodně doporučit k úvaze.

Ukázky:

3 proužkatá košile bez moaré, .