Nezařazené

Nikon D700 (recenze)

Nikon před rokem představil svoji první full frame profi zrcadlovku D3. Hned jsme se ptali, a kdypak bude obdoba Canonu 5D? Museli jsme čekat rok. Dočkali jsme se, zde je!

Jaký je a komu je určen

Jde o profesionální zrcadlovku nejvyšší kategorie, s full frame snímačem (velkým jako pole kinofilmu, proto použitá optika má opravdu takový úhel záběru, jaký odpovídá označení ohniskové vzdálenosti, přístroj tedy nemá tzv. crop faktor jako mají APS-C zrcadlovky). Vnitřek přístroje je v podstatě týž jaký je v D3, takže na první pohled je nejnápadnější změna v těle. Zatímco D3 má mohutný battery pack, tedy prostor pro vysokokapacitní akumulátor ve spodní části, D700 ho vestavěný nemá (přirozeně že ho lze přikoupit jako příslušenství). Rozlišení zůstává na 12,1 milionech pixelů. I to je součástí strategie Nikonu: firma se zde neúčastní závodů o počet megapixelů, takže snímač má skvělý index “hustoty pixelů” 1,4 MP/cm2. V důsledku toho lze dosáhnout udivujících citlivostí bez šumu nebo s poměrně malým šumem, ale o tom později.

Přístroj tedy vytváří obrázky v poměru 3:2 (ale ne 4:5, kdežto D3 to umí) velké 4256 x 2832, nebo 3184 x 2120 a 2128 x 1416 pixelů. Snímač je CMOS. V běžném režimu je citlivost systému 200 až 6400, ale lze rozšířit od 100 do neuvěřitelných 25600 ISO. Tedy totéž jako na D3. V tomto vysokém ISO jsou oba Nikony absolutně bez konkurence.

Výměnná optika je samozřejmostí, přičemž opět oba Nikony dovedou to, že při použití DX objektivů (jsou určeny pro “malé” zrcadlovky D40 počínaje a D300 zatím konče) se snímání přizpůsobí a lze fotografovat, samozřejmě s menším rozlišením, protože je využita jen středová plocha snímače o rozměru DX, pak přístroj pracuje v pětimegovém rozlišení. Objektivy podporované tímto přístrojem: nejlépe G a D AF Nikory. Jiné objektivy mají různá omezení, například nemohou využívat systém 3D Color Matrix Metering II. Ostření má 51 zaostřovacích bodů, 15 z nich je křížových. Přístroj má i funkci “live view”, tedy snímání “na matnici”, v jednom z jeho režimů lze použít i pasivní autofokus “na kontrast”. Autofokus je buď single nebo kontinuální, lze nastavit i sledování pohybu. Přirozeně že lze ostřit i ručně. Režimy jsou obvyklé PSAM, měření expozice přes 1005pixelůvý RGB senzor. Pak je možno volit zonální (3D color matrix), s zvýrazněním středu anebo bodové (průměr 4 00).
Závěrka má rozsah od 30 sec do 1/8000 sec. Lze snímat až 5 oken/sec, s přídavným battery packem 8 fps. Bracketing lze volit od 2 do 9 snímků, kompenzaci expozice v rozsahu +- 5EV.
Hledáček je hranolový s 95% pokrytím pole, i to je malé omezení oproti D3. V hledáčku je zabudován vyskakovací blesk. LCD má 3 palcovou úhlopříčku, 922,000 pixelů. Výstupy jsou USB 2.0, videovýstup HDMI, desetipinový konektor pro dálkové ovládání. Přes tento konektor lze zapojit i GPS modul. Přes wi-fi lze posílat fotky přes protokoly FTP i PTP/IP.
Zápis je na CompactFlash karty, přístroj má jen jeden slot (D3 dva sloty), samozřejmě v JPEG nebo RAW (NEF), eventuálně TIFF formátu.
Napájení je z lithium iontového aku Nikon EN-EL3e Lithium-Ion battery.
Rozměry a váha jsou 1074 g a 147 x 123 x 77 mm.

Ovládání a menu Nikonistovi padne přístroj okamžitě do ruky. Ovládací prvky jsou umístěny podle dlouhodobého vývoje sahajícího hluboko do klasické éry, takže žádná nepříjemná překvapení tu nečekají. Je příjemný do ruky, vše podstatné je kryto lisovanou gumou, takže aparát neklouže a působí přívětivě. Ovládací prvky jsou rozloženy tak, že je obvykle lze nahmatat i poslepu.

Přístroj se zapíná obvyklým nikonským způsobem u spouště – startuje bleskurychle. Hned u spouště je přední roller (zadní je na palec pod horní hranou). Na druhé straně od spouště je tlačítko pro kompenzaci expozice a “mode”, tedy volba režimu PASM. Nastavení kontrolujeme na stavovém displeji, ten je zde jen jeden (D3 má ještě vzadu pro nejdůležitější údaje). Tam také vidíme nastavenou clonu/čas, kompenzaci, aktivní slot pro CF, nabití baterie a řadu dalších nastavitelných funkcí.

Na hranolu je vpravo ovládání korekce oční vady – kolečko je třeba vysunout, než jím lze točit. Vpravo, už na tělem, pod hranou, je přepínání režimu měření expozice (bodové, poměrové, středové) a uzávěr autofokusu, vedle něho spouštění autofokusu.
Vpravo od LCD najdeme čtyřcestný volič pro posouvání zaostřovacího bodu a pod ním je přepínání režimu autofokusu: automat, volitelný zaostřovací bod a bodové měření uprostřed.
Vlevo od LCD je tlačítko pro menu, zamykání obrázku, zmenšování a zvětšování obrázku a OK potvrzovací tlačítko.

Vlevo od hledáčku na horní stěně je kombinovaný volič. Na tři tlačítka shora se volí velikost/kvalita obrazu, ISO a WB, pod tím je kruhový volič, zde volíme jednotlivé snímky, dvě rychlosti sériového focení, live view (ocení před displej), samospoušť a zvednutí zrcátka.
Na přední stěně jsou dvě tlačítka, ke kterým lze přiřadit přes menu různé funkce. Pod objektivem je volba ostření jednotlivě / průběžně / ručně.
Menu má šest oddílů, prohlížení, focení, uživatelské, kde nastavujeme podle svých potřeb parametry pro autofokus, měření expozice, časové prodlevy, displej, bracketing a ovládací prvky. Dále je zde samozřejmě setup a pak “retušovací menu”, kde je zajímavý především D-lighting, samočinné zesvětlování tmavých partií. V nabídce jsou zde i další úpravy, osobně bych se tomu vyhnul, protože pracujeme jen s rámcovou informací LCD displeje. Konečně je tu “my menu”, kam si můžeme natahat to, co potřebujeme k práci nejvíc a získáme tak osobní zjednodušené funkční menu.

Jak se s ním fotí
Obvykle začínáme rychlostmi, nady v podstatě není co posuzovat – náběh je bleskový, zpoždění žádné, takže není co řešit. Je to full frame. Zde nezbývá než opakovat, že v kombinaci s prvotřídní optikou má fotografování full frame opravdu velký kvalitativní náskok přes DX / APS-C. Tento přístroj jsem zkoušel s objektivem 24-70 mm F2.8 G ED. To je třejmě ideální rozsah pro běžné fotografování a optická kvalita je adekvátní.

Hledáček je silná stránka Nikonů obecně a full frame zvlášť. V hledáčku vidíme na spodní straně základní údaje, ostření, clonu/čas, ISO, režim snímání, počet zbývajících snímků a chvála bohu i kompenzaci expozice. Do hledáčku lze pustit i vodítka, která pomáhají udržovat svislou a vodorovnou linii. Hnidopich si všimne, že závěrka je trochu hlučná, jakoby plechová.

Nastavení bílé je v automatickém režimu velmi kultivovaná. Zkoušel jsem ji na žárovkovém osvětlení, kupodivu rozdíl mezi “auto” a “žárovka” nebyl velký, ale v obou případech snímky působily velmi přirozeným dojmem. Zde je výřez:

Jde o to, že přiznávaly teplejší žárovkové osvětlení, a působily přirozeným dojmem.

Vysoká citlivost je síla tohoto přístroje. Do citlivosti 1600 ISO absolutně “není co řešit”, 3200 a 6400 je zasažena mírným šumem. Zde jsou ukázky:

ISO 1600
ISO 3200
ISO 6400

Ukázky celých obrázků jsou dole v galerii. Navíc ve špatných světelných podmínkách má D700 vynikající podání barev.

Podání barev je předmětem diskusí. Na slunci jsou přece jen poněkud tlumenější, samozřejmě v základním nastavení. To je třeba zdůraznit, že Nikon obecně nabízí širokou škálu různých nastavení a korekcí, takže obrázky lze vyladit podle osobního vkusu. Z tohoto hlediska pak asi nemá smysl dlouho tuto otázku rozebírat, tím spíš, že v profi praxi se obvykle pracuje v RAW formátu.

Kresba je vynikající, zcela na úrovni D3. Proto jen zopakuji, že je třeba používat špičkové optiky, aby se kresebné mohutnosti plně využilo. Použití DX je samozřejmě velká přednost. Nicméně nikonista který si v předchozí praxi nasyslil DX objektivy a raduje se, že je nemusí nést ke Škodovi by si měl uvědomit, že použitím těchto objektivů degraduje D700 na “obyčejné pětimego” a ztrácí, střízlivě uváženo, 80% přednosti full frame fotoaparátu…

D-ligting jsem zde kritizoval už v souvislosti s D3. Je to vyrovnání stínů, má tři stupně, ale výsledek není přesvědčivý. Přístroj ovšem nabízí D-ligting ještě v editačním režimu, ale to “není ono”, to si mohu své obrázky “odýlajtingovat” v Photoshopu doma.. .
Flash není obvyklá součást profi přístrojů. Zde ho ale je třeba pochválit, chová se velmi kultivovaně a je možno ho s úspěchem použít k dosvětlování scény za problematických světelných podmínek. Navíc, v Commander mode je ho možno použít k odpalován externích jednotek, aniž by se účastnil expozice. V profi praxi je to mimořádně užitečné zařízení, jelikož řídící jednotka SU-800 stojí s odpuštěním devět litrů…


Live view má dva režimy, stativový a ruční. Při tom stativovém se ostří přes snímač – musíme stisknout tlačítko AF ON. Při ručním se ostří přes zaostřovací senzor, takže obraz zmizí. Do live view se vracíme opětovným stisknutím spouště. Vynikající inovace – virtuální horizont je v live view vidět na obrázku při zaměřování.

Shrnutí
Nikon D700 je profesionální jednooká zrcadlovka s formátem snímače 24×36 mm, avšak spolupracující i s optikou pro formát DX. K dalším obrovským přednostem patří vysoká citlivost dosahující až 25600 ISO, přičemž v citlivostech kolem 1600 ISO pracuje bez viditelného šumu. Je to derivát většího bratra D3, který v podstatě dosahuje všech jeho parametrů a v něčem je dokonce lepší, byť v maličkostech – škála kompenzace expozice je ve spodní části hledáčku a virtuální horizont lze použít při kompozici obrazu v live view režimu. Je třeba se zastavit u 12 Mpx rozlišení, i po roce si myslím, že je to plně dostatečné rozlišení a že pokud se má volit “vysoké Mpx nebo vysoké ISO bez šumu”, pak hlasuji pro druhou variantu, což udělali konstruktéři Nikonu a vyslovme jim za to dík. V recenzi D3 jsem psal, že čekáme na lehčí variantu, ta zde je a rozhodně svým výkonem a přednostmi za D3 nekulhá. Pokud jde o cenu, i to je diskutovaná věc. Momentálně je D700 o 20% dražší než Canon EOS 5D (srpen 2008). To je ale 3 roky starý model a nyní čekáme na jeho nástupce, kdežto D700 je novinka s přednostmi: vysoká citlivost, live view, podstatně rychlejší sériové snímání atd. Z tohoto hlediska už je cenový rozdíl opodstatněný. Navíc, vzhledem k výkonu je D700 vážný konkurent pro Nikon D3, protože po zralém uvážení je třeba klást otázku, jaká je zásadní přednost D3 oproti D700, v battery packu? Ten si můžete pro D700 koupit taky.

Pro a proti:

Pro:
všechno
Proti:
nic

Ukázky:
1 – barvy a dynamický rozsah (pleny nejsou přepálené), 2 při ISO 4000, použit live view, 3 barvy v nízké světelné hladině, ISO 800, 4 pěkná barvička, 5 lesní šerosvit při ISO 1000, 6 při ISO 600, 7 makro, 8 kresba pči F2.8, 9 struktury, 10 mdlé světlo, 13 ISO 1250, 14 ISO 25600.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Nikon před rokem představil svoji první full frame profi zrcadlovku D3. Hned jsme se ptali, a kdypak bude obdoba Canonu 5D? Museli jsme čekat rok. Dočkali jsme se, zde je!

Jaký je a komu je určen

Jde o profesionální zrcadlovku nejvyšší kategorie, s full frame snímačem (velkým jako pole kinofilmu, proto použitá optika má opravdu takový úhel záběru, jaký odpovídá označení ohniskové vzdálenosti, přístroj tedy nemá tzv. crop faktor jako mají APS-C zrcadlovky). Vnitřek přístroje je v podstatě týž jaký je v D3, takže na první pohled je nejnápadnější změna v těle. Zatímco D3 má mohutný battery pack, tedy prostor pro vysokokapacitní akumulátor ve spodní části, D700 ho vestavěný nemá (přirozeně že ho lze přikoupit jako příslušenství). Rozlišení zůstává na 12,1 milionech pixelů. I to je součástí strategie Nikonu: firma se zde neúčastní závodů o počet megapixelů, takže snímač má skvělý index “hustoty pixelů” 1,4 MP/cm2. V důsledku toho lze dosáhnout udivujících citlivostí bez šumu nebo s poměrně malým šumem, ale o tom později.

Přístroj tedy vytváří obrázky v poměru 3:2 (ale ne 4:5, kdežto D3 to umí) velké 4256 x 2832, nebo 3184 x 2120 a 2128 x 1416 pixelů. Snímač je CMOS. V běžném režimu je citlivost systému 200 až 6400, ale lze rozšířit od 100 do neuvěřitelných 25600 ISO. Tedy totéž jako na D3. V tomto vysokém ISO jsou oba Nikony absolutně bez konkurence.

Výměnná optika je samozřejmostí, přičemž opět oba Nikony dovedou to, že při použití DX objektivů (jsou určeny pro “malé” zrcadlovky D40 počínaje a D300 zatím konče) se snímání přizpůsobí a lze fotografovat, samozřejmě s menším rozlišením, protože je využita jen středová plocha snímače o rozměru DX, pak přístroj pracuje v pětimegovém rozlišení. Objektivy podporované tímto přístrojem: nejlépe G a D AF Nikory. Jiné objektivy mají různá omezení, například nemohou využívat systém 3D Color Matrix Metering II. Ostření má 51 zaostřovacích bodů, 15 z nich je křížových. Přístroj má i funkci “live view”, tedy snímání “na matnici”, v jednom z jeho režimů lze použít i pasivní autofokus “na kontrast”. Autofokus je buď single nebo kontinuální, lze nastavit i sledování pohybu. Přirozeně že lze ostřit i ručně. Režimy jsou obvyklé PSAM, měření expozice přes 1005pixelůvý RGB senzor. Pak je možno volit zonální (3D color matrix), s zvýrazněním středu anebo bodové (průměr 4 00).
Závěrka má rozsah od 30 sec do 1/8000 sec. Lze snímat až 5 oken/sec, s přídavným battery packem 8 fps. Bracketing lze volit od 2 do 9 snímků, kompenzaci expozice v rozsahu +- 5EV.
Hledáček je hranolový s 95% pokrytím pole, i to je malé omezení oproti D3. V hledáčku je zabudován vyskakovací blesk. LCD má 3 palcovou úhlopříčku, 922,000 pixelů. Výstupy jsou USB 2.0, videovýstup HDMI, desetipinový konektor pro dálkové ovládání. Přes tento konektor lze zapojit i GPS modul. Přes wi-fi lze posílat fotky přes protokoly FTP i PTP/IP.
Zápis je na CompactFlash karty, přístroj má jen jeden slot (D3 dva sloty), samozřejmě v JPEG nebo RAW (NEF), eventuálně TIFF formátu.
Napájení je z lithium iontového aku Nikon EN-EL3e Lithium-Ion battery.
Rozměry a váha jsou 1074 g a 147 x 123 x 77 mm.

Ovládání a menu Nikonistovi padne přístroj okamžitě do ruky. Ovládací prvky jsou umístěny podle dlouhodobého vývoje sahajícího hluboko do klasické éry, takže žádná nepříjemná překvapení tu nečekají. Je příjemný do ruky, vše podstatné je kryto lisovanou gumou, takže aparát neklouže a působí přívětivě. Ovládací prvky jsou rozloženy tak, že je obvykle lze nahmatat i poslepu.

Přístroj se zapíná obvyklým nikonským způsobem u spouště – startuje bleskurychle. Hned u spouště je přední roller (zadní je na palec pod horní hranou). Na druhé straně od spouště je tlačítko pro kompenzaci expozice a “mode”, tedy volba režimu PASM. Nastavení kontrolujeme na stavovém displeji, ten je zde jen jeden (D3 má ještě vzadu pro nejdůležitější údaje). Tam také vidíme nastavenou clonu/čas, kompenzaci, aktivní slot pro CF, nabití baterie a řadu dalších nastavitelných funkcí.

Na hranolu je vpravo ovládání korekce oční vady – kolečko je třeba vysunout, než jím lze točit. Vpravo, už na tělem, pod hranou, je přepínání režimu měření expozice (bodové, poměrové, středové) a uzávěr autofokusu, vedle něho spouštění autofokusu.
Vpravo od LCD najdeme čtyřcestný volič pro posouvání zaostřovacího bodu a pod ním je přepínání režimu autofokusu: automat, volitelný zaostřovací bod a bodové měření uprostřed.
Vlevo od LCD je tlačítko pro menu, zamykání obrázku, zmenšování a zvětšování obrázku a OK potvrzovací tlačítko.

Vlevo od hledáčku na horní stěně je kombinovaný volič. Na tři tlačítka shora se volí velikost/kvalita obrazu, ISO a WB, pod tím je kruhový volič, zde volíme jednotlivé snímky, dvě rychlosti sériového focení, live view (ocení před displej), samospoušť a zvednutí zrcátka.
Na přední stěně jsou dvě tlačítka, ke kterým lze přiřadit přes menu různé funkce. Pod objektivem je volba ostření jednotlivě / průběžně / ručně.
Menu má šest oddílů, prohlížení, focení, uživatelské, kde nastavujeme podle svých potřeb parametry pro autofokus, měření expozice, časové prodlevy, displej, bracketing a ovládací prvky. Dále je zde samozřejmě setup a pak “retušovací menu”, kde je zajímavý především D-lighting, samočinné zesvětlování tmavých partií. V nabídce jsou zde i další úpravy, osobně bych se tomu vyhnul, protože pracujeme jen s rámcovou informací LCD displeje. Konečně je tu “my menu”, kam si můžeme natahat to, co potřebujeme k práci nejvíc a získáme tak osobní zjednodušené funkční menu.

Jak se s ním fotí
Obvykle začínáme rychlostmi, nady v podstatě není co posuzovat – náběh je bleskový, zpoždění žádné, takže není co řešit. Je to full frame. Zde nezbývá než opakovat, že v kombinaci s prvotřídní optikou má fotografování full frame opravdu velký kvalitativní náskok přes DX / APS-C. Tento přístroj jsem zkoušel s objektivem 24-70 mm F2.8 G ED. To je třejmě ideální rozsah pro běžné fotografování a optická kvalita je adekvátní.

Hledáček je silná stránka Nikonů obecně a full frame zvlášť. V hledáčku vidíme na spodní straně základní údaje, ostření, clonu/čas, ISO, režim snímání, počet zbývajících snímků a chvála bohu i kompenzaci expozice. Do hledáčku lze pustit i vodítka, která pomáhají udržovat svislou a vodorovnou linii. Hnidopich si všimne, že závěrka je trochu hlučná, jakoby plechová.

Nastavení bílé je v automatickém režimu velmi kultivovaná. Zkoušel jsem ji na žárovkovém osvětlení, kupodivu rozdíl mezi “auto” a “žárovka” nebyl velký, ale v obou případech snímky působily velmi přirozeným dojmem. Zde je výřez:

Jde o to, že přiznávaly teplejší žárovkové osvětlení, a působily přirozeným dojmem.

Vysoká citlivost je síla tohoto přístroje. Do citlivosti 1600 ISO absolutně “není co řešit”, 3200 a 6400 je zasažena mírným šumem. Zde jsou ukázky:

ISO 1600
ISO 3200
ISO 6400

Ukázky celých obrázků jsou dole v galerii. Navíc ve špatných světelných podmínkách má D700 vynikající podání barev.

Podání barev je předmětem diskusí. Na slunci jsou přece jen poněkud tlumenější, samozřejmě v základním nastavení. To je třeba zdůraznit, že Nikon obecně nabízí širokou škálu různých nastavení a korekcí, takže obrázky lze vyladit podle osobního vkusu. Z tohoto hlediska pak asi nemá smysl dlouho tuto otázku rozebírat, tím spíš, že v profi praxi se obvykle pracuje v RAW formátu.

Kresba je vynikající, zcela na úrovni D3. Proto jen zopakuji, že je třeba používat špičkové optiky, aby se kresebné mohutnosti plně využilo. Použití DX je samozřejmě velká přednost. Nicméně nikonista který si v předchozí praxi nasyslil DX objektivy a raduje se, že je nemusí nést ke Škodovi by si měl uvědomit, že použitím těchto objektivů degraduje D700 na “obyčejné pětimego” a ztrácí, střízlivě uváženo, 80% přednosti full frame fotoaparátu…

D-ligting jsem zde kritizoval už v souvislosti s D3. Je to vyrovnání stínů, má tři stupně, ale výsledek není přesvědčivý. Přístroj ovšem nabízí D-ligting ještě v editačním režimu, ale to “není ono”, to si mohu své obrázky “odýlajtingovat” v Photoshopu doma.. .
Flash není obvyklá součást profi přístrojů. Zde ho ale je třeba pochválit, chová se velmi kultivovaně a je možno ho s úspěchem použít k dosvětlování scény za problematických světelných podmínek. Navíc, v Commander mode je ho možno použít k odpalován externích jednotek, aniž by se účastnil expozice. V profi praxi je to mimořádně užitečné zařízení, jelikož řídící jednotka SU-800 stojí s odpuštěním devět litrů…


Live view má dva režimy, stativový a ruční. Při tom stativovém se ostří přes snímač – musíme stisknout tlačítko AF ON. Při ručním se ostří přes zaostřovací senzor, takže obraz zmizí. Do live view se vracíme opětovným stisknutím spouště. Vynikající inovace – virtuální horizont je v live view vidět na obrázku při zaměřování.

Shrnutí
Nikon D700 je profesionální jednooká zrcadlovka s formátem snímače 24×36 mm, avšak spolupracující i s optikou pro formát DX. K dalším obrovským přednostem patří vysoká citlivost dosahující až 25600 ISO, přičemž v citlivostech kolem 1600 ISO pracuje bez viditelného šumu. Je to derivát většího bratra D3, který v podstatě dosahuje všech jeho parametrů a v něčem je dokonce lepší, byť v maličkostech – škála kompenzace expozice je ve spodní části hledáčku a virtuální horizont lze použít při kompozici obrazu v live view režimu. Je třeba se zastavit u 12 Mpx rozlišení, i po roce si myslím, že je to plně dostatečné rozlišení a že pokud se má volit “vysoké Mpx nebo vysoké ISO bez šumu”, pak hlasuji pro druhou variantu, což udělali konstruktéři Nikonu a vyslovme jim za to dík. V recenzi D3 jsem psal, že čekáme na lehčí variantu, ta zde je a rozhodně svým výkonem a přednostmi za D3 nekulhá. Pokud jde o cenu, i to je diskutovaná věc. Momentálně je D700 o 20% dražší než Canon EOS 5D (srpen 2008). To je ale 3 roky starý model a nyní čekáme na jeho nástupce, kdežto D700 je novinka s přednostmi: vysoká citlivost, live view, podstatně rychlejší sériové snímání atd. Z tohoto hlediska už je cenový rozdíl opodstatněný. Navíc, vzhledem k výkonu je D700 vážný konkurent pro Nikon D3, protože po zralém uvážení je třeba klást otázku, jaká je zásadní přednost D3 oproti D700, v battery packu? Ten si můžete pro D700 koupit taky.

Pro a proti:

Pro:
všechno
Proti:
nic

Ukázky:
1 – barvy a dynamický rozsah (pleny nejsou přepálené), 2 při ISO 4000, použit live view, 3 barvy v nízké světelné hladině, ISO 800, 4 pěkná barvička, 5 lesní šerosvit při ISO 1000, 6 při ISO 600, 7 makro, 8 kresba pči F2.8, 9 struktury, 10 mdlé světlo, 13 ISO 1250, 14 ISO 25600.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: