Zrcadlovka uvedená loni v září byla přijata velmi dobře, ve škále od nadšení po obrovské nadšení. Nikon prožívá v poslední době velmi dobré údobí a tento model střední třídy jistě upevní jeho pozici. Podívejme se, čím si získal srdce recenzentů, a nepopírám, i to moje. Jaký je a komu je určen Přístroj vychází z modelu D90, ovšem s mnoha navýšeními. Jeho snímač je identický se snímačem přístroje Sony A55. Nově řešení je 39bodový autofokus s devíti křížovými body, který funguje i při snímání v režimu živého náhledu a při snímání videa – to má HD 1920×1080 bodů. Už upustil od formátu CF karet, zato nabízí dva sloty SD. Na tyto karty zapisuje jak JPEG, tak RAW v 12 nebo 14 bitech. Samozřejmě lze snímky ukládat současně na obě karty, takže už při focení zálohujete. Takže třístovka nabízí ještě robustnější stavbu, 51bodové ostření, s přídavným akumulátorem až osm oken za vteřinu a kdo to pokládá za výhodu, tak i užití CF karty. Nicméně, všechny tři přístroje, jak D90, tak D7000 tak i D300s jsou vysoce kvalitní a výkonné přístroje schopné splnit prakticky jakýkoli fotografický úkol. Ovládání a menu Na druhé straně hledáčku (nemusím snad dodávat, že je hranolový se 100% zobrazením, hledáčky jsou další silná stránka Nikonů) je kruhový volič. Nabízí kreativní pásmo PSAM (program / priorita času – clony / manuál), dvě pozice pro uživatelské nastavení, scény, automat a vypnutí blesku. Ta uživatelská nastavení jsou vítaná novinka. Dříve Nikony nabízely sady nastavení uvnitř menu, přiznám, že jsem to nikdy nepoužil – v terénu potřebuju rychle pracovat a nebudu se šťourat v menu. Pootočení kruhového voliče je to správné řešení. Pod tím je volba režimu singl / pomalé (volitelné) série, maximální rychlost série / tichý chod / dálková spoušť a zvednutí zrcátka před expozicí. Na zadní stěně je zbytek toho, co opravdu potřebujete. Vlevo od třípalcového displeje je tlačítko menu, WB, ISO a velikost a kvalita obrazu, vlevo nahoře prohlížení a koš. Vpravo od hledáčku je uzávěr ostření a expozice (lze rozsáhle měnit funkčnost), pak je páčka pro živý náhled a tlačítko – spoušť videa, čtyřcestný volič pro menu a pro posun ostřicího bodu a dole je INFO tlačítko, které pošle stavový displej na LCD. Jednoduché, výkonné, opakuji, letitou praxí ověřené. V souvislosti s kruhovým voličem režimů zde poznamenejme, že třístovka ho nemá, tam se režimy volí po stisknutí tlačítka, kdežto v tomto řešení může dojít k nezamýšlené změně režimu, zpravidla s osudnými následky. Důležité INFO tlačítko má dvě funkce – po jednoduchém stisknutí, jak řečeno, ukáže stav přístroje, po opětovném stisknutí se aktivuje jakási dvouřádka ikonek a tam lze nastavit vše, co je často potřeba, aniž bychom chodili do menu. Menu má jako tradičně šest oddílů, menu pro přehrání, focení, nastavení uživatelských funkcí (zde nalezne začátečník důvod k zoufalství, ale naštěstí tlačítko WB zároveň slouží jako nápověda a ta je velmi výstižná a i k laikovi laskavá – připomenu, že menu je kompletně i s nápovědou také v češtině). Další menu je setup, pak menu pro úpravu fotek (nedoporučuji, od toho máme počítač) a nakonec „moje menu“, kam lze natahat to, co potřebujeme nejvíce. Ani začátečník tedy nemá čeho se bát, přístroj je už ve svém výchozím nastavení připraven na vysoký výkon. Všelijaké finesy pak slouží k individuálnímu přizpůsobení potřebám uživatele. Jak se s ním fotí Obrazová kvalita je vynikající. Používal jsem objektiv 18-105/ 3.5-5.6, věru nepatřím do jeho fanklubu a přál bych sedmitisícovce lepší sklo, jako je 24-70/2.8 (jedno z nejlepších, jaké znám), nicméně i s tímto spotřebákem si aparát vedl velmi dobře, co se kresby týká. Jeho obrázky jsou na můj vkus bez kompenzace trochu přesvětlené a sluší jim utažení na -2/3 ve většině případů. Na ukázce je srovnání, jak to vypadá s přepaly bez kompenzace vlevo a -2/3 vpravo, obrázek vpravo je tak akorát. V této souvislosti bych tedy doporučil si nastavit v položce b3 možnost „zapnuto“ – „snadná korekce expozice“, pak lze korigovat zadním rollerem bez nutnosti tisknout dedikované tlačítko. Ovšem vůbec nejlepší je položka b5, kde lze natrvalo nastavit korekci expozice a pak se člověk nemusí o tento nedostatek starat. Bude to pak ale pořád… možná stojí za úvahu to nastavit jen pro jeden z uživatelských režimů U1 nebo U2. Vysoká citlivost a šum je radostná kapitola. Nebudu se bavit o 25 tisících ISO, to je přece jenom v roce 2011 sci-fi. I když fotíme v RAW režimu a pomůžeme si odstraněním šumu, má posuny v barevnosti. Nicméně tento přístroj dává zcela použitelné výsledky při 1600 ISO jakýsi šum je patrný až při 3200 ISO. Dole v ukázkách je snímek při 6400 ISO, upravený v PS 5 přes Camera Raw a myslím, že je velmi snesitelný. Sériové focení jsem zkoušel ve srovnání s Canonem 7D a Olympusem E-5 (viz ZDE). Přístroj se držel velmi dobře, vytkl bych mu jenom menší buffer, po osmnácti, dvacet snímcích se vyrovnávací paměť naplnila a pak už to šlo hodně pomalu. To je další věc, ve které má třístovka vrch. Ale… Kdo potřebuje fotit sérii déle než tři vteřiny? Myslím, že je to nějaká výjimečná potřeba, i ve sportu fotíme sekvence do délky jedné vteřiny. D-lighting je tradiční nástroj Nikonu k projasňování stinných partií a zlepšování kresby v jasech. Výsledky nebyly nikdy oslnivé a nejsou ani zde. Na vysoký dynamický rozsah se musí především jít přes RAW, případně bracketingem a následnou operací HDR. Nastavení bílé má dva módy automatické WB, oba velmi laskavě zacházejí se žárovkovým osvětlením. Předvolby jsou bez problému, samozřejmě s možností barevných posunů v plném rozsahu barevného prostoru. Na ukázce srovnání – auto a předvolba žárovka. Shrnutí Ukázky:
|
Nikon D7000 (recenze)
Zrcadlovka uvedená loni v září byla přijata velmi dobře, ve škále od nadšení po obrovské nadšení. Nikon prožívá v poslední době velmi dobré údobí a tento model střední třídy jistě upevní jeho pozici. Podívejme se, čím si získal srdce recenzentů, a nepopírám, i to moje. Jaký je a komu je určen Přístroj vychází z modelu D90, ovšem s mnoha navýšeními. Jeho snímač je identický se snímačem přístroje Sony A55. Nově řešení je 39bodový autofokus s devíti křížovými body, který funguje i při snímání v režimu živého náhledu a při snímání videa – to má HD 1920×1080 bodů. Už upustil od formátu CF karet, zato nabízí dva sloty SD. Na tyto karty zapisuje jak JPEG, tak RAW v 12 nebo 14 bitech. Samozřejmě lze snímky ukládat současně na obě karty, takže už při focení zálohujete. Takže třístovka nabízí ještě robustnější stavbu, 51bodové ostření, s přídavným akumulátorem až osm oken za vteřinu a kdo to pokládá za výhodu, tak i užití CF karty. Nicméně, všechny tři přístroje, jak D90, tak D7000 tak i D300s jsou vysoce kvalitní a výkonné přístroje schopné splnit prakticky jakýkoli fotografický úkol. Ovládání a menu Na druhé straně hledáčku (nemusím snad dodávat, že je hranolový se 100% zobrazením, hledáčky jsou další silná stránka Nikonů) je kruhový volič. Nabízí kreativní pásmo PSAM (program / priorita času – clony / manuál), dvě pozice pro uživatelské nastavení, scény, automat a vypnutí blesku. Ta uživatelská nastavení jsou vítaná novinka. Dříve Nikony nabízely sady nastavení uvnitř menu, přiznám, že jsem to nikdy nepoužil – v terénu potřebuju rychle pracovat a nebudu se šťourat v menu. Pootočení kruhového voliče je to správné řešení. Pod tím je volba režimu singl / pomalé (volitelné) série, maximální rychlost série / tichý chod / dálková spoušť a zvednutí zrcátka před expozicí. Na zadní stěně je zbytek toho, co opravdu potřebujete. Vlevo od třípalcového displeje je tlačítko menu, WB, ISO a velikost a kvalita obrazu, vlevo nahoře prohlížení a koš. Vpravo od hledáčku je uzávěr ostření a expozice (lze rozsáhle měnit funkčnost), pak je páčka pro živý náhled a tlačítko – spoušť videa, čtyřcestný volič pro menu a pro posun ostřicího bodu a dole je INFO tlačítko, které pošle stavový displej na LCD. Jednoduché, výkonné, opakuji, letitou praxí ověřené. V souvislosti s kruhovým voličem režimů zde poznamenejme, že třístovka ho nemá, tam se režimy volí po stisknutí tlačítka, kdežto v tomto řešení může dojít k nezamýšlené změně režimu, zpravidla s osudnými následky. Důležité INFO tlačítko má dvě funkce – po jednoduchém stisknutí, jak řečeno, ukáže stav přístroje, po opětovném stisknutí se aktivuje jakási dvouřádka ikonek a tam lze nastavit vše, co je často potřeba, aniž bychom chodili do menu. Menu má jako tradičně šest oddílů, menu pro přehrání, focení, nastavení uživatelských funkcí (zde nalezne začátečník důvod k zoufalství, ale naštěstí tlačítko WB zároveň slouží jako nápověda a ta je velmi výstižná a i k laikovi laskavá – připomenu, že menu je kompletně i s nápovědou také v češtině). Další menu je setup, pak menu pro úpravu fotek (nedoporučuji, od toho máme počítač) a nakonec „moje menu“, kam lze natahat to, co potřebujeme nejvíce. Ani začátečník tedy nemá čeho se bát, přístroj je už ve svém výchozím nastavení připraven na vysoký výkon. Všelijaké finesy pak slouží k individuálnímu přizpůsobení potřebám uživatele. Jak se s ním fotí Obrazová kvalita je vynikající. Používal jsem objektiv 18-105/ 3.5-5.6, věru nepatřím do jeho fanklubu a přál bych sedmitisícovce lepší sklo, jako je 24-70/2.8 (jedno z nejlepších, jaké znám), nicméně i s tímto spotřebákem si aparát vedl velmi dobře, co se kresby týká. Jeho obrázky jsou na můj vkus bez kompenzace trochu přesvětlené a sluší jim utažení na -2/3 ve většině případů. Na ukázce je srovnání, jak to vypadá s přepaly bez kompenzace vlevo a -2/3 vpravo, obrázek vpravo je tak akorát. V této souvislosti bych tedy doporučil si nastavit v položce b3 možnost „zapnuto“ – „snadná korekce expozice“, pak lze korigovat zadním rollerem bez nutnosti tisknout dedikované tlačítko. Ovšem vůbec nejlepší je položka b5, kde lze natrvalo nastavit korekci expozice a pak se člověk nemusí o tento nedostatek starat. Bude to pak ale pořád… možná stojí za úvahu to nastavit jen pro jeden z uživatelských režimů U1 nebo U2. Vysoká citlivost a šum je radostná kapitola. Nebudu se bavit o 25 tisících ISO, to je přece jenom v roce 2011 sci-fi. I když fotíme v RAW režimu a pomůžeme si odstraněním šumu, má posuny v barevnosti. Nicméně tento přístroj dává zcela použitelné výsledky při 1600 ISO jakýsi šum je patrný až při 3200 ISO. Dole v ukázkách je snímek při 6400 ISO, upravený v PS 5 přes Camera Raw a myslím, že je velmi snesitelný. Sériové focení jsem zkoušel ve srovnání s Canonem 7D a Olympusem E-5 (viz ZDE). Přístroj se držel velmi dobře, vytkl bych mu jenom menší buffer, po osmnácti, dvacet snímcích se vyrovnávací paměť naplnila a pak už to šlo hodně pomalu. To je další věc, ve které má třístovka vrch. Ale… Kdo potřebuje fotit sérii déle než tři vteřiny? Myslím, že je to nějaká výjimečná potřeba, i ve sportu fotíme sekvence do délky jedné vteřiny. D-lighting je tradiční nástroj Nikonu k projasňování stinných partií a zlepšování kresby v jasech. Výsledky nebyly nikdy oslnivé a nejsou ani zde. Na vysoký dynamický rozsah se musí především jít přes RAW, případně bracketingem a následnou operací HDR. Nastavení bílé má dva módy automatické WB, oba velmi laskavě zacházejí se žárovkovým osvětlením. Předvolby jsou bez problému, samozřejmě s možností barevných posunů v plném rozsahu barevného prostoru. Na ukázce srovnání – auto a předvolba žárovka. Shrnutí Ukázky:
|